Láska ze Suny 4

Láska ze Suny

4. kapitola

Yutaka se chová divně

Od té doby co se Kazumi vrátila zpátky do Konohy, měla za sebou čtyři mise jako ANBU se svými týmovými kolegy. Vždycky s nimi vycházela dobře, ale poslední dobou se jeden z nich změnil. S Yutakou se zná už od dětství, jsou velmi dobří přátelé, ale teď ho vážně nepoznává.
Zrovna, když se vraceli z jedné vydařené mise, rozhodli se všichni tři, že společně zajdou na oběd. Když nikdo nebyl proti, vyrazili. Sedli si ke stolu, objednali si a čekali, až jim jídlo přinesou. Nemuseli čekat moc dlouho, měli hrozný hlad, tak si popřáli dobrou chuť a pustili se do jídla. Yutaka si sedl naproti Kazumi a pořád si ji prohlížel takovým zvláštním pohledem, moc se jí to nelíbilo.
„Yutako, co se děje?“
„Už jsem ti někdy řekl, jak jsi krásná?“ Kazumi z toho zaskočilo sousto, které právě žvýkala. Podívala se na Yutaku, jestli to myslí, když se na ni, ale stále díval tím pohledem, došlo jí, že to myslí vážně.
„Miluju tě Kazumi. Došlo mi to, když si odešla do Suny s kazekagem, moc si mi chyběla.“
„Ale Yutako, vždyť víš, že tě beru jako bratra.“ Trošku se na ni zamračil a pokračoval dál v jídle. Kazumi přemýšlela, nikdy si nedokázala představit, že by s Yutakou chodila, byl na ni hodný to ano, ale měla ho ráda jako svého bratra.
Když dojedli, tak se spolu rozloučili a každý odešel jinou cestou. Kazumi se ještě procházela venku, protože doma ji stejně nikdo nečekal, tak neměla kam spěchat.
Bude těžké teď nějakou dobu se s ním scházet. Myslela si. Už byla unavená, tak šla domů. Doma se umyla a připravila si postel na spaní. Lehla si a za chvilku usnula.

Celý týden utekl velmi rychle. Kazumi se nudila, a tak když ji pozvali přátele na oslavu, tak neodmítla. Nebyla zvyklá na nějaké oslavy, tak se vracela pozdě domů úplně střízlivá. Už byla v ulici, kde bydlí, když najednou se proti ní objevila nějaká postava. Nevěděla, kdo to je, ale po chvíli poznala, že je to Yutaka.
„Ahoj Kazumi, rád tě vidím.“ Pozdravil ji.
„Ahoj Yutako.“ Z ničeho nic ji Yutaka přirazil ke zdi, Kazumi se bránila, ale neměla šanci.
„Od té doby co ses vrátila od toho kazekageho, tak jsi úplně jiná.“
„Yutako přestaň, jsi opilý.“ Jen se zasmál. Pořád se ho snažila odstrčit, ale nepodařilo se jí to. Osahával ji, to už nevydržela, tak ho co nejvíc nakopla. Pustil ji a ona utíkala, co nejrychleji mohla.
„Tak tohle si neměla, za to zaplatíš.“ Křičel. Pořád se ohlížela, jestli neběží za ní, naštěstí ne. Utekla domů a zamkla za sebou. Rychle běžela k posteli, lehla si a rozbrečela se.
Co se to děje? Tahle otázka jí pořád zněla v hlavě. Třásla se po celém těle.
Proč Yutako? Přemýšlela až nakonec vyčerpáním z těch vyplakaných slz a také z toho šoku usnula.

Ráno po snídani se rozhodla, že se jen tak projde po vesnici. Venku ji přívětivě přivítaly sluneční paprsky a hezky hřály na holé kůži. Už byla kus od svého domu, když ji najednou někdo přiložil ruce na oči a znemožnil ji, tak vidění. Dost se polekala, ale když poznala, kdo to je, tak se uklidnila.
„Ahoj Kazumi, nevyděsila jsem tě moc?“ Sundala ji osoba ruce z očí a přešla před ní.
„Ahoj Nanami, ne jen trošku.“ A prohlížela si svou přítelkyni.
„To jsem ráda. Nezlob se. Jsem ráda, že tě vidím. A chtěla bych se omluvit za bratra, nechápu, co ho to popadlo.“ A podívala se na Kazumi omluvným pohledem. Nanami byla Yutakovi velmi podobná, nešlo zapřít, že jsou sourozenci.
„Ty se nemáš za co omlouvat, ale jestli se chtěl Yutaka omluvit přes tebe, tak mu vyřiď, že se omluva přijímá.“
„Ne, on neví, že jsem za tebou šla, kdyby to věděl, tak by mi to nedovolil.“
Jak jsem si myslela, Yutaka by Nanami neposlal. Je moc hodná. Pomyslela si Kazumi.
„Jsi moc hodná.“ Nanami ji objala.
„Bála jsem se, že se semnou nebudeš chtít bavit. Yutaku moc mrzí, že ti ublížil.“
„Neboj se, jsi moje nejlepší kamarádka, takže tak to zůstane.“
„Arigatou.“ Kazumi se na ni usmála.
„Už musím jít, jsem ráda, že jsme se viděli.“
„Já také.“ Rozloučily se.

Od té příšerné události se s Yutakou ještě nepotkala a byla za to moc ráda. Nemohla by se na něho podívat, moc jí ublížil. Už ho nemůže brát jako dřív, vytvořila se mezi nimi hluboká propast, přes kterou zatím není most.