Jak jsme vyháněli Naruťáky - 23. kapitola - Lady Kazekage

Ketsueki v Gaarově objetí

Gaara v obličeji nepatrně zčervenal, ale pak se vzpamatoval a obrátil se k Radě: „Tak viděli jste?“
Starci mručeli a začali mezi sebou debatovat o věcech, z nichž některé nebyly dívce vůbec příjemné, takže měla chuť s tím vším praštit, ale když viděla nesmlouvavý výraz Sabaku no Gaary, raději si to rozmyslela. Měla takový nepříjemný pocit, že jí dokáže číst myšlenky.
Přesto se ale její urputnost projevila, když spěchala za Kazekagem prázdnou chodbou. „Co si o sobě ti vaši dědkové vůbec myslí? Já slyším dobře, víš? Copak takhle se hodnotí budoucí vládkyně? Jak jen to říkali… Je příliš plochá? Nechová se vybraně? Budou s ní jenom potíže?“
Červenovlasému veliteli zacukaly koutky. „Bereš to příliš vážně, má drahá. Moje kultura je zřejmě zcela jiná než ta vaše. Žena by měla mít nějaká ta kila navíc, aby mohla porodit zdravé děti.“
„Ty žertuješ, Gaaro! Myslíš, že na mě bude ta vaše parta seniorů něco zkoušet?“
„Nejsou všichni tak staří,“ uchechtl se Gaara a poklepal na svou nepostradatelnou tykev. „Myslím ale, že tě budou chtít vykrmit a možná se tě některý z nich pokusí svést, ale větší hrozbu bych viděl v tom, že se pokusí otestovat tvou sílu. Myslí si koneckonců, že jsi kuunoichi.“
Ukázal na její čelenku a Ketsueki se plácla přes tvář. „No jo, vlastně!“ Pak se zamyslela. „A jak hodláš řešit tohle? Těžko utajíme mojí neschopnost! To už bych asi radši spíš riskla ty děti,“ zamumlala sklesle.
Mrkl na ni. „Míří sem jednotky z Konohy jako tvůj doprovod a ochrana, protože nepochybuji o tom, že se na tebe pokusí zaútočit všemi svými zbraněmi. A já… prostě nemůžu být u všeho.“
Nerozveselilo ji to, ani se o to nepokoušel. Stále se tvářila sklesle a v jeden mizivý okamžik k němu vzhlédla a vyhrkla: „Kdy přijdou?“

Gaiova jednotka se má k odchodu

„Co kdybychom ho už vzbudili?“ šeptala Sakura a nervózně hleděla na Maita Gaie, který spal s otevřenou pusou, rozvalený v trávě.
„Nechal bych ho ještě spát, máme zatím čas,“ navrhoval Neji.
Lee však vypadal ustaraně, dokonce do svého velitele šťouchal. „Gaii sensei, vstávejte! Máme misi!“

Pravdou bylo, že ani jeden z mladých ninjů se předtím nepokusil muže vzbudit. Teď tu však Lee hulákal jako o život a s Jouninem to nehnulo. V té chvíli už i Hyuuga začínal pochybovat. Růžovlasá odstrčila černovlasé třeštidlo a začala prohmatávat svému novému veliteli hrudník a kontrolovat životní funkce.
„Hm, tep má v pořádku,“ pokrčila rameny.
„Skoč pro vodu, Lee!“ vyzval mladíka Neji a čekal, co se bude dít. Stále ještě si mohli dovolit meškat, byli v oblasti křovin, obklopovaly mýtinku.
Ninja se přiřítil jako velká voda a hned začal ždímat mokré oblečení svému senseiovi nad hlavou, nemělo to smysl.
Zlomený chlapec padl na kolena. „Neumírejte, Gaii sensei!“
„Ale Lee, snad si nemyslíš, že…,“ snažil se Hyuuga uklidnit kvílejícího ninju, jehož jekot neustále zvyšoval frekvenci. Sakura se na ty dva dívala a nevěděla, co si počít.

Přímo za zády se jim zjevil mladík v tmavé bundě a slunečních brýlích. Přejížděl pohledem ze zoufalé Sakury k chrápajícímu Jouninovi. „Huh?“ vyrazil ze sebe a všichni tři ninjové se prudce otočili.
„Shino?“ vyjekla růžovláska. „Ale… kdo tedy pak odešel s mistrem Kakashim?“
„Myslím, že vím,“ zabručel Neji. Sakura se na něho překvapeně podívala. „Přece ta holka s proužky,“ vysvětlil jí.
Shino už mezitím zkoumal stav muže na zemi. „Byl otráven,“ prohlásil a všichni sebou trhli.
„Jak to myslíš?“
„Brouk, který se zde vyskytuje, je jedovatý… způsobí spavou nemoc. Jed se musí odsát.“
Vyvolal pár svých brouků, kteří se okamžitě nalepili na Gaiovu hruď jako pijavice. Chvíli trvalo, než mohli ninju vzbudit, Leemu ještě nějaká voda zbyla.
„Zaspal jste, sensei,“ upozornila ho Sakura jemně.
Ninjovi se údivem rozšířily zorničky. „Není možná! Jak by se to mohlo stát?“
„Otrávil vás tenhle brouk.“ Shino si tvorečka zastrčil do své speciální brašny. „Ale… vzpomínám si, že jsem chytil dva.“
Neměli čas nad tím příliš dlouho přemýšlet, protože Maito Gai se začal shánět nejdříve po Kakashim, a když zjistil, že jeho skupina už je dávno pryč, chtěl hledat i Characterless, což ovšem také nemohl. Zklamaně zavyl a Lee se k němu hned přidal.

„Kryjte se, nepřítel!“ vyhrkla Sakura a pozorovala, jak se v dálce před nimi zvedá prach a někdo se k nim řítí. „Vlčák?“ zapochybovala růžovláska, když k nim přiběhl jeden ze čtyřnohých psů z Kakashiho jednotky. Sundala mu vzkaz ze zad.
„Poslední dívku mám u sebe, nehledej ji, Gai. Zinscenoval jsem výměnu. Držte se své mise. Podepsán Hatake Kakashi.“
V tu chvíli byl Maito Gai na nohou. Nadechl se a zařval: „Zrada!“

Kakashiho jednotka má zpoždění

„Kvůli vám si zničím pověst. Gai se mi bude posmívat ještě pěkně dlouho,“ zlobil se šedovlasý Jounin a tři české dívky se tomu smály.
„Ale… co by o vás asi tak mohl říkat, sensei?“ Lenura se rozškytala.
„Že jsem svůdce mladých děvčat a chtěl jsem vás všechny pro sebe,“ mávl rukou Kakashi. „A už se nebudeme zdržovat, cíl máme na dosah ruky!“ zavelel a skupinka přešla do poklusu.

Naruto si ani nevšiml, že mu po bundě leze brouk, který zrovna našel cestu, malou dírku, vlezl do ní a zakousl se do pružného těla mladého ninji. Narutovi se po tváři rozlil blažený úsměv a pak padl na zem jako podťatý a hlasitě zachrápal.
„Naruto, to snad nemyslíš vážně! Teď přece nemůžeš spát!“ Ino na chlapce pouštěla hromy a blesky, ale ten ji vůbec nevnímal. Hatake Kakashi se ohlédl a pak už se i on skláněl nad Narutem.
„Možná to bude chtít umělý dýchání,“ rýpla si Characterless. „Hej, Sori, nechceš si to zkusit?“
„Radšej nie,“ zavrtěla hlavou černovláska, ale nespouštěla z Uzumakiho oči. Ino se od své lékařské úlohy v tomhle směru distancovala a škytající Lenura by blonďáčkovi spíše uškodila. „Máte mě na svědomí,“ zabrblala sorafay, sklonila se k pochrupujícímu ninjovi a začala ho líbat. Dívky se pochichtávaly, ale na černovlásčiny polibky žádná odezva nepřicházela.
„Ukaž, na to se musí jinak!“ Characterless si sedla na blonďákovo břicho, chytila ho pevně oběma rukama za límec a začala s ním třást. „Tak už vstávej, ty žlutý pako!“ hulákala, ale nedělo se nic. Skupinka začínala být znepokojená. Dívka s melírem ve vlasech slezla z ninji. „Hele, brouk.“ Podívala se do strany, ušklíbla se a přišlápla tvorečka botou. „K čertu s tebou, hovnivále!“ okomentovala svůj čin a sedla si do písku. „Co s nim, to teda fakt nevim. Zkuste nad nim brečet, holky, třeba to zabere.“
Hatake Kakashi nesouhlasně zavrtěl hlavou. „Ino! Přestaň se vyhýbat povinnostem! Je potřeba zásah medika!“
Blondýnka se k mladíkovi v oranžové bundě sklonila, byl živý a nejspíš i zdravý. „Ale Kakashi sensei, jemu nic není!“ namítla a zamyšleně dodala: „Mohl by to být jed… jenže pak budu vyčerpaná a jako kunoichi k ničemu.“
„Udělej to, Ino! Je to rozkaz!“
„Odneseme tě,“ slibovala sorafay.
„A já bych mohla do Suny doběhnout a přivést pomoc!“
Zatímco se blonďatá medička pokoušela všemožně vzkřísit Naruta, Lenura utíkala, co jí síly stačily. Vyrazila hned, jakmile jí Kakashi popsal cestu.

Mezitím v Suně

Ketsueki seděla v pracovně kazekageho a pozorovala Gaaru, jak se věnuje nudnému papírování. Měla ruce složené na prsou, nudila se. V příští chvíli se dveře rozlétly a dovnitř vtrhl mladý voják.
„Klepej!“ zavrčel velitel Skryté písečné vesnice.
„Pane, je to urgentní! Návštěva z Konohy má dva zraněné, blonďatou dívku a podobně vypadajícího chlapce!“
Gaarovi uniklo z úst zasténání: „Uzumaki Naruto!“