Rozkaz
„Dopravíš se na toto místo,“ Danzo zabodl prst do mapy, „tam najdeš Orochimaruovu základnu, kde by se měl skrývat Kabuto. Zabiješ ho a vezmeš sem jeho tělo na prozkoumání.“
Sai přikývl, vstal a odešel. Když vyšel z budovy ven, rozhlédl se okolo sebe a vyskočil na střechu. Rozeběhl se, přeskočil vysokou zeď, která bránila Konohu a utíkal skrz les. S tímhle tempem bude jeho úkol do zítřejšího večera hotov.
Když dorazil na určené místo, měl zprvu problém skrytý vchod najít, ale nakonec zahlédl místo, kde měla tráva trochu jinou barvu než zeleň všide okolo. Podřepl tam a po chvíli námahy se mu podařilo skrytý, hlínou zasypaný poklop otevřít. Seskočil do podzemní chodby a rozhlédl se okolo. Díkybohu nebyl na žádné křižovatce, vedla tu jen jedna chodba. Vydal se směrem po jeho pravé ruce a cestou zkontroloval každé dveře. Když otevřel asi patnácté, uviděl spícího šedovlasého ninju. Ležel uprostřed místnosti, jen tak na zemi, brýle položené vedle sebe. To musel být on. Sai potichu vytáhl štětec a nakreslil malého hada. Ten ožil a kousl Kabuta do krku. Ninja jen tiše vzdychl a během několika sekund přestal dýchat. Rychlá a čistá práce.
Otevřel dveře svého domu a ozval se hlasitý křik.
„Táta je doma, táta je doma!“ Vrhly se na něj dvě děti, obě hnědovlasé s černýma očima. Byly si tak podobné.
„Ale děti, nechte tátu na pokoji! Je jistě unavený z práce.“ přistoupila k němu a políbila ho na tvář. „Ahoj, lásko. Jsem ráda, že ses vrátil.“
„Já taky. Už jsem se vás všech nemohl dočkat,“ usmál se a zvedl obě své děti, každé v jedné paži. „A copak jste dělali, zatímco jsem byl pryč?“ obě na něj vyhrnuly příval slov, překřikovaly jedno druhé a nakonec se rozesmály. Všichni zamířili do obývacího pokoje, kde si Sai se svými dětmi sedl na zem, Ayame se posadila do křesla a dívala se na ně šťastným pohledem. Nic lepšího si nikdy ani nemohla přát.
„Hej, Sai! Ahoj!“
„Nazdar, Kibo.“
„Jak se vede, kámo? Už jsme se strašně dlouho neviděli. Jak se má Ayame? A co děti?“
„Ale jo, všichni super. Od zítřka mám dovolenou, tak se jim budu ještě víc věnovat, dneska už před dovolenou dostanu poslední misi.“
„Aha, tak to tě nebudu zrdžovat. Ať se daří! A pozdravuj doma.“
„Jasné, ty taky,“ usmál se na něj Sai.
„Dobře, Ino bude nadšená,“ zasmál se Kiba a utíkal pryč.
„Vybral jsem pro tento úkol tebe, protože vím, že ačkoliv to pro tebe bude bolestivé, dokážeš můj rozkaz stoprocentně splnit.“
„Ano, pane.“
„Tvoje mise bude zabít tuto kunoichi,“ řekl Danzo a podal mu složku s fotkou a základními informacemi. „Ne, že bys tyhle materiály nějak potřeboval, ale měl bys je podle pravidel dostat. Až budeš hotov, ohlaš se zde.“ Sai přikývl a odešel. Venku otevřel složku a potvrdil si tak to, co si začal myslet už v Danzouově pracovně. Přetrhl materiály v půli a hodil je do popelnice.
Klíče zarachotily v zámku a dveře se otevřely.
„Ahoj, lásko, jaktože jsi doma tak brzo?“ usmála se na Saie Ayame. „Šlo to nějak rychle. Ale děti můžeme vyzvednout ze školky společně, budou mít radost.“
„Já ještě svou misi nesplnil,“ podíval se na ni smutným pohledem. „Promiň,“ řekl a málem se rozplakal, „ale mise je mise,“ dořekl a ona s hrůzou pochopila. Strachem se jí rozšířily zorničky a rozeběhla se do ložnice, kde popadla katanu, která jí ležela vedle postele a postavila se do bojového postavení naproti svému manželovi.
„Bez boje se nevzdám,“ řekla odhodlaně, i když byl v jejím hlase slyšet strach a smutek. Sai vytáhl vlastní katanu a vrhl se na ni. Kov zařinčel o kov. Sai sice uhnul, ale i tak se Ayame podařilo říznout ho do ramene. Vyskočila na postel a vedla mu úder na hlavu, ten ale vyblokoval, trhl s jejím mečem na stranu a sekl jí po břichu. Uskočila dozadu a narazila do zdi. Rozeběhla se a těch několik kroků bylo kvůli měkké matraci podivně skákavých. Když zvedla ruce, aby mu mohle utnout hlavu, nekryl se, ale řízl jí do nohou. Palčivá bolest jí zabránila v tom, aby svůj výpad dokončila a on jí zabořil svoji katanu do břicha. Krev pomalu stékala po čepeli a ona se svezla na postel. Vytáhl jí katanu z těla a začal plakat. Zhroutil se na zem. Kolébal se dopředu a dozadu, protože právě zabil osobu, která mu byla na světe nejdražší. Ale byl to rozkaz... Musí se vzchopit. Opřel se zády o zeď a zíral na její mrtvé tělo. Pomalu vstal, katana mu vypadla z rukou a on se sunul podél zdi. Když vyšel ven, zapřemýšlel se a dorazil do Danzouovy kanceláře, kde nahlásil splnění úkolu.
„Máma někam musela odjet.“
„Aha. Půjdeme domů?“
„Ne, děti, domů už nikdy nepůjdeme.“
„Ale proč?“
„Danzo mi totiž něco rozkázal,“ řekl a vytáhl katanu.
Rozkaz byl totiž rozkaz.
Aneb druhé vyvraždění rodiny, která byla taktéž nebezpečná.
Jej, já to četla ve škole a nestihla napsat koment.
Mě osobně se to líbilo. Přijde mi to dlouhý akorát. Kdybys tu rodinu víc přibližovala a opisovala, nemohla bys je potom tak lehce zabít. Mě se to fakt moc líbilo!
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
povídka jako vždy skvělá
i když sem hrozně ráda, že Sai, jaký je teď, by něčeho takovýho už schopnej nebyl 
moc hezký 
ale je zajímavý podívat se na to, jak lidé rozkazy nad sebe a ty, co milujou
Tak jo, jdeme na to
Konečně chvála
Přiznám se, potěšil mě ten pár, se kterým jsem se ještě nikdy nesetkala. Pak taky ta atmosféra. Nevím, čím to je, ale ty umíš navodit takovou zvláštní náladu. Prostě jo.
Popis boje obdivuju, nejen proto, že je to jedna z věcí, které mi nejdou, ale taky proto, že je opravdu dobrý. Boj s meči se obecně blbě popisuje a tobě se to povedlo na jedničku.
A teď "konec na konec". Sakra, to ti prostě jde. Né zas tak v celé povídce, ale právě v konci umíš v několika málo větách zachytit nějakou myšlenku (Věc je toho dokonalým příkladem). Prostě nejlepší na konec, jak se říká.
Líbilo se mi to, i když škoda té krátkosti, rozepsání by neuškodilo
Hybrid - Blind Side
FF Kniha
Záklaldna opravena
Ano, ano, vím, já a opakování slov, to je na dlouho >.< Ale lepším se! Bohužel ne až tak moc, ale pracuju na tom... Mnohdy mě ale prostě nenapadne (a to i když si pomůžu slovníkem synonym nebo jak se to jmenuje), co bych tam měla jiného napsat.
Hmm, atmoška... Sama nevím, jak to, že to asi umím xD
Já dřív boj moc popisovat neuměla a pak to najednou přišlo - bum, přestala jsem se tomu vyhýbat, první popisy byly chabé, ale pak se to nějak (tuším, že u povídky Proč nemilovat) zlomilo.
Konec na konec je nový upgrade, bohužel to nejde narvat úplně všude, ale když to jde, snažim se
Jo, to už tady řečeno bylo... Jak jsem řekla, jdu si posolit hlavu a někam si to napsat, abych to už neudělala.
A nazávěr to opakované, ale přesto aktuální - díky :)
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Tak bylo to krátké, ale z jiného důvodu, než říkali ty dvě. Sai by doopravdy nic neříkal, podle mě by ani neplakal. Věta, kterou jsem několikrát použil v mé poslední povídce "jeho oči byly suché jako poušť." by tomu přesně odpovídala.
Krátká byla kvůli něčemu jinému. Čtenář neměl čas se seznámit z jeho ženou ani s dětmi a tak ten konec pusobil style "no tak je zabil, no!"
A přitom ten poslední odstavec s dětma je skvostný. Přitom by stačilo za jeho ženu dosadit Ino a trochu to upravit.
Taky mě sklamalo, že jsme se nedozvěděli proč je musel zabít.
Věř mi stačí dobrý nápad a pád dalších okolnistí a překonáš jí.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
No... To je právěže pravda, on byl takový... Nemluvný.
Lol, přesně tohle jsem nechtěla xDD
Jo, jenomže já ji nechtěla tak rychle cpát zase někam jinam... Je to pitomý zvyk, ale prostě se mi nechce dávat stejnou postavu do povídek takhle rychle za sebou... Asi s tím budu muset něco udělat...
Mně už přišlo takový blbý to tam někam cpát... Saiovi to Danzo říkat neměl, ten prostě dostal rozkaz, a abych se tam někde vyskytla zlodušská samomluva alá doktor Dutošvarc... Ne, díky
Eh, to doufám, třeba to dokáže další povídka, kterou se mi povedlo nedávno sesmolit.. Uvidím ^^
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Souhlasím s nettiex, bylo to moc rychlé. Ten popis toho bránění se pak byl bezvadný, ale to, jak k ní přišel a řekl jednu větu, to působilo stroze. Čekala bych nějaké váhání, nějaký vnitřní boj, nějaká slova vysvětlení (kromě toho, že je to rozkaz).
Já si nemůžu pomoct... není to špatně napsaný, není to ani špatnej nápad, jen prostě... já tuhle větu nesnáším, ale řeknu ji; umíš psát líp, mně osobně to nesedlo. Trhlina byla skvělá, Ino byla skvělá, ale tohle... nevím a to mě mrzí.
Ale těch pár vět na konci... ten konec byl správně krutej
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Já už fakt půjdu... posolit si hlavu
Když mi nějaká povídka připadá dobrá, ostatním se nějak nelíbí a mně potom taky připadá špatná. Když se mi nějaká nelíbí a myslim, že je nepovedená, má to obrovský úspěch. Já se na to...
Jo, jak už jsem řekla, svou chybu si uvědomuju, příště do toho nepůjdu tak hrr... No něco s tím prostě udělám.
Jo, konec... Děkuju :)
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Aaaaaaaaaaaaaa to nie (chytá sa za hlavu na ktorej sú fialové žily ) Sai a vrah a ešte zabil aj svoje deti !!!!! Ale páčilo sa mi to....
"Najväčší stupeň ovládania je, keď si myslíte, že ste slobodní."
Ne... nemůžu říct, že by se mi to vyloženě nelíbilo. Ale... ona ho nemilovala? Nemohla... kdyby ho milovala, věřila by mu. Kdyby mu věřila, okamžitě by neuhodla, co se chystá udělat. Proč hned utíkala, proč se hned bránila? Proč tomu hned uvěřila?
Přesto ho nazývala lásko. Zvláštní láska.
A on rozhodně nemiloval ji. Láska znamená váhat. Přesto se smál a s dětmi vypadal šťastně... a pak je klidně zabil.
Je to šokující, ale... chtělo by to ty lidi více rozvinout. Víc popsat. Takhle... jim to prostě nemůžu uvěřit. Ne jako jsem dokonale věřila Ino její šok a bolest v tamté povídce.
Vidíš... Tohle mě nenapadlo... opravdu, nenapadlo. Asi bych se nad tím mohla zamyslet...
Třeba ho milovala, ale znala ho natolik, že věděla, že mu nemůže věřit, i tak to občas bývá... Já nevim...
Jo, rozkaz pro něj totiž byl rozkaz...
Asi... asi je to divný... Máš pravdu, možná jsem to měla víc rozvinout... A to je tohle v2, ta první byla ještě horší... Mnohem horší... Mnohem stručnější. Příště se nad tím víc zamyslím...
Achjo, já už se opravdu začínám bát, že a´t udělám cokoliv, tamtu povídku to prostě nepřekoná.
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Ďalšia nebezpečná rodinka... sa nám nejako množia, nie? Ale aspoň to dokazuje aký je Danzou dobrý manipulátor. xD
Teraz... ehm... máš tam pár chýb. Ani nie tak gramatických, ako z nepozornosti. Plus, prečo mám pocit, že Orochimar
uova základňa neexistuje?Taktiež musím povedať, že sa mi tie tvoje "prostriedkové konce" neskutočne páčia, nemôžem si pomôcť.
Samozrejme, tu tiež nemôžem špekulovať, za päť. xD
Alea iacta est – Kostky jsou vrženy (Caesar)
Chyby... Až budu mít náladu, podívám se na to... Chjo, hlavně, že si to po sobě vždycky dvakrát čtu...
To já nevim, je to fuk, je to fanfikce... Něco jsem tam dát musela...
Eh, díky, mě to v tom centeru přijde tak nějak... údernější. jako kladivo :)
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Uchm, teda... Tak nejako dúfam, že keby to bolo skutočne, tak by to neurobil
Ale tá drastičnosť, krutosť, sleposť v poslúchaní... Fakt sa mi to páčilo ^^
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
No taky doufám, byl by to dost nářez.... Doslova
Oh, děkuji mnohokráte :)
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.