Navždy spolu 2/4

Navždy spolu 2/4

2.kapitola

Zásadní rozhodnutí

Druhý den se Mieko vzbudila, oblékla se a rovnou ze svého pokoje zamířila do kuchyně, aby mohla udělat snídani pro sebe i pro svého bratra. Když měla hotovo, tak se najedla. Rozhodla se, že půjde ven, nechala na stole vzkaz.
Bratříčku, šla jsem ven. Mieko. A šla. Procházela ulicí, všude bylo plno lidí.
Co se tady děje? Pomyslela si. A potom si všimla kazekageho.
Takže on to myslel vážně? Byla moc ráda, že ho vidí pomáhat lidem. On si jí také všiml, tak se na ni usmál. Na nic nečekala a šla za ním.
„Dobrý den, kazekage-sama.“
„Dobrý den.“
„Jsem ráda, že jste tady.“
„To já také, když vidím ty šťastné lidi.“
„Jste dobrý kazekage, lepší než váš otec.“
„Myslíte?“
„Vím to.“ Podíval se na ni.
„Děkuji.“ Ještě chvíli si povídali, ale potom musel kazekage jít za svými povinnostmi, tak se spolu rozloučili. Od toho dne se takhle scházeli každý den.

Po měsíci jejich schůzek, přišel kazekage a tvářil se velmi zamyšleně.
„Copak se stalo, kazekage-sama?“ Byla zvědavá Mieko.
„Ale, rada na mě tlačí, abych se co nejdříve oženil. Vůbec nevím, jakou dívku bych si měl vzít.“
„Netrapte se tím, určitě nějakou dívku najdete, kazekage-sama.“ Kazekage se zamyslel.
„A co třeba ty? Jsi jediná dívka, se kterou jsem se sblížil.“ Mieko nevěděla, co má říct, je pravda, že se chtěla vdávat, ale zrovna za kazekageho?
„Měl by jste si najít dívku, která by se k vám hodila víc než já.“
„A proč si myslíte, že se ke mně nehodíte?“
„No, kvůli mému původu.“
„Ale to nerozhoduje.“
„Ale ano. Porozhlédněte se po nějaké lepší.“
„Mám to brát jako vaše odmítnutí?“
„Pro vaše dobro.“
„Pro mé dobro? Tak jestli chcete udělat něco pro mé dobro, tak si mě vezměte za muže.“ Mieko na něho nevěřícně koukala.
„Děláte si ze mě legraci?“
„Vypadám na to? Jo a taky mi tykejte.“ Byla úplně vykolejená.
On to snad myslí vážně. Přemýšlela. Za tu dobu co se scházeli, k němu opravdu něco cítila, ale hned svatba? Netrpělivě si ji přeměřoval, nemohla ten pohled vydržet.
„Ano, ráda se za tebe provdám. A také mi tykej.“ Kazekage na ni stále upřeně hleděl.
„Říkej mi Gaaro.“
„Hai.“
„Jsem rád, že si mě vezmeš.“
„A kdy bude svatba, Gaaro?“
„To už se tak těšíš?“
„No……“ Nestačila doříct.
„Ještě tenhle měsíc.“
„Tak brzy?“
„Ano.“ Mieko tedy přikývla a rozloučila se, protože slíbila svému bratrovi, že dneska bude brzy doma.

Doma uvařila večeři. Když se s bratrem najedli, sklidila ze stolu a umyla nádobí. Rozhodla se, že mu poví, co se stalo.
„Chtěla bych ti něco říct, víš jak chodím každý den ven, tak to jsem se scházela s kazekagem.“
„S kazekagem?“
„Ano a dneska mě požádal o ruku.“
„Cože? Proč tě žádal o ruku? A ty si ho chceš vzít?“
„Ano, chci.“
„Moc se mi to nezdá. No, ale když myslíš, že s ním budeš šťastná, tak ti bránit nebudu.“ Mieko bratra objala.
„Děkuji ti bratříčku.“