Láska ze Suny 2

Láska ze Suny

2. kapitola

Cesta do Suny, nesnáším kazekageho

Začal zvonit budík, zvonění bylo tak nepříjemné, že ho Kazumi shodila ze stolu a znovu si lehla. Až po chvíli jí došlo, že musí vstát. Rychle si oblékla svou anbu uniformu, připevnila si katanu a na obličej si nasadila masku. Podívala se na hodiny.
Ach jo, přijdu pozdě. Řekla si v duchu. Rychle si vzala věci, které si sbalila večer a vyrazila. U brány už na ni čekal netrpělivý kazekage. Jen co si všimla jak se tváří, tak vymýšlela omluvu.
„Omlouvám se kazekage-sama, že jdu pozdě.“
„Už jsem chtěl vyrazit sám.“ Odpověděl ji v klidu.
Vrrr, asi se z něho zblázním. Chtěla mu ještě něco říct, ale na to už nečekal a raději vyrazil na cestu. Nechtěla jít vedle něho, raději šla kousek za ním. Takhle mlčky šli celý den. Když už se začalo stmívat, tak se kazekage zastavil.
„Tady přespíme.“ Řekl to tónem, kterému se nedalo odporovat. Kazumi rozdělala oheň, aby jim v noci nebylo tak chladno. Odložila svou masku, lehla si k ohni a pozorovala tančící plamínky. Docela ji to uspávalo. Za chvilku už spala.

Ráno ji vzbudil kazekage, když ji zatahal za ruku.
„Budíček.“ A úsměv.
„Ne, ještě chvilku.“ Protestovala.
„Vezmi si snídani.“ Podívala se na něho a nevěřila svým uším.
On mi udělal snídani? Co se s ním stalo? Podal ji jídlo.
„Děkuji.“ Najedli se, sbalili a vydali se opět na cestu. Kazekage se už nechoval tak arogantně jako předtím. Zrovna, když Kazumi přeskakovala z jedné větve na druhou, tak se jí sesmekla noha a ona uklouzla a padala dolů. Nestačila vůbec zareagovat. Najednou se pod ní začal formovat písek, který vytvořil jakýsi letící útvar a zmírnil její pád. I s ní se písek pomalu snesl na zem. A hned na to se vedle ní objevil kazekage.
„Nestalo se ti nic?“ Strachoval se. Kazumi byla trošku v šoku, ale jinak se jí nic nestalo.
„Ne, nic mi není. Děkuji, že jste mě zachránil.“ Byla mu vděčná, že ji nenechal spadnout.
„Jsem rád, že jsi v pořádku. Můžeme tedy ještě pokračovat v cestě?“
„Jistě.“ Postavila se na nohy a trošku se protáhla.
„Dobře, budeme tedy pokračovat než se setmí.“ Kazumi přikývla a tak mohly pokračovat.
Těsně před setměním se zastavili na takovém paloučku, rozložili si tam své věci. Tentokrát rozdělal oheň kazekage. Společně povečeřeli.
„Za jak dlouho dorazíme do Suny?“ Zeptala se najednou Kazumi.
„No, možná zítra večer už bychom tam mohli být.“ Odpověděl ji.
„Asi už půjdu spát, jsem dost unavená. A zítra už bych ráda dorazila do našeho společného cíle, tak se na to budeme muset pořádně vyspat.“
„Máš pravdu. Tak tedy dobrou noc.“ Popřál ji.
„Vám také dobrou noc.“ Oplatila mu. Oba si lehli blíže k ohni a po chvíli usnuli.

Ráno se vzbudila první Kazumi, ale co ji úplně vyvedlo z míry, byl její polštář, tedy ona si myslela, že je to polštář, ale když otevřela oči, tak zjistila co je to skutečně. Ona totiž spala na jeho hrudi.
Jak se to mohlo stát? Rychle vstala a tím prudkým pohybem vzbudila kazekageho. Zamžoural očima.
„Kazumi, co se stalo?“ Zeptal se.
„Nic se nestalo.“ Řekla hned.
„Tak proč si sebou tak škubla?“ Vyptával se.
On ví, že jsem na něm spala? Pozoroval ji, nevydržela jeho pohled, musela se otočit.
„Mně vůbec nevadilo, že jsi na mě ležela.“ Neodpustil si. Okamžitě zrudla.
„Ehm……..no dobře, raději se nasnídáme a potom budeme pokračovat v cestě. Co vy na to?“ Usmál se.
„Dobře.“ Nasnídali se, uklidili po sobě a mohli tedy jít. Šli téměř bez přestávek, když měli hlad, tak se najedli, ale jinak se vůbec nezastavili. Když procházeli branou, která vedla do Suny, byla už tma, že si téměř neviděli ani na špičku nosu. Byli oba moc unavení.
„Nechtěla bys u nás přespat? Vidím jak jsi vysílená.“ Kazumi přemýšlela.
„Tak dobře, přespím tady.“
„Domů můžeš vyrazit hned zítra ráno.“ Přikývla na souhlas. Kazekage tedy chytil Kazumi za ruku a vedl ji za sebou.
Kam mě to asi táhne? Přemýšlela. Za okamžik se to dozvěděla. Zastavili se před jedním domem.
„Tohle je můj dům, přespíš u mě.“ Oznámil ji kazekage. Kazumi už otvírala pusu a chtěla něco říct, ale byla přerušena.
„Neboj se, mám pokoj pro hosty:“ Jako kdyby jí četl myšlenky. Uklidnilo ji to. Odemkl dveře a otevřel je. Vstoupili dovnitř, ukázal ji všechny místnosti, co byli v domě a nakonec ji zavedl do pokoje, který bude přes tuhle noc jejím. Pokoj byl útulný a celkem prostorný.
„Jestli se budeš chtít umýt, do koupelny vedou ty druhé dveře.“ Nasměroval ji.
„Děkuji.“
„Kdybys něco potřebovala, tak ty dveře naproti jsou od mého pokoje, stačí zaklepat.“
„Dobře. Dobrou noc.“
„Dobrou.“ A odešel z pokoje. Kazumi tedy šla do koupelny, tam se umyla a oblékla si věci na spaní. Když byla hotová, zamířila do pokoje. Její kroky vedly ihned k posteli, rozestlala ji a lehla si. Hezky se na ní leželo, byla měkoučká a povlečení krásně vonělo. Ještě před tím, než usnula, tak přemýšlela.
Je divné, že se ke mně kazekage chová tak mile. Už mi nepřijde tak špatný, úsměv mu moc sluší, měl by se smát častěji. Už byla moc unavená, tak usnula a zdál se jí velice divný sen.
Byla tam ona, kazekage a její týmový kolega Yutaka. Najednou Yutaka zaútočil na kazekageho, vůbec nechápala proč. Byl to velice živý sen, tak živý, že se vzbudila celá zpocená a rozhlížela se kolem sebe. Když zjistila, že to byl opravdu jen sen, tak si znovu lehla a usnula, naštěstí se jí už žádný takový sen nezdál, tak mohla spát klidným spánkem.