Láska ze Suny 5
Láska ze Suny
5. kapitola
Konečně nová mise
Sláva, mám misi. Radovala se Kazumi, když odcházela od hokageho, který ji dal novou misi. Mise spočívá v tom, že musí do Suny donést svitky s obsahem, který je jen pro kazekageho oči.
Jsem ráda, že se teď nějakou dobu nebudu muset stýkat s Yutakou. Přemýšlela cestou domů. Musí vyrazit ještě dnes, tak se honem šla připravit domů. Sbalila si jídlo, pití a ještě pár drobností. Když měla vše sbalené, vyšla ven ze dveří a zamkla za sebou.
Po chvíli stála před bránou, bez zaváhání jí prošla. Cesta ji celkem rychle utíkala, moc se nezdržovala, snažila se jít téměř bez přestávek, ale někdy to nešlo, tak si na pár minut odpočala. Když se začalo stmívat, tak si rozdělala ohýnek, lehla si k němu a usnula. Třetího dne putovala pouští, neviděla nic jiného než samý písek a slunce pálilo, že se to nedalo skoro vydržet. Ještě, že si vzala takovou zásobu pití, jinak by do Suny zřejmě nedošla.
Večer procházela branou, která vedla do Písečné, ihned zamířila za kazekagem. Vešla do budovy a zastavila se před dveřmi, které byly od kanceláře kazekageho. Zaklepala, po chvilce se ozvalo „dále“, tak vzala za kliku a otevřela dveře. Vstoupila a zavřela za sebou. Její pohled upoutal mladý rudovlasý muž sedící za stolem, který vůbec nezvedl hlavu od papírů, co měl na stole. Rychle tedy přešla před jeho stůl, postřehl pohyb, tak zvedl hlavu nahoru a uviděl člena ANBU, ale ihned ji poznal díky masce kočky.
„Kazumi, jsem rád, že tě opět vidím.“ Promluvil kazekage. Sundala si masku.
Myslí vážně, že je rád? Jistě, že ne, to se jen tak říká, proč by také měl. Myslela si Kazumi.
„Kazekage-sama, zde vám hokage-sama posílá nějaké důležité svitky.“ Předala mu svitky.
„Mohu tě o něco požádat?“
„Jistě kazekage-sama.“
„Prosím říkej mi Gaaro, všichni mi vykají a já si přijdu jak starý muž.“ Kazumi přikývla.
„Nejspíš by ses ráda prospala, musíš být jistě unavená.“
„Protestovat nebudu, kaze……“ Nedokončila větu.
„Tedy Gaaro.“ Opravila se. Gaara se na ni usmál.
Jé, on se na mě usmál a byl to upřímný a opravdový úsměv, ne jako ten, když jsme se viděli poprvé. Gaara si nemohl nevšimnout, že se zamyslela.
„Na co myslíš?“ Byl zvědavý.
„Na nic, ale ráda bych se prospala.“
„Ano, počkej prosím chvilku, jen si uložím svitky a půjdu s tebou.“
„Dobrá.“ Gaara uložil svitky a mohli opustit kancelář. Venku už byla naprostá tma, Kazumi téměř nic neviděla a tak se držela těsně za Gaarou. Už byli u domu, Gaara otevřel dveře a pustil ji dovnitř, potom za nimi zavřel dveře. Zavedl ji k pokoji, kde spala minule.
„Tak tedy dobrou noc, Kazumi.“
„Dobrou noc, Gaaro.“ Otevřela dveře, ale než vešla do pokoje, tak se ještě na něho otočila, udivilo ji, že stál úplně na stejném místě.
„Chybělas mi.“ To bylo, vše co řekl, protože potom ihned odešel. Kazumi se ještě chvilku za ním dívala, ale potom se vzpamatovala a zašla do pokoje. Převlékla se a rozestlala si postel. Lehla si, ale nemohla usnout, protože musela přemýšlet. V hlavě se jí pořád dokola opakovala jedna věta.
„Chybělas mi.“ Co to znamená? A proč od té doby co jsem odsud odešla zpět do Konohy, na něho musím pořád myslet? Nedokázala jsem si to přiznat, ale teď už vím, že ho miluju. Ano, miluju Gaaru. S touto myšlenkou spokojeně usnula.
Druhý den se Kazumi vzbudila velmi brzy. Oblékla se a sbalila si své věci a ustlala postel.
Měla bych vyrazit, abych domů dorazila brzy. Přemýšlela. Vyšla tedy z pokoje, nechtěla nikoho vzbudit, tak zavřela dveře velmi potichu. Došla až ke dveřím a chtěla už odejít, ale přišlo jí špatné, že by odešla bez rozloučení, potom si vzpomněla, že by ho neměla budit. Tak otevřela dveře a vyšla ven, ještě naposledy se otočila a zavřela je za sebou. Najednou za sebou uslyšela kroky, tak se podívala, kdo to je, a když uviděla toho, kterého milovala, srdce se jí rozbušilo jako o závod. Nejdříve na sebe hleděli, nemohla uvěřit tomu, že za ní přišel. Udělal pár kroků k ní, chytil ji za ruku a přitáhl si ji blíže k sobě.
„Snad jsi nechtěla jen tak odejít?“
„Nechtěla jsem tě budit.“
„Jsem rád, že jsem se vzbudil, jinak bych tě neviděl.“
„Ale vždyť se nevidíme naposledy.“ Najednou ji Gaara objal.
„Máš pravdu.“
„Už bych měla jít.“ Pustil ji.
„Dobře. Přeji ti šťastnou cestu.“
„Děkuji.“ Doprovodil ji ještě k bráně a tam se už rozloučili.
Kazumi do Konohy přišla třetí den odpoledne, zašla za hokagem, aby mu řekla, že mise byla úspěšná a potom šla domů.
Těším se, až opět uvidím Gaaru. Myslela si.
prosím komentáře.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Kráááásneee
aaaa
už sa teším na ďalší diel
holka, ty ma stále víc a víc prekvapuješ
to je strašné s tebu 
FF série - pre milovníkov Sasukeho a Gaary :)
FC PRE SABAKU NO TANARIS: http://147.32.8.168/?q=node/107525#new
díky. jsem ráda, že se ti líbí.
SHARINGANOVÝ OHYZD A JEHO 9 CIBUĽČIAT = ÚTOK! :D
Naivní malíři jsou dospělé děti, které najednou vzali tužku nebo štětec a tím prvním pohybem ruky na čistou plochu zjistili, že obrazy jsou nejen jejich dětským hřištěm, ale i obranou proti nudě, hojivou krásou, prostou jak léčivé byliny.
díky. no chci ti tuhle sériovku věnovat, protože si jí zůstala věrná a čteš jí a za to ti moc děkuju.
Bravóóó Minuška skláňam sa pred tebou další diel si zas strašne superne vinukajúco užasne a nevím jak všelijak to už nazvať skrátka si ho fakt velmi dobre zvládla
SHARINGANOVÝ OHYZD A JEHO 9 CIBUĽČIAT = ÚTOK! :D
Naivní malíři jsou dospělé děti, které najednou vzali tužku nebo štětec a tím prvním pohybem ruky na čistou plochu zjistili, že obrazy jsou nejen jejich dětským hřištěm, ale i obranou proti nudě, hojivou krásou, prostou jak léčivé byliny.
děkuju moc, jsi moc hodná a jsem ráda, že se ti líbí. tak, abys věděla, tak celou tuhle sériovku věnuju tobě.