Orochimarův špeh, Kapitola 01

"Abychom přežili, tak lpíme na tom, co známe a čemu rozumíme, a říkáme tomu realita. Ale znalosti a porozumění nejsou jednoznačné. Realita může být prostě jen další iluze."

Procházel temnou chodbou, jež osvětlovalo slabým, mihotajícím plamenem několik loučí připevněných v držácích na dřevěných trámech. Chvěl se, ale nebylo to všudypřítomnou vlhkou zimou, která k tomuto podzemnímu komplexu patřila jako tma k noci, nýbrž vzrušením, které prostupovalo jeho celé tělo. Již brzy sem dorazí ten, po kterém tak dlouho toužil. Již brzy a jeho bolest, která ho pomalu ubíjela, bude minulostí a ta potupa, kterou mu způsobil jeho bývalý mistr, též. Zadíval se na své zpráchnivělé ruce a jeho mysl se upínala k pomstě. Jednou zničí Konohu. Zničí tu ohnivou vůli, o které Sarutobi mlel před svou smrtí. Zničí všechny, co se mu budou plést do cesty. Usmál se a při představě hořící Konohy jeho tělem projela další vlna vzrušení.

Potichu vešel do pootevřených dveří. Uvnitř v rozlehlé místnosti s úžasnou akustikou trénovala taijutsu mladá dívka. Černé, husté vlasy měla svázané do dvou culíků a při každém jejím pohybu za ní plály. Oči měla zakryté černou páskou, plná ústa pevně semknutá od soustředění. Kolem levé paže se jí ovíjel vytetovaný černý had. Její úbor byl jednoduchý a naznačoval, že jeho majitelka se o módu nikterak nezajímá. Jen černý top s úzkými ramínky, který odhaloval část plochého břicha, volné kalhoty stejné barvy, fialový pásek, pouzdro na svitky a na zápěstích široké, kovové náramky s vyobrazenou přivolávací pečetí. Přes tento nikterak rafinovaný oděv, jí to velmi slušelo a její ladné pohyby jí dodávaly navíc zvláštní, těžko popsatelné kouzlo. Se zaujetím ji sledoval. Už když ji poprvé uviděl, jak se samotná toulá lesem, okouzlila ho její síla, která z ní vyzařovala. Měla abnormální chakru a unikátní kekei genkai, kterému nedokázal odolat. Mnohokrát přemýšlel, že další tělo, jehož by se zmocnil, by bylo právě to její, ale teď mu sloužila mnohem lépe někde jinde. Opět se úlisně usmál. Ano byla to jeho zbraň proti nepřátelům.

Několikrát udeřila pěstmi do zavěšeného boxovacího pytle, z kterého se začala sypat jeho výplň. Kop nohou. Vyskočila a ve vzduchu provedla salto a v průběhu vyvolala pět kunaií, které se zabodly přímo do rudého středu všech pěti po místnosti nahodile rozvěšených terčů. Na zem dopadla lehce a neslyšně, ačkoli tato místnost odrážela veškeré zvuky dokonale.

"Výborně, Makino-kun," pronesl pochvalně Orochimaru.

"Děkuji, mistře," uklonila se v pozdrav. "Ale neměl byste raději odpočívat? Kabuto mě informoval o vašem stavu a smím-li říci..."

Orochimaru ji zastavil nelibým pohledem. "Jen jsem chtěl pozdravit svou oblíbenou studentku, když ona se k tomu nemá," vytýkal jí.

"Tak to není, Orochimaru-sama. Jen jsem nechtěla rušit."

Zasmál se. "Víš dobře, že ty jsi jedna z mála, která mě neruší. A teď mi pověz novinky, které si se během své mise dozvěděla," a odváděl ji pryč.

Jeho stav se rychle zhoršoval. Bolest se stávala nesnesitelnou a ty zprávy, co mu Makina přinesla, jeho zdraví taky neprospěly. Přemýšlel, proč se mu právě teď všechny jeho plány hroutí. Ale až sem přijde "on", získá zase sílu. Veškeré své naděje upínal tímto směrem. "Sasuke-kun, kde jsi?!" vykřikl bolestí.

"Orochimaru-sama, měl byste poslechnout Kabuta a už dál nečekat na nové tělo," podávala mu Makina pohár s vodou.

"Já ho chci!" zasýpal.

"Pak zemřete!" vmetla mu do tváře.

Kdyby to nebyla ona, za tyto slova by ji zabil. Zvláště teď, kdy bolest zvyšovala jeho mrzutost i touhu zabíjet, a pohledem jí to dal náležitě najevo. Pochopila. Odložila pohár na stolek, který měl Orochimaru vedle postele, a odešla. Ve dveřích se střetla s Kabutem, který svému pánovi nesl nové léky, a vyměnily si opovržlivé pohledy.

Makina a Kabuto se neměli příliš v lásce. Vždy spolu bojovali o Orochimarovu přízeň a Kabuto nemohl přenést přes srdce, že v tomto boji vyhrávala. Rád by se jí zbavil, ale neměl na to odvahu. Pokusil se o to jen jednou a její pomsta byla strašlivá. Ještě teď se mu při vzpomínce na ty zážitky ježily chlupy na těle a dostával nekontrolovatelný třes do pravé ruky. Od té doby se až na malé provokace jen tiše respektovali. On protože se bál, ona na příkaz Orochimara.

Ušklíbla se. Poznala na něm, že si vybavil právě tu vzpomínku a on ji teď zato nenáviděl ještě více. Pak se otočila na podpatku a vydala se dlouhou chodbou do svého pokoje. Kabuto ještě chvíli stál na místě a snažil se ovládnout svou pravačku. Podařilo se mu to teprve, až když její kroky zanikly v temnotě.

Její pokoj byl stroze zařízený, ostatně jako vše v této podzemní skrýši. Jen lůžko, stůl, židle, komoda, petrolejka a čtyři stěny. Sedla si na postel a přemýšlela, co podnikne. Hrozně se nudila a ona se nerada nudila, proto, kdykoli to šlo, prováděla zbytku Orochimarových podřízených malé žertíky. Jako první oběť ji napadl právě Kabuto, ale to vzápětí zavrhla. Orochimaru byl teď na Kabutovi příliš závislý a kdyby se to dozvěděl, nemuselo by to pro ni skončit dobře. Dalším na jejím seznamu byl Kimimaro, který její výstřelky bral vždy s úsměvem, ale ten nebyl v nejlepší kondici a navíc se vydal naproti Zvučné čtyřce, která měla přinést Orochimarovo nové tělo. Byla zvědavá na mladého Uchihu a pevně doufala, že Sasuke nestihne přijít včas. Měla s ním vlastní plány, ty by však s Orochimarem v jeho těle nešly realizovat.

Už měla chuť to vzdát a prostě se jen natáhnout, protože v téhle hnilobné kobce už nikdo jiný až na vězně nebyl, když spatřila obraz Guren spěchající za Orochimarem. To místo, kde se Guren nacházela znala dobře. Byla to nedaleká planina. Rychle vstala a vyrazila z místnosti.

"Ahoj, Guren," nevinně se usmála. "Dlouho jsme se neviděli."

"Uhni mi z cesty. Spěchám za Orochimaru-sama. Potřebuje mě."

"A na to jsi přišla kde?" opět se usmála, ale tentokrát povýšeně. "Orochimaru-sama o tebe stejně ztratil zájem."

"Lžeš! Moje schopnost přeci..."

"Smiř se s tím. Už nejsi první na seznamu." Přišla k ní a zašeptala jí do ucha: "Ale já zájem mám. Strašně se nudím. Vybrala jsem si tě, aby jsi se mnou bojovala... Co se tak tváříš? Měla by to pro tebe být pocta."

"Ty drzej spratku," odstrčila ji, "už to nebudu víckrát opakovat. Vypadni! Spěchám za Orochimaru-sama."

"Tak pojď. Ale musíš přese mě," a zaujala bojovou pozici.

Guren si ji zkoumavě prohlížela. Slyšela o ni mnohé a přesto nevěděla nic. Ostatní ninjové se se svými schopnostmi chlubili, ale tato dívka nebo spíše mladá žena nikoliv. Makina tam proti ní stála připravená a její pružné tělo se natáčelo přesně tam, kam Guren přešla, ačkoliv díky pásce přes oči nemohla nic vidět. Guren to trochu děsilo. Většinou bojovala s ninji, jejichž schopnosti poznala až při samotném boji, ale z žádného neměla takový pocit neklidu, žádný z nich nebyl Orochimarův žák a Orochimaru si za žáka nevybere jen tak někoho. Navíc, když ji v boji zabije, může ji stihnout trest.

Starší z žen provedla výpad do strany a pokusila se mladší obejít, ta ji však bleskově popadla za ruku a s otočkou ji vrátila zpátky na původní místo.

"To je všechno, co umíš?" vysmívala se jí a Guren se začala dostávat do varu.

"Shouton: Suishoutou (Krystal: Nefritová čepel)," a Guren se objevila v ruce růžová čepel, kterou hodila po své protivnici.

Makina uskočila a čepel proletěla stromem, který stál opodál. "Ale no tak... Ber to trochu vážně," provokovala ji. "Takhle to není legrace."