Naruto a Sasuke: Jejich ceta k vrcholu! 18. část - Přepadení

Po cestě Naruto a Sasuke šli úplně vepředu, vedle sebe. Kdyby jen o trochu zrychlili, tak by utekli Kakashimu a Sakuře, protože ti se tam spolu bavili o různých věcech.

Naruto se vytrhl ze svého přemýšlení a promluvil asi po dvou hodinách ticha na Sasukeho:
„Nad čím přemýšlíš?“ Sasuke se na něj podíval:
„Ani nevím. Musím si to v hlavě trochu srovnat, co se vlastně stalo v Písečné.“
„Aha. Nepočkáme na Sakuru a Kakashiho-senseie? Jsou dost daleko.“ řekl a otočil se na ně.
„Tak teda počkáme.“ Zastavili se a čekaly na ně. Ti se asi po pěti minutách objevili asi pět metrů před nimi a Kakashi se zeptal Sasukeho a Naruta:
„Proč nejdete?“
„No proč si asi myslíte, že nejdeme?“ vyhrkl Naruto.
„No já nevím.“
„Asi protože na vás čekáme, ne? Jste pomalí! Přidejte trochu do kroku!“
„Dobře. Hlavně už běžte.“ řekl Kakashi a rozpačitě se poškrábal vzadu na hlavě. Naruto a Sasuke teda vyšli, teď už ale šli rychleji než předtím, protože už chtěli být doma. Sice věděli, že to ještě dnes nestihnou, ale i tak. Kakashi a Sakura taky šli rychleji, byli jen tak pět metrů za Narutem a Sasukem.
Tak uběhlo dopoledne. Kolem poledne se zastavili u lesa. Byli tam spadlé stromy, tak si sedli na jejich kmeny. Sakura udělala oběd. Všichni pojedli. Nejdřív dojedl Naruto, který ještě s posledním soustem které žvýkal, chválil Sakuru:
„Je to výborné. Moc mi to chutná, dattebayo!“
„Ano Sakuro, mě to taky chutná.“ přidal se do rozhovoru Kakashi. Sasuke jako poslední dodal:
„Jak říkají Naruto a Kakashi-sensei. Vážně skvělé!“ Sakura se začala červenat:
„Ale no tak, kluci. Vážně?“ a červenala se čím dál víc. A to hlavně proto, že ji chválil i Sasuke. Ten odešel do lesa se podívat, co způsobilo, že spadly ty stromy. Neměl totiž co jiného na práci.

„Sakuro, není na přidání?“ zeptal se neočekávaně Naruto.
„Ne Naruto! Myslíš, že budu vyvařovat, aby si každý mohl přidat desetkrát?! Jsme na misi! Musíme šetřit. Už toho moc není.“
„No dobře.“

Sasuke se mezitím vrátil:
„A Sakuro, není na přidání?“
„Jasně, že ano!“ podá mu misku, kterou, měla za zády. Naruto na to zírá s otevřenou pusou a vytřeštěnýma očima:
„Ale…Ale…Ale…Ale…“
Sasuke si snědl svou druhou misku a všichni vyrazili zase na cestu. Naruto byl na Sasukeho naštvaný, že dostal přidáno a zároveň byl naštvaný i na sebe, protože si nevšiml té misky, kterou měla Sakura za zády. Odpoledne rychle ubíhalo, svítilo slunce. Bylo pořádné vedro. Museli se zastavit ve stínu jednoho stromu. Naruto se podíval nahoru, na korunu stromu. Byla to hrušeň, na které právě dozrály hrušky:
„Jé, hrušky!“ vykřikl a vylezl na tu hrušeň a začal házet hrušky ostatním a ti je chytali. Každý si snědl dvě hrušky a ostatní nechali třeba na zítra nebo na večeři.

Vydali se dál, už déle tady zůstat nemohli. Už i kvůli Sasukeho záchraně se dost zpomalili. Vlastně nějak o dva dny, možná i o tři. Teď už měli být dávno ve vesnici. Kakashimu pořád vrtalo hlavou, co na to řekne Hokage, až dorazí do vesnice o pár dní později. Ale teď to radši nechal být a radši hlídal team, aby se neobjevila žádná další okolnost, která by je zdržela. Naštěstí nic nehrozilo, tak cesta proběhla úspěšně. Celé odpoledne bylo horko. Kolem šesté hodiny to už bylo k nevydržení. Všichni už byli unavení, kvůli tomu horku. Vody už měli málo, protože skoro všechno Naruto vypil. Kakashi rozhodl, že dneska už postaví tábor, protože jsou všichni hodně unavení. Naštěstí uviděli malou loučku, kolem které tekl úzký potok. Doplnili zásoby vody a postavili stany. Taky rozdělali oheň. Ani nevečeřeli. Všichni hned odešli spát do svých stanů. Naruto si vzal první hlídku.

Už se setmělo. Všichni už spali. Kromě Naruta. Ten seděl na kládě u ohně. Ohříval se. V noci byla pěkná zima. Nechápal, jak může být taková zima, když přes den bylo úplné vedro. Vytáhnul si ještě jednu hrušku, kterou si schoval na později. Snědl ji. Zadíval se do ohně a zapřemýšlel se. Najednou ho vytrhli z přemýšlení čtyři kunaie, které se zabodly do klády, na které seděl. Naštěstí vedle něj. Rychle se otočil a teď viděl, jak na něj letí asi osm shurikenů. Stihl se všem vyhnout. Udělal tři stínové klony a poslal je, aby se šli podívat tím směrem, kterým přiletěli ty shurikeny a kunaie. Počkal, než se vrátí klony. Ze tří se vracel jenom jeden.
„Co se stalo?“ ptal se pravý Naruto.
„Jsou dva. Myslím, že z Mlžné.“
„Půjdu to radši ohlásit Kakashimu-senseiovi a ostatním.“ Zrušil klona a už se chtěl rozběhnout ke stanu, když v tom se kolem něj objevila hustá mlha. Nevěděl, kudy se má vydat. Nebylo vidět na krok. Najednou mu kunai, který letěl proti němu, rozsekl triko na pravém rameni a udělal mu tam škrábanec. Naštěstí to nebylo moc hluboké. Vzpomněl si, na které straně byli stany a tak se vydal tím směrem. Rozběhl se. Po pár metrech zakopl o kolík od stanu. Vlezl dovnitř a všechny vzbudil:
„Všichni vstávejte! Jsme napadeni!“ křičel tak dlouho, dokud se nevzbudili.
„Co nás budíš, Naruto?“ ptal se Sasuke.
„Jsme napadeni!“ A na důkaz ukázal poškrábané rameno, z kterého tekla krev. Ostatní mu uvěřili. Sakura mu zavázala to rameno a Sasuke s Kakashim vyskočili do mlhy. Naruto hned, co ho Sakura ošetřila, vyběhl ven a chtěl jim pomoct. Mlha už byla skoro pryč, když se před teamem sedm objevili dvě postavy. Když mlha úplně opadla, bylo jim vidět do obličeje.

Oba byli v černých pláštích, podobných těch, které nosí Akatsuki, akorát, že bez červených mraků. Byli vysocí asi 180 centimetrů. Opravdu byli z Mlžné vesnice, protože měli na čele čelenku se značkou Mlžné.

Naruto a Sasuke byli plní sebevědomí, že jsou jen dva, že je lehce porazí. To byl ale omyl. Najednou vedle nich přiskočili dva další ninjové, kteří vypadali úplně tejně, jak ti dva, jen měl. Všichni měli úplně stejné oblečení, jediné, co bylo na nich jiné, byli jejich obličeje. Druhý zprava vystoupil krok dopředu:
„Já jsem Maniki Nonoshiha. Ten vedle mě je Nashir Kazaki,“ ukázal na toho úplně vpravo“ten vedle mě na druhé straně je Mishito Umni a vedle něj je Orixin Avikade.“

Naši hrdinové stojí tváří tvář novým nepřátelům a čekají na první útok.