Dítě a NEJI (01)
Neji seděl ve svém pokoji a zatímco Aki spal, on prozkoumával obsah tašky, v které byly věci pro dítě. O pár věcech sice nevěděl, k čemu jsou, ale doufal, že na to časem přijde. Jenom se modlil, aby Kurenai-sensei nezapomněla na plínky, protože v tomto směru nechtěl nijak improvizovat. Naštěstí snad nic nechybělo.
Aki byl přesný jako hodinky, vzpudil se akorát na krmení a začal se rozhlížet, kde to vlastně je.
„Hele Aki, ty seš vzhůru,“ usmál se na něj vysoký tmavovlasý mladík a zamával na něj přesnídávkou. „Je akorát čas na papů.“ Neji ani nevěděl, co to vlastně plácá, ale doufal, že se to Akimu bude líbit. Jenže budoucímu ninjovi se jeho nový strýček nelíbil a dal se do breku.
„Ale ne, mrňousi, nebul,“ snažil se ho Neji marně utěšit hračkami.
„Neji ztlum to tam trochu!“ ozvalo se z vedlejšího pokoje. Hyuuga už mírně zoufalý zkusil poslední možnost, co ho právě napadla.
„Byakugan!“ zaostřil na Akiho svůj rentgenový zrak. To se chlapečkovi zřejmě zalíbilo, protože začal na génia fascinovaně zírat.
„Tak tohle se ti líbí, jo? Tak jestli budeš hodný a hezky všechno spapáš, tak to strejda Neji nevypne a budeme si hrát.“ Aki k němu začal natahovat své buclaté ručičky, tak Neji rozdělal jednu přesnídávku a na bral na lžičku. Chlapeček si sice nechal strčit lžičku do pusinky, ale hned to zase vyprskl. Hyuuga sebral všechnu svoji úctu a snažil se ignorovat skvrny na svém krásně bílém oblečení.
„Copak? Je to e-e?“ Na děti se přece nekřičí, opakoval si v duchu a podíval se na etiketu u skleničky. „No jo, švestičky, ty jsou ošklivý. A co takhle jahůdkovou, co? Jahůdky jsou červený, sladký a moooc dobrý,“ začal vyjednávat a rozdělal onu vychvalovanou pochoutku.
„Šeštišky,“ začal si mrňous brblat a převrhl nenáviděnou příchuť, v níž se začal matlat.
„Aki-kun!“ zvednul ho Neji ze zašpiněné podlahy a tím umožnil prckovi změnit barvu jeho oblečení z bílé na světle modrou. A aby toho nebylo málo, zapomněl na otevřenou skleničku ve své ruce a vylil na sebe červeno-oranžovou hmotu. „No super, teď můžeš ještě nadělat do plínky a máme to komplet!“
Aki uposlechl jeho radu a opravdu si ulevil. Našemu Huyygovi už opravdu ruply nervy.
„Tohle já nemám za potřebí, kde je Hinata? Ta je ženská, ta to zvládne…“ nestačil to ani doříct a otevřely se dveře.
„Neji-san,“ pípla jeho sestřenka na pozdrav a prohlížela si tu spoušť.
„Hinata-san, pomoc,“ strčil jí dítě do náruče. „Já to už vážně nezvládám. Doteďka jsem zmáknul všechny mise a teď mě odrovná malý děcko.“ Už během jeho projevu se Hinata dala do přebalování. Kurenai byla přece její sensei, takže Akiho hlídala už snad stokrát. Neji ale neby na tu ,vůni´ zvyklý a celý zezelenal.
„H-Hinata-san,“ dostal ze sebe a vyklopýtal na čerstvý vzduch, kde se akorát srazil s Kurenai.
„Á, Neji-kun, jak si užíváš hlídání?“ usmála se na něj. Neji jen zamumlal něco o hloupém nápadu a radši se hodně rychle vypařil.
*modlí se, aby se vám to aspoň trochu líbilo* za komentíky děkuju, i za ty záporný, aspoň se poučím...
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Jé, super
Líbilo se mi to už jen proto, že tam byl Neji 
ale celkově jsem se u toho musela smát 
Vážně skvělý, skvělý, úžasný, opravdu NĚCO 
To si prostě musím dát do oblíbených 
Já chci být to dítě 
Tam, kde tančí listy... A hoří oheň
Stín ohně se mihotá po vesnici.
A listy jednou opět vyrostou. Sandaime Hokage
super. ale krátký
Nikdy nemaj strach z tieňov. Proste znamenajú, že niekde nablízku svieti svetlo.
O život môžeme prísť rôzne. Smrť je len jednou z možností.
Výborný
No modlit se nemusíš
. Líbilo se to, moc. Teda aspoň mně xD.
. Protože Neji a dítě, to je kapitola sama o sobě.
).
Kritiku nečekej, protože já tam žádný chyby nenašla. Ani gramatický ani stylový. Prostě a jednoduše, úžasnej zabiják k smíchu náchylnejch čtenářů
Nadání na humorný povídky rozhodně máš, tak ho koukej využít! (Nebo budu psát výhružný PMky xD).
Doufám, že dvojka přibude už brzo, jelikož mě tohle vážně dostalo (Hlavně Nejiho papů
• There'll always be people out there who will tell you that you can't. All you have to do is turn around and say: "Watch me!"
• Vždyť usmát se nebolí.
• Nejnovější myšlenka v text ... Voda není krev, Voda je voda
Neboj, další díly sou na cestě, jenom jsem narazila na týždení lhůtu u sériovek T.T
Jsem chodící snílek.. Když mě zastihnete v téhle realitě, máte víc štěstí, než tušíte..
Bylo to... milé. Líbilo se mi to. Rychle dál...
Alea iacta est – Kostky jsou vrženy (Caesar)
super moooc se mi to pačilo bylo to srandovne jek se nejimu ten oblek premenil z bílé na světle modrou to ma dostalo
ale inak super teším sa na pokračko za 5 stars*****
milujem narusaku a nikdo mne nepresvedci o opaku!!!
smajlici čo viem:
