První člověk, kterýho fakt nesnáším 9 - Jsem v pohodě

Sakuřin pohled, v té chvíli, kdy se Naruto začíná vztekat...

„Sakra, Akemi už je mimo. Nestihneme utéct. Teda nestihneme vzít ji i dceru f.p. a utéct včas.“

Přemýšlí Sakura. Najednou se stalo něco co nečekala a podle Sasukeho a Kakashiho pohledu to ani oni nečekali. Akemi se nejdřív opřela o kolena a potom se postavila. Sice trochu nakřivo, ale stála. Tím víc je udivilo, že zvládla udělat klony a ten jeden odnesl dceru f.p. do bezpečí. Kakashi kývl.

Mýtinkou se ozval hrozivý řev a Narutovi dorostl třetí ocas. To je zlé.

„Sensei, musíte to zastavit.“

Křičela nepříčetně Sakura, když viděla, jak se Naruto hladově rozhlíží. Sensei se ale nepohnul. Něco se prosmýklo těsně vedle Sakury a běželo to přímo k běsnícímu Narutovi. Akemi. Zarazila ji až Sasukeho natažená ruka, ale něco mu odpověděla a přiběhla před Naruta. Sakura se připravila k výskoku, kdyby ji Naruto odhodil jako předtím. Nestalo se tak. Akemi k Narutovi vlídně ale pevně rozmlouvala. Ve všech se zatajil dech, Naruto těsně přiblížil hlavu k té Akemiině, ale potom se něco stalo. Ocasy začaly pomalu mizet a když zmizela všechna rudá chakra, Naruto se zhroutil na kolena a začal zběsile kašlat.

„Naruto.“

Vykřikla Sakura a rozběhla se k němu. Byl očividně zraněný a jeho zranění neměla s bojem nic společného. Kakashi a Sasuke si oddychli. Tentokrát se to obešlo bez obětí.

Zatímco Sakura léčila Naruta, který seděl na zemi, neočekávaně se za ním na sesunula i Akemi. Bylo to překvapující, zvlášť když si v jedné vteřině oddechla úlevou a v druhé ležela v bezvědomí v prachu.

„Akemi! Si v pořádku?!“

Naruta to vyděsilo. Přisunul se až k ní a otočil ji obličejem nahoru. Z pusy jí vytýkal tenký potůček krve.

„Sakra. Akemi vstaň. Slyšíš mě?!“

Sakura se k ní přesunula a začala léčit. Bylo to vážnější, než si myslela. Kromě popálené a zlomené ruky vyplýtvala moc chakry. Není divu že zkolabovala. Po chvilce léčení se Sakura zvedla.

„Všechna zranění jsem jí vyléčila, ale je moc vyčerpaná. Dnes ani následující den se pravděpodobně neprobudí.“

Všichni se podívali na Kakashiho, aby rozhodl, jak se bude situace vyvíjet.

„Je to kvůli mně, ponesu jí já.“ Řekl pevně Naruto a hodil si Akemi na záda.
Mohli vyrazit.

Hm, kde to jsem? No tak, Akemi soustřeď se. Au, bolí mě hlava. Divně to tu houpá. Jsem snad na lodi? Nebo třeba v posteli. Nepatrně jsem se zavrtěla. Hm, jsem tak ztuhlá. Že bych spala? Ach jo, otevřít oči je tak těžké.
Otevřela jsem je a první co mi padlo pod zrak byla oranžová barva. Au, to tak bolelo do očí. Jen to silně posílilo můj bolehlav. No, stejně se jednou budu muset probrat. Tak teď.

„Kde sem?“

Naruto na mě otočil svoji blonďatou hlavu a zářivě se usmál. Ty jo, já sem tak blízko Naruta? To je fajn. Tak počkat. JÁ SEM TAK BLÍZKO KLUKA? Ááááááá. No to mě podržte, on mě nese na zádech. Proto to houpání.

„Budeme tam zítra kolem poledne.“

Hm, to byl Kakashiho hlas a to dvě „hm“, no, to znamená že jsou všichni v pohodě. To jen já se nesu. Sakra.Sakra. Sakra. To jsi teda ninja Akemi, švihneš sebou při prvním boji. Hm, asi bych měla něco říct. Vypadá to, že mě předtím až Naruta nikdo neslyšel. Třeba si myslí, že blábolím ze spaní.

„Tak, tady se utáboříme. Sasuke, potřebujeme dřevo na oheň. Naruto, polož Akemi sem. Tak.“

Ty jo, sensei je rozený vůdce. A já jsem rozená ubožačka. Nechám kamaráda, aby mě nesl na zádech, i když už nespím.

„Ale já už nespím.“

Otevřela jsem oči a posadila jsem se. V té době byla v našem minitáboře jenom Sakura. Překvapeně vzhlédla a potom přišla a přisedla si ke mně na deku.

„Jak se cítíš?“

Chudinka, asi má starost.

„V pohodě, jen mě trochu bolí hlava.“

No jo, lhát, to já umim.

„Ještě by si neměla vstávat.“

Nezájem slečno starostlivá.

„Hele, já jsem úplně v pohodě. A teď jdu taky pro dřevo.“

Na potvrzení svých slov, jsem se zvedla a lehce zavrávorala. No jo, okamžitě mě chytla.
„ Díky, to je jen tou ztuhlostí. Jak dlouho jsem byla vlastně mimo?“

Hm.

„Jenom pár hodin. Čekala jsem, že se dřív jak zítra neprobereš, ale koukám, že tě už asi nepřinutím odpočívat.“

Ne, to teda fakt nepřinutíš. Musím jít za Narutem pro dřevo a taky senseiem, aby všichni viděli, že sem zdravá a v pohodě.

„Ne, já to zvládnu.“

Ha ještě úsměv jako z reklamy na zubní pastu a můžu jít. Ono se řekne, jít. Nejdřív vrávorám, potom pořád zakopávám a nakonec slítnu. Super.

„Říkám ti, že bys měla ještě odpočívat. Byla jsi hodně vyčerpaná.“

Hm, její pohled je naprosto stejný, jako kterým se dívá v nemocnici na Naruta, když chce utéct. Takový propalující, vyčítavý.

„Jsem v pořádku. Klid. Jen jsem trochu ztuhlá. To je toho.“ Konečně jdu rovně a tak povzneseně kráčím do lesa.

Další den už jsem zase fit jako rybička a vesele dělám vtípky. Sensei se dívá nevěřícně, jak jsem se dokázala zotavit tak rychle a hned druhý den mám energii na dělání šaškáren. Sasuke se tváří jako vždy, unuděně a znechuceně. No jo, co bych taky čekala od pana suchara. Naruto vesele blbne se mnou, čímž strašným způsobem štve Sakuru a proto, když jí už asi po tísící pinkne zezadu do hlavy, dostane ránu. Musím se tomu smát. Smích mě ale brzy přejde, když si uvědomím, že bych měla Narutovi říct, že jsem jeho sestřenka. Bude z toho určitě celý špatný. Poznala jsem ho za ty dva týdny docela dobře.
Těsně před polednem jsme se objevili před branou města, kde bydlí i feudální pán. To už jsme tady? Mně se to cestování líbilo. HM.

„Bando, vy máte rozchod a já odvedu dceru f.p. k jejímu otci.“

A sensei zmizel. Grrrrrrr. Nesnáším, když tohle dělá. Chodí jako duch.

„Rámen!“

Ozval se dvojitý výkřik. Můj a Narutův. Konečně se najím něčeho normálního. Měla jsem ale ještě čas se podívat na Sasukeho a Sakuru. Sasuke znechuceně nakrčil nos a Sakura se usmála. No, alespoň nechtěli jít s námi. Já totiž chci s Narutem mluvit o samotě.
Na stánek s rámenem tu opravdu nebylo těžké narazit. Byl na každém rohu a tak jsme se zastavili hned u druhého a každý jsme si objednali dvojitou porci. Mňam.

„Víš Naruto, já jsem s tebou chtěla mluvit o samotě.“
„Hm?“ Naruto žvýká.
„Vaše….tedy chci říct naše Hokage mi pověděla skvělou novinu. Pro tebe skvělou novinu. Já…Já jsem…tvoje sestřenice.“

A bylo to venku. Naruto se na mě podíval a potom se začal dusit nudlemi. Já říkala, že se mu ta jeho nezažranost jednou vymstí. Začala jsem ho bouchat do zad. Takhle nějak jsem čekala, že bude reagovat.

„Cože?“ Vyhrkl.

„Ty si moje sestřenice? Tak to je…“ Do háje.“Tak to je skvělý. Já mám rodinu. Opravdovou.“ Naruto začal jásat. Tak to sem teda nečekala.

„Máme novou misi.“

Sakra, už zase to udělal.

„Do háje, sensei, chcete mě zabít?!“

Vyletěla jsem ze židle jako pérko.

„Hm? Máme novou misi od feudálního pána. Celý týden by tu měly být slavnosti úrody a poté by měla jeho žena jet ke své matce. Dostali jsme nový úkol chránit ženu feudálního pána na její cestě. Jelikož tuhle misi nám Hokage nepřidělila, feudální pán jí napsal zprávu a dnes poslal. Tento týden tedy zůstaneme zde. Nějaké otázky?“

Paráda, moje první mise bude ještě delší. Mezitím se zocelím a dalšího soupeře rozpráším. Juchů!!!!