Láska ze Suny 3

Láska ze Suny

3. kapitola

Návrat domů

Ráno se vzbudila a slunce už dávno svítilo.
Kolik je asi hodin? Přemýšlela, chtěla to zjistit, tak rychle vyběhla z pokoje na chodbu. Naneštěstí v té samé chvíli po chodbě procházel kazekage, Kazumi ho smetla jako tornádo. Kazekage seděl na zemi a vzpamatovával se z toho šoku. Kazumi nevěděla co má dělat, tak vstala a provinile se podívala na kazekageho, ale když viděla jeho pohled, zrudla a nejraději by se propadla co nejhlouběji pod zem. Zapomněla totiž, že se chystala do koupelny a tak před ním stála jen omotaná ručníkem. Kazekage nevěděl kam se má dívat dřív, jestli jí do očí nebo na ručník, který přesně obepínal její tvarované tělo. Nakonec v boji sám se sebou vyhrál a zahleděl se jí zpříma do očí. Ve chvíli kdy se jejich pohledy střetly, zrudla ještě víc. Už chtěla být pryč, ale ještě před tím než utekla, zašeptala.
„Promiňte.“ A utíkala do koupelny. Kazekage tedy vstal a zamířil do své pracovny. Cestou přemýšlel.
Co to bylo za zvláštní pocit, který mě ovládl, když jsem ji viděl v ručníku. Vrtalo mu v hlavě. Došel před dveře, na kterých byla cedulka s nápisem „Kazekage“, vzal za kliku a otevřel. Vešel do místnosti a sedl si za stůl, na kterém byla hromada papírů. Ještě než se dal do vyřizování papírů, zapřemýšlel.
Ta dívka má něco do sebe.
Mezitím v koupelně se Kazumi umyla a oblékla si svou anbu uniformu. Když byla hotová, šla do pokoje, ustlala postel a sbalila si věci. Ale při tom musela přemýšlet.
Proč musím být, tak nešikovná, co si o mě asi kazekage pomyslí. A teď si vzpomněla.
Co to mělo znamenat, ten jeho pohled? Raději už na to nechtěla myslet. Vzala své věci a vyšla z pokoje na chodbu. Řekla si, že by bylo slušné zajít ještě za kazekagem a rozloučit se. Tak tedy šla chodbou, než došla ke dveřím do jeho kanceláře, zaklepala, a když se ozvalo „dále“, vstoupila dovnitř. Kazekage nezaregistroval, kdo k němu přišel, protože byl až moc zabraný do papírování. Kazumi si tedy odkašlala a on na ni konečně pohlédl.
„Jdu vám jen říct, že odcházím zpět do Konohy, tedy jestli ode mě už nic nepotřebujete, kazekage-sama.“
„V pořádku, můžeš jít. A doufám, že se zas brzy uvidíme.“ Usmála se a odešla z místnosti. Prošla dlouhou chodbou a konečně stále přede dveřmi, které vedly ven ze sídla, otevřela je a na malý okamžik ji oslepilo sluneční světlo. Vyšla ven, nasadila si masku a vyrazila směr Konoha. Prošla branou a ocitla se na nekonečné poušti, naštěstí znala cestu, kdyby tudy, ale šel někdo kdo by cestu neznal, znamenalo by to pro něho jistou smrt, ať už na dehydrataci a nebo vyčerpání. V ten samý okamžik co Kazumi opustila budovu, ji sledovala jedna osoba, nebyl to nikdo jiný než kazekage. Sledoval ji oknem ve své pracovně, oči z ní nespustil, dokud nezmizela. Potom se opět vrátil ke své práci.

Od té chvíle co odešla z kanceláře kazekageho, uplynuly tři dny. Do Konohy dorazila večer, nechtěla rušit hokageho, a tak šla domů, byla unavená a taky se chtěla konečně umýt. Doma ze sebe svlékla uniformu a šla se umýt. Když byla hotová, šla si lehnout. Než usnula přemýšlela nad tím co ji kazekage řekl než odešla. Hlavou se jí pořád promítala jedna a ta samá věta.
A doufám, že se zas brzy uvidíme. Co tím asi myslel. Ještě chvíli přemýšlela, ale potom únavou usnula.

Hned jak se ráno vzbudila, oblékla se a šla se nasnídat. Potom se vydala k hokagemu, aby oznámila, že mise byla úspěšná. Zastavila se před dveřmi do kanceláře hokageho a zaklepala, po chvíli se ozvalo „dále“, tak vstoupila.
„Dobrý den, hokage-sama.“ Pozdravila.
„Jsem rád, že jsi už zpátky.“
„Dorazila jsem včera večer. Mise byla úspěšná.“
„Teď pro tebe žádnou misi nemám, takže máš volno, ale určitě brzy dostaneš misi společně se svým týmem.“
„Hai, hokage-sama.“ Odešla tedy z kanceláře a zamířila na nedalekou louku, na kterou moc ráda chodila. Na louce si lehla a chvíli pozorovala ptáky, sluníčko hřálo a Kazumi na chvilku usnula. No na chvilku, když se vzbudila, tak slunce už putovalo k západu.
To jsem spala tak dlouho? Divila se, ale vstala a šla domů. Doma se najedla, protože měla hrozný hlad. Přemýšlela, co bude dělat, nakonec vymyslela, že se půjde umýt a potom si bude číst. Šla se tedy umýt, když byla hotová, oblékla si svou noční košili a lehla si do postele. Vzala si knihu a začala číst. Začetla se do ni tak moc, že úplně zapomněla na čas. Když se odtrhla od knihy a podívala se kolik je hodin, zjistila, že už je půl druhé ráno.
To už je tolik hodin? Nemohla uvěřit, že si četla, tak dlouho, rozhodla se, že by už mohla jít spát. Založila si v knížce, kde skončila, zhasla světlo a lehla si. Za pár minut usnula.