Tatíček Šéfík - 47. kapitola - Geninové

„Páni! Ta zelená ruka je parádní! To mi budeš muset ukázat, jaký děláš pokroky!“
Tenshi byla potěšená sestřiným zájmem, ale přesto si neodpustila drobnou výtku. „Ale nedělám to proto, abych budila senzaci! Má vás to chránit.“
„A před čím?“
„To ti nemůžu říct, Akki,“ posmutněla starší dívka. „Dokud to nebude hotové, nepovím ti nic.“ Dveře se pohnuly. „Rychle mi podej obvaz!“ sykla Tenshi a honem si ho přehazovala přes ruku.
Do pokoje nakoukla Konan. „Co se ti stalo?“ Přísně si dceru přeměřila.
„Já… hrála jsem si se strýčkovou kosou,“ zalhala pohotově.
„A Sasori už se na to kouknul?“
„Jo, říkal jí, že má být v klidu.“ Akki se přidala do hry.
„Tebe jsem se neptala!“ obořila se na dceru. „Tenshi! Co ti řekl?“
„Že by bylo lepší s tou rukou vůbec nehýbat. Donesla bys mi sem, prosím, oběd?“
Papírová kunoichi pookřála, ale ne zcela. „Však já si to zjistím.“ Od té doby, co viděla Kakuzu v kurzu lhaní a Hidanovy lekce správného pokryteckého chování a „vlezdop***lkaření“, jak tomu říkal, musela být mnohem opatrnější. Ovšem jejích připomínek, že taková výchova děvčatům neprospívá, si vůbec nikdo nevšímal.

„Vítáme vás v pracovně Amekágeho!“ hulákal Deidara a snažil se vyhnout Sasoriho baňkám a křivulím, aby mu jeho pomůcky neshodil na zem.
„Přestaň mi šaškovat v laboratoři! Uslyší tě Šéf a to bych nechtěl být ve tvojí kůži.“ Pak se, pořád ještě plný vzteku, obrátil k Vůdcovým dcerám. „A vy dvě… ještě jednou mě využijete jako alibi a uvidíte! Vaše hysterická matka mi tu kvílela a lamentovala snad půl hodiny!“
„A jaks to nakonec vyřešil?“ zajímal se Deidara. Loutkář pohodil hlavou na stranu a zachrápal. Blonďák se začal uculovat. „Hehe, no jasně.“
Červenovlasý zlehka zakroutil hlavou a sáhl po papírech. „Tenshi, došly mi bylinky, natrháš mi je. A Akki… tvoje mise je… pohlídat Tobiho. Bude tu jen Deidara, my ostatní máme své povinnosti a někdo tu musí hlídat.“
„A jak to, že nehlídá on nás?“
Loutkář se zamračil. „Jsi ještě dítě, proto ti to řeknu polopatě. Kdybychom nechali Tobiho, aby vás hlídal, zbude ze sídla jenom kůlnička na dříví. Deidara tu je proto, kdyby se náhodou něco zvrtlo.“
Akki se na tu zprávu příliš nadšeně netvářila. „To je otrava. Tomu říkáš mise, strýčku?“ Udělala na něho psí očka.
„To je mise typu D,“ usadil ji loutkář.
„Ale my přece máme nárok na vyšší!“ ohradila se menší zrzka.
Sasori si k ní přidřepl. „Vážně? Zkus se zamyslet nad tím, co jste dělaly doteď!“ Chvíli přemýšlela, ale na správné řešení nepřicházela. „Sledování, stopování, dělání volavek, hraní si na práskače… to všechno patří k základnímu výcviku. Ještě zdaleka nevíš, co všechno vás tam venku může čekat.“
„Takže jsme pořád Geninové?“ špitla Tenshi.
„Přesně tak,“ pokýval hlavou Sasori.
Dívky se na sebe krátce podívaly a pak začaly ječet: „My chceme chuuninské zkoušky!“

Ninjové se nad návrhem Vůdcových dcer příliš nepozastavovali. Obě byly velmi schopné, a nebylo by tedy od věci jim ztížit výcvik. Do té doby braly všechno jako hru, je čas je připravit na realitu.

Když dívkám oznámili, že odevzdají vesty a na zítra si vezmou oblečení, které jim připravili, jásaly radostí. Také jim doporučili se na zítřejší den pořádně prospat a raději nevečeřet, z čehož byla Konan celá rozmrzelá, protože dívky jí jídlo vždycky pochválily.

Tenshi i Akki se moc těšily. Na slavnostní zahájení se přišel podívat i samotný Vůdce.
„To si na sebe nevezmu!“ protestovala zrzka s rozježenými vlasy a strkala strýčkům pod nos košili a kalhoty, obojí zašpiněné od krve. „Tohle je mužský oblečení! A určitě se v tom válel strejda Hidan!“
„Akki, co je to za výrazy?“ zhrozila se Konan. Pak se znechuceně zadívala na Tenshin oranžový stejnokroj s čelenkou, ze kterého visely třásně. „Je tohle vážně nutné?“
Pein se k ní naklonil. „Vymysleli to dobře. Tohle učí ninji sebeovládání…“
Zhruba ve stejném duchu už děvčátkům přednášel Sasori. „Role zajatce v nepřátelském území nemusí znamenat jen strádání a mučení. Mohou vás chtít ponížit, třeba tak, jak jsme to dnes udělali my. Budete prosit, abychom vám dávali méně náročné mise. Dnešním dnem začíná týden příprav na samotnou, ehm, chuuninskou, zkoušku. Vítejte v pekle, milé dámy.“
Po tomto plamenném proslovu jim připomněl, že mohou kdykoli skončit, ale v tom případě už nechce od nich slyšet žádné odmlouvání, co se týče obtížnosti misí. Neochotně přikývly. Tenshin pohled byl plný vzdoru, Akki byla vzteky celá bez sebe.
Vůdci cukaly koutky, když ho ninjové obeznamovali s týdenním plánem. „Dobré, výborné. Tak se snažte, bude to trénink pro všechny.“
„A proč to máme odnášet my, Šéfe?“ zakňoural Deidara.
Velitel Akatsuki na něj upřel pohled plný zášti. „Protože to potřebujete jako sůl!“

Dívkám kručelo v břiše. Celý den musely běhat, skákat a plazit se, Akki už měla obě nohavice rozedrané, Tenshi čepeček nakřivo a většinu třásní utrhaných.
„Když se vzdáte, já vám to jídlo dám,“ domlouval jim Deidara, který na ně měl dohlížet.
„Nikdy!“ zafuněla Tenshi a zakašlala. Akki se nakonec taky přemohla.
„Dobře, mám vám nechat deset minut a pak pokračovat.“ Blonďáček si rozpačitě prohrábl svoji dlouhou kštici a nechal jim soukromí.
„Uf. V životě by mě nenapadlo, že ninjovský výcvik bude tak náročný.“ Starší dívka se otřásla.
„Jo, jsou na nás pěkně hnusný,“ souhlasila Akki. Pak se znovu ozval její žaludek. „Tenshi, já… myslím, že to nevydržím, nezvládnu to.“
„A to jim chceš ukázat, že jsme padavky?“ namítla rusovláska se dvěma culíčky, které byla donucena si udělat. Sestřička se zatvářila bezradně. „Víš, mluvila jsem o tom se strýčkem Kisamem.“ Tenshi ztišila hlas. „Vyprávěl mi, jak probíhala zkouška ve Skryté mlžné.“
„Jak?“ Akki napětím ani nedýchala.
„Nechali účastníky, aby… aby se zabili navzájem,“ přiznala nejstarší Vůdcova dcera.
„T… to myslíš vážně? Ale… ale…“
„Já… jsem si úplně jistá, že naši strýčkové by něco takového neudělali. Určitě nám připravili náročný výcvik, ale nikdy by nám neublížili. Ne oni, oni ne…“
Akki si všimla, že sestra v obličeji zbledla, a když na ni sáhla, hořely jí tváře. Nevnímala ji. „Tenshi… je tu snad někdo, kdo by nám chtěl ublížit? Mně to přece můžeš říct, já to nikomu neprásknu.“
Zrzka se k ní otočila a podívala se jí zpříma do očí, ucukla před tím pohledem. „Nemůžu ti to říct. Už nikdy se mě na to neptej!“
Deidara se objevil těsně za nimi. „Tak co? Připraveny na drill?“
„Haííí!“ dostala ze sebe Akki a zhroutila se do trávy.

Po další části tréninku byla děvčata tak vyčerpaná, že si lehla do trávy a odmítala vstát. „Už je konec, holky, pojďte něco sníst.“
„Ne… mů… žem,“ zašeptala Tenshi a zavřela oči.
„Aha, takže náš doktor to zase přehnal,“ povzdychl si Deidara. „Kisame! Potřebuju tady tvoje svaly!“
Donesli dívky do pokoje, uložili na postel a sedli si k nim. Pak se chopili hůlek.
„A budeme vás krmit, jako když jste byly malý!“ zaradoval se žralok.
Unavené dívky se nevzmohly ani na úsměv. „Dobrou.“ Svorně zaúpěly a padly do peřin.

Další den mohl být nazýván šifrovací. Bylo to poklidné dopoledne i odpoledne. Den předtím Sasori a Itachi připravovali a schovávali všude možně po sídle nejrůznější šifry a hlavolamy. Ostatní členové byli donuceni zúčastnit se také.
„Kdo poradí Tobimu? Už za mnou s tím příkladem leze půl hodiny!“ Deidara si hlasitě stěžoval každému, koho potkal.
„A proč to jako máme dělat taky? Nebo ne, zeptám se jinak… co, když ty papírky luštit nebudem?“
„Pak dej zástavu, nebo vykonej přidělenou domácí práci,“ vysvětlovala mu Konan, které tenhle způsob trestu náramně vyhovoval. Vzápětí zbledla, protože Kakuzu se rozhodl pro potrestání. „Ne! Nešahej na ten koberec!“ Modrovláska vyběhla k maskovanému a pokusila se mu vytrhnout plácačku z ruky. „Vždyť… to… zničíš!“ odsekávala každé slovo a snažila se dosáhnout na ninjovu zvednutou ruku. Zetsu při pohledu na jejich kočkování dostal škytavku a nemohl ji zastavit. Konan to nezapomněla náležitě okomentovat. „No jasně! Já jsem tu pro srandu!“

Kisame objevil další lísteček. „A já vím, kde najdu odpověď!“ Obličej mu zářil jako malému chlapci, když se hnal ke knihovně.
Obě dívky běžely za ním. „Že nás to taky nenapadlo!“ smála se Tenshi.
Nechali ho odnést si pracně vyhledanou knihu a pak se samy pustily do pátrání. „Určitě to bude jedna z těch polic nahoře,“ mínila Akki.
„A jak se k ní dostaneme?“ ptala se Tenshi netušíc, co tím způsobí.
„Tak se dívej.“ Zrzka se rozkročila, nahromadila chakru a změnila svou lidskou podstatu na zvířecí.
„Já vážně nevím, k čemu nám tu bude ocasý démon,“ vyhrkla Tenshi a vzápětí musela uskočit, protože tvor se vyřítil proti knihovně a vší silou do ní vrazil. Knihy z horní police dopadly na podlahu. Zvíře se otřepalo a změnilo se zpátky v Akki.
„No… já spíš myslela, že přistavíme žebřík, nebo mi vlezeš na záda.“ Tenshi se nervózně uchechtla.
To už obě zaslechly z patra hromový hlas. „Kdo to udělal?“
Dlouho se nerozmýšlely a svorně vyhrkly: „Strejda Kakuzu!“

Konečně se všichni sešli u večeře. „Tak…Tenshi má vyřešeno třicet hádanek a dvě k tomu a Akki jen pětadvacet.“ Loutkář prováděl shrnutí celého dne. „Hidan drhnul zdi v Síni, Kakuzu klepal koberce, Zetsu a Tobi kopali zeleninu, Kisame vymáchal prádlo a Deidara…“
Nedořekl, protože se ozval hlasitý pokřik: „Už se to nese!“ Deidara přitančil ke stolu a začal servírovat jídlo.
„Nudle s nálevem?“ Akki ohrnula nos.
„Hned ti to vysvětlím,“ uchechtl se červenovlasý mladík. „Tohle je totiž jediný jídlo, který tenhle Shinobi umí.“
„Mistře Sasori, tohle jste přece říkat nemusel!“ zlobil se blonďáček. „Vždyť to do dneška nikdo nevěděl.“
„No a teď už to ví,“ podotkl loutkář klidně.
„Seš pěkná sketa, abys věděl!“ vypálil Deidara a začali se s ninjou z Písečné hádat.
Spor nakonec vyřešila malá Akki. „Tak už toho nechte, nejste malý děti.“ Vzala do ruky hůlky a přinutila se usmát. „Itadakimasu!“