Oko, jež smrt mi dala 04.

Jaká je definice šílenství? Existuje nebo je šílenství tak iracionální, že nic jako definice ani existovat nemůže? Pakliže připustíme její existenci, kdo by mohl být schopen ji definovat. Ten, kdo ji prožil, není již schopen nezakaleného úsudku. A ten, kdo ji neprožil, nemá zkušenost, kterou by ji mohl popsat. Přesto se říká, že blázen je mnohdy chytřejší než ten nejmoudřejší stařec. V čem tedy hledat pravdu? V šíleném úsměvu černých slz nebo klidném pohledu bělavých kadeří?

Temné černé oči sledovali každý její pohyb. Každý nepatrný nádech. Každý poryv větru, který si hrál s jejími vlasy. Suigetsu to sledoval neklidně. Nevěděl, co přinese další minuta. Co přinese další sekunda. Všechno se vznášelo nad pomyslným, ale tenounkým ostřím, které jako by mělo rozseknout vedví každou myšlenku, každý pocit, který na něj dopadl. Ve vzduchu se vznášelo napětí s nasládlou příchutí. Suigetsu měl pocit, že se každou chvíli začne dusit. A pokud se Suigetsu cítil takhle, tak Deeya nezaregistrovala žádnou změnu. Se stále stejným milým úsměvem a vpředu skupiny. Její kroky byli stále stejně lehké a rozhodné jako před tím. Jen ten jediný, který vytvářel tohle podivné napětí, se vznášel mezi oblaky vlastních pochybností a obav.
Sasukeho pohled v němž se zračila, jak jeho nenávist a obavy, tak těkavý pohled přicházejícího šílenství. Musel přemýšlet. Stále přemýšlet. Opravdu se na konci nezbaví i jeho? Nebylo by lepší se jí zbavit už teď? Ale ještě stále byla důležitá. Přesto, měl by jí dovolit, aby využila Suigetse? Nebo ne? A měl by se bát? Má k tomu vůbec důvod? A proč ji vlastně tehdy přijali mezi sebe? Měl se jí už tehdy zbavit? Nebo potom co zabila Juuga s Karin? Je v ohrožení, když Deeya ví, že on to ví? Zabije ho?
Tisíce v kruhu se opakujících otázek, na které nedostával odpovědi a jeho šílenství se prohlubovalo s každým jejím dalším nádechem. Oči mu těkali a zorničky se zužovali spolu s jeho nepravidelným dechem. Potil se a ruce mu ovládl třes. Suigetsu ho sledoval a sílil v něm strach. Věděl ale, že nemůže utéct. Jedině Sasuke ho mohl ochránit před Deeyou, která se netajila tím, že se ho chce zbavit. Suigetsu tančil na onom pomyslném ostří a cítil jeho výkyvy. Věděl, že dříve nebo později spadne a o tom, co se stane dál, se ani nesnažil přemýšlet.

„Zastavíme?“ zeptal se opatrně Suigetsu, který už byl opravdu hodně unavený. Za celý den si neodpočinuli ani jednou.
„Proč?“ zeptala se zpěvavě Deeya a zastavila.
„Jsem unavený,“ odpověděl neochotně Suigetsu, který tušil, co bude následovat. Stejně jako včera a předevčírem mu Deeya začne opakovat, jak moc je zdržuje a je neužitečný. Potom možná i zaútočí. Ale Sasuke zasáhne. Zastaví ji a řekne, že je čas si odpočinout. Ano Sasuke ho zachrání.
„Zdržuješ nás. Bylo by lepší, kdybych si vzala tvojí sílu a my postupovali rychleji,“ zamračila se Deeya a natáhla k němu rozevřenou ruku. Suigetsu naprázdno polkl.
„Ne nebylo, že jo Sasuke?“ obrátil se na Sasukeho, ale ten jen netečně hleděl na Deeyu.
„Sasuke?“ zopakoval Suigetsu zoufale a na Deeyině tváři se rozlil potěšený úsměv. Sasuke dál mlčel a Deeya si jeho mlčení vyložila jako tichý souhlas.
„Suigetsu, buď hodný kluk, ano?“ usmála se na Suigetse a ze zad jí vystřelilo dlouhé kožnaté křídlo, které se obtočilo kolem Suigetsova pasu.
„Nech mě být!“ zavřeštěl jako smyslů zbavený Suigetsu a sekl mečem po její křídle. Jeho rána ho usekla a Deeya vyjekla bolestí. Z rány začala pomalu vytékat krev, ale po chvilce se zastavila, jako kdyby ztuhla. Suigetsovi se vyjevila její záda, když ji našli. Z ran na zádech jí tekla přesně taková tuhá sirupovitá krev.
„To bolelo,“ řekla smutně Deeya a z druhé poloviny zad jí vystřelilo druhé křídlo, které ho udeřilo do zápěstí a on tak upustil meč na zem. Sasuke to zatím jen z povzdálí sledoval.

Suigetsu, který byl bez meče neměl na výběr. Začal utíkat, ale Deeya a její křídlo byla rychlejší. Ovinulo ho znovu v pase a on už se neměl, jak se ho zbavit. Navíc byl příliš unavený na to, aby s ní mohl rovnocenně bojovat. Vzdal se. Už se ani nepokusil utéct proměnou ve vodu. Nechal ji, ať si ho vklidu přitáhne k sobě a chytí ho svými dlouhými nehty. Byl smířený se smrtí.

„Ááááá!!!“ Deeya zavřeštěla do ticha. Skrz její hruď procházela katana těsně kolem Suigetsovi hlavy. A katana jiskřila elektřinou, která jí procházela. Deeya se zmítala v křečích. Na těle se jí začínali objevovat popáleniny a sevření křídla kolem Suitegtse polevilo. S oddechnutím se zhroutil na zem a sledoval výjev, který se odehrával pár centimetrů před jeho očima.
Sasuke vytáhl katanu a zvedl hlavu. Deeya se na něj podívala a její tělo se najednou znovu roztřáslo. Suigetsu sledoval její pohled a tělem mu projel záchvěv mrazení. Ze Sasukeho očí se na něj díval divoký Sharingan podlitý krvavými slzami. Sharingal byl vytřeštěný a výraz v Sasukeho tváři dodával celému zjevu atmosféru nočních děsů a krvavého šílenství.
Deeya se roztřásla ještě víc a padla na kolena. Po tváři jí stékaly slzy. Stekly na bradu a kapaly dolů na zem a na její ruce. Nechápavě si je prohlížela. Nevěděla, co znamenají. Viděla je na tvářích jiných, ale ještě nikdy je sama neronila. Nechápala, proč se její tělo tak silně třese. Nechápala svůj strach. A možná proto se bála ještě víc. Znovu vzhlédla vzhůru do těch děsivých očí. Bílé vlasy jí splývali kolem tváří.
Když se její pohled střetl se Sharinganem, tak sevřela obě ruce v pěst, skousla ret a na krku se jí napnuly žíly. Její oči se rozzářily duhou. Možná to ani nevnímala. Jen se snažila neodvrátit pohled. A její zářivé oči se zabodly do pohledu Sharinganu. Byly to ty samé oči, kterých Sasuke před tím tak bál. Ale teď ne. Neuvědomoval si jejich moc. Uvědomoval si jen jednu věc.
Chce mě zabít. Zabije mě. Určitě by mě zabila, kdybych ji nezastavil. Musím ji zastavit. Musím se pomstít. Musím žít. Nesmím dovolit, aby mě zabila. Musím se jí zbavit. Musím ji zabít. Zabít. Zničit.
Jediný plavný pohyb rukou a meč rozsekl vzduch. Deeyiny vlasy zavlály ve vzduchu. Zářivé oči se rozšířily a následně pohasly. Ze rtů jí skanul potůček krve, který si našel cestičku vedle cest slz. Tekly vedle sebe. Karmínová s průzračnou. Přes oči se jí natáhla matná clona. Neviděla nebe, které měla přímo před očima. Necítila bolest. Už nikdy.

Suigetsu jen zíral před sebe. Cítil teplou krev, která mu stékala po obličeji. Uvědomoval si, že je od ní vlastně celý. Nevnímal, že není jeho. Před sebou viděl jen bezhlavé tělo, které se pomalu sesunulo dolů k zemi. Z jeho krku stékala krev. Tentokrát se nezastavila. Tekla dál. Karmínová a skutečná. Stejná jako jeho. Jeho mozek stále nemohl pochopit, co se tu dnes vlastně stalo. Všechno bylo za oponou šoku. Poté, co omdlel, měl na všechno zapomenout. Šok mu měl vymazat vzpomínku na tenhle okamžik. Daleko od krve. Daleko od šílenství. Daleko od očí, které proklínají své nositele.