Dvakrát o lásce...
Ptám se proč... Pořád se sama sebe ptám na tu jednu jedinou, pitomou otázku... Kvůli jedinému klukovi mě tohle všechno tíží... Já už nechci být tak smutná! Ne! Kvůli němu jsem zhubla víc jak deset kilo! A všimnul si toho? Ne! Je to ignorant, tupec, hezkej ignorant! A proč si kvůli němu ničím život? Nevím! Naruto ještě nevzdal všechny pokusy ho najít, ale jde na něm vidět, jak pomalu ale jistě dohořívá jeho svíčka naděje... Už sem se rozhodla... Udělám něco, co jsem měla udělat už dávno. Zbavím Naruta toho slibu. Nebo ne? Naruto je houževnatý, měla bych ho nechat splnit ten slib... Raději si udělám čaj, lépe se přemýšlí...
Pomalu kráčí chodbou... zahne do kuchyně a vytahuje hrnek z kredence. Sahá po cukřence, ale potom si řekne, že si čaj osladí víc... Vytáhne krabici s cukrem a nabírá cukr lžičkou. První, druhá třetí... Rozklepou se jí ruce. Vzpomíná na něj, jak si vždycky dal přesně tři lžičky cukru a neztloustnul... Ramena se jí klepou... Vzlyká... Pouští šálek na zem. Dívá se, jak šálek pomalu dopadá na zem a tříští se na malinkaté, ostré kousky. Dostane konečný nápad. Pousměje se a bere střep ze země... ,, Promiň mi to Naruto, ale já už bych se jenom trápila..‘‘ šeptá se slzami v očích. Pomalu si přikládá střep k tepně na ruce. Chvíli si své ruce prohlíží... Potom se odhodlá a zabodne si střep do ruky. Už nikdy nebude sama... Její tělo pomalu dopadá na podlahu. Následuje dutý náraz.
Někdo klepe na její dveře. Sakura se usměje a pokračuje v započaté práci. Pak uslyší ten hlas. JEHO hlas. Ale už ho slyší jen z dálky... z veliké, veliké dálky... Poslední, co si uvědomuje, je dupot nohou. Rozmazaně vidí jeho tvář. Pláče... Sakura se naposledy zvedne na rukou a políbí toho, kvůli kterému tohle všechno udělala. ,, Sbohem, Sasuke!‘‘ zašeptá svá poslední slova.
Za to klidně dám kůži.
Pravda se skrývá ve víně,
Často se tváří nevinně,
Každý to ví a ty taky,
Po nebi se honí mraky.
Pravda nebo láska?
To je těžká otázka!
Láska všechny strašně bolí,
Pravda většinou bolestivě skolí!
Hinata pro Naruta
Hinata už po stopadesáté zmačkala papír a hodila ho ven z okna. Tentokrát ho ale někdo chytil. Byl to Naruto, který chtěl Hinatěu navštívit. Přečetl si básničku a konečně pochopil Hinatino záhadné červenání, omdlévání a to, proč se mu všichni smáli, že je to nechápavý ňouma. Pomaličku lezl výš a výš po zdi kde bylo Hinatino okno. Hinata stála na svém balkonku na druhém konci pokoje a pročesávala si své krásné husté vlasy. Zasněně se dívala do dáli. Naruto byl v jejím pokoji. Potom ji spatřil a zčervenal. Hinata totiž stála na balkoně jen v tenké noční košilce, která díky sluníčku prosvítala. Naruto se po chvíli ozval: ,, Ehm, Hinato, nemohla by sis na sebe něco vzít? Mě je totiž trapné se na tebe tady takhle koukat...‘‘ Hinata se otočila a ,,nečekaně‘‘ omdlela. Naruto ji vzal do náruče a opatrně položil do postele.
Když se Hinata probudila, seděl Naruto u jejího stolu a koukal se na ni. Hinata se na něj chvíli dívala, Pak usoudila, že má bílé myšky a promnula si oči. Nemohla uvěřit, že před ní sedí Naruto ve smokingu, s bonboniérou a kytkou rudých růží v ruce, protože mu Sakura poradila, které kytky má Hin nejradši. Naruto zčervenal a podrbal se na hlavě. Potom se rozhoupal a pozval Hinatu na rande. Po letech ji požádal o ruku a žili spolu šťastně až do smrti.
První povídku vytvořil můj mozeček, když jsem si dělala čaj 
Nesladím, ale přišlo mi to takhle lepší... Sakura si naposledy osladila život...
Ten druhý příběh - zrovna sem plela záhonky a bum bác! Letí nápad 
Takže
myslím že většinu věcí souhlasám s Kimm-chan. nečetla jsem její koment celý, jenom některé části. Ale souhlasám, nádherný námět s "oslazením" života, zatímco druhá část je poněkud uspěchaná.
Toho co nevíš od Kimm-chan jsem ti moc neřekla,co? No, ale ber to jako bych chtěla říct, že jsem tu byla a povídka je fajn. Taková normální - ani úžasná jako to umí někteří autoři, ale špatná už vůbec ne. Prostě se hezky čte. A vlastně takové povídky jsou super
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.
Ten nápad, kdy si naposledy osladíš život, byl fakt hodně zajímavý. Líbil se mi. Jediné, co mi na tom příšlo takové...takové klišézní, byla Sakura a její láska k Sasukemu. Neměj mi to prosím za zlé, já mám akorát už dost povídek o nich. Každopádně...ať to bylo o kom chtělo, vystila jsi to moc dobře
. Líbil se mi ten popis toho, co dělala. Jak si ten život naposledy osladila. Jo, to mě dostalo. To mě nadchlo.
. Proti srsti mi tam byla věta: Byl to Naruto, který chtěl Hinatě vyznat lásku. Ne, to tam vyloženě nesedlo. A celkově...bylo to takové rychlé. Moc jsi u toho spěchala. Myslím, že by to šlo rozepsat. Dobře rozepsat. Mohl z toho být krásný romantický popis. Ale takhle jsi to namačkala do pár řádků a vynechala tam pro romantickou scénu některé dosti důležité popisy.
. Byla smutná a přitom krásná a lehká.
.
U druhé povídky budu trošku víc kritická, jestli mě za to neprokleješ
Za co tě ale musím pochválit a poklonit se před tebou je ta básnička. Ta se mi moc líbila
Takže i když tam bylo těch pár věcí, které mi byly, dá se říct, trnem v oku, celkově povídku hodnotím dosti kladně. Protože měla pointu a obohatilas ji sebou. Moc pěkné
Edit: Teď jsem tak náhodně zjistila, že tohle byla tvoje první povídka. V tom případě se ti klaním ještě níž, než u samotné básničky. Protože napsat na poprvé povídku na takovéhle úrovni...to si zaslouží uznání
.
• There'll always be people out there who will tell you that you can't. All you have to do is turn around and say: "Watch me!"
• Vždyť usmát se nebolí.
• Nejnovější myšlenka v text ... Voda není krev, Voda je voda
děkuji za uznání, ta druhá povídka se mi moc nepovedla, ale já jsem ráda za kladné i záporné komentáře...Ale chystám další... Na námět Naruto u nás
Myska-chan
=o* !!!
