Ohnivá vůle se nevzdává! Přelud, část 42.

„Tohle mi dal Naruto, než jsme se rozdělili.“ Vysvětlil Sasuke.
„Co to má dělat?“ zajímal se Itachi.
„Je to na stejném principu, jako ten jed, co ti dal. Po vniknutí do krevního oběhu, na sobě váže kyslík, to způsobuje celkovou únavu a tělo toho kyslíku spotřebuje daleko více. V čakrovém oběhu to vykoná to, že oběh čakry a výdej se omezí na minimum. K tomu jako bonus prý pozastavuje mozkovou činnost. Funguje to kolem hodiny. Máme hodinu na to, ho porazit.“ Zdůvodnil Sasuke.
„Hodina bude stačit. Pokud použijeme naše techniky, měli bychom to zvládnout.“ Itachi si byl jistý.
„To jo, když my máme pětačtyřicet hodin. Takže to můžeme i natáhnout, ale radši bych s tím hned skoncoval.“ Sasuke by byl radši, kdyby měli více času.
„Jenže tady vyvstává otázka, jak to do jeho těla vpravit, aniž by použil svoje přemisťovací jutsu.“ Další bod, který se musel vyřešit.
„To už bude horší, ale měli bychom to udělat hned na začátku. Co tohle…?“ Itachi mu řekl co by to mohlo být.
„Souhlasím, další věc, která by mohla zabrat.“

Madara jen čekal, kdy se bratři ukážou. Věděl, že je porazí i se svými omezenými schopnostmi. On je přece skoro nesmrtelný, navíc legenda. Musel vyhrát, aby získal pro sebe nový svět, bez válek.
Vůbec si nevšiml, že bratři, už jsou zde.
Čekal je u vodopádu…

Bezpečně se vyhnuli všem pastím, které tu byly nastraženy. Pro ně to nebylo těžké. Všude kolem byla cítit Madarova čakra.
Pak ho spatřili, jak stojí u vodopádu. Nikoho dalšího nevycítili.
„Teď by se nám hodila Karin.“ Poznamenal Sasuke.
„Máš pravdu, budeme se muset spoléhat na to, že tu nikdo jiný nebude.“ Pronesl Itachi.
„Hlavně ne Kisame, snad ho zdrží na dost dlouho. Máme jen jednu dávku a tudíž jeden pokus.“ To ani Sasuke říkat nemusel.
„Fajn, dej mi to, pokusím se mu to vpravit do těla.“
„Buď opatrný.“ Pak ho Sasuke nečekaně objal. „Mám tě rád, bráško.“ Itachi byl dojat, tohle nečekal, ale hřálo ho u srdce, že ho bratr má rád. Chtěl, aby ho zabil, ale dneska chtěl žít. Víc jak kdy v životě. Takovou touhu po životě nikdy necítil.
Dal mu ruku na hlavu a pronesl: „Já tebe taky, ale tohle bude ostré.“ Pak se vypařil. Sasuke se vydal k Madarovi. Budou se řídit podle plánu, který vymysleli.
„Á, tak to jsi ty, kde máš toho druhého?“ ptal se Madara.
„Nikde, není tu. Rozdělili jsme se.“
„To ti tak budu věřit.“
„Věř si, čemu chceš! Přišel jsem to ukončit.“
„Sasuke, nebuď takový egoista, víš, že na mě nemáš, tak co to protahovat…“ sotva to dořekl, pocítil ostré bodnutí, hned se ohnal po tom místě, kde ho něco štíplo. Podíval se na ruku a tam ležel obyčejný komár. S jeho krví. Odhodil ho, naštěstí neslyšel, jak se komár proměnil v ampulku, a o vodní hladinu se roztříštila.
Sasuke se tajemně usmál a pokýval hlavou. Teď zbývalo si počkat, od Naruta věděl, že při pohybu se látka do těla dostane rychleji.

„Bude to na něj fungovat?“ zeptal se pochybovačně Sasuke.
„Jasně, bude, věř mi. Tato látka působí na všechno a na všechny.“ Ujišťoval ho přítel, když mu ampulku podával.
„Dobře, budu ti věřit.“
„Jo, a látka působí jen hodinu.“ Ještě mu sdělil informaci naposled, aby byly jeho informace kompletní.
„Budu si to pamatovat.“
„Jen dbej o to, aby ses té látky sám nedotkl. Je to velice koncentrovaný jed.“

„Čemu se směješ?“
„Ničemu, ale copak? Nějaká nepříjemnost?“ Sasukeho hlas byl jízlivý.
„Ne, nic.“ Madara se snažil o to, aby se nedozvěděl, že ho štípl obyčejný komár!
„Tak jak to vyřešíme?“
„Co kdyby ses přidal ke mně? Mohl bych tě učinit nesmrtelným. Jen poj…“ nestačil doříct, protože pocítil ostrou bolest. „Co to…?“
„Nechal sis odkrytá záda. Taková nedbalost.“ Promluvil Itachi.
„A ty si zas pomalý.“ Řekl Madara, který se přemístil za Itachiho.
„To si nemyslím, když jsem všude kolem tebe.“ Tak byl náhle vedle všude.
„Starý trik, který nefunguje.“ Madara se chtěl přemístit, ale bylo to o něco pomalejší. Dokonce začal pociťovat lehkou únavu, začal rychleji dýchat.
„Co se to děje?“
„Nevím, ale asi si moc starý, nebo nejsi nemocný?“ Rýpl si Sasuke.
Opět se chtěl přemístit, ale znova ho popadla, tížívá únava, mysl nepracovala, jak by měla. Prostě jeho tělo nefungovalo.

Sasuke a Itachi se na sebe usmáli. Věděli, že to zabralo, akorát nečekali, že účinek bude rychlejší, a o to působivější. Madara ztrácel pojem o čas a době. To byl vedlejší účinek, který ani Naruto nevěděl.
Proto zabití nemohlo být jednodušší.

Madara měl přeludy, že bojuje s Hashiramou, ale ve skutečnosti bojoval s bratry. Ti, už s ním neměli skoro žádné problémy. Snadno uhýbali jeho útokům, které neměly takovou sílu, jako za jeho mládí. K tomu pomohl ten jed. Nepotřebovali ani Mangekyou. Stačily jen šurikeny a kunaie. Sem tam nějaká ohnivá koule, aby vyrušili tu jeho. Sasuke a Itachi si připadali, jako při boji s nějakým geninem. Ovšem jednou Madara vypustil Amaterasu, tak nešťastně, že nebýt Sasukeho, tak by Itachi shořel.
Sice to trvalo delší čas, než Sasuke aktivoval Mangekyou, vše proběhlo na poslední chvíli.
„Ty umíš zrušit Amaterasu?“ podivil se Itachi.
„Ani jsem nevěděl, že to umím, bylo to automatické.“ Prohlásil Sasuke s údivem v hlase. Sasuke mírně z toho oka krvácel.
Madara umíral se slovy: „Tebe jednou porazím! Mě už nebudeš otravovat život, o to se postarám. Nebylo to naposled, co jsme se viděli.“ Pak s tělem jako jehelníček padl na zem a vydechl naposledy.
„Bylo to snazší, než jsem si myslel. Kolik máme?“ Itachi se ani nezadýchal.
„Zbývá nám ještě více jak půl hodina. A jinak máme skoro čtyřicet hodin.“ Řekl Sasuke, který měl u sebe zvláštní časovač, kde měl všechny údaje. „Co teď?“
„Spálíme jeho tělo, postaráme se o Kisameho a můžeme vyrazit.“
„Hai, jdeme na to, ale něco ti řeknu, bylo mi ho líto.“ Tělo spálili, popel roztrousili po Údolí. Vydali se za skupinou, kde byl Kisame.
„Mě taky, ale lítost musela jít stranou. Jako tehdy… v noci.“ Řekl Itachi.
„To chápu, ale na druhou stranu jsme svět zbavili jednoho velice nebezpečného člověka.“
„Máš pravdu, ale musíme taky najít tu sochu s těmi Bijuu. Je jich tam sice jen sedm, ale i kdyby někdo chtěl pokračovat v jeho díle, stačilo by mu počkat, až by zbylí dva Jinchuuriki zemřeli. Byli by stvořeni jistě další a v tom by spatřoval možnost jak dokončit započaté dílo. Věděl by, že budou slabší než předchozí. Nebyli by s Bijuu, tak zžilí a ovládaní jejich čakry by měli na minimu.“ Uvedl Itachi.
„Tohle mě nenapadlo. Tohle si beru na starost já. Až se vrátíme zpátky do vesnice, zeptám se, zdali bych to nemohl vykonat.“ Zaujal svoje stanovisko Sasuke.
„Dobře, ale než umřu, nedívej se tak! Dám ti po cestě všechny možné informace, které jsem jako člen Akatsuki od nich získal. Není toho mnoho, doufám, že i to málo ti poslouží, ale snad se ti to podaří.“ Itachi věděl, že se toho nedožije.
„Tedy jdeme?“ Itachi jen kývl. I když zbývalo třicet devět hodin, Itachi začal pociťovat menší únavu. Nedostatek spánku to nebyl…

Jenže úplně zapomněli na Suigetsa, který šel s klony, jinačím směrem a nebylo mu nic divné, jen si pořád stěžoval, že je to nějak daleko.

Ani Kisame neznamenal nějakou změnu. To by mě zajímalo, jak probíhá souboj, škoda, že u něho nemůžu být. To, ale večer se dozvím víc. Plánoval si v duchu Kisame.
Netušil, že k večerní zprávě nedojde, jako nevěděl, že Madara zemřel.
Za několik hodin se tu objevili Uchihové.
„Dostali se ho?“ zajímala se Karin.
„Ne, ještě ne, sice jsme našli jeho úkryt, ale byl prázdný.“ Na tomhle se domluvili: Plán byl takový, že je lepší nevyplašit Kisameho, aby neudělal nějakou nepředloženost. Bylo to rozumné řešení. Zajistilo menší trable.
„Tak proč jste tady a kde je Suigetsu?“ nadhodil Kisame, nějak se mu to nechtělo líbit.
„Jsme tady, protože potřebujeme zásoby a Suigetsu…? Že se zase ztratil?“ zachránil situaci Sasuke, nikdo si nevšiml jemného zaváhání.
„Hmpf, to je mu podobné.“ Odtušila Karin.
„Zítra brzy opět vyrážíme. Dneska budeme mít hlídku.“ Itachi ukázal na sebe a Sasukeho, aby nedali šanci Kisamemu se spojit, s již mrtvým Madarou. Tím jen oddálit nevyhnutelné.