Mudrc šesti cest aneb Narutovo poslání 2

Tohle je tedy jejich konec? Takhle oni zemřou? Madarovou rukou? Madara pozdvihl ruku a jedním pohybem ukázal na armádu ninjů stojící proti němu. Vlna se zvětšila. Otevřela se a v ní každý uviděl veliké oko se Sharinganem. To je zhypnotizovalo. Vlna se ještě více zvedla a s hřením bouřky si to mířila na armádu, teď už bojících se ninjů, kteří se nemohli ani hnout. Madara krvelačným hlasem zařval „Zabij je! Všechny!“ Vlna jako by jeho povel slyšela a dala se větší rychlostí do pohybu.
Nikdo nevěděl co má čekat, ale radši si dali ruce před obličej. Vlna byla už skoro u nich když se najednou o něco roztříštila a zmizela. Černá vlna se proměnila na letící krystalky tak malé jako byli sněhové vločky. Madara naštvaně zatnul zuby. Jeho vlna hrůzy a děsu neměla být odražena.
Měla každého pohltit a zničit ho, svými vlastními špatnými vzpomínkami. Měla je dohnat k šílenství.
Rozčiloval se. Na to jejich síly nestačili. I kdyby se spojili a poučili sjednocenou čakru, tohle jutsu, které zastavilo jeho vlnu bylo už několik set let staré a nikdo ho neměl znát. Až na jeho pradědečka. Ale ten byl už víc než sto padesát let mrtví a vzal si to jutsu do hrobu. Nebo si to aspoň Madara do dneška myslel.
„Kdo to byl?!“ zeptal se rozčíleně Madara a koukal okolo sebe. Ani svým sharinganem ale nikoho neviděl. A to ho znepokojovalo. Z armády proti němu to nemohl být nikdo. To by nestihli. Nemohli to být oni. Madarovo vnitřní já mu to napovídalo. A on ho poslech.
„Vidím, že můj příchod je správně načasovaný,“ povídala osoba zahalená do černého pláště vystupující právě z lesa klidným a vyrovnaným krokem. Jeho hlas nevykazoval žádnou námahu, ale Madara věděl, že tohle jutsu je daleko těžší než to jeho.
„Kdo jsi? A nepřicházíš na pomoc trochu pozdě?“ zeptal se Madara a ukázal na několik padlích těl na zemi.
„Radši pozdě než nikdy. Nemyslíš si?“ zeptal se muž ze svého úkrytu pláště. Ino pokývala na Shikamara, aby pohlídal její tělo, než zjistí kdo to je. Použila svoje rodiné jutsu. Jenže než se mohla dostat do hlavy toho cizince odrazil jí. Ino překvapeně vykřikla. Neznámí se zahleděl do řad ninjů. Madara slyšel silné nesouhlasné zamručení. Jako by tento pohnutek dal Madarovi nesmírnou sílu převahy. Ani oni, Kage, nevědí kdo je zachránil. Neznámí se otočil zpátky na Madaru a povýšeným hlasem řekl.
„Měl jsem napilno. Na měsíčním území,“
„Kde? Na měsíci? Co je to za hlou…“ nedokončil svojí otázku Madara.
„Pozval mě tam Náš předek.“ Oznámila mu osoba a dala si ruce na prsa.

Na Měsíčním území.

„Kde to jsem?“ ptal se Naruto a rozhlížel se po okolí.
„Uklidni se, Naruto,“ odpověděl mu starší muž stojící nad ním. Až teď si Naruto uvědomil, že on sedí na zemi. Překvapeně sebou Naruto trhnul. Ten muž ho vyděsil jen svojí přítomností.
„K – kdo jste pane?“ ptal se Naruto a ohlížel se po nějaké zbrani v okolí, nebo aspoň po bojovém místě.
„Uklidni se, a nevymýšlel žádné plány jak mě zlikvidovat.“ Odpověděl klidným hlasem muž stojící nad překvapeným blonďákem.
„Jak to víte? Vždyť jsem to ani nevyslovil?! Vy jste v mojí hlavě?“ zeptal se blonďák, jelikož se nevzpamatoval ze setkání s Kyuubim a svojí matkou.
„Ne, nejsem. Konečně jsem se dočkal nástupce, muže, který udělá vše pro mír v shinobi světě. Nemám pravdu?“ zeptal se muž a podal Narutovi ruku aby mu pomohl vstát. Naruto jí přijal, ale ještě se ostražitě díval na muže. Nepřipadal mu nějak známě, nikde ho neviděl. Tak jak to, že on zná moje jméno? Myslel si Naruto.
„Chci mír, ale né za krvavou cenu.“ Odpověděl Naruto jistým hlasem.
„Už nějakou dobu přemýšlíš kdo jsem zač, ale můžeš mi věřit“ pověděl muž a pousmál se.
„Já bych vám rád věřil ale neznám vaše jméno pane..“ odpověděl Naruto
„Na mém jméně nezáleží. Chceš snad dovolit Madarovi aby zničil poslední naději? Tvé přátelé?“ zeptal se muž a jeho unavené oči ztemnili. Naruto si najednou uvědomil o co se Madara pokusí.
„Omlouvám se, ale jak se dostanu do Konohy? Hrozí jim tam nebezpečí!“ vychrlil ze sebe rychle Naruto a hledal nějaké známé místo z kterého by se mohl orientovat.
„Uklidni se, tady odsud není východu, který ty myslíš“ odpověděl mu muž a sednul si na kámen, ke kterému došel.
„Cože? Ale já je musím ochránit, prosím řekněte mi….“ Prosil ho Naruto. Najednou si Naruto uvědomil, že krajina tady je pustá a bez života. Působilo to na něj dost smutně.
„Zmlkni,“ okřikl ho muž silným hlasem. Naruto se na muže díval s překvapeným výrazem malého dítěte. „Tady můžeš strávit několik let a stejně na té tvé zemi neuplyne ani minuta.“ Povídal mu muž a díval se do země.
„Cože? Takže jsem umřel? Vždyť jsem uvěznil Kyuubiho a ještě jsem potkal matku.“ Začal chrlit informace znovu Naruto.
„Ty jsi fakt pako… neumřel jsi. Zavolal jsem si tě. Položím ti jednu otázku. Záleží mi na ní hodně.“ Pravil muž a zvedl své oči k Narutovi.
Konečně se Naruto pořádně podíval na sedícího starce. Jeho tvář byla unavená, možná až nemocně unavená. Oči ztratili jiskry, které Naruto viděl u každého svého kamaráda. Měl střapaté vlasy podobající se jemu ale měl je delší než Naruto. Jeho vlasy byli už stářím celé šedivé, jako měl třetí Hokage, pomyslel si Naruto. Vzpomínka na Třetího mu otevřela svět vzpomínek, který ale rychle zavřel.
„Ptej se, … “ nabádal ho Naruto
„Chceš zničit Madaru nebo přivést Sasukeho zpátky?“
Naruto najednou pocítil velké nutkání toho muže praštit.
„Nemůžu ti odpovědět staříku, chci udělat obě věci. Madaru zničím a Sasukemu ukážu pravou cestu ninji.“ Odpověděl Naruto rozhodným hlasem.
„Jsi ještě pořád dítě!“ oznámil mu muž.
„A vy byste si uměl vybrat? Dal jsem slova svým přátelům a ani jednoho nechci zradit. První byl Itachi Uchiha a druhý byl Nagato. Oba ve mně věřili a tak já budu věřit v ně. Chci aby věděli, že si vybrali správně, když ve mně věřili, chápete?“ zeptal se Naruto a přistoupil k muži blíž. Ač se mu muž nezamlouval vzhledem nebál se ho.
„Hmmm, možná že nejsi dítě ale takhle nad Madarou nezvítězíš, zaučím tě, pak budeš moc splnit obě dvě poslání.“ Pověděl mu muž a vstal. Naruta najednou zaujal mužův náhrdelník na krku. Přesně takový měl i on sám, když získal nad Kyuubim moc. Byl přesný jako jeho pečeť.
„Nelelkuj a pojď. Naučím tě všemu co budeš určitě potřebovat.“ Informoval ho muž a zmizel. Naruto se rozhlídnul. Muž stál už v dálce a šel klidným krokem.
„Nerozuměl jsi mi?“ zakřičel na něj muž a otočil se. Jeho tvář byla sice milá ale jeho hlas jasně vykazoval jeho místo velitele. Naruto ihned běžel za ním. Nevěděl jak to ten starý muž dělal ale byl vždy před ním o krok.
„Už jsem tady, zde se budeš učit jak zacházet šetrně se svojí čakrou, jak myslet abys byl o krok napřed před Madarou. A probudím v tobě schopnosti, o kterých se ti nikdy v životě ani nesnilo. Budeš silný jako Mudrc šesti cest. Ale jen pokud tento výcvik absolvuješ.“ Informoval ho muž a vytvořil několik pečetí. Zem se pohnula. Naruto udělal několik kroků zpátky. Takovýhle otřes dokázala Sakura svojí pěstí. Když se země přestala chvět Naruto před sebou uviděl knihovnu. Byla plná svitků a starých knih. Muž sáhl po několika svitkách a hodil je před Naruta.
„Co je to?“ zeptal se hloupě Naruto.
„Snad umíš číst, ne?“ zeptal se muž a vytahoval další svitky. Naruto tedy sklonil temeno hlavy a přečetl si. JAK POUŽÍT MINIMUM SVÉ ČAKRY A DOSÁHNOUT VELKÉ ÚČINOSTI. Naruto jen pokýval hlavou a četl si další nadpisy. ŽIVLY PRO ZAČÁTEČNÍKY AŽ K MISTRŮM.
„Otevři je a dej se do učení.“ Poručil mu muž a vytvořil si židli vedle knihovny.
„Rozumím.“ Odpověděl Naruto a dal se do učení. Vytvořil několik klonů aby to šlo rychleji. Jiné učení Naruto nepoužíval. Zdálo se mu úžasné. Proto ho používal vždycky.
Naruto se učil ještě rychleji než bylo obvyklé a starý muž si liboval nad jeho vytrvalostí. Jeho pohyby nebyli ukvapené, jeho pozorovací talent byl skoro na maximu, i jeho reakce se stali na mistrovské úrovni. Muž se zamyslel.
Že by ten kluk tak rychle dostal rozum? Možná. Ještě ho ale čeká tvrdý trénink a ještě tvrdší zkouška.
Naruto byl už tak vyčerpaný že spadl a usnul vyčerpáním. Kdyby muž nepoužil jutsu, Naruto by tvrdě přistál na zemi, jenže skončil na měkké podložce.
„Odpočiň si, máš hromadu času.“ Pověděl muž a zmizel v mlze.
Naruto se probral celý vyděšený. Rychlím pohybem se posadil a podrbal se rukou na hlavě.
Asi se mi to jen zdálo
Pomyslel si Naruto.
„Co tady lenošíš? Musíš toho ještě hodně stihnout hochu. Tak rychle do práce, lenochu!“ křičel na něj starý muž.
„Takže to nebyl sen?“ zeptal se Naruto a nervózně se rozesmál.
„Nebyl.“ Informoval ho starší muž. Naruto si všiml připravené snídaně. Ten muž mu přichystal RAMEN, jak neobvykle. Při tréninku byl zvyklí na energetická jídla, která upřímně řečeno stála za starou belu. Ale neostýchal se vzít si i dobré jídlo. Rychle si vzal misku a rychle jí snědl. Muž se na něj díval a usmíval se. Naruto rychle vstal a popadl pár svitků. Znovu vyvolal několik klonů a začal dřít. Takhle to trvalo několik týdnů. Ale v reálném světě uplynula jen jedna hodina. Naruto se domluvil se staříkem, že ho bude informovat jak se věci vyvíjejí. Aby se potom mohl soustředit na trénink. Naruto byl už na úrovni S než jsem přišel a nyní, když se na něj muž díval viděl v něm, dokonalého ninju. Takového, který nepotřebuje ani oční techniky aby přemohl svého nepřítele. Stačilo mu tak málo k dosažení excelentních výsledků. Muž své volby vůbec nelitoval.
„Naruto, můžeš jsem na chvíli, potřeboval bych s tebou mluvit. Je to důležité,“ pravil mu muž.
„Ano, co potřebujete mistře?“ zeptal se Naruto, po týdnu začal starého muže nazývat svým mistrem.
„Naruto, jak jsi říkal, že v tebe věřili Nagato a Itachi “ mluvil přátelským hlasem muž.
„Ano? To jsem říkal, proč se na to přivádíte řeč?“ ptal se Naruto zmatený.
„Víš, oni ti předali kus své síly, Itachi ti to pověděl, že? Vzpomínáš si?“ zeptal se muž Naruta.
„Ano, dal mi do těla vránu, respektive jsem ji spolknul, bylo to dost nechutný.“ Vzpomínal nahlas Naruto.
„Ano, a tím ti dal kus své moci. Nevěřil jsem, že nějaký Uchiha toho bude schopen. Uvěřit tak viditelnému potomkovi Senju jako ty. Ale stalo se.“ Začal muž s vysvětlováním. Naruto ho poslouchal a vnímal úplně všechny informace, které dostával.
„Předali ti oba dva své oční techniky. Vědomě. Chtěli ti tu tvojí cestu usnadnit. Nevím úplně přesně co ti předali ale techniky určitě. Obě tyto techniky ti umožní k dosažení tvých cílů.“ Dopověděl muž a dal na blonďákovou hlavu svojí dlaň. Něco zašeptal a do Naruto vjelo pár znaků. Naruto sledoval mužovi oči, které se už teď usmívali.
„Vybav si v mysli jednu oční techniku. Třeba sharingan.“ Poučoval ho muž.
Naruto odstoupil od staříka, zavřel oči a začal si vybavovat sharingan.
„A teď je otevři!“ pravil muž rozkazovacím hlasem, plným autority.
Naruto rychle otevřel oči a nemohl tomu uvěřit. On měl sharingan. A není z Uchiha klanu, nikdo mu ho neimplantoval. Bylo to neuvěřitelné. Viděl mužovi čakru jak klidně víří v jeho těle.
Tak takhle to vidí Sasuke a Kakashi-senesi? To je úžasné!
Pomyslel si Naruto a koukal okolo sebe. Tohle je jiný svět. Naruto si připadal jako kdyby neměl ramen a teprve teď objevil jak je chutný.
„Úžasné,“ prohlásil Naruto šťastně.
„Tak to by šlo, zavři je znovu a teď si představ rinnegan.“ Nabádal ho dál muž.
„Jasně.“ Odpověděl Naruto a znovu si představil rinnegan. Chvíli počkal a potom otevřel oči. Jako by toho nebylo na jeden den dost. Naruto spatřil svět v jiném odlesku svět.
Jak je tohle možné? Takže tahle technika mi dovoluje vidět skrz věci? A ještě mi umožňuje podívat se nepřítelovi na jeho zásoby čakry. Bezva!
Běželo v mysli Narutovi. Ale najednou se zarazil.
„Jak se toho mám zbavit?“ zeptal se staříka s malým zděšením.
„Vybav si své normální oči. Tohle jsou techniky, které můžeš použít jen svojí myslí. Chápeš? Žádné svitky, pečetě ani nic podobného. To co si tvoje mysl zamane to se taky stane. Ale pamatuj si že tyto techniky mají i své špatné vlastnosti. Jsou to rizika. A to největší je, že přijdeš o život. Nezapomeň na to!“ Odpověděl Narutovi muž a pochvalně mu zatleskal. Tohle byl pro Naruta první pochválení od jeho mistra na Měsíci.
„Děkuji, sensei, ani nevíte jak moc jsem vám vděčný. Už jsem se tady u vás naučil všechno co jsem mohl. Teď mě už můžete pustit do reálného světa.“ Pověděl Naruto a mile se usmál.
„Nespěchej tak, Naruto. Mám ještě něco na srdci. Jestli opravdu chceš porazit Madaru měl by jsi si vyslechnout jeden hodně dlouhý příběh. Nebudeš litovat. Jde tady i o tvojí matku a taky o tvého otce. Ale hlavně o matku a jejím rodě. Chceš si ho vyslechnout?“ zeptal se muž a přistoupil k Narutovi. Položil mu důvěrně ruku na rameno a sledoval jak se jeho student rozhodne. Narutem projela lítost nad tím, že on tento příběh nezná i když je potomek Uzumakiho klanu. To mu už muž prozradil, že pochází z klanu.
„Myslím, že je načase, abych se něco dozvěděl o svých předcích, nemyslíte? Zatím není kam spěchat.“ Oznámil mu Naruto veselým hlasem.
„Radši se na to posadíme, bude to dlouhý, opravdu dlouhý příběh.“ Oznámil mu muž a sednul si na svojí židli. Naruto se posadil naproti muži na zem. Zkřížil nohy a zahleděl se do mužovi staré tváře.
„Takže před několika lety……“

Zpátky na bojišti

„Kdo že tě tam pozval?“ zeptal se nevěřícně Madara.
„Náš předek.“ Opakovala mu osoba ještě jednou.
„Kdo sakra jsi? Jak to že si myslíš, že máme stejného předka?“ ptal se Madara.
„Já si to nemyslím, já to vím. A i ty mě znáš, už hodně dlouho. Jenže mě nepoznáváš jako i ti kteří mě znají. Bojíš se mě?“ ptala se pobaveně osoba.
Jenže tento rozhovor začal znepokojovat i ostatní. Tsunade se podívala po svých lidech. Uviděla Kibu, Kakashiho, Yamata, Hinatu, Ibikiho, Gaie a Kurenai. Ostatní nenašla. Ale byla si jistá že jsou stále na živu. I oni vypadali překvapeně a znepokojeně.
„Kdo jsi? Nepoznávám tě! Ani tvoje čakra mi o tobě nic neprozrazuje,“ oznámil mu Madara.
„Zamaskovávám jí. Ale nechci tady hrát hloupou hru na schovávanou.“ Pravila osoba a trochu odhalila jen svojí tvář. Na hlavě mu ale pořád zůstávala kapuca. Madara se zatvářil potěšen. Jenže u ostatních to byl spíš strach o osobu jim velice dobře známou.