Tatíček Šéfík - 45. kapitola - Náhradnice

„Ale je to vážně naposledy!“ durdil se Sasori a bral si na sebe bělomodrý plášť s červenými mraky, narychlo spíchnutý Deidarou, a na hlavu si nasadil trojúhelníkovitou čapku s obrovskou kapkou uprostřed. „No… jsou chvíle, kdy se i Shinobi může bavit,“ vzdychl a zkoumavě se zadíval na Tenshi a Akki. „Tak sem dones ty lejstra, Deidaro,“ vybídl svého společníka a opřel si lokty o stůl. Dívenky se zahihňaly. Od té doby, co mohly plnit mise, jim musela být vybírána přijatelná obtížnost a spolehlivý doprovod. Vůdce se proto rozhodl předat Sasorimu část svých povinností, včetně zodpovědnosti, která z toho plynula. Občas se některý z ninjů přišel na to podivné šaškování podívat, ale většinou si počkali, až loutkář zase vrátí papíry, které mu zbyly, jejich veliteli.

„Tak tady je máte, Amekáge!“ uchechtl se Deidara a podával červenovlasému mladíkovi v podivně nazdobeném rouchu úhledně srovnaný štos hlášení. „A já jsem tvůj věrný asistent,“ dodal pyšně.
„Ale všichni kage mají asistentky,“ upozornil ho Sasori jemně.
Blonďáček se urazil. „Mistře Sasori!“ zakňoural ublíženě.
Děvčátka se rozesmála, žralok zakuckal a Itachi se probudil a začaly mu cukat koutky.
„No, dobrý, takže jsme se zasmáli a teďka… nájemná vražda, vynecháme, vyloupení trezoru… to by se mohlo pěkně zvrtnout. Akki… stopovačka se Zetsuem a Tobim!“
Dívka zaúpěla. „Už zase?“
„Máš co zlepšovat!“ usadil ji Sasori.
„A pro Tenshi tu bohužel nic nemám.“
„Ukaž!“ Itachi se zvedl a šel se podívat na seznam. „Koukni semhle… toho chlapa znám, berem to.“
„Ale Šéf říkal, že tam má jít Konan.“
„Vymysli jí náhradní misi,“ uchechtl se Uchiha. „Tohle je pro mě příliš velká výzva.“
Loutkář úkosem pohlédl na zrozpačitělou Tenshi. „A vlastně… proč ne?“ usmál se červenovlasý a podal Itachimu lístek. Dívčí oči se rozzářily.

„Vyrážíme!“ zavelel černovlasý a poklepal na lékárničku. „Trochu jsem ti ji vylepšil.“
Tenshi se podívala pořádně. „Je to hezký obal, strýčku.“
„Budeš dělat špiónku.“
„Snad nezklamu.“
Ze dveří naproti vykoukl Deidara. „Se nějak flákáte, ne? Akki se Zetsuem a Tobim jsou už dávno na cestě!“
„Ty si hlavně ohlídej, abys nám připravil čaj, až se vrátíme, slečno asistentko,“ zamračil se Uchiha a ohlédl se přes rameno. „Kisame! Vylez, nebo jdeme bez tebe!“

Tobiho jediné oko šmejdilo po trsech trávy a všímalo si i těch nejmenších detailů. „Mám další!“ vřískala Akki a označila si místo v trávě.
Zetsu kroutil hlavou. Sledoval mužíčka, který byl bez sebe vzteky, ačkoli to rozhodně tak nevypadalo, a děvčátko dokazující všem svou rychlost, bystrost a vychytralost. „Tým! Jste tým!“ bručel si pro sebe a černá polovina utěšovala bílou, že lepší už to nebude.

Uchiha se svým týmem dorazil na místo. Tenshi byla dost nervózní, možná ještě nebyla připravená na tak důležitou misi.
„Myslím, že bysme si ještě jednou měli projet, jak to bude vypadat, mám pravdu?“
„Raději ano, strýčku,“ přikývla zrzka plaše.
„Takže… přijde sem náš informátor, ale je dost skoupý na slovo, především ti bude chtít poplést hlavu. Jsi ještě dítě, tak by to nemělo zabrat, ovšem potřebujeme od něho slyšet ty věci, o kterých jsem ti říkal,“ vysvětloval jí trpělivě.
„Takže… mám ho zaujmout, ale ne svést?“ ujišťovala se dívka.
„Přesně tak, zlatíčko,“ uchechtl se žralok.
„Budeme tě krýt,“ pokračoval Itachi. „Ale kdyby přece jen došlo k nějakým komplikacím… mizet ještě neumíš, zastírací techniky taky zatím nezvládáš… Stiskni mi ruku, seshora, ale tak silně, jak jen budeš moct.“
„Ale bude tě to bolet,“ namítlo děvčátko.
„Chci, aby sis to vyzkoušela. O mě se nestarej, nejsem žádnej měkkota.“
Zatvářila se nešťastně a rozpačitě, ale pak ho nešikovně chytila za zápěstí, zmáčkla ho a zatáhla směrem dolů. Uchiha zasykl a oči se mu rozšířily údivem.
Tenshi okamžitě pustila jeho ruku a o krok ustoupila. Tiskla si ruce na obličej a stále opakovala: „Gomenasai!“
„Dobrý, Itachi?“ chtěl vědět žralok.
„To těžko. Zápěstí je zlomený. Dneska už katanu neuzvednu.“
„Já… odpusť…“ Dívka nevěděla, co má dělat, na zlomeniny zatím nebyla trénovaná.
„Však my dva to zvládnem. Vezmi si věci, Tenshi, a jdi do těch dveří napravo.“
Žralok jí ukázal směr a velitelova dcera nesměle vykročila. Vešli sem zadním vchodem, tudíž je určitě nikdo nezpozoroval. Zastavila se na chodbě, provedla jutsu přeměny a upravila si účes. Pevně uchopila kufřík do ruky, nadechla se a vzala za kliku. V místnosti zatím nikdo nebyl.

Nemusela čekat dlouho. Muž v bílém klobouku a naškrobených kalhotách přišel a ihned jí nabízel ruku. Ukázala mu čelenku a poodhalila vestu pod šaty.
„Netušil jsem, že v Akatsuki se skrývá i tohle něžné pohlaví.“
„Jsem nová,“ prohlásila nejistě a poklepala na kufřík. „Potřebujeme datum a čas a nějaké potvrzení toho, co mi řeknete.“
Muž se zlehka pousmál. „Práce především, že? Ale nebuďte tak hrr, zlatíčko. Prozraďte mi alespoň své jméno.“
„Smíte mi říkat Tygřík,“ navrhla nenuceně, ale úzkost z jejího obličeje nezmizela.

Itachi postával u dveří s uchem přilepeným na nich a žralok ho ochotně podpíral. „Co se tam děje?“
„Je to tak, jak jsem předpokládal. Svádí ji a zatím nic konkrétního neřek,“ zasyčel Itachi.
„A Tenshi?“
„Drží se.“
„Tak to je dobře,“ uchechtl se muž s rybí kůží. „Ještě tě to bolí?“
„Když jsi mi jí zafáčoval tak, že je celá ztuhlá, tak ji necítím vůbec,“ postěžoval si černovlasý. „A neruš pořád!“

Konan stoupala po schodech nahoru, tentokrát se jí do Vůdcovy soukromé svatyně nechtělo ani trochu. Když tam byla naposledy, byla z Peinových slov naprosto zděšená.
Do Peinovy pracovny se vřítila jako velká voda. „To mi neuvěříš, co jsem se právě dozvěděla od svých vlastních dcer!“
Velitel Akatsuki na svou hysterickou skoro manželku zareagoval až neuvěřitelně klidně. „Nuže, svěř se,“ vybídl ji.
„Plní příšerně těžké mise! Tenshi měla štěstí, že je tak opatrná a Akki málem znásilnili! To mi na to nic neřekneš?“
„Ne!“ vyštěkl. „Jsem si jist tím, že moje dcery jsou natolik vynalézavé, aby se dokázaly ubránit! Akatsuki je toho naučili v tomhle směru vcelku dost.“
„Ale… co když ne?“
„Neotravuj s takovými nesmysly a radši jdi něco dělat, ať jsi taky trochu užitečná!“
Váhavě vzala za kliku a vstoupila. Vůdce právě procházel listy, které mu donesl Sasori. „Říkal jsi mi, že máš pro mě misi.“
„Ano, měla by tu někde být,“ přikývl, ale nenašel ji. Dal si zavolat loutkáře, který měl dnešní rozdílení misí na starosti. „Kde je speciální mise pro Konan?“ zahřměl Vůdce.
„Máme za ni náhradnici!“ odsekl červenovlasý a pásl se na modrovlásčině udiveném obličeji.
„Cože?“

Muž se pochechtával a nepřestával proměněné děvčátko hypnotizovat pohledem. „Nuže, Tygříku, copak děláte ve svém volném čase? Jistě se nevěnujete jenom zabíjení.“
Dívčí oči se rozzářily. „Ráda skládám origami, sbírám nejrůznější byliny a ráda pozoruju západy slunce. Ani tanec pro mě není neznámý. A…“
Zarazila se, jako by si právě uvědomila svou roli. Poodhalila malinko paži, nechala si políbit ručku a podívala se na cizince tak mile, jak jen to šlo.
„Víte co, pane Raiko, uděláme to takhle. Vy mi řeknete, co chci vědět, a já udělám, co budete chtít.“
Itachi zasténal. „Je strašně neopatrná!“
„To si nemyslím,“ těšil ho žralok, který se už také snažil o odposlech. „Poslouchej.“
„Něžný polibek od něžné dámy,“ prohlásil muž světácky a sáhl do kapsy. „Zde to máte, klidně si to můžete zkontrolovat.“
Prolétla papír očima, přikývla a znovu se na něho podívala. Opatrně se k němu naklonila, ústa pootevřená, pak ale své pohyby zrychlila a jedním z ninjovských chvatů nechala překvapeného informátora omdlít. „Můžeme jít domů!“ křikla a ninjové se ihned přiřítili.
„Co se stalo?“ vyhrkl Itachi, ale to už Kisame zaregistroval muže v bezvědomí.
„Vida! Dobrá práce, Tenshi.“ Rychle mu předala papír s instrukcemi. „A to se ti vážně ani trochu nelíbil?“
„Ale strýčku, na tohle jsem přece ještě malá,“ odpovědělo děvčátko se smíchem.