Nová generace - 8.) Sake

Rei a Daiji zrovna odcházeli od Ookamiho posledního tréninku s dobrou náladou a natěšení na zítřejší speciální misi.
„To jsem zvědavý jakou misi si pro nás sensei připravil." řekl Rei „Třeba chytit nějakého zločince."
„Nebo chránit nějaký svitek nebo dokonce feudálního pána." navrhl Daiji „Nebo zachránit nějakou vesnici."
Jejich fantasie byla čím dál tím víc bujnější, dokud se nedostali k Daijiho domu, kde se měli rozdělit. Rei teď mířil do svého domu sám. Po cestě ho někdo zastavil. Byl to nějaký kluk asi o dva až tři roky starší než Rei.
„Kde si byl, Reii?" zeptal se kluk.
„Trénoval jsem, Shine." řekl Rei.
„To jsi zase byl s tím cizákem?" zeptal se Shin.
„Nevím o čem mluvíš." zalhal Rei.
„Jen si nehraj. Chodíte mu ty a ten tvůj společník pomáhat." řekl Shin „Víš co ti, řekl otec."
„A víš co říkám já." řekl Rei a podíval se svému bratrovi do očí „Přiteli buď blízko a nepříteli ještě blíž."
Shin se jen pousmál a zmizel. Rei pokračoval domů.

Druhý den dopoledne se celý tým sešel v malé hospůdce kousek za branou ke vstupu do Hokageho obydlí. Uvnitř se rozhlédly, zda neuvidí senseie. Nikde nebyl, tak se Daiji šel zeptat k baru.
„Dobrý den, neviděl jste tu dneska Daichiho-senseie?" zeptal se barmana.
„Dneska se ještě neukázal. Odešel tak ve čtyři ráno, když jsem si ho všiml jak leží na podlaze. Asi bude ještě doma." řekl barman.
Daichi poděkoval a vrátil se k Junko a Reiovi.
„Není tady. Půjdeme k němu domů." oznámil Daiji.
Všichni tři se vydali ven z restaurace a hned zatočili do prava. Moc daleko se ale nedostali, protože hned z první uličky se ozval něčí hlas: „Haló, můžete mi někdo prosím pomoct?"
Genini se zastavili a podívali se do uličky. Z jedné velké popelnice koukala něčí noha a slabě kopala do vzduchu. Došli k popelnici a začali pomalu z popelnice někoho vytahovat. Když ho vytáhli, uviděli unavenou tvář muže s černými vlasy, fialovýma očima a tmavými kruhy pod nimi.
„Daichi-sensei, jak jste se tam dostal?" zeptala se vyděšeně Junko a prohlížela si špinavého a dosti zapáchajícího Jounina.
„Já nevim." řekl nevědomě Daichi „Prostě jsem šel a najednou jsem byl v tý smradlavý krabici."
Daichi se začal pomalu stavět na nohy. Když se postavil začal si mnout hlavu.
„Au, to je bolest." zasténal slabě „Kolik je vůbec hodin?"
„Asi deset." řekl Rei.
„Kruci musím se vrátit domů. Ve tři musím být u Hokageho na poradě." řekl Daichi.
„Tak na speciální misi to dneska nevypadá." řekl Rei.
„Speciální mise?" zamyslel se Daichi „Už si vzpomínám, ta pořád zůstává."
„To asi těžko, když jste takhle vyřízený." řekl Rei „Mělo mě to napadnout, když byl včera pátek."
„Já se jí ale nezúčastním." řekl Daichi „Jen vám zadám misi a vy jí splníte sami."
Fantasie včerejší noci u kluků nabrali maximální obrátky. Teď se budou moct pořádně předvést. Daichi vytáhl mapu a ukázal na místo, kde byla hranice zemí Ohně, Trávy a Vodopádu. Byla tam vesnice jménem Nendo.
„Půjdete do této vesnice" začal Daichi „a přinesete odtud to nejcennější,"
„Nejcennější." pomyslela si Junko, která se také na misi velmi těšila.
„nejsilnější,"
„Nejsilnější." pomyslel si blaženě Rei.
„a nejchutnější"
„Nejchutnější?" pomyslel si Daiji a zpozorněl.
„sake v celé Zemi Ohně." dořekl Daichi a usmál se.
Nastalo ticho. Studenti byly šokováni.
„To chcete, abychom jsme přinesli jednu láhev sake?" zeptala se Junko.
„To není obyčejná láhev sake." usmíval se Daichi „To je ta nejlepší."
„A to nám zadal Hokage-sama?" zeptal se Daiji.
„Ne, to vám zadávám já." usmíval se stále Daichi.
„A co když to odmítnem?" zeptal se Rei.
„Tak se vrátíte na Akademii nebo si budete vydělávat zametáním chodníků." řekl Daichi.
„Dobře." řekl Daiji a vzal senseiovi mapu.
„Hodně štěstí a vraťte se co nejdřív." řekl Daichi a dal se na odchod.
„Tak co koupíme mu nějaké sake v obchodě, pár dní počkáme a pak mu ho dáme." navrhl potichu Rei.
„Já to slyšel." zvolal Daichi.
„Kruci, no asi nám nic jiného nezbývá." řekl Daiji.
„Prosím vás děti, můžete mi poradit?" zeptal se někdo a celý tým se otočil.
Blížil se k nim nějaký postarší muž a v ruce držel konec provazu. Za ním šel poslušně svázaný nějaký muž.
„Co potřebujete?"zeptal se Rei.
„Můžete mi poradit, kde má tady Hokage-sama kancelář, jsem tu poprvé tak se tu nevyznám." řekl muž a zatahal za provaz „Jdu si pro odměnu za zločince."
„Odměny za zločince nedostanete v kanceláři Hokageho-sama." vyšel mu ochotně vstříct Rei „Zavedeme vás tam, kde zločince přebírají a rovnou vám dají odměnu.
„Děkuji vám." poděkoval muž a všichni se vydali za Reiem.
Po chvilce si muž všiml mapy v Daichiho ruce.
„Někam se chystáte?" ukázal muž na mapu „Nějaký výlet, že?"
„Ale ne. Náš sensei chce, abychom zašli do vesnice Nendo a přinesli mu nějaké sake." řekla Junko.
„Junko, o našich misích bys neměla nikomu nic říkat. Je to tajné." řekl Rei.
„Nendo říkáte." řekl muž „Už jsem tam jednou byl, opravdu tam mají skvělé sake."
„Dobře jsme tady." řekl Rei a ukázal na velkou šedou budovu.
„Děkuji vám." řekl muž a chystal se vejít, ale ještě se otočil na Genini „Hodně štěstí na misi a buďte opatrní."
Po těchto slovech vešel do budovy.
„No tak se jdeme připravit na misi." řekl Rei a všichni se rozešli do svých domovů trochu se vybavit.
O PĚT DNÍ POZDĚJI
„Tak a jsme tady." řekl Daiji a podíval se do mapy.
„To je díra." řekla Junko a znechuceně se dívala na deset dřevěných domků.
Domy byly postaveny náhodně. Největší z nich byla zřejmě místní hospoda.
„Docela by mě zajímalo, kde berou rýži na sake?" podivil se Rei a rozhlédl se.
Kam jeho oko dohlédlo byla jen suchá hlína a v dáli byly vidět hory.
„To je jedno, půjdeme do té hospody a zeptáme se na to sake." řekla Junko a vydala se do hospody.
Rei a Daiji šli za ní. Vešli do hospody. Uvnitř bylo šero a u stolů sedělo jen pár lidí. Jakmile je hosti uviděli začali si něco mezi sebou šuškat. Genini došli k baru.
„Dobrý den, jdeme si pro speciální láhev sake." řekl Rei.
„Malý okamžik." řekl barman a někam odešel.
Za chvíli se vrátil. V jedné ruce nesl dřevěnou krabici ve které bylo zřejmě sake a ve druhé balík peněz.
„Tady máte." řekl a položil věci na stůl.
Genini byli trochu šokováni, přesto vzali sake i peníze. Rozloučili se a vyšli z hospody. Peníze dali do krabice.
„Ale, ale kohopak tu máme." řekl ženský hlas.
Venku na ně už někdo čekal. Byli tam dva lidé. Žena a muž. Oba dva měli delší hnědé vlasy a na hlavě měli čelenky ninjů z Iwagakure no Sato. Genini se zastavili a čekali problémy.
„Narazit na párek dětí z Konohy. Takové štěstí by nikdo nečekal." řekl muž.
„Kdo jste?" zeptal se Rei.
„Já jsem Akane a tohle je můj kolega Kenzo." představila se žena a rychle vytvořila nějaké početě „Doton: Nami Nendo." (Živel země: Vlna hlíny)
Před ninji z Kamenné vesnice se zvedla vlna hlíny. Rei si rychle stoupl před své kamarády a vytvořil pečetě.
„Doton: Doroku Gaeshi." řekl Rei a před ním se zvedl velký hliněný štít.
Vlna narazila do štítu a rozdělila se na dva proudy, které zničily část hospody.
„Musíme jít někam, kde je nějaké volné prostranství." řekl Daiji.
„Nech to na mě." řekla Junko, vytáhla několik senbonů a vyskočila na vrchol stěny.
Hned jak se postavila vyletělo na ní několik shurikenů. Junko se jim ale spolehlivě vyhla. Pak na ně hodila senbony a utvořila pečeť tygra, poté špičky prstů namířila před sebe.
„Ninpou: Hachi." (Ninja umění: Včely) řekla a senbony změnili svůj směr.
Každý teď letěl na jinou část těla a z jiného směru. Ninjové byli zřejmě dost zkušení a tak všechny senbony vykryli nebo se jim vyhli.
„To je moc slabé." řekla Akane.
„To není všechno." řekla Junko.
Do zad ninjů se zapíchlo několik senbonů. Junko rychle seskočila z štítu a vydala se za Reiem a Daijim, kteří už byli kousek od vesníce.
„Proč na nás zaútočili?" zeptala se vyděšeně, když k nim doběhla.
„Nevím, ale na přivítání to určitě nebylo." řekl Daiji „Kage Bunshin no Jutsu."
Okolo Daijiho se objevilo asi dvacet klonů.
„Já myslela, že utečeme." řekla Junko.
„To nepomůže. Zas tak moc si je nezranila. Za několik hodin by nás dostihli." řekl Rei.
Akane a Kenzo už vstali a pomalu se k nim blížili.
„Dávají si načas." řekl nervózně Rei.
„To chtějí." řekl Daiji „Čekají, že zautočíme bez rozmyslu."
Akane s Kenzem vytáhli několik kunaiů a hodili je na Geniny. Rei si opět stoupl před kamarády.
„Doton: Juu kyou." řekl a přiložil ruce k zemi.
Ze země vyletělo deset vysokých ostrých hrbolů a vytvořilo tak bariéru, která zastavila kunaie.
„Jsou větší než obvykle." řekl udiveně Daiji.
„Řekl jsem přece, že můžu..." nedořekl Rei, protože Kenzo proletěl skrz bariéru a kopl Reie do tváře.
Rei odletěl několik metrů a pomalu se nedokázal postavit. Asi šest klonů se vrhlo na Kenza a dalších šest se rozběhlo na Akane, která stála opodál.
„Reii potřebujeme kopí." řekl Daiji.
Rei jen luskl prsty. Hrboly se rozpadly a uvnitř nich byla kopí. Každý klon, který ještě neměl protivníka si vzal jedno kopí.
„Sutoon Dageki." řekl Kenzo.
Jeho ruce se proměnili v kámen a hned prvními třemi ranami se mu povedlo zničit útočící klony.
„Doton: Nami Nendo." řekla Akane.
Před ní se zvedla vlna hlíny a smetla klony, které útočili na ní. Teď už zbyli jen klony s kopím v ruce.
„Vezmu si tu ženskou. Ty si vem toho chlapa." řekla Junko a vytáhla poslední senbony.
„Dobře. Tři klony jděte s ní." řekl Daiji.
Tři z jeho klonů přikývli a přidali se k Junko.
„Myslíte, že vám to pomůže." řekla Akane.
„Určitě." řekla Junko, hodila senbony a vytvořila svou pečeť „Ninpou: Hachi."
Její senbony se rozletěli náhodně na Akane. Všechny se jí povedlo vykrýt. Rychle se otočila a vyhnula se senbonům přilétajícím ze zadu. Ty měli co dělat, aby se vyhly útočícím klonům. Akane se jim rychle vyhla, ale jeden z klonů jí bodnul do boku. Rychle vytáhla kunai rozběhla se na klony a pár ranami je zneškodnila.
„Tak co děvenko máš ještě něco v rukávu?" zeptala se Akane.
„Ne." řekla a rozběhla se na Akane beze zbraní.
Metr před ní se skrčila a po jejích zádech vyskočil Daiji. Akane se podívala do vzduchu a překvapeně otevřela pusu. Kopí jí projelo ústy a probodlo celé tělo. Daiji na nic nečekal pustil kopí, vytáhl dva kunaie a rozběhl se na Kenza, který akorát zneškodnil jeho poslední klon. Daiji si dal pravou ruku před sebe a levou za sebe.
„Hidora Konbo." vykřikl.
Kunaiem v pravé ruce řízl Kenza přes nos, druhým řízl do krku a nakonec ho kopl do žeber. Kenzo odletěl a když přistál, jeho tělo se rozpadlo na kus hlíny. Stějně tak Akanino. Ze země kus od nich někdo vyletěl. Byli Akane a Kenzo.
„Docela působivé." pochválil ironicky Kenzo „Ale jak vidíte pořád málo."
„F om pfípadě e to na me." zahuhlal někdo za Daijim.
Byl to Rei, už zase stál na nohou, ale nemohl pořádně po Kenozovo kopu mluvit.
„Utfefte dofud mufete." zahuhlal a narovnal si čelist.
Bolestivě zařval, ale pak řekl: „Já to tu zvládnu."
„Nemůžeme tě v tom nechat." řekl Daiji.
„Vím co musím udělat." řekl bolestně Rei „Nechci se hádat. Mluvení bolí."
Junko doběhla k Reiovi a řekla: „No tak neblbni."
Rei Junko chytil, strčil jí k Daijimu a řekl: „Láhev máte, padejte."
„Vrátíme se." zapřísáhl se Daiji, vzal Junko doběhl pro krabici a zmizel.
„Chceš zachránit své přátelé. Jak odvážné." vysmála se Akane.
„Co nám chceš udělat." smál se Kenzo „Té tvé ubohé zemní technice se vyhneme jako nic."
Rei se k nim pomalu belhal, ale zakopl a upadl na čtyři. Akane a Kenzo k němu došli.
„Už nic neuděláš." řekl Kenzo „Vzdej se.
„Doton: Hyuaku kyouu." (Živel země: sto kopí) řekl Rei.
Ze země okolo něj vyrazilo sto ostrých hrbolů. Akane a Kenzo se jim vyhli jen tak tak. Každý se postavil na jednu ze špiček a oddechoval. Oba byli zranění a tekla z nich krev.
„To bylo dobré chalpečku, ale pořád málo." řekla Akane a skočila na Reie, protože místo, kde byl žádný výčnělek nebyl.
Rei vyplivl z pusy krev.
Akane z něj slezla a hodila si polomrtvého Reie na záda. Vyskočila mimo zónu výčnělků a vracela se k městu. Vedle ní dopadl Kenzo.
„Co uděláme s nimi?" zeptal se.
„Konoha Senpuu." ozvalo se za ním.
Kenzo se otočil. Ve vzduchu byl Daiji, otočil se ve vzduchu a chtěl Kenza kopnout patou. Kenzo to ovšem vykryl svou kamenou rukou. Ozvalo se křupnutí a Daiji ucítil v patě obrovskou bolest. Dopadl na zem a nemohl se postavit. Kenzo mu dal ránu pěstí a Daiji omdlel.
„Půjdu ji najít, ty odnes ty dva." řekla Akane, dala Kenzovi Reie a zmizela.
O NĚKOLIK DNÍ POZDĚJI
Junko, Rei a Daiji už byli nějakou dobu zavření v temné místnosti obalení pevnou hlínou. Jedíné co jim vyčuhovalo byla hlava a chodidla.
„Proč tu pro nás ještě nikdo není?" zeptala se Junko se slzami v očích.
„Sakra, neptej se pořád." řekl rozčileně Rei „Říkáš, to skoro každou chvíli. Už mě s tím stveš."
„Mlčte, pořád jen melete blbosti." začal se rozčilovat Daiji „Už jsem z vás zcvoklej. I mučení je lepší nez poslouchat vás dva."
„Tohle nikam nevede. Jsme tu kdo ví jak dlouho a pořád se hádáme." řekl Rei.
„Drž zobák, ty chytrolíne." rozčílila se Junko „Nehraj si tady na frajera. Kdybych nepřišla o všechny senbony udělám si z tebe jehelníček."
Genini se takhle hádali několik minut. Jejich hádku přehlušil výbuch, který se zdál být nad nimi. Všichni tři ztichli a poslouchali. Nad nimi se ozvývaly zvuky nějaké bitvy. Po chvíli zvuky ustaly a ozvala se obrovská rána až jim ze stropu spadl na hlavu padal prach. Pak už bylo jen ticho. Po pár minutách se někdo nad nimi zastavil a pak otevřel dřevěný poklop, který byl asi dva metry nad nimi. Do očí studentů prudce narazilo světlo. Zavřeli oči a snažili se na světlo zvyknout. Nad nimi se objevili dva stíny.
„Sensei, našli jsme poklad." řekl jeden hlas.
„A ksichtí se, takže jsou živí." řekl druhý „Jsou zahrabaní nějakou hlínou. Jak ji zničíme?"
„Vodou?" navrhl první.
„Elektřinou?" navrhl druhý.
Ještě než začali Junko, Rei a Daiji nějak protestovat seskočil k nim někdo dolů a za pár sekund se hlína rozpadla.
„Nariko, nekaž nám legraci dokud jsou mimo." řekl druhý hlas.
Nariko se vrátila nahoru a poodešla. Junko, Rei a Daiji pomalu otevřeli oči. Zastíněné postavy jim podali ruce a vytáhli je ven. Všichni tři si teď prohlédli své zachránce. Byl to tým třináct, jejímž učitelem byl Kane Sachio.
„Jste v pořádku?" zeptal se Ichiro a vytáhl láhev s vodou „Napijte se."
„Děkuju." řekla Junko, vzala si láhev a pořádně se napila.
„Jak jste nás vůbec našli?" zeptal se Daiji a vzal si láhev, kterou mu Junko podala.
„Vraceli jsme se z mise. Byli jsme asi den od Konohy, když nás zastavil nějaký muž ve starém nažloutlém plášti s kapucí a řekl, abychom se vydali do vesnice Nendo a našli své přátelé." vyprávěl Jiro „Když jsme se ho zeptali jak o tom ví, odpověděl, že mu to sami řekli a on jim nemůže pomoc. Jakmile uviděl našeho senseie zmizel."
„A kde je teď Sachio-san?" zeptal se Rei.
„Dojdu pro něj." řekla Nariko a odešla.
„Na, dejte si něco k snědku." řekl Jiro a podal přátelům trochu rýže.
„Jak dlouho tu už jsme?" zeptala se Junko.
„Kdo ví." řekl Jiro.
„O vás jsme se dozvěděli před třemi dny." řekl Ichiro.
„To jste to jsem stihli dřív než my. Nám to trvalo sem pět dní." řekl Daiji a rozhlédl se „Kde je vůbec vesnice, to jsme byli tak daleko.
„Vesnice byla zničena." řekl Ichiro „Vdůsledku našeho boje a nakonec, když jsme porazili ty ninji z Iwagakure, tak byla vyhozena do povětří, zřejmě tu bylo něco tajného."
Junko, Rei a Daiji jedli rýži a mezitím k nim došel Sachio a Nariko, která měla v ruce dřevěnou krabici.
„Už se cítíte lépe?" zeptal se Sachio a Genini přikývli.
Sachio ukázal na dřevěnou krabici a zeptal se: „To je vaše?"
„Ano." řekl Rei a Noriko mu krabici podala „Kde jste jí našli?"
„Byla v lese a okolo ní bylo zapíchano několik kunaiú." řekl Sachio.
„Já jsem jí tam nechala, protože už jsem slyšela tu kunoichi." řekla Junko.
„Můžete vstát?" zeptal se Sachio „Omlouvám se, chtěl bych, aby jste se tu pořádně vyléčili, ale musím dát Hokagemu-sama zprávu z naší mise a osmidenní zdržení je trochu podezřelé."
Všichni tři se postavili.
„Kage Bunshin no Jutsu." řekl Daiji a vedle něj se objevili tři jeho klony
„Proč to děláš?" zeptal se Ichiro.
„Nemůžu došlápnout na pravou nohu. Něco tam mám naraženého nebo zlomeného, tak mi na cestě budou pomáhat moje klony." vysvětlil Daiji.
„Dobře, vracíme se do Konohy." řekl Sachio.
O ŠEST DNÍ POZDĚJI
Týmy třináct a osm se konečně vrátili do Konohy. Už byly jen kousek od vstupní brány, když si povšimly, že jí ven prochází nějaký průvod lidí. Všichni byli oblečení v černém. Jedna žena nesla v ruce nějakou urnu.
„Co se tu stalo?" zeptal se Daiji.
„Vypadá to na pohřeb." řekl Sachio.
Nariko se otočila a vrátila se do lesa. Rei se osmělil a došel k jednomu muži v průvodu.
„Předem přeji upřímnou soustrast." řekl Rei a uklonil se „Ale co se tu stalo?"
„Ta bestie zabila mého jedenáctiletého syna." řekl rozčileně a smutně zároveň muž.
Rei ztuhl, stejně tak Daiji který stál kousek od Reie a slyšel co muž řekl.