Tatíček Šéfík - 46. kapitola - Vlastní jutsu

Od té doby, co Tenshi našla jméno Uchihy Madary ve staré bingo knize, nemohla se zbavit vtíravého pocitu, že se stane neštěstí. Ještě víc se ponořila do sebe a umínila si, že před ním musí své blízké ochránit. Začala mnohem usilovněji studovat, až se jí mladší sestřička začala posmívat, že to přehání. Často se dovolovala Sasoriho, aby se mohla podívat do jeho části knihovny, a nejednou ho požádala o klíč k místnostem, které nikdo nepoužíval.

„Postřeh!“ Menší zrzka se napřáhla a Tenshi už nestačila odrazit útok zbraní, jen se překulila na zemi.
„Čím to je, že pořád nabíráš větší rychlost?“ zeptala se.
„Běháme každé ráno se strýčkem Deidarou přes louku a s překážkami,“ uchechtla se Akki. „Příště tě vezmem taky, chceš?“
„Ne, ale dám si větší pozor,“ slíbila jí sestra a v duchu se zapotila. Za chvíli nebude té malé divošce stačit, a skončí to špatně. „Dobře, už můžu,“ zafuněla a zvedla se. Sestřička nadšeně vřískla a sevřela katanu v rukou pevněji.

Tenshi opět seděla nad knihou a přemýšlela. Byla si jistá, že strýček Sasori a Itachi by se nenechali obalamutit, strýc Deidara také nevypadal, že by si Tobiho bůhvíjak vážil, její otec také ne, ale o Zetsuovi a Akki měla dívka pochybnosti. Její sestra se snadno nadchla pro jakoukoli špatnost a manipulovat s ní by nebylo tak nesnadné. Tenshi věděla, že musí tuhle překážku zdolat sama a hrozbě jménem Madara se postavit tváří v tvář. A ostatní zabezpečit alespoň na tak dlouho, aby stačili prchnout.

Po poslední velice podivně zakončené misi už Itachi a Kisame nehodlali riskovat. Na další informátorskou schůzku vyrazili s Akki a nakázali jí, aby zjistila, zda má dotyčný instrukce napsané, nebo je z něj bude muset dostat jinak. Zrzka nasadila úsměv, psí pohled okamžitě zafungoval, a jakmile zjistila, co potřebovala, informátora omráčila a prohledala mu kapsy.
„Takhle je to rozhodně bezpečnější,“ okomentoval to Itachi.

Konan nervózně pozorovala svého muže, který si na sebe bral oblečení mnohem více světáčtější, než u něj bývalo zvykem. „A proč s ní nejde Hidan?“ zlobila se papírová kunoichi.
„Protože je to osobní,“ houkl na ni Pein a prohlédl si šaty, které držela v ruce. „Je to akce trochu jiná, než myslíš,“ ušklíbl se a mávl rukou za sebe.
„Mám ti snad připomenout, co ze své dcery děláš?“ zvýšila hlas modrovláska a zhnuseně se dívala na dvojdílné oblečení, které si podle Vůdcova mínění měla její dcera obléci.
„Nedělám z ní šlapku,“ zamračila se Pein. „Ale musíš uznat, že větší krasavici v Akatsuki nemáme, navíc jí to nevadí, dokonce bych řekl, že to i vyhledává,“ uchechtl se a připomněl jí, jak se poslední dny hádala o to, kdo ze sester má těžší mise. „Já chci nějaký vzrůšo!“ zatvrdila se tehdy.
Konan se stále mračila a nikdo jí nemohl vymluvit, že takhle si výchovu dětí tedy rozhodně nepředstavovala.
Akki se zatím rozhlížela po loutkářově laboratoři. „A který ten jed zapůsobí do hodiny?“
„Ten v červené lahvičce. Ale to už by sis mohla zapamatovat,“ zaryl si Sasori do živého.
„Prý mě nemáš rozptylovat! Mám důležitou misi!“ upozornila ho, popadla lahvičku s čirou tekutinou a byla pryč.
Pein se díval na dcerku a v duchu byl ten nejpyšnější otec pod sluncem. „Hlavně si pamatuj, že náš cíl je ten vousáč v tom pohodlném křesílku. Dám ti číši a ty mu ji pak šikovně podáš.“ Akki se zašklebila. Tahle hra se jí líbila.

Hosté se shromáždili. Cizinec v černém kabátě s hučkou přiraženou k hlavě přerušil hudbu. „Překvapení pro pána domu!“ Poodstoupil a všem odhalil pohled na půvabnou mladou ženu s křivkami na těch správných místech. Ta zvedla ruku a poručila si zahrát. Pak se nechala unášet zvuky nástrojů a přítomným zatančila tak, že i když už skončila, převzala od otce číši s vínem a kráčela k muži s nezastřiženými vousy, nemohli z ní hosté spustit oči.
„Připíjím na zdraví váženého pana Hirashiho, strážce klanu!“ Přítomní povstali a po vzoru cizince si šli pro skleničky, aby i oni mohli připít.
Dcera se k otci přitočila. „Zabere to?“
„Uvidíme,“ kývl hlavou.
Postávali v rohu, pozorovali bavící se společnost a vyčkávali. „Můj pane!“ Sloužící se vrhli k muži, který začal zelenat.
„Odchod,“ sykl Pein a sevřel v prstech kunai.
„Hai,“ kývlo děvčátko a rozběhlo se ke dveřím.

V dobré náladě se vraceli domů. „Tohle musíme oslavit!“ Pein se usmíval a jeho potomek se také uculoval.
„Mamka padne, až mě uvidí v těchhle šatech,“ mínila Akki.
Vešli do sídla a ihned si jich všiml Tobi. „Kdo je to, Zetsu-san?“
Kanibal se zaškaredil a praštil mužíčka přes hlavu. „Baka! Podívej se pořádně!“ napomenul ho.
„Jé, Šéfe, vy vypadáte jako nějakej nerudnej výběrčí daní!“ vypískl blonďáček.
„Deidaro!“ zavrčel Vůdce.
„Ehm?“ zarazil se ninja.
„Dones saké!“

Hodující společnost vyrušila znepokojená modrovláska. „Tenshi nepřišla k večeři! Nevíte někdo, kde je?“
„Půjčila si ode mě klíče od sklepení a od tý doby jsem jí neviděl,“ přiznal Sasori.
Itachi, Kakuzu, Hidan, Tobi i jejich velitel se ihned vydali směrem, který jim loutkář ukázal. Nedalo jim příliš práce najít místnost, kde se zrzka schovávala. Dveře nebyly zamčené, ale stejně jimi nemohli projít.
„Je tam genjutsu,“ rámusil Itachi.
Dívka ho zaslechla a přikrčila se poblíž dveří. Vůdce se podíval na Kakuzu a mlčky mu předal rozkaz. Maskovaný pokrčil rameny a praštil do zdi, prorazil do ní díru a chytil Tenshi zezadu za krk. Ta zděšeně vypískla.
„Itachi, ty dveře!“ zahřměl Vůdce a po chvilce ninjova zdráhání se konečně dostali dovnitř.
„Laboratoř! A pěkná!“ chechtal se Hidan a Tobi znepokojeně přikyvoval. Tenshi ho nerada viděla ve své „svatyni“.
„Co to mělo znamenat?“ tázal se Pein věcně.
„Já… zkouším vytvořit vlastní jutsu.“
„V tomhle věku?“ podivil se Vůdce a vzdychl. „Pusť ji, Kakuzu, nebo ještě zmodrá.“
Když byla dívka volná, přistoupila ke strýčkům, sebrala ze stolu malou lahvičku a nechala si jednu kapku dopadnout na paži. Pak na ni přiložila ruku a nechala proudit chakru do paže, po chvíli jí zezelenala a vytvořily se na ní drobné šupinky.
„K čemu to je?“ chtěl vědět Vůdce.
„Propůjčí ti to vlastnosti tvora, kterého pro jutsu použiješ.“
„To mi nepřijde moc užitečné.“
„S tím bych moc nesouhlasil, Šéfe. Tenshi je na dobré cestě.“
Dívenka zčervenala v obličeji. „Ehm… mohla bych se najíst ve svém pokoji? Totiž, zmizí to až za hodinu.“
Vůdce se zašklebil. Živě si dokázal představit, jak by asi Konan zareagovala, kdyby uviděla takového mutanta.