Shikamaru aneb jeden otravný otazník IV

Bylo šest patnáct a Shikamaru a Chouji už stáli před ubytovnou, jak se dohodli s Ino, byli sice domluveni až na půl, ale oba měli strach aby Ino přecejen našla cestu. Nevěřícně přešlapovali, v šest dvacet už to Shikamaru nevydržel.
„Musela zaspat jinak to není možný… Budeš jí muset jít vzbudit Chouji… to je otrava, s holkama jsou jen problémy.“ Chouji chvilku souhlasně přikyvoval než mu došel plný význam kamarádových slov.
„Jak to myslíš že já jí půjdu vzbudit! Ty si velitel…“ Shikamaru se zapřel.
„Já chci žít, proto jako velitel rozdávám úkoly.“ Nemohl zadržet ďábelský úsměšek, byl rád že se tomuhle problému vyhne. Jenže trochu podcenil Choujiho.
„To radši obětuješ mě jo…? Tak to ne kamaráde… buď půjdeš sám a já ti koupím za to brambůrky nebo budeme losovat, ale uvědom si že nejsem blázen.!“ Zatvářil se neúprosně… Shikamru si povzdechl, bylo mu jasné že takhle to nepůjde, když byl Chouji ochoten zaplatit brambůrky někomu jinému než sobě aby se něčemu vyhnul, byl neoblomný… jen doufal že bude mít štěstí.
„Janken, jedno kolo a poražený jí půjde vzbudit.“ Oba byli tak zabraní do svého úkoly že si nevšimli blížící se Ino s nákupní taškou. Shikamaru prohrál, ale naposledy to zkusil… „Říkali jsme vítěz že jo?“ Chouji byl nekompromisní. Shikamaru už se chtěl vydat k ubytovně, ale jen se otočil na podpatku stál tváří v tvář Ino.
„Kam se ženeš?“ Zeptala se místo pozdravu.
„Vzbudit tě…“ Odpověděl opatrně Shikamru. Byla to trochu trapná situace, byl Ino trochu moc blízko, že vdechoval vůni květin, rychle poodstoupil, s jemně zrůžovělými tvářemi. Ino si toho nevšimla.
„Tak proč jste hráli janken?“ Zeptala se podezřívavě a v očích jí zablesklo, protože dobře pochopila z jakého důvodu hráli a trochu jí to popudilo, vždyť ho stanovým plátnem prohodila jen jednou a už je to pěkně dávno.
„Protože ne každý může mít tu čest probudit naši šípkovou Ino, to může jen vítěz.“ Zalhal rychle Shikamaru a vrhl rychlý pohled na Choujiho aby se ujistil že bude mlčet. Chouji zachrochtal něco nesrozumitelného, takže Shikamarovi došlo že se do toho odmítá zaplést alibista jeden. „Co je důležitější kde si vůbec byla? Víš jak dlouho tu čekáme?“ Zeptal se aby odvedl řeč od nebezpečného tématu. Ino věděla že oba lžou ,jako když tiskne, jen nechápala proč, přece by se nezlobila kdyby řekli pravdu. Blýskla očima po Shikamarovi.
„Jsem tu o minutu dřív a kde sem byla? Na nákupu. Tohle je pro tebe a Chouji chytej, tady je proviant.“ Chouji chrochtavě poděkoval, Ino se pro něj okamžitě stala tou nejlepší ženou na světě a neváhál se o to podělit nahlas.
„Díky Ino ty si prostě nejlepší.“ A loupl významě očima po Shikamarovi, kterému zrudly uši ikdyž ničemu nerozuměl., proto otevřel malí balíček a našel v něm cestovní shogi, v tu ránu souhlasil s Choujim, byl rád že dneska až budou poslouchat v akademii nebude odkázaný na piškvorky. Z radosti Ino bejmul, ale jen co si uvědomilo co udělal, zmateně jí půsil.
„Ehm, no teda… díky… to sem nikdy dřív neviděl.“ Přiznal.. Ino měla zarudlé tváře. Pokynula jím aby šli za ní a přitom vysvětlovala.
„Já taky ne, v u nás je nedělaj, protože tam nikdo skoro nehraje, je to hra jen pro takové pišišvory jako ty,ale tady je to běžné, myslela jsem že se ti budou líbit a hodit.“ Shikamaru měl tak dobrou náladu že se ani neohradil proti slovu pišišvor.Ino mlčela a ukazovala jim cestu. Chouji spokojeně přežvykoval brambůrky, Shikamru se ale rozhlížel jestli někde neuvidí nějakou kytku jako poděkování, protože tyhle shogi jí museli stát víc něž Choujiho brambůrky a on jí chtěl poděkovat. Zahlédl krásenky, vzpoměl si že se k nim Ino kdysi přirovnala. Dobře si pamatoval že jí tenkrát řekl že to souhlasí protože je to plevel. Nyní tomu byl rád rychle se sehnul a jednu utrhl. Ani ho nenapadlo že by si to mohla špatně vykládat, na to nebylo jeho geniální myšlení stavěno, koneckonců přece pracoval v květinářství. Tak to není nic divného.
„To máš za ty shogi.“ Broukl a dal jí malou kytičku za ucho. Ino polil ještě větší růměnec než předtím, a Chouji se málem zadusil brambůrkama, Ino ho musela praštit do zad, čímž si vysloužil shikamarův naprosto nechápavý pohled. Ino ho viděla a vynadala si do hlupáků že té kytce přikládala význam…
“Ty huso hloupá“, nadávala si “ není možné aby si pamatoval že ses k ní přirovnala, ani asi neví co to je, navíc pro něj to nic nezanamenalo, jen ti děkovatl. Iničko ty si tak hloupá ,když jde o něj, že kdyby hloupost kvetla tak kveteš celoročně…prostě žádný bezkvětný období…“ Všechny příznaky červenání z ní rozhodně nevyprchali než dorazili k akademii.

Před akademií na ně už čekala Temari, řekla si lepší dřív než pozdě, po krátké chvíli se k ní připojila Himico , Konkurou a dokonce i Gara, což všechny překvapilo, měl přece tolik práce. Temari ho spražila opovrhujícím pohledem.
„To sis nemohl nechat ujít co? Vždy´t ji uvidíš dneska při večeři.“ Brblala, Konkurou se ušklíbl způsobem ze kterého bylo jasné to říká ta pravá. Gara si taky nic nenechal ujít.
„Od někoho kdo si oblékne jedno ze svých nejlepších komon a půl hodiny straší před zrcadlem, je to poněkud nemístné nemyslíš?“ Zeptal se škodolibě. Takhle brzo ráno neměl na vtipné odpovědi náladu…a koneckonců ještě ho bolely ty včerejší boule, rozhodl se že si ji vychutná… „A efekt žádnej. To je zklamání viď. “ Himico s Konkurem po zahlédnutí výrazu obou sourozenců, se raději zdrželi jakéhokoliv komentáře. Bylo na pováženou jak se nálada změnila jakmile se na obzoru objevil trojlístek z Listové. Kazekage i Tamari se přestali předhánět ve vraždících pohledech a když se na ně člověk podíval viděl dvě okouzlující sluníčka. Konkurou hodil pobaveným pohledem po Himico, ale ta mu nevěnovala nejmenší pozornost, její celá pozornost směřovala k trojlístku který důkladně studovala…. Choujiho poznala na první pohled, opravdu měl dobromyslnou tvář…, její pohled dlouho studoval Shikamara, chtěla přijít na to co se na něm Temari líbí, podle toho co zatím viděla by ho zařadila k lepšímu průměru, možná ke spodnímu nadprůměru, nejdéle ale sledovala Ino, Temarinu rivalku a asi i rivalku všech děvčat v Písečné protože si podmanila Kazekageho. Ano Musela uznat že její kamarádka to ve stručnosti vystihla velice dobře, chápala Temariiny obavy, ta dívka vypadala na těžkou konkurenci…. Své myšlenky si ale nechala pro sebe.

Ino, Chouji i Shikamaru byli mírně překvapení když uviděli před akademií postávat kromě Tamari i další lidi. I na dálku mohla Ino říct že jedna z neznámých postav patřila ženě která si je prohlížela. Inin pohled se střetl s pohledem pozorujícího děvčete, chvíli si upřeně hleděly do očí, nakonec neznámá ten tlak nevydržela a sklopila oči. Ino, tomu skoro nevěnovala pozornost, něčeho podobného si užila přece se Sakurou víc než dost. Víc jí trápil přetrvávající růměnec.Jemně pohladila kytičku za uchem.
„Jste tu na čas…“ Usmála se Temari, obě dívky se vzájemně sjely hodnotícím pohledem Temari uvažovala nad vzniklou situací : “Ježkovy voči, to snad nebudu nikdy vypadat líp než ona? Dala jsem do toho všechno… sluší mi to, kdyby tady jen nebyla.Všechno by bylo jinak. Proč je tak rudá? Kde vzala tu kytku? Z tohodle mi za chvíli rozbolí hlava… Klid, jen klid“
„Tobě také dobré ráno.“ . Shikamaru už se nadechoval aby je zarazil, ale Chouji mu stiskl rameno a naznačil mu tím “do toho se nepleť to je mezi nima.“ Shikamaru pochopil dobře a tak jen zamával Temari na pozdrav. Ino to drobné gesto neuniklo a v hlavě se jí mihlo jediné a to:“Dala si záležet, už nevypadá tak nevýrazně jako včera. Vlastně jí to docela sluší… zatraceně.Všichni kluci jsou stejní.“ Poznamenala si pro sebe když smutně pozorvala jak si Shikamaru prohlíží Temari, z jeho pohled byl pro Temari lepší než zrcadlo, viděla že se mu líbí. Gara si všiml že Choujimu hraje na tváři vševědoucný úsměv, říkající všem to je naše Ino. Pousmál se taky, ta holka se mu líbila čím dál víc, měl zkušenost že jiné by na Temari zavrčely co čekala, ale Ino z rovnováhy nevyvedla. Ani jeden nevicítil změnu její nálady, když si Shikamaru povídal s Temari, jen Shikamru pocítil že jím přejel mráz a otočil se, neviděl už ale nikoho že by se na něj díval.
„Dobré ráno.“ Pozdravil Gara a Ino ho obdařila sladkým úsměvem až se mu sevřelo srdce… srdce se sevřelo i Shikamarovi, ale ze z cela opačnému důvodu, měl vztek….
“Kazekage, takhle by se neměl chovat, to tedy ne…Jenom zdravil, jen zdravil, proč mi to hernajs vadí? Co mi je do toho. A Ino, takhle se na mě neusmála nikdy, navíc se ještě štěká s Tamari, měla by se omluvit, a´t se stalo cokoli my jsme tu hosti, To je otrava.“ Gara však pokračoval.
„Tady to je Himico Zawe, učí zde na akademi společně s mou sestrou a bratrem, Já Vás dnes osobně představím… předpokládám že dnes si asi budete jen dělat poznámky, jak jste včera naznačili.“ Znovu se na Ino zářivě usmál. „Samozřejmě vám pak necháme čas pro sebe,bych byl rád kdyby jste přijali pozvání na večeři, já i moji sourozenci by jsme se rádi dověděli jak se daří našim známým.“ Shikamaru si vduchu říkal, že jestli Gara vyšle ještě jeden takový úsměv jako ten co právě předvedl, tak mu rozbije nos, nevěděl proč ale momentálně mu to přišlo jako výtečný nápad. Jeho trpělivost nebyla ale zkoušena dál, Gara se otočila rozloučil se. „Uvidíme se tedy u večeře, budu se těšit a šibalsky mrkl na Ino.“ Pak jim zamával a vydal se do kanceláře. Společnost bez něj neuvěřitelně ztichla. Ino se probrala první.
„Nemůžu uvěřit že tohle je ten Gara ze zkoušek.“ Prohodila udiveně. „Ale je to skvělá změna, musíte mít radost Konkurou, teď je z něj určitě správný ,mladší bratr.“ Upřímně se usmála na Konkorua i na Temari. Himico stále mlčela.
„Jo máš pravdu, je to s ním lepší, vlastně máš pravdu je to dobrej brácha, ale neříkej mu to aby mu to nestouplo do tý jeho tvrdohlavý palice.“ Zasmál se Konkurou aTemari se přidala. Shikamaru si oddechl že Ino navázala konverzaci.
„Tak jo a teď k dnešnímu programu, čím začínáme? Neměl nás Kazekage představit? To je ale pořádná otrava“ Spustil Shikamaru. Ino ho jemně drcla ramenem a věnovala mu pobavený úsměv, měl přesně ten účinek ve který doufala. Vždycky to fungovala, jen ten nepatrný okamžik stačil aby se shikamaru uklidnil a přestal brblat. Chouji se usmíval od ucha k uchu.„No, jó, vždyť už nic neříkám.“
„Za tu dobu co jste se neviděli se nic nezměnilo, možná trochu, ale jen k lepšímu…“Chouji se usmíval od ucha k uchu.Shikamaru i Ino mu věnovali nechápavý pohled, což Choujimu náladu jen zvedlo. Pak se všichni tři rozesmáli, kluci vzali Ino každý z jedné strany kolem ramen a vyšli k akademii.
Temari i Himico na to chvilku zaraženě koukaly, ti tři vypadali jako když si připomínají starou školní taškařici, které nerozumí nikdo jiný než oni. Temari poprvé pocítila, něco co Ino cítila v její přítomnosti často a to že je přebytečná, to že je část kam nemůže patřit. Ino se obrátila s širokým úsměvem k nim, po zahlédnutí Tamařina obličeje se jí úsměv ještě rozšířil a odhalil perlově bílé zuby.
„Tak začneme ne? Ať na nás ti uličníci nemusejí čekat, nechcete přece stavět novou budovu.“ Široce se usmívala, věděla že to bude dobrý Shikamaru se uklidnil, ona dostala kytku a trochu otrávila Temari den, Chouji měl svoje brambůrky, zkrátka den začínal víc než slibně už se těšila jak to bude pokračovat…