Orochimarův špeh, Kapitola 02

"Máš nějaké zprávy o Sasuke-kun, Kabuto?" Orochimaru, i přes tu šílenou bolest, kterou cítil, mluvil klidně a chladně jako obvykle.

Odpovědí mu bylo slabé zakroucení hlavou. "Bohužel, Orochimaru-sama, Zvučná pětka se Sasuke-kun ještě nedorazili."

Hadí muž nehnul ani brvou, ale uvnitř proklínal ten čas, co už neměl. "Dobrá tedy, nebudu dále čekat. Poslal si už pro Guren?"

"Hned poté, co jste mi to přikázal, ale ani ona ještě nedorazila, ačkoliv by tu už měla být."

"Hm," usmál se nad hrátkami osudu. "Tak mi najdi jiné tělo!" rozkřikl se a Kabuto se jal povinnosti. Zašel do vězeňského bloku a všem přítomným oznámil, že jen jeden z nich bude z této díry moci vyjít ven. Mezi vězni se strhl boj na život a na smrt a Kabuto se s úsměvem na tváři vrátil zpátky k hadímu muži.

Guren ležela nehybně v bojem vyšlapané trávě a nad ní stála její soupeřka se širokým vítězoslavným úsměvem na tváři. "Byla jsi vážně dobrá, Guren. Pobavila jsem se. Není divu, že se mému mistrovi tvoje schopnosti líbí... Možná bych měla začít žárlit," zvážněla a kopla do ní. Guren nereagovala. Na to se Makina spokojeně ušklíbla a vyrazila zpátky k podzemnímu doupěti. Díky svým malým špiónům věděla, že Orochimaru právě přebírá tělo vítězného ninji. Chvíli to potrvá, než nabude svou starou sílu, ale až se tak stane, bude to zase ten starý, mocný Orochimaru.

Když dorazila do skrýše, rychle zapadla do svého pokoje, kde si ošetřila lehce zraněnou ruku a natáhla se na posteli. Věděla o Gureniných schopnostech, ale ještě nikdy ji neviděla v akci, až teď. A byla překvapená, musela uznat, že Guren a její umění využívání krystalů trochu podcenila, což byla chyba, kterou si vyčítala. Ještě že měla v rukávu ukryté eso, jinak by asi nevyvázla tak lehce. Byla trochu unavená, ale usnout nedokázala, proto si jen v duchu přehrávala celý boj a analyzovala jeho průběh. Úplně ztratila pojem o čase. Z jejího rozjímání ji probrala až Loko, malá hnědá myška se zvláštníma, zářivýma, modrýma očima, která ji vyběhla na břicho a zapištěla. "Já vím, Loko, Thor už ho taky viděl," a sedla si na postel. "Půjdeme ho přivítat?" navrhla a myška opět zapištěla. Makina se zvedla a s Loko vykukující z její kapsy u kalhot, vyrazila do hlavního sálu, kde na trůnu seděl už v novém těle Orochimaru. Byl stále zesláblý, ale jeho tvrdý, chlípný výraz tomu vůbec nenasvědčoval. Vedle něj stál jako poslušný pejsek Kabuto. "Mistře," pozdravila ho a on přikývl. Poté se postavila do stínu za trůn a společně čekali na příchozího.

Netrvalo dlouho a ten, po kterém Orochimaru tak prahl, dorazil. Do sálu vešel sebejistým krokem a zastavil se teprve až přímo před trůnem.

"Sasuke-kun," vydechl blaženě pán tohoto doupěte a zakmital svým jazykem jako had.

Sasuke se mu nebojácně podíval zpříma do hadích očí. "Jsem tady, aby jsi mi dal tu sílu, kterou si mi slíbil," řekl pohrdavým hlasem.

"Hm," usmál se nad mladíkovou drzostí. "Ale něco za něco." Jestli měl v sobě Sasuke i jen kapku nejistoty, nedal to na sobě nikterak znát. "Za tři roky mi přenecháš své tělo," a čekal, co z třináctiletého chlapce s černými vlasy a temnýma očima vypadne.

"Pokud mi předáš sílu, s kterou se budu moci pomstít svému bratrovi, je mi jedno, co se stane s mým tělem."

"To se mi líbí," přejel si svým dlouhým jazykem po rtech. "Zítra tedy zahájíš svůj výcvik jako můj žák."

"Nejsem tvůj žák a nechci čekat do zítřka," ohradil se.

"Nebuď tak netrpělivý, Sasuke-kun," vstal ze svého trůnu a ukázal do tmy za ním. "Tady Makino-kun bude trénovat spolu s tebou." Nejdříve se z místa, kam ukazoval, vynořil obrys její siluety a poté i ona v celé své kráse s letmým úšklebkem na rtech. "Pro dnešek si ale odpočineš a Makina-kun tě zavede do tvého pokoje," opět se posadil a Makina beze slova došla k mladému Uchihovi.

"To budu trénovat se slepou holkou? Si ze mě děláte legraci?" ohradil se a vzápětí klečel na zemi a skřípal bolestí zuby.

"Makino-kun, pusť ho a buď na něj hodná," řekl vzrušeně její mistr a ona ho uposlechla.

"Jak si přejete, Orochimaru-sama," a nabídla Sasukemu ruku, aby mohl vstát. Ten ji však ignoroval a postavil se bez její pomoci. "Pojď za mnou," přikázala a mladík ji s nenávistným pohledem v očích následoval.

"Tady to je," zastavila se na konci dlouhé chodby. "Řekla bych, že ti pomůžu vybalit, ale koukám, že jsi nalehko," opět se ušklíbla a zavřela za ním, když vešel do pokoje, dveře. Následně se vrátila do sálu, kde na ni již Orochimaru o samotě čekal.

"Co Sasuke-kun?" optal se.

"Už je ve svém pokoji... Proč s ním musím trénovat?"

"Neříkej, že se netěšíš?"

Usmála se. "Vy víte, jak moc Sharingany nesnáším."

"Sasuke-kun ještě není na úrovni, na které by tě mohl nějak ohrozit, ale může ti pomoct s tím, jak proti Sharingenu bojovat a ty mi z něj pomůžeš udělat dokonalé tělo."

"Máte to skvěle promyšlené, Orochimaru-sama." Na to se hadí muž usmál svým typickým, úlisným úsměvem. "Jen ještě otázečku," dodala, " můžu na něj být krapet tvrdší?"

"To předpokládám, ale nepřeháněj to. Hlavně ho nezabij a pokud možno ani nezmrzač. Toho těla by byla škoda."

"Jak si přejete, mistře," uklonila se a opustila místnost.

O chvíli později přišel Kabuto a postavil se před svého pána. "Guren dorazila."

"Pozdě."

"To už jsem ji taky řekl, Orochimaru-sama. Ale chtěla by s vámi mluvit. Chcete ji přijmout?"

Orochimaru záporně zakroutil hlavou.

"Dobrá, vyřídím jí to, ale nebude se jí to líbit."

"To je mi jedno," řekl a z hlasu mu zaznívala mrzutost a hněv, načež se zvedl a odešel do svého pokoje. Po chvíli se mu přeci jen zlepšila nálada a to při představě zítřejšího tréninku Makiny a Sasukeho. Velmi ho zajímalo, jak moc se Sharingan mladého Uchihy zlepšil. "Sasssuke-kun," zasyčel blaženě.