Po pěti letech: Mise v zemi železa III 09 - Kniha třetí Útok Nieve nueve. Narutova Infiltrace

Když Naruto dokončil příběh, který vyprávěl o prvním setkání s mladou kunoichi ležící mu na posteli, vstal z křesla a se smutným výrazem ve tváři a s přáním dobré noci odešel ke své jednotce, která se začala připravovala na misi.
„Panebože, to už je tak pozdě?“ Hokage si ani nevšimla, že se venku setmělo, ale spát se jí ještě nechtělo; následovala ninju ven a do budovy, na které byla u vchodu nad dveřmi vyražená číslice devět. Když si Naruto všiml, že ho Tsunade následuje tak se usmál a podržel jí dveře. Hokage vešla do mírně osvětlené místnosti. Při prvním kroku se jí podlomila kolena a zalapala po dechu. Hustota čakry, která z postav, stojících ve stínu místnosti vyzařovala, byla nelidská.
“Jako bych měla nohy v betonu.“
Postavy proti ní vypadaly jako epicentrum sopky před výbuchem. Síla, vztek, nespoutaná divokost - to vše dokázala Hokage svým zkušeným okem a zbystřenými smysly svého těla poznat pouze na první pohled. Vlasy všech přítomných poletovaly ve vzduchu, přitom v budově nezavál ani sebemenší větřík.
Hokage se špatně dýchalo a objevily se jí kapičky potu na čele. Naruto ji lehkým krokem předešel, jako by necítil vůbec nic, a černě odění shinobi se uklonili. Rázem psychycký tlak zmizel a Hokage se zhluboka nadechla.
„Tsunade-sama. Představuji vám Nieve nueve.“
Ninjové se uklonili i jí a na Narutův pokyn si sedli. Tsunade si je zvědavě prohlížela o to víc, když zjistila že na první pohled nebudili černě odění ninjové žádný respekt, ale i tak se nenechala zmást zjevem, protože to, co cítila, když vešla, bylo dostatečným důkazem, jak mocní bojovníci to jsou. Tsunade si začala Naruta ještě víc vážit, ten před nimi stál zcela v klidu, s rukama v rukávech kimona a chladným hlasem rozdával rozkazy. Hokage bedlivě poslouchala.
„Mise započne zítra ráno. Z Nieve nueve se jí bude účastnit pět členů, zbylí jednotlivci budou zde ve vesnici a na hranicích země pro případ útoku na Sněžnou. Vás pět bude rozděleno na tři tými a společně s jedním členem, spojeneckým ninjou, jako průvodcem zničí cíl, který jsme se stařešiny určili. Rozdělení týmů a cíl mise: Kou-Ho a Hai-ho budou mít v týmu Temari ze Skryté Písečné a zaútočí společně na Vojenský tábor.“ Dvojce ninjů, dívka a chlapec, vesele zavýsknou a milostně se obejmou.
„Zvrhlí sourozenci...“ Zavrčí mladá žena sedíci nejblíže u Tsunade.
„Co závidíš, Solo?“ zasměje se chlapec a políbí svou sestru. Dívka zrudne, ale její nadávku přeruší Narutův výhružný hlas, který všechny umlčel.
„Tetsuwa a Yomi zaútočí společně s Shikamarem ze Skryté Listové na Zajatecký tábor.“ Jmenovaní nijové na sebe vrhnou nenávistné pohledy a výhružně zdvihnou zbraně, které měli v rukou. Naruto bez možnosti protestu pokračoval.
„Poslední co zbývá, je zbrojnice. Díky její velikosti postačí pouze jeden ninja - tím bude Ura a s ním půjde Ino ze Skryté Listové.“ Muž sedící nejdál od tlupy shinobi lehce zavrčel a sklonil hlavu.
„Já budu mít samostatnou misi v laboratořích Akatsuki. Řekl bych, že nám Orochimaru něco dluží. Postarám se o to, aby nám to vrátil.“ V tu chvíli Naruto vypadal jako sama smrt a jeho jednotka se vesele usmála nad krvežíznivostí svého velitele.
„Až dokončíte svou misi, tak se okamžitě vraťte zpět do vesnice. V této misi jde především o upoutání pozornosti. Nechci abyste bojovali s celým Vojenským táborem.“ Naruto se významně podívá na dvojci ninjů, kteří měli misi v této lokaci, jako že ti by toho byli určitě schopní.
„Rozuměli jste!?“
Ninjové vstanou a znovu se ukloní.
„Rozchod!“
Shinobi se pomalu rozejdou. Někteří měli na tvářích spokojené výrazy, jiní byli zklamaní, že nebyli vybráni, ale nikdo neřekl ani slovo protestu.
"Tak moc si Naruta každý váží." Problesklo Tsunade hlavou.
Dveře se za ninji zavřely a v místnosti zůstal pouze Naruto s Tsunade.
„Máš silné bojovníky.“ Zasměje se Hokage.
„Děkuju, ale bylo těžké je zvládnout. Všichni mají až moc temperamentu. Někteří se mezi sebou nesnaší, protože jsou z bývalých znepřátelených klanů Sněžné. Jiní se mají rádi až moc.“
Hokage se nad tím pobaveně zasměje, když si vzpomene na dvojici sourozenců. Vtom ji upoutá stín v rohu místnosti a lehce se zachvěje, když si uvědomí, že do teď v místnosti byla ještě jedna osoba, které si nevšimla. Ninja s tetováním přes oko. Naruto ho zavolal blíšš k nim.
„Sakkaki, ty budeš mít specialní misi. Doprovodíš tady Tsunade-sama k uprchlíkům na severu Suny. Sama Hokage ti řekne podrobnosti. Všechno, co jsi tady slyšel, bylo kvůli tvé misi, tak doufám, že mě nezklameš.“
Ninja vzrušeně přitaká na srozuměnou a otočí svůj pohled na Hokage.
„Rád vás poznávám, Tsunade-sama. Jmenuji se Sakkai Gae a budu vaším mečem na vaší misi.“ Styl, kterým mladík mluvil, Tsunade téměř rozesmál, ale byla ráda že ji nebude provázet nějaký psychopat, které před chvílí viděla.

Brzo ráno již všichni, společně se svými průvodci z Listové a Písečné, odešli a jako jediný zbýval Naruto, který cestoval sám. Dokonce i svého služebníka nechal pro případ útoku ve vesnici.
„A nemám jít s tebou?“ Naléhala Caska, která se to dozvěděla teprve před deseti minutami. Hellmastr schoval svou smějící se tvář do dlaní, protože už to nemohl vydržet.
„Řikám, že nemusíš. Já rači bojuju sám.“ I když Naruto odmítl Casku už nejméně pětkrat, tak se pořád s úsměvem opakoval. Nakonec se dívka rudá vzteky otočíla a odešla. Po deseti metrech se zastavila.
„Jestli umřeš, nikdy ti to neodpustim.“
Naruto se rozesmál, pozdravil se s Hellmastrem a vyskočil přes dvacetimetrovou bránu do zasněženého lesa na svou další misi.

„Vstávej, ty hnusná děvko!“ Zahřmí hlas ninji v temné cele a kopnutím obrátí dívku, ležící na břiše, čelem k němu. Dívka sebou škubne a bolestivě zasípe. „Seš na řadě.“
Muž v černých kalhotech, kožené vestě a s černou kuklou přes tvář zdvihne mladou ženu za vlasy na zpřelámané nohy a hodí ji na chodbu.
„Dělej!“
Opět ji uchopí za vlasy a strčí jí až na konec haly, kde narazila o zeď a sesunula se k zemi. Poté k ní dojde, sehne se k ní a za obojek, který měla na krku, jí přidělá řetěz. Dívka byla polonahá, špinavá a samá podlitina. Nohy jí přestaly sloužit už po prvním výslechu, když jí je zlomili a prsty na rukou jí vykloubili.
„Ne, prosím.“ Zavzlyká a bezvládně se snaží postavit na vlastní nohy, když ji její věznitel začal táhnout k místnosti, z které šel pach krve. Když ji tam muž dotáhl, předal ji dalším dvěma maskovaným ninjům a odešel. Ti ji uvázali na protější stěnu k dřevěnému kříži, zbarvenému krví mučených, kteří na něm byli před ní.
Muži ji uvázali tak pevně, že ji její okovy nutily bolestivě stát na zlomených nohách. Lano, které měla omotané kolem krku ji škrtilo a drželo hlavu zpříma, aby viděla vše, co se s ní bude dít. Nijové si ji po dokončení práce pořádně prohlédli. Jeden k ní dokonce přistoupil a zajel jí rukou do výstřihu.
„Nechte toho!“
S úlekem se oba otočili po hlase, uklonili a rychle zmizeli z místnosti, když přišel její mučitel.
„Tak co? Promluviš dneska?“ Kunoichi zavrtí malátně hlavou, až jí vlasy padly do očí. Ninja k ní došel a jemným pohybem jí její růžové kadeře dal za ucho. Pote se napřáhl a brutálně ji udeřil hřebetem ruky přes tvář. Dívce se rozthl ret a krev jí vytekla na zkrvavenou podlahu. Shinobi se usměje nad svou ranou a přistoupí k otevřenému krbu, který byl u stolu plného zkrvavených nožů. Chytí jeden z železných pohrabáčů, rozehřátých do rudé barvy, a přistoupí zpět ke kunoichi. Když to dívka uvidí, tak se jí podlomí kolena. Díky provazům však zůstala pořád na nohou.
„Prosím. Prosím.“
„Tohle slyšet nechci. Řekni mi, kde jsou, Sakuro, a ja ti už nic neudělám.“ Dívce začnou téct slzy a bolestivě vykřikne, když jí rozehřáté železo přejede po ruce.
„Mluv!“
Dívka opět zakroutí hlavou, dostane několik úderů a přibyde jí několik nových spálenin na těle.
„Nech jí bejt, ty zbabělče.“ Ozve se hlas z rohu místnosti.
Ninja se za ním otočí a usměje se.
„Už si přišel k sobě, Neji.“
Muž byl zavřený v kovové kleci dva metry nad zemi. Nohy měl rozlámané na několka místech, stejně tak jako ruce a jeho bílé oči byly propíchnuté a znetvořené. I přes to z jeho hlasu byla slyšet stejná pýcha a hrdost, jako by před ním stál zcela zdráv a v plné síle.
„Nezmůžeš se na nic jiného, než na mučení.“
Ninja se zamračil a přistoupil ke kleci.
„Si asi zapomněl, s kým si prohrál boj, co?“
„Buď zticha, Neji!“ Zařve Sakura.
Neji ji však neposlouchal.
„Nejste nic jiného, než banda hnusných vrahů! A ty jsi největší špína, Sasuke Uchiho...“ Větu už nedořekne, protože vzplane černým plamenem, který Sasuke vypálí svým pravým okem. Neji se s výkřikem sesune mrtev na dno mříže.
„Blbec. Nemusel umřít.“ Zasměje se Sasuke a přejde zpět k Sakuře.
„Tak co, budeš mluvit?“ Na ninjove tváři se objeví veselý výraz a vrazí rozhžavené železo Sakuře do ramene.
Celou základnou Akatsuki, která patřila Orochimarovi, se ozve výkřik plný bolesti a utrpení.
Po dvou nekonečných hodinách se Sasuke znechuzeně odvrátí od zkrvavené dívky a s tváři naplněnou hněvem odejde. Ninjové odvážou Sakuru a dotáhnou ji zpět do její cely, kde ji hodí na kamenou podlahu. Dívka byla nyní již zcela nahá a její tělo bylo všude pokryto krví, podlitinami a spáleninami. Dveře se zabouchly a dívka zůstala sama, vzlykající na zemi.

Sasuke se jako vichr prožene několika chodbami a s tváří zkřivenou vztekem otevře dveře do sálu, kde stál Orochimaru a opět někoho mučil, stejně jako sám Sasuke. Ninja cestou kopnutím rozhoupe klec, ve které byl uvězněn polomrtvý vězeň a začne nadávat na svou neschopnost a Sakuřinu tvrdohlavost.
„Co je?“
Sasuke něco znechuceně zamumlá a sedne si ke stolu, který byl v místnosti. Vezme do ruky maso, které bylo ještě před chvílí na rožni, a hladově se do něho zakousne. Nářků mučeného a hlasitého smíchu Orochimara si ani nevšiml.
„Tak co se děje?“
Naléhal Orochimaru a bodl rozehřátý kus železa vězni do těla.
„Aaa, nemůžu z ní vytlouct pozici zbytku lidí z Konohy!“
„Tak ji asi špatně zpracováváš.“ Orochimaru vytáhne kus železa a bodne ho opět do jiného místa.
„To asi ne. Až budeš mít čas, tak se na ni běž podívat.“ Zavrčí Sasuke a ukáže na mučeného. „Tenhle je proti ní v pořádku.“
Muž byl rozthaný po celém těle a krev z něj přímo crčela.
„Tak to asi neví.“
Klidný hlas ninji Sasukeho ještě víc dopálil. Najednou se rozrazí dveře a do místnosti vběhne ninja, klekne na jedno koleno před Sasukem, který seděl u stolu a podá mu svitek.
Sasuke se zdvihne od stolu a beze slova si ho vezme. Rozbalí a přečte narychlo napsané hlášení ze severu země.
„To si děláš srandu!“ Vydechne.
Orochimaru se otočí, překvapený tónem ninjova hlasu.
„Co se děje?“
„Vojenský tábor na severu byl kompletně zničený a přes dvěstě ninjů zabito.“
„Cože?“
„Tak to tady píšou. Nikdo v týhle zemi by neměl být schopen boje na takové úrovni.“ zakleje Sasuke. Pak mu to dojde, otočí se a vyběhne z místnosti.
„Co se děje?“
Sasuke se začne smát a ještě než zmizí za rohem tak vykřikne: „To je sněžná!“
Orochimaru zabije vězně, vydá se za Sasukem a společně s ohromnou armádou se vydají na sever. Přitom ani jeden z nich netušil, že je Naruto blíž, než si oba mysleli.

Naruto stál na nedaleké hoře a sledoval průvod ohromné armády, která nezkutečnou rychlostí mířila z věže, obklopené vodou, na sever. Zkušeným okem přejel všechny ninji a groteskní bojovníky.
„Dva tisíce! Alespoň tady bude klid, i když jich ve věži několik stovek nejspíš pořád bude." Zhnuseně zaklel. Otočil se na stavbu, vyšší než byla samotná hora na které stál, a zvrátil hlavu do nebe, hledajíc vrchol. Když se poslední ninja ztratil a v širém okolí nebylo slyšet živáčka, tak i když nerad, rozepnul přezky svého brnění a sundal si ho z ramen. Každý zbytečný hluk při infiltraci do skrýše nepřátel je zbytečný, pomyslel si a z rukou si dokonce stáhl rudé nátepníky. Svou výstroj zabalil do bílého pláště a schoval do křoví. Nakonec si nechal jen své černé kimono a meče zajištěné proti hluku látkou, kterou obalil pouzdra, která měl za bílou šerpou.
Seskočil na zem a sjel po kluzkém přehu přímo na vodu, která byla kolem dokola ohromné stavby. Bleskově vyběhl k věži. Po několka vteřinách se voda zavlnila a po Narutovi cvakly obrovské čelisti, plné jak břitvy ostrých zubů. I když o zvířatech Naruto věděl, i tak ho vyděsila. Ninja uskočil zpět o několik metrů a opět se vyhl jen o vlásek dalším zubům. Otočil se na pravé noze a prudce v otočce vykopl levou. Okovaná bota dopadla na čenich žraloka, velikostí přesahující jeho nejméně dvakrát, a zvuk praskajících kostí Narutovi prozradil, že to má zvíře spočítané. V obrovském oblouku dopadlo na břeh umělého jezera a po několika záškubech zemřelo. Zbylá zvířata ještě několik vteřin kroužila kolem. Když Ninja zabil holou rukou ještě jedno a pohodil ho do vody, tak to na ně bylo moc a dali mu nadobro pokoj.
Rychle zdolal poslední kousek, který ho dělil od chladné kamenné stavby a vyskočil na zeď. Přichycený čakrou rychle vyběhl k nejbližšímu oknu, nakoukl do něj a když si byl jistý, že nikdo v pokoji není, skočil do něj.
Ale to se šeredně spletl. Okamžitě po dopadu svých tichých kroků proklel snad všechny bohy, na který si vzpomněl, protože byl přímo u postele, kde spalo několik mužů. Díky postavení nábytku pod oknem si jich nevšiml a bláhově zariskoval. I když byl jeho pohyb tichý, přece se jen místností prohnal lehký vítr a jeden z můžů se probudil. Zdvihl hlavu.
„Sakra!“ rychle sáhl k pasu a než stihl ninja vykřiknout, měl zelený meč zabodnutý v hrtanu. Několik chvilek sípal a křečovitě se držel útočníkovy ruky. Krev se mu řinula z úst a máčela Narutovi ruce, až se mu jílec začal klouzat v mokrých dlaních. Shinobi nakonec se zaskřípáním obratlů meč pomalu vytáhl a muž na vykrvácení zcela bezhlučně umřel. Poté se otočil ke dveřím a pomalu chytl kliku přesně v momentu, kdy se sami otevřely ven.
„Nech toho. Na hlídku místo tebe nejdu ani náhodou.“ začal křičet ninja, vcházející pozadu do místnosti. Naruto rychle zhodnotil situaci a vyskočil na strop, kde se přichytl a zmizel ve stínu.
„Nebuď šmejd. Jen protentokrát.“
„Kolik jich chce ještě přijít!“ Naruto nadával na svou smůlu, co mu síly stačily, protože do místnosti přišlo ještě několik ninjů, hádajících se o pořadí hlídky a co víc, zapálili svíčku. I když byl plamen malý a stačil na osvětlení několika metrů pokoje i tak si ho mohly pozorné oči všimnout.
„Se zeptej toho nováčka támhle v rohu.“
„Nováčka?“
„Jo, teďka ho k nám přeřadili. Je to pořád bažant, určitě půjde. Blbej je na to dost.“ ninja se vesele usmál a došel k posteli, kde Naruto na protější straně schoval mrtvého ninju.
„Hej, vstávej!“
„Hmm, co je?“ Zamžoural rozespale ninja a podíval se na kamaráda, který ho přišel vzbudit.
„Máš hlídku...“ Najednou se zarazil, sklonil k nohám postele a položil ruku na zem.
„Co to je?“ Muž zdvihl ruku, když si uvědomil co na ní je, tak se mu roztřásla. Rychle se otočil za sebe k druhé posteli a odkryl peřinu, kterou Naruto mrtvolu přikryl.
Celá peřina a postel byly nasáklé krví z krční tepny jejich kamaráda. Kapala na zem a utvořila malé jezero pod oběma postelemi. Uhrančivý pohled mrtvých oči vyděsil muže natolik, že si sedl na zadek a nevěřícně vykřikl. Ostatní ninjové zpozorněli a doběhli k dvojci u postele. Když si uvědomili příčinu kamarádova děsu, bleskově se jim v rukou objevily zbraně.
„Co... co se tady děje?“ Začali všichni panikařit. Jejich hysterii však přerušil hlas, nejspíš jejich velitele a zkušeného veterána.
„Nechte toho. Panika vám nepomůže. Jeden z vás ať dojde pro posily a spustí alarm. Na základně je vetřelec. My tady zůstanem a prohledáme okolí našeho pokoje.“
Jeden z ninjů se otočil a běžel splnit rozkaz.
Když se chytal kliky, ozval se tupý náraz a nechutné začvachtání oceli o maso, v zápětí se v gejzíru krve sklátil k zemi. Ninjové se otočili tím směrem a oněměli. Před nimi stál muž, potřísněný od hlavy k patě krví, s obnaženým mečem v ruce.
I když je Naruto nechtěl zabít, tak zakročit musel a svým zeleným mečem, naplněným větrnou čakrou, zabil ninju, který z pětice byl nejmladší.
„Nemůžu vás nechat jít.“ Zasyčel Naruto a vycenil své protažené zuby.
Jeden shinobi chtěl vykřiknout, ale Naruto se u něho bleskově objevil ještě dřív, než stihl otevřít pusu, chytil ho za límec vesty a vyhodil otevřeným oknem ven k úpatí věže. Po několika vteřinách všichni zaslechli žbluňknutí a nechutné mlaskavé zvyky žraloků, kteří si svůj čerstvý úlovek vychutnávali.
Niekage se sklonil a odvrátil následný úder meče, který se mu snažil jeden ze zbylých ninjů vrazit do břicha tím, že ho naklonil směrem, kde byl jeho spolubojovník. Ozval se slabý výkřik a ninja padl s dírou v břiše na zem. Muž, který vedl ránu, z toho byl tak v šoku, že nestihl ani zareagovat a padl pod Narutovou ránou, která mu téměř oddělila hlavu od krku. Boj probíhal v takové tichosti, že by přihlížející dívák měl pocit scény z filmu, hrané bez zvuku. Místo aby mrtvé tělo Naruto nechal prostě padnout na zem, tak ho podepřel a lehce bez zvuku položil na zem, aby hluk nepřivolal stráže.
Zbylým dvěma ninjům naskočila při těch pohybech husí kůže na celém těle a rychle skočili mimo dosah Narutova meče, připraveni na urputnou obranu. Niekage jim však nedal možnost odpočinku. Přivřel své levé oko a vzápětí se jeden z bojovníku odporoučel k zemi v záři zlatého plamene. Nakonec zbyl poslední, ze všech nejspíš nejstarší a nejzkušenější ninja.
„Tak pojď, ty hajzle. Když už nic jiného, tak tě vemu sebou!“ stihl zařvat veterán. Vyběhl na Niekageho a obouruč sekl na jeho rameno. Ninja se usmál a svou levou rukou vytáhl druhou zbraň, která ze všech zbraní, které měl, vypadala nejobyčejněji. Jako by se vyhýbal vytasení svých rudočerných katan. Zablokoval s ní ninjův sek a odklonil ho stranou. Tím pohybem odkryl krk svého nepřítele a pro Naruta to byla práce více než jednoduchá. Mečem v pravé ruce ninjovi usekl hlavu, která v oblouku dopadla mezi dvě postele. Mrtvé tělo ještě několik vteřin stálo, jako by si ani neuvědomovalo kritický zásah a poté se s pomocí Naruta sesunulo na kolena a na zem.
Ninja schoval zbraně a setřel si krev z obličeje, která se mu na něj během boje dostala. Rozhlédl se po boji po místnosti.
„Zase se to zvrtlo v jatka.“ Stěny, strop místnosti byly mokré krví a z Naruta kapala v takovém množství, jako by se v ní vykoupal. Pomalu došel ke dveřím a na dva centimetry je otevřel. Na chodbě nebylo ani živáčka. Naruto si odechl a potichu vyšel na chodbu. Dveře za sebou zabouchl a urazil kliku, aby nešly lehce otevřit. Poté vyběhl do vyšších pater.

Nieve nueve - Sněžná devítka