Dítě a SASUKE (02)

Sasuke dítě sledoval skrz spojené prsty a čekal, co mrně udělá. To ale jen leželo na pohovce a cucalo si palec. Černovlasý mladík tento pocit zatím ještě neznal, ale nudil se. Ten pocit ho zaujal natolik, že se ho rozhodl prozkoumat a najednou se zapomněl nudit.
„Sakra!" zaklel a tím upoutal pozornost malého kloučka, který se k němu začal plazit po čtyřech.
„Ne, ne, ne. Hezky zůstaň tam kde jsi, Aki," opatrně ho vzal pod ručičkama, nadzvednul a posadil ho na zadeček. "Za chvíli jdu na misi a nehodlám tě přebalovat někde na veřejnosti. Takže hoď bobek nebo něco takového." Sasuke začínal být nervózní. Nechápal, proč to Kurenaino dítě hlídat právě on. První přebalování sice zvládnul docela bez problémů, ale tou misí si nebyl až tak jistý. Byla to sice jen mise tipu D, ale k tomu ten prcek... A ke všemu Aki ještě nic neprovedl, což bylo nějakým způsobem podezřelé.
„Čas na misi, Dé, Cé Bé Aá a nebo S?" rozezněla se pokojem otravná melodije z budíku, který dostal od Ino. Sasuke ho s mírným odporem vypnul, dal Akiho do sportovního kočárku a vyšel s ním z bytu. Najednou zůstal zírat na řadu schodů
„Jak se tohle Kurenai-sensei povedlo?“ nechápavě zavrtěl hlavou, ale odevzdaně vzal mrňouse do jedné ruky a kočárek do druhý a vydal se po schodech. Asi v půlce cesty nasadil Aki takový zvláštně spokojený výraz a Sasanovi došlo, o co tady de. Nápovědou pro něj byl i charakteristický zápach.
„To jsi to prostě nemohl udělat před pěti minutami, co?“ náš hrdina se začal rozhlížet po nejbližších veřejných záchodech.
Poté, co se mu povedlo neposedné dítě konečně přebalit, přičemž se mu povedlo ze záchodů vypudit všechny návštěvníky, se konečně dostal na jeho dnešní působiště.
„Jdeš pozdě Susuke-kun,“ zamávala na něj Sakura z druhé strany rýžového pole, kde už pilně sázela malé rostlinky.
„Jo, měli jsme malé problémy,“ přiznal, vyndal Akiho z kočárku a posadil ho do trávy. To se malému človíčkovi zalíbilo a začal si spokojeně žvatlat. Sasuke ho tam tedy nechal a přidal se k Narutovi, který za pomoci pár klonů také sázel rýži. Asi po půl hodině Sasíkovi zapípaly hodinky na znamení, že je čas na krmení. Černovlasý mladík se tedy vydal skrz pole a opatrně našlapoval, aby nezašlápl nové sazenice. Když došel k místu, kde Akiho nechal, začal se vyděšeně rozhlížet.
„Kde sakra je?!?“ začal pobíhat kolem a hledat ho. „Je to dítě, nemohlo utéct daleko,“ uklidňoval se. „Nebo jo?“ Sasan si už skoro rval vlasy.
„Sasuke-kun? Děje se něco?“
„Aki-kun.“
„Co je s ním? Je snad nemocný?“ došla k němu Sakura.
„Právě že není vůbec,“ přiznal a díval se i pod kámen. Mezitím vyšel zpoza stromu Kakashi a malého choval v náruči.
„Sasuke, ty si ale tele, dítě přece nemůžeš nechat bez dozoru.“