Voda a oheň 7

Díl – 7
„Opravdu je útěk z nemocnice, tak hroznej? Jiraiyo-dono?“ zeptala se Norika.
„Neni, plno ninjů utíka z nemocnice a hokage o tom pořádně neví, a když se o tom doslechne, tak to nechává být. To jen, že si na tebe nejspíš zasedla, kvůli mně.“ usmál se na ni.
„Jiraiyo-dono, neměl jste mi teď dát lekci slušného chování místo toho, aby jste mě utěšoval?“ uchechtla se.
„No popravdě jo. Ale nevadí, seš dost rozumná sama ne? Hele už se stmívá nemáš hlad? Co kdybychom zašli do Ichiraku Ramen?“ navrhl a Norika radostně souhlasila. Cestou si uvědomila, že začíná mít svého 'dědu' opravdu ráda.
Když se blížili do Noričinýho oblíbenýho podniku, už zdáli cítili omamnou vůni Ramenu. Posadili se a objednali si.
„Ero-sannin, hééj.“ Jiraiya se pomalu otočil po hlase.
„Naruto, tebe bych tu nečekal.“ usmál se trhaně Jiraiya.
„Ero-sannin, jak ste mě mohl okrást? To vám neodpustim.“ začal se Naruto rozčilovat.
„Ale noták... Bylo to jen výchovné omezení peněz.“ uklidňoval ho Jiraiya.
„Tak mě za to pozvěte na rámen, zrovna jsem si zapomněl peníze.“ Tuhle malou lež nešlo neprokouknout.
„Hmm, tak dobře.“ Naruto se tedy posadil vedle Noriky a objednal si.
„A ty jsi kdo?“ zeptal se podezíravě Naruto Noriky.
„Ehm... Proč se ptáš?“ usmalá se nejistě Norika.
„TY jsi ta Ero-sanninovo vnučka?“ prohlížel si ji od hlavy k patě.
„Jo-o. Jmenuju se Norika.“
„Já jsem Naruto Uzumaki... Budoucí šestý hokage.“ zazubil se na ni. Zvláštní jak rychle, změnil vystupování z podezíravýho na veselý a přátelský. Noriku to značně překvapilo.
„No těší mne.“ V tom přišla Ayame a před všechny tři postavila misku s ramenem.“
„Itadakimatsu.“ popřáli unisomo a pustili se do toho vzácného pokrmu před nimi. Po večeři se rozloučili s Narutem a zamířili domů.
„Jiraiyo-dono co je zač ten blonďák?“ zeptala se Norika při cestě domů.
„No je to můj žák, tvrdě pracuje a je i dost silný. Ale někdy je hrozně otravný. Často mě ruší při sbírání dat.“
„Sbírání dat?“
„No... Jo, někdy musim sbírat data... Eh... O ostatních ninjách ve vesnici... Dělam to pro Tsunade.“ vykoktá ze sebe Jiraiya.
„Jo ták.“ naoko obdivně hvízdně Norika, je ji jasné, že lže. Když došli domů, Norika schovala svitek do šuplíku. Potom si po sprše šla lehnout.

Druhý den neměli sraz s týmem, kvůli Noričiný a Leeovi údajné neschopnosti, proto se rozhodla, že bude dnes trénovat sama a prozkoumá svitek Slunce, ale nejdřív by se mohla stavit za Leem do nemocnice, teda jestli tam je. Dala si svitek do brašničky u pasu a vyrazila do nemocnice. U recepce se zeptala na jméno Rock Lee a sestřička ji poslala do pokoje, kde pravdépodobně odpočívá. Zaklepala na dveře a vešla. Lee ležel v posteli a bylo očividné, že se nudí.
„Ahoj,“ pozdravila nesměle. „Nenudíš se tu?“
„Ahój, popravdě trošičku jo.“ usmál se na mne.
„Proč si už nešel vypadáš, že si v pořádku.“
„Jó, ale slíbil sem Gaii-senseiovi, že tu zůstanu až do zejtřka, kdybych to neslíbil, tak bych byl už pryč.“
„Aha, chápu. Proč tak tvrdě trénuješ?“ zeptala se ho, touhle otázkou se u něj chtěla pochlubit už dřív, ale nebyla příležitost.
„Protože chci dokázat, že dobrým ninjou se můžeš stát i bez talentu jen za pomocí tvrdé práce a pak jednou všem ukážu, že i já jsem dobrý ninja.“ řekl s plamínkama v očích.
„Bez talentu?“ nechápala.
„Jo, nedokážu ninjutsu ani genjutsu, mohu používat jenom taijutsu.“
„Ale v tom případě si velmi dobrý... Víš, včera si porazil chuunina.“ usmála jsem se na něj.
„Vážně? Ty už jsi chuunin, páni to musíš být vážně dobrá!“ obdivoval ji Lee.
„No zase až tak ne včera si mě porazil.“ usmála se na něj znovu.
„Zaprvý není jistý, jestli bych tě porazil. Boj jsme nedokončili, jen bych ti zasadil bolestivou ránu, ale neznamenal by to pro tebe konec a být chuuninem není jen o ninja schopnostech, ale i o schopnosti vést a promýšlet strategii.“ odříkal a Norika si uvědomila pravdivost jeho slov. Byla to pravda být chuuninem, znamenalo mít i schopnosti vést. Ale to nic neměnilo na tom, že musí zesílit.
„Máš pravdu.“ uznala Norika.
„Víš, že máš v sobě opravdu hodně síly mládí? Jak jsme spolu trénovali dala si do toho všechno. Máš mé uznání.“ usmál se na ni.
„A ty máš mé za obdivuhodnou sílu vůle.“ usmála se na něj.
„No tak já asi už půjdu. Ještě mám v plánu pár věcí. Tak zatím.“ rozloučila se Norika a pomalu odcházela ze dveří.
„Máš na mysli trénink, že?“ usmál se smutně Lee.
„Umm, jo.“
„Zejtra si dam spešl trénink navíc. Zvu tě!“ zazubil se.
„Oki.“ zazubila se též a odešla.

Běžel polní cestou, už byl skoro u svého cíle. Přeběhl menší kopeček a naskytl se mu nádherný výhled na nemalou vesnici. Rukou zakryl slunce, které ho svými zářivými paprsky pichlavě oslepovalo. Bude lepší, když nebudou vědět o akatsuki. pomyslel si a sundal si plášť s červenými mraky, který složený schoval do křovin. Krokem se vydal k vesnici.
Ocitl se před elegantní dřevěnou bránou. Vstoupil. Čekal, že tam na něj budou číhat nějací hlídači, ale zmílil se. Šel tedy dál do středu vesnice. Lidé se po něm se strachem ohlíželi. Žraločí muž jen protočil panenkama a pohledama vesničanů se dál nezabýval. Došel až na druhou stranu vesnice, kde se nacházel vstup do čtvrti Achi. Prošel honosnou bránou s rudomodrým sluncem, znakem klanu Achi.
„Hej ty, stůj! Co tu děláš?“ přiběhl k němu hlídač brány. Kisame už chtěl sáhnout po Samehade a navždy ho umlčet, ale pak mu došlo, že tady není neprávem a už vůbec tu není jako vrah.
„Potřebuju mluvit s vašim nejvyšším v klanu. Týká se to pokrevního vedení.“ řekl mu popravdě a očekával, že ho pustí dál.
„Jak mám vědět, že mluvíš pravdu? Podle našich zpráv pokrevního vůdce nemáme a nevypadáš moc důvěryhodně.“ ušklíbl se ninja.
„Říká ti něco Norika Achi? A svitek slunce? Jestli ano pusť mě.“
„Norika Achi... Ona přežila?“ neveřil ninja.
„Ano.“
„Dobře tedy, dovedu vás k Hirokimu-sama.“ otočil se a šel dál do čtvrti. Skoro na konci čtvrti vešli do jedný budovy, vystoupali po schodech a ninja zaklepal na jediné dveře, které v tom poschodí byli.
„Dále“ ozvalo se zevnitř a ninja s Kisamem vešli dovnitř.
„Zdravím, co potřebuješ Okino? A koho to s sebou přívázíš?“ uvítal je muž sedící za velkým stolem, který se rozpínal přes celou místnost. Muž sedící za stolem měl dlouhé rozcuchané havraní vlasy a temné hnědě oči. Vypadal by děsivě, ale to odrazoval jeho vlídný až smutný úsměv na tváři.
„Mé jméno je Kisame Hoshigaki a potřeboval bych svámi probrat důležité věci ohledně pokrevního vůdce.“ ujal se slova Kisame.
„Aaah... Ale vůdčí krev klanu byla vyvražděna jestli se nemílím.“ nasadil překvapený výraz Hiroki.
„Ne. Ne všichni.“ Hiroki rukou pokynul ninjovi, aby je nechal osamotě a pohledem vybídl Kisameho aby pokračoval.
„Ten masakr v Mlžné přežila Norika Achi, dcera Mizukageho, který byl pokrevní vůdce. Norika teď přebývá v Listové, kde nabýrá síly a stává se silnější. Za necelé tři roky, převezme klan Achi a přednese vám svoje plány a od vás jako silného, obávaného klanu očekává, že budete připraveni ji přijmout. S touhle zprávou jsem byl poslán.“
„Norika? Není to snad ještě dítě? Nemůže na sebe vzít takovou zodpovědnost. To nedovolím! Nikdo z mého klanu nebude chtít poslouchat pomatené malé děvčátko! To je nepřípustné!“ začal se rozčilovat Hiroki.
„Ať se vám to líbí nebo ne, dokud bude moct svitek Slunce číst, tak ji poslouchat budete muset a ujištuju vás, že se v ní skrývá víc než v obyčejné malé holce. Doporučuji vám ji poslouchat stoprocetně, jinak by se vám mohla za zradu nehezky pomstít!“ usadil ho Kisame a jeho oči dostali nádech vražedného pohledu.
„Svitek Slunce? Ale... Přece... Tak mladou... Tohle nebudu moct přijmout. Přiveď ji! Chci aby mi sama dokázala, že je schopna zastat alespoň průměrného vůdce.“
„Přívest ji...“ uchychtl se Kisame „...žádný problém, očekávejte nás.“
Kisame se na Hirokiho zlověstně zazubil a odešel.