Láska ze Suny 1

Láska ze Suny
Prolog
Kazumi Oshitako už čtyři roky žije v Písečné. Pochází z Listové, kde byla členka ANBU. V Listové žila osmnáct let, moc se jí tam líbilo, ale byla tam téměř sama, měla přátele to ano, ale svou rodinu nepoznala, je totiž sirotek.
1. kapitola
Mise
Kazumi, když zrovna nemá žádnou misi, tak se moc ráda prochází po vesnici. Zrovna dneska si musí dojít pro novou misi. V kanceláři už na ni netrpělivě čekal hokage a ještě nějaký muž.
„Hokage-sama, přál jste si semnou mluvit?“ Zeptala se Kazumi.
Hokage si chvilku prohlížel členku Anbu co před ním stála. Měla na sobě klasickou uniformu a na zádech připevněnou katanu. Obličej ji zakrývala maska představující kočičí hlavu.
„Ano, mám pro tebe misi.“ Odpověděl ji hokage. Usmál se na ni.
„Myslím, že pro tebe ta mise bude úplně snadná.“
„Ano, co je to tedy za misi?“ Byla zvědavá Kazumi.
„Ten muž co tady stojí je kazekage z Písečné. Zítra se bude vracet domů a potřebuje doprovod, tak tím doprovodem budeš ty. To je tvá mise.“
Tak to je pro mě hračka. Pomyslela si. Podívala se na kazekageho a střetla se s jeho světlounce zelenýma očima. Všimla si, že se na ni mračí.
Co jsem komu udělala, proč vždycky musím schytat namyšleného panáka. Byla vážně naštvaná. Litovala toho, že se na kazekageho vůbec podívala a také toho, že misi přijala. Z přemýšlení ji vytrhl fakt, že kazekage stál přímo u ní a podával jí ruku.
Jak se ke mně tak rychle dostal. Problesklo jí hlavou, ale raději mu ruku stiskla.
„Jmenuji se Sabaku no Gaara.“ A snažil se nejspíš o úsměv, ale místo toho se mu obličej zkřivil do nepřirozeného úšklebku.
Tak tohle je ten obávaný Sabaku no Gaara.
„Těší mě, já se jmenuji Kazumi Oshitako .“ Opět jeho pokus o úsměv.
„Tak to je vše, zítra ráno tedy u brány, nezapomeň.“ Upozorňoval ji hokage.
„Jistě, hokage-sama.“ Otočila se k odchodu a rychlým krokem vyrazila ke dveřím, otevřela je, vyšla ven a zavřela je za sebou. Chtěla být co nejdřív pryč.
Ten kazekage je vážně divný. Cestou přemýšlela.

Přišla domů, zabalila si věci na zítřejší cestu, najedla se a převlékla. Doma měla všechno hotové, tak se šla ven projít. Venku bylo moc hezky, slunce pálilo. Rozhodla se, že se půjde vykoupat a tak vyrazila k blízkému jezírku. Když dorazila k jezírku, tak se vysvlékla do spodního prádla, oblečení nechala na břehu a vlezla do vody. Voda byla osvěžující, moc se jí tam líbilo. Najednou zaslechla kroky, jak se k ní někdo blíží. Bála se, aby to nebyl nějaký nepřátelský ninja, ale když zjistila kdo to je, tak si přála, aby to byl spíš nepřítel. Protože to nebyl nikdo jiný než kazekage.
Určitě mě nepozná, protože bez masky mě neviděl. Doufala.
„Kazumi, rád tě vidím. Bez masky vypadáš lépe.“ Překvapil ji.
„Kazekage-sama, jak jste mě poznal?“ Dívala se na něho s údivem v očích.
„Tajemství.“ A se zájmem si ji prohlížel. Kazumi se moc nelíbilo, jak si ji prohlíží a také se styděla. Cítila, jak rudne.
„No, nebudu tě více znervózňovat. Tak zítra.“
Cože? Dělá si srandu. Praštila pěstí do vody. Byla děsně naštvaná.
Co si o sobě myslí? Vylezla z vody a rychle se oblékla.

Doma sebou praštila o postel. Pořád musela přemýšlet o tom, co jí řekl.
Proč já? Podívala se z okna, venku se už začalo stmívat, tak se rozhodla, že půjde spát, aby se na zítřek pořádně vyspala. Nařídila si budík na pátou hodinu. Zavrtala se pořádně pod peřinu a za pár minut usnula.