Po pěti letech: Mise v zemi železa III 10 Kniha třetí Naruto a Sakura

Naruto se na nepřátelském uzemí cítil jako doma a jeho pohyby byly jisté. Jednou musel vyskočit mimo věž a běžet po vnější zdi, aby se vyhnul několika ninjům, jednou musel jít jenom po stropě, schovávat se ve stínu přilepený čakrou a hlavou dolů. To, že narážel na každých dvaceti metrech na stráže a procházející nepřátele mu jenom vyvolávalo úsměv na tváři. Hladina adrenalinu, vyhnaná do nejvyšších obrátek mu dodávala jistotu a zesilovala jeho už tak nadlidské smysly, jako by takovéhle nebezpečné mise dělal denodenně.
„Což je vlastně pravda...“ Sám se svým úvahám usmál a skočil do prázdného pokoje, aby se vyhnul ninjům, kteří si měnili stráž. Když muži přešli, porozhlédl se opatrně po místnosti, ve které byl. Strohé vybavení se stolem upostřed, krbem na protější stěně a malým oknem na západní stěně. To vše prohlédl během jednoho úderu srdce.
„Nic. Kde to může, sakra, být?“ Zaklel a došel zpět ke dveřím. Pomalu je otevřel a vyšel na chodbu, přímo do cesty jedné z ošetřovatelek, jak si Naruto domyslel podle oblečení. Už už otvírala překvapeně pusu k výkřiku, když ji ocelový stisk chytil za krk a vtáhl do pokoje, kde ji ninja přimáčknul čelem ke zdi a jenou rukou jí chytil za ústa, aby nevydala ani hlásku. Mladá žena, o něco málo starší, než byl Naruto, bojovala urputně a vytrvale.
Naruto se usmál a srazil ji na zem, kde ji přisedl, aby se nemohla hýbat.
„Buď zticha!“ Sykl, jednou rukou svíral obě dívčiny ruce a druhou jí bránil ve výkřiku. Když žena spatřila Narutovu tvář, zborcenou krví, zkameněla hrůzou a lehce kývla, že rozumí.
„Teď dám ruku pryč. Udělej jedinej divnej pohyb a budeš toho dosmrti litovat, což nebude tak dlouho.“ I když Naruto hrozbu nemyslel vážně a ani nečekal, že tím ženu oklame, tak k jeho údivu kývla že rozumí, a uvolnila svaly na rukou, kterými se doteď snažila uvolnit.
Ninja spustil ruku a ženu si pořádně prohlédl. Krátce u čela střižené rezaté vlasy a modré oči Narutovy prozradily, že nepatří k zdejším ninjům, kteří hlídkovali na chodbě, ale spíš k otrokům, které Akatsuki odváděli z dobytých zemí.
„Chci vědět, kde má Orochimaru schované materiály svého výzkumu. Řekni mi to a nic se ti nestane.“
„Nikdy ti to neřeknu, ty hnusnej vrahu. Kvůli lidem jako jsi ty je celá tahle země v troskách. Nemínim ti pomáhat.“
Narutovy se nelíbilo dívčino oslovení a trochu zvýšil stisk své ruky na její zápěstí, která jí držel nad hlavou. Dívka potichu zasténala a paličatě otočila tvář na stranu.
„To je problém.“ Naruto zdvihl ruku a pootočil jí hlavu k sobě.
„Nemám čas si s tebou tady hrát.“ Než si to dívka uvědomila, mluvila. Narutova oční technika způsobila, že se jí ruce chvěly, kapky potu jí tekly po tvářích a pod tlakem jeho Genjutsu řekla vše, na co si vzpomněla. Netrvalo to ani pět minut a Naruto věděl vše, co chtěl. Vstal, spoutal dívku a položil ji do postele, která byla v rohu místnosti. Potichu vyskočil oknem ven a vydal se po zdi do nejvyššího okna ve věži, kde měla být podle dívčina odhadu Orochimarova laboratoř. Naruto se zastavil u okna a nahlédl dovnitř.
„Nikdo?“ Pro jistotu se ještě podíval pod okno, z dřívější zkušenosti, a až potom skočil dovnitř. Lehce dopadl mezi dřevěné regály plné zkumavek a skleněných baněk. Došel ke dveřím a chytil za kliku.
„Zavřené. Nejspíš sem nesmí nikdo, kromě Orochimara.“ Naruto se usmál a zapálil jednu ze svíček, které byly u dveří. Chytil ji do ruky a začal prohlížet police postupně od okna ke dveřím. Přehraboval se vědeckým výzkumem naprostého šílence, jak mu okamžitě došlo, protože to, co našel, mu obracelo žaludek naruby. Zvířecí, dětská embrya, nejspíš zmutovaná pod vlivem čakry ocasých démonů. Svitky s krevními analýzami, vzorky DNA.
Fotky zohavených těl byly vystaveny jako obrazy po celé místnosti a umocňovaly už tak skličující atmosferu tohoto místa. Po dvaceti minutách, kdy byl Naruto už zoufalý, našel konečně to, co hledal. Při kontrole jedno z posledních regálů zakopl o výčnělek v podlaze a jen díky rychlé reakci neskončil na zemi. Rychle se sklonil a prohlédl ono místo. Zatlačil na otvor v podlaze a kamená deska se posunula. Naruto ji chytil a odsunul pryč. Když zahlédl obsah tajné skrýše, radostí se mu zatřpytilo rudé oko.
Obouruč vytáhl obrovskou bednu plnou elixiru, kterou před půl rokem Akatsuki ukradli ve vesnici Aoi. Pravděpodobně s ním taky dělal pokusy, podle dívky by mohl v nepřátelských rukou udělat dost škody. Už jen kvůli tomu, že by si samotní Akatsuki mohli volat své služebníky, kdyby elixir vhodně upravili. Rychle vzal jednu z lahviček, z kimona vytáhl pouzdro, vložil ji do něj a opět schoval. Zbytek vzal a vyhodil z okna, aby se této hrozby zbavil. Poté po místnosti rozmístil snad třicet výbušných lístků a rychle skočil ven do studené noci. Pomalu začal lézt dolů s úsměvem ve tváři, když si představoval Orochimara, jak se bude tvářit, až svou laboratoř najde v troskách.
Když míjel jedno z oken asi v polovině věže, utítil přítomnost někoho známého. Přítomnosti někoho, koho dobře znal. Pomalu se zastavil u neosvětlené místnosti a nakoukl dovnitř. Okno mělo dvoupalcové masivní mříže a uvnitř toho moc nerozeznal. Proto přivřel oko a čakrou zvýšil účinost vidění. Najednou se mu otevřel zřetelný obraz pokoje.
V jednom rohu trochu slámy, nejspíš sloužící jako postel, u dveří miska a uprostřed místnosti byla kaluž krve. Ne dost velká, aby dotyčný umřel, ale vážné zranění měl určitě. Naruto tam chvíli stál, přichycený čakrou na stěně věže, ale nakonec nad tím mávl rukou a chtěl pokračovat, když si náhle uvědomil, že místo toho, aby šel dolů, chytá mříže a láme je z kamene.
„Proč?“ V Narutovi vířily pocity, které už dlouho nezažil. Jedna železná tyč povolila. Z cely na Naruta dýchl závan vzduchu a jeho zvláštní pocit při tom ještě zesílil.
„Ta vůně... odkud ji znám?“
Naruto nasál vydýchaný vzduch z cely a přemýšlel, komu jen ta vůně patří. Kyuubi mu nejen dal sílu, rychlost a regeneraci, ale jeho smysly díky neustálemu boji a treninku byly tak zesílené, že dokázal zachytit pachy stejně dobře, jako jeho kamarád Kiba. I když při pomyšlení na jeho stopovací schopnosti se přeci jen usmál, protože on byl proti němu jen amater.
To však neměnilo nic na tom, že znal vůni osoby, která byla v této cele zavřená. Druhá mříž povolila a Naruto vklouznul dovnitř. Potichu dopadl do temné místnosti a došel ke kaluži krve, sklonil se k ní a chvíli přemýšlel.
„Sakra!“ Zaklel nad svou neschopností. V tom ho vyrušil něčí křik, vycházející z nedaleké místnosti. Ninja došel ke dveřím a zkusil kliku.
„Proč by vlastně někdo zavíral prázdnou celu...“ opatrně otevřel dveře a šel po křiku. Nyní byl již schopný rozeznat, že sténala žena nebo dívka, které patřila cela. Pomalu prošel chodbou malé věznice. Nakukoval obezřetně do každé cely malým okénkem ve dveřích a prohlížel si vnitřek. Většina vězňů byla v takovém stavu, že stěží zdvihli hlavu, když zaznamenali stín u dveří.
Naruto pokaračoval až došel k posledním dveřím, odkuď se linul nepředstavitelný zápach hniloby, krve a smrti. Potichu je otevřel a nahlédl dovnitř. To, co viděl, ho zmrazilo. Ružovovlasá kunoichi, přivázaná na kříži a dva muži ji mlátili hlava nehlava, nožem ji řezali po celém těle a rozžaveným železem jí pálili kůži.
Její nahé tělo se zmítalo v bolestech a z pusy jí tekla krev, jak moc měla stisknuté zuby bolestí k sobě. Naruto byl tak v šoku, že na chvíli ztuhl na místě. Najednou se mu v mysli začaly oběvovat obrazy. Možná i scény nebo výjevy z jeho života, který zapomněl. Jediný pohled na dívku a vzpomněl si na to, co pro něj znamenala a nadále i znamená. Během několika úderů srdce se narovnal z pokrčení za dveřmi a vyšel ke dvojci ninjů. Ti zaznamenali vzestup obrovského množství čakry, bleskově se otočili. Když viděli muže, který proti nim šel, obalený temně černou energií, tak ztuhli hrůzou. Každý krok, který udělal, kamené dlaždice pod jeho nohama tavil tlakem své energie a nazvedávaly se mu jeho bílé vlasy. Naruto zvedl hlavu, kterou měl doteď skloněnou k zemi a odhalil tesáky, které se mu díky hněvu prodloužily. Rudé oko se mu rozářilo do rubínově rudé a jako by žilo vlastním životem, se rozežhnulo. Temně černý kříž místo panenky mu začal pulzovat.
„Co co co...“ Koktal jeden z mužů; než stihl cokoliv udělat, tak ho Naruto chytil za ruku, ve které měl rozžavený pohrabáč a zlomil mu ji na několika mýstech. Ninja zařval a ohnal se druhou rukou po neznámem shinobim. Naruto přesměroval čakru na místo dopadu a ninja zařval podruhé, když si zlomil prsty o Narutovu tvář, tvrdou jako kámen. Niekage se prudce otočil a s bezvládnou rukou pořád v ruce vykopl levou nohou druhému muži přímo do ohryzku a rozdrtil mu ho, aby nemohl řvát. Síla kopu ninju nadzvedla ze země a odhodila na rošt, kde se nahřívaly mučící zbraně. Při dopadu okamžitě vzpál a jako hořící pochodeň začal běhat po místnosti. Naruto se vesele ušklíbl a otočil se zpět na muže, kterého držel za zlomenou ruku. Napřáhl se a prorazil mu díru do břicha. Ninja se zapotácel a pohlédl dolů na smrtící ránu. Shinobi ruku vyrval z těla, až na zem za nechutného šplíchnuti dopadly vnitřnosti. Když bezvládné tělo padalo na zem, tak se Naruto naposledy napřáhl a koupnutím ho poslal stejně jako předchozí na oheň, kde za nechutného zápachu vzplálo a začalo se škvařit. Mezitím se druhý z mužů zhroutil na zem. Zemřel v ukrutných bolestech a za šíleného řevu.

Sakura stěží vnímala, co se s ní děje. Tělo ji pálilo, jako by měla pod kůží vařící olej místo krve. Nohy měla tak zničené, že nemohla stát a na kříži držela jen díky provazům, které měla zaříznuté hluboko do zápěstí. Když zahlédla stín ruky, jak se k ní napřahuje, instinktivně zavřela oči a čekala ránu. Místo toho zažila něco, co už několik měsíců nepoznala. Teplá ruka ji pohladila po tváři. Dotek to byl tak přijemný, že se Sakuře začaly koulet slzy po tváři. Poté ji ruka chytla za zápěstí a pomalu ji uvolnila ze sevření zkrvaveného dřeva. Okamžitě se sesunula na zem. Nebo to alespoň čekala. Pevné sevření kolem pasu jí prozradilo, že to její zachránce neměl v plánu a přehodil jí přes ramena teplou látku, kterou jí sepnul u pasu a sevřel v náručí. Dívka otevřela oči a podívala se na muže, který ji držel něžně v náručí.
Neznala ho, ale jeho tvář a úsměv, který mu hrál na rtech, jí něco připomínal. Něco hodně známého. Jeho bílé vlasy ji lechtali ve tváři a zamotávaly se jí mezi prsty, kterými se ho držela za holá ramena, posetá jizvami.
Naruto se otočil a bez zaváhání vyrazil dveřmi ven. V tom se u vězení objevila jednotka ninjů v čele s mladou dívkou, kterou Niekage nechal v pokoji. Ukázala na něho a něco vykřikla. Naruto jí nerozuměl, protože chodbou v mžiku prolétlo několik kunaií, které se mu zasekly těsně u hlavy. Ninja nezaváhal, vrátil se zpět do místnosti a kopnutím zabouchl dveře. Se Sakurou pořád v náručí doběhl k ohromné skříni, plné zkrvavéných pomůcek na mučení. Prudce se otočil, levou nohou ji kopl před dveře.
Vzápětí se ozval tupý náraz těla o dřevo a urputné vzdechy těch, kteří se je snažili vypáčit.
Dívka byla jako ve snu a každou vteřinou se víc tiskla k muži, který ji přišel zachránit, jako by se bála, že se rozdělí. Slzy jí tekly po tváři a hlavou se opírala o jeho hrudník.
Naruto zpozoroval její beznaděj a v duchu zaklel. Došel k malému oknu, které bylo v místnosti. Podival se jím ven. Byli přímo proti hoře, kde nechal svoje vybavení.
„Sakuro-chan!“ Dívka zdvihla hlavu. Jako by to byly věky, kdy ji někdo takhle přívětivě oslovil.
„Teď se pevně drž.“ Sakura poslechla a pevně se Naruta chytila. Ninja zdvihl nohu a kopl jí do kamené zdi. Kop plný čakry prorazil do zdi obrovskou díru přesně ve chvíli, kdy dveře na konci místnosti povolily a dovnitř vběhlo několik ninjů.
„Stůj! Kdo sakra seš?“
„Konečně jsme tě chytli!“
„Hezky tu žensou polož a odlož zbraně!“
Muži řvali jeden přes druhého, ale všichnni chtěli to samé. Aby se Naruto vzdal a Sakuru jim přenechal. Když kunoichi v Narutově náručí zaslechla jejich výkřiky, začala se chvět po celém těle. Naruto se usmál a ukázal všem prodloužené špičáky.
V tu chvíli Sakura ucítila neskutečný žar. Až po chvíli zjistila, že vychází z bělovlasého muže, ze kterého začala vyzařovat jeho pravá síla čakry, kterou doteď potlačoval, aby se neprozradil.
„Odlož zbraně? To je vtip?“ Naruto se otočil zády ke zničené stěně a průvan mu odhodil vlasy do strany.
„Vzkažte svému pánovi, že se brzy uvidíme.“ Nijové se už už napřahovali, že po Narutovy začnou házet zbraně, ale ten stoupl levou nohou do prázdna a vzápětí skočil se Saukurou z věže do temnoty noci.
„To si děláš srandu!“ Nijové vyběhli k otvoru ve zdi a vyhlédli ven, vyhlíželi při tom Shinobiho.
„Nikde není!“
„Kde je? Vidíte ho?"
Bojovnící mžourali do tmy, ale dvojci neviděli a ani zvuk vody, který by vznikl po dopadu dvou těl slyšet nebyl. Okamžitě po zmizení dvou uprchlíků se obloha nad věží rozářila do deního světla a vzduchem se prohnala obrovská tlaková vlna. Ninjové se zapotáceli a na hlavu jim začaly padat kousky kamene ze stropu, který začal praskat.
„Co se děje?“ řvala v panice dívka a ohlídla se do chodby, kterou přiběhl další ninja.
„Vrchní patra byly kompletně zníčeny!“ Dívka zbělala hrůzou, když zajistila tu strašnou novinu a jen na sucho polkla, když si domyslela co se jí asi stane, až přijede Orochimaru.

Sakura zděšeně vykřikla při Narutově skoku z věže a jen zalapala po dechu při náhle nevolnosti, kterou způsobil volný pád. Vnitřnosti se jí obrátily naruby a pohled se jí díky větru rozmazal. Rychle zdvihla hlavu, podívala se na svého zachránce, jako by u něj čekala oporu při jeho šíleném skoku, ale ten se jen smál s obnaženými špičáky a dával jí najevo, že má být v klidu. Její odhad byl kolem osmdesáti metrů nad zemi. Temně chladná voda pod věží, plná Orochimarových žraloků, se přibližovala neskutečně rychle a každým jejím nádechem se smrt blížila čím dál rychleji. Pot jí zalil tvář a celá bílá vykřikla znovu, když Naruto pokrčil kolena a během letu vykopl obě nohy proti masivnímu obložení věže. Kamenná deska, velká jako dva muži, pod náporem Narutovy čakry praskla a ve zdi zanechala kráter podobný tomu, kterým opustili věž.
Sakura by přísahala, že zahlédla několik ninjů, jak překvapeně vyskočili rozespalí z postele a vykoukli prasklou zdí ven, hledající příčinu útoku na jejich základnu.
Ninja během letu od věže zdvihl ruku a potichu zašeptal: „Kai!“ Celý vršek věže se v mžiku proměnil v plamený sloup ohně a kameny ze stavby létaly do několikakilometrové vzdálenosti. Kunoichi si ani v první chvíli neuvědomila, co se stalo. Až po několika vteřínách přišla na to, že právě zmizela Orochimarova laboratoř s jeho letitým výzkumem. Té myšlence se i přes tíživou situaci usmála.
Tíživou proto, že se neuvěřitelnou rychlostí přibližovali do temného lesa, který se díky Narutovu skoku od věže dostal do směru jejich dopadu. První strom minuli jen o vlásek, Sakura zatajila dech a ztuhla hrůzou. Při rychlosti, kterou vletěli do lesa, byly větve smrtící bodce.
Druhý strom se přibližoval a byl ještě blíž než ten předešlý, dívka cítila první lístky drobných větviček ve tváři. Naruto si Sakuru přehodil do levé ruky, jako by nic nevážila, zdvihl volnou ruku, vytáhl podivně zkroucenou zelenou katanu a usekl větev silnou jako paži statného muže, aby se o ni nezranili. Poslední strom před smrtelným pádem na zem Naruto několika bleskovými seky rosekal na třísky a od obrovského špalku, který vylétl do vzduchu, se levou nohou zapřel a odrazil směrem do prostoru mezi stromy.
Sakura naposledy vykřikla před blížící se smrtí. Shinobi udělal ve vzduchu přemet a za ohlušující rány dopadli na zem. Ze země se zdvihl obrovský oblak prachu a hlíny a než se Sakura stihla znovu nadechnout, tak stáli společně s ninjou uprostřed hlubokého kráteru, který shinobi svým dopadem udělal. Kunoichi zděšeně pohlédla na Naruta.
„Tohle nemůže být člověk. Nikdy v životě by takový pád obyčejný ninja nepřežil a co víc, se zátěží.“ Z Narutových nohou se valila pára, jako by se v něm vařila krev.
„Čakra? On převedl čakru do nohou v takovém množství, že se mu začala odpařovat z těla krev. To není možné, vždyť by musel být určitě mrtvý..“ Když ninja dívku položil něžně na zem, vyskočil z kráteru a odběhl k nedalekému stromu. Sakura se mezitím vzpamatovala a snažila se postavit na bezvládné nohy.
„Neměla by ses namáhat. Zvlášť v takovém stavu.“
Ninja se vrátil bleskově zpět. Sakura ho v té chvili skoro nepoznala. Přes hrudník měl obepnuté rudé brnění, v pase sepnuté černou šerpou. Zbroj doplňovaly ramenní chrániče, sahající mu až do půlky bicepsu a na předloktí měl nátepníky stejné barvy.
„Děkuju, žes mě zachránil.“
„To je v pořádku. Rychle, musíme vyrazit.“ Naruto natáhl ruku a podal ji Sakuře.
„Kam jdeme? A kdo jsi?“
Naruto otevřel pusu, že jí odpoví. V mžiku se však přikrčil a zpozorněl. Než stihla dívka něco říct, tak ji popadl a rychle s ní vyskočil do vzduchu mezi stromy, kde se schovali mezi větve. Místo uprostřed kráteru, kde před vteřinou byli, explodovalo v záři žlutých plamenů.
„Co... co se děje?“
„Pšt, ani slovo.“ Syknul Naruto a utišil Sakuru, kterou záře plamene oslepila. Když se prach z výbuchu usadil, tak na kraji lesa, nedaleko úkrytu, stanulo několik postav.
„Jsou rychlejší, než jsem čekal.“ Naruto vykoukl zpoza stromu. Během jednoho úderu srdce se opět odvrátil a zvažoval situaci.
„Přibližně čtyřicet čakrových bojovníků...“
„Co se děje?“
Naruto se otočil na Sakuru, která se na něho zmateně dívala svýma zelenýma očima.
„Máme hosty. Několik Orochimarových bojovníků. Nejspíše nás zahlédli, když se vraceli z mise.“ Ninja posadil dívku na jednu z větví a připravil se k boji. Sakura se mezitím otočila a podívala se na skupinu po zuby ozbrojených groteskních ninjů, kteří ve svém počtu dokázali naprosto bez problému vyhladit celý národ.
„Několik? To... to nemůžeš. Zabijou tě!“
Ninja, nevnímající co Sakura říkala, vytasil zelenou katanu a připravil se na skok doprostřed řad nepřátel, kteří mezi tím prohledávali okolí. Pomalu se naklonil, zaskřípal zuby v bojovém šílenství, které ho začalo pomalu ovládat a...
Sakuřina ruka ho zastavila.
„Prosím... prosím...“
Naruto se na ni otočil. Kunochi měla tváře zmáčené slzami a křečovitě ho drčela za pouzdro červenočerného meče; když se zdálo, že neposlechne, tak se k němu přisunula a obejala ho kolem pasu, aby mu zabránila v útoku. Při tom pořád dokola prosila, div že si toho někteří ninjové nevšimli.
„Ta holka má pravdu, Naruto. Nezapomeň, kdo jsi a proč jsi sem přišel.“
„Kyuubi? Jak je to dlouho, cos na mně naposledy promluvil? Co tak najednou?“
„Tss, pořád jsi spratek, i když ses stal Niekagem. Sám jsi říkal svým lidem, ať zbytečně nebojují a přitom dělaš přesně to samé.“
Naruto zkřivil tvář hněvem a podíval se zpět na ninji, kteří se nebezpečně přibližovali k jejich úkrytu... Ruka se zeleným mečem se mu v ruce chvěla nedočkavosti. I když věděl, že to děla jeho Ohnivý tanečník, který se těší na krev, tak i on byl šťastný. Téměř přetékal radosti před nastávajícím krveprolitím. Zuby ve zvířecím šklebu se mu v záři měsíce leskly a na zem z ních začaly kapat sliny. Kyuubi to vycítil a zhnuseně zavrčel.
„Ty už vážně nejseš člověk, co? Pytel instinktů a čakry. Ono vlastně na tom nebyla ani špetka pravdy, že si hnusnej vrah, co? Kolik lidí jsi zabil, Naruto Uzumaki?“ Liška se ironicky smála a dál pokračovala, zatím co se Naruto křečovitě držel zelené katany.
„Dovol mi jednu otázku. Proč už nepoužíváš své Jabalies a Rojo? Snad společně neodmítly boj z tvých zkrvavených rukou?“ škodolibost a radost z lišky přímo prýštila.
„Drž hubu. Slyšíš!? Řek sem, ať držíš hubu, Kyuubi!“ I když byl Naruto navenek potichu a zcela klidny, tak ve svém nitru přímo běsnil.
„Co by na to asi řekla Hinata...?“ Liška větu ještě nedořekla a už toho litovala.
Naruto se objevil před její klecí, v jeho mysli s odkrytým pravým okem a pomalými kroky šel výhružně k démonově kleci, která již několik let byla otevřená.
„Kdo si myslíš že seš, démone!?“ Naruto přetékal hněvem. Od doby, kdy jeho láska umřela, nikdo její jmeno před ním nevyslovil.
„Neber si do huby její jméno nebo toho budeš litovat. Tvoje síla není prvořadá v mém těle. Nezapomínej na to, Liško. Bez tvé čakry bych se klidně obešel. Pokud mám Nadu, nic mě nezastaví.“
Liška výhružně zavrčela a naklonila hlavu k Narutovi. Svůj čumák zastavila jen několik centimetrů od svého Jinchuurikiho. Naruto čekal nějakou výhružku, snad i útok.
„Změnil ses, chlapče.“
Naruto byl naprosto šokován.
„Před několika lety bych tvou změnu uvítal, ale nyní, kdy jsme jedno tělo a mysl vím, jak jsi na tom ve skutečnosti. Ať to je tvůj útok nebo tvoje obrana, vše je stavěno na naprosté destrukci. Zdvíháš zbraň jen abys někoho zabil. Nic jiného neumíš. Po smrti Hinaty ses stal chladným a vypočítavým. Nikomu nevěříš, dokonce ani svým lidem. Víš, co znamená Hielo como Acero?“
I když Naruto neřekl ani slovo, liška pokračovala.
„Chladný jako nůž. Přesně tak se v mé zemi říkalo vrahům, kteří dokázali udělat cokoliv pro svou věc, v kterou věřili. Dokonce obětovat i své přátele. Kam se poděla tvá odanost postu Niekage a ochraně vesnice? Nic takového v tobě už není. Tvůj plamen pomalu vyhasíná. Změnil ses tak ty nebo já? Nemůžu uvěřit, že ti tohle připomínam zrovna já...“ Liška si zhnuseně olízla čumák. Naruto sklonil hlavu a zakryl si tvář dlaněmi, jako by se chtěl schovat sám před sebou.
„Jediná věc, která v tobě sílí, je krvežíznivost, která právě díky mému druhému vědomí je ještě silnější. Příliš se oddáváš boji a nemyslíš na své lidi. Vždyť jsi ani upřímě nemluvil se svou Hokage.“ Liška se smutně usmála, když zjistila, že její odhad, co se týče Narutových emocí, byl správný. Nyni z Naruta byl cítit pouze chlad a při zmínce o jeho Hokage ani nezaváhal a utvrdil tím ještě víc Kyuubiho. V tom se mu začala chvět ramena a třát ruce. Liška si ho pozorně prohlídla a strnula.
„HAHAHAHAHAAAAaaaaaaa!“ Naruto zaklonil hlavu a začal se šíleně smát. Rudé katany u jeho boku se začaly chvět a obalily se rudou čakrou, jako by se před svým majitelem chránily.
„Možná máš pravdu. Možná sem se změnil. Vlastně to i cítím, ale když musím bojovat proti zlu. tak se jím sám musím stát.“ Ninja se otočil a pomalu se vytratil ze své mysli. Kyuubi zaslechl jesště několik posledních pobavených slov svého Jinchuuriki.
„Sem jaký sem. Někdo musí být zlý.“

Naruto se po rozhovoru s Kyuubim začal pomalu ovládat a vydýchávat. Při tom spustil ruku s mečem.
„Budiž. Ať je dnes po vašem.“
Sakura šťastně vzhlédla na Naruta a téměř spadla z větve, jak se ho lekla. Jeho tvář vyzařovala naprosté šílenství a chtivost po boji. Naruto ji chytl za zápěstí a přitáhl k sobě. V tu chvíli kunoichi necítila přijemné teplo, ale smrtelný žár. Jako by byla v blízkosti naprosto jiné osoby než u té, která ji zachránila před chvílí. Jeho stav se dal popsat, byl jako sopka těsně před výbuchem.
Rychle seskočil ze stromu, přesně v momentu, kdy se ninjové otočili k jejich skrýši a bez ohlédnutí vyběhl směrem do lesa. Narutova rychlost přesahovala několikrát rychlost ostatních a než je ninjové zahlédli, zmizeli v šeru lesa.

Shinobi běžel jako stroj a i když měl v náruči zátěž, tak nepolevoval na smrtícím tempu. Sakura nevěřila svým očím. Ninja na sobě neměl ani kapku potu a po dvou hodinách běžel stejně lehce, jako na začátku cesty. Když míjeli malý potůček a už už ho chtěl přeskočit, tak se zarazil a poprvé během cesty se otočil na Sakuru. Chvíli si ji prohlížel a poté se obezřetně rozhlédl kolem. Nasál vzduch do plic a beze slov se vydal po proudu potoka, až došel k malému jezírku. Tam kunoichi položil do trávy a nabral jí trochu vody do čutory, kterou měl ve svém vybavení.
„Tady si odpočinem. Nepřítel je mimo dosah, máme čas tě trochu vyléčit.“
„To není možné. Je už zase normální. To má rozdvojenou osobnost?“
Naruto se na ni otočil přesně se stejným pohledem jako ve věži, kdy ji zachraňoval. Krvežíznivost... po té nebyla ani stopa. Najednou si uvědomila, co řekl.
„Vyléčit? Ty jsi medik?“
„Ne, ale tvoje nohy potřebují ošetřit.“ Sakura se sklonila a pohlédla na poškrábané nohy, zmučené útrapami ve vězení. Při tom pohledu se jí chtělo zvracet.
„Neboj se, mám určité znalosti o lidské anatomii.“
Ninja zlomil několik větví a srovnal jí bolestivě zmučené kosti. Škrábance vyčistil a obvázal bílým obvazem. Poté jí přejel po rukou a celém zbytku těla, na kterých vykonal stejné léčení. Takhle postupně došel až k prstům, u kterých se zastavil. Sakura se na něho podívala a v tu chvíli ji zamrazilo.
„Několik jich máš vykloubených.“ Naruto ji bez váhání uchopil za prsty pravé ruky. Sakura vykřikla a bolestí se slzami v očích ucukla.
„Pokud ti je nesrovnám, už s nimi nikdy nebudeš moc hýbat. Určitě to jako medik víš.“ Kunoichi kývla, ale ruku Narutovi nepodala.
„Neboj se, udělám to rychle.“
Sakura na sucho polkla a pomalu mu podala pravou ruku. Hluboce se nadechla a podívala se Niekagemu do jeho rudého oka, které si ji laskavě prohlíželo. V tu chvíli si pomyslela, že to, co vyděla před několika hodinami, musel být omyl. Protože někdo s takovým laskavým pohledem nemohl přetékat takovou strašnou bojechtivosti a touze po krvi.
„Budu počítat do tří.“
„Jedna, Dva, křup tři....“ Sakura zařvala bolestí a omdlela Narutovi do náruče. Ninja rychle zkontroloval i druhou ruku. Srovnal jí dva prsty, obě ruce natřel bylinkovou mastí a zavázal. Dívku položil do trávy, došel k jezírku, které mělo tak dva krát dva metry. Spíše to byla studna než jezero, jak Naruto později zjistil, protože u něho našel několik starých lidských stop.
„Je tu ještě jedna věc, kterou musím udělat, pro její vlastní dobro.“ Otočil se se ztrápeným výrazem na Sakuru, spící nedaleko v trávě. Rychle udělal několik pečetí a ohnivým jutsu zahřál vodu na teplotu přijatelnou pro koupel. Vzal bezvládnou Sakuru, stáhl z ní plášť a položil ji do vody.
Dívka se neprobudila, ale lehce se zavrtěla. Naruto se usmál a z očí jí odhrnul pramen vlasů. V tu chvíli vypadala stejně krasně jako ze vzpomínek, které na ni měl. Nakonec se uchýlil k nepříjemné věci. Do ruky vzal kunai a řízl se na zápěstí přes žíly. Krev vystříkla na brnění a zmáčela Sakuřinu tvář. Shinobi ruku ponořil do vody, ve které se koupala. Voda se zbarvovala do rubínově rudé a ve svitu měsíce se rozlévala po celém malém jezírku. Za pár vteřin ruku vytáhl, malátnými kroky popošel, sedl si zády ke kameni, který byl u studny a s otevřeným okem usnul. Během toho se mu rána začala pomalu, se syčením, uzavírat.