A jsme v háji: Konan stávkuje 12

„Klepity, klepity, klep,“ ozvalo se za dveřmi.
Itachi s Deidarou si leknutím padli do náruče.
„Krvavý koleno!“ zhrozil se Deidara.
„Jde nás to sežrat!“ tisknul se k němu Itachi.
„My už to nikdy neuděláme,“ vyhrkl Deidara vyděšeně.
Mezitím Hidan došel otevřít dveře. „Ayumi! Áá, tak rád tě vidím. Ráno je hned hezčí.“
„Dobré ráno, Hidan-san,“ odpověděla Ayumi s nesmělým úsměvem.
„Páni, dnes vypadáš ještě krásnější,“ Hidan vzal do ruky její drobnou ručku a přitáhl si ji k ústům. Ponechal ji tam déle, než bylo Ayumi příjemné. Jemně mu ji vytrhla, celá zalitá ruměncem. „J-já.. udělám snídani.“
Vyrazila do kuchyně, kde se stále choulil Itachi s Deidarou v náručí.
„Ááá,“ vykřikli oba svorně při pohledu na osobu ve dveřích a odstrčili se od sebe.
Ayumi však nekoukala na ně, ale na nepořádek kolem nich.
„Co jste dělali?“ zeptala se smutně.
„Prali jsme se a bylo to bezva,“ zazářil Hidan.
„Ayumi, omluv mé kolegy. Občas se nechají unést, ale neboj, já ti s tím úklidem pomůžu,“ zazubil se Deidara.
„To od tebe bude moc hezké,“ pousmála se mdle Ayumi a vešla do kuchyně.
„Já taky, já taky,“ hlásil se Hidan.
„Ne, děkuji. Myslím, že to ve dvou zvládneme rychleji,“ odmítla ho.
„Ale on ani nerozezná jeden konec koštěte od druhého,“ namítl Itachi.
„A ty snad ano?“ založil si paže na hrudi Deidara.
„Samozřejmě, hraju přece golf,“ zatvářil se Itachi nafoukaně.
„Prosim tě, ty si jdi vyvenčit to svoje štěně a neotravuj,“ odsekl Deidara.
„Ale ne! Málem bych nechal Bobíka o hladu,“ Itachi se dramaticky chytl za hlavu a odešel zkontrolovat své štěně.
„Vy máte psa?“ zeptala se Ayumi udiveně.
„Ne. Vodítko,“ vysvětlil jí Hidan.
Ayumi sice nebyla o nic moudřejší, přesto ale neztrácela čas vyptáváním a hned se pustila do práce.
„Tady máš utěrku,“ dolejzal hned Hidan a podal jí roztrhaný a zkrvavený hadr.
„Fuj,“ odtáhla se od něho. „To je hnus.“
„Co nám tady děsíš hospodyňku?“ přihnal se Deidara, aby Ayumi uchránil před jistým nakažením HIV. Vyšoupnul Hidana z okna a zabouchl dveře. „Můžeme!“
Ayumi už klečela na zemi a sbírala střepy. Deidara držel v rukou smeták a štětku a zálibně si dívku prohlížel. Sesbírala střepy a vyhodila je do koše. „Mohl bys tu zamést?“ obrátila se na Deidaru.
„No jasně,“ přikývl hned ninja a začal se ohánět štětkou. Ayumi na něj pouze nevěřícně koukala. Deidara si toho všiml a otočil se na ni. „Dělám něco špatně?“
„Možná by bylo lepší, kdybys použil ten smeták, ne štětku na záchod,“ napověděla nesměle.
„Jo, aha. No já to věděl, jen jsem tě chtěl pobavit,“ blonďáček se trošku rozpačitě usmál a odhodil štětku. „Přece si nemyslíš, že bych vážně chtěl zamést tou.. é.. štětkou na záchod.“
„Aha.. promiň, asi jsem ten vtip nepochopila,“ otočila se Ayumi k dřezu.
„To nevadí, můj humor nechápe víc lidí,“ fňukal Deidara.
„Chudáčku,“ politovala ho Ayumi.
„Jo, jsem takový chudáček. Nikdo mě nechápe,“ využil Deidara příležitosti.
Ayumi na něj trochu zaraženě hleděla. „To je mi líto.“
„Fňuk, potřebuju obejmout,“ zaštkal hraně Deidara a po očku sledoval Ayuminu reakci.
Dívka se zarazila a překvapeně na něj pohlédla. Deidara zamrkal.
„Já.. myslím.. Itachi tě jistě obejme,“ otočila se od něj.
„Ale já potřebuju někoho.. jako jsi ty,“ nevzdával to Deidara.
„Myslím, že nepotřebuješ někoho, jako jsem já,“ stála si na svém Ayumi. Tváře jí hořely jasnou červení. V tom do místnosti vtrhl Kakuzu.
„Co to tady děláte, mládeži?“ zahřměl a podezíravě těkal pohledem po těch dvou.
„Ty jsi vyrazil dveře!“ obvinil ho Deidara.
„Jo. Hidan mi přišel říct, že jste se tady zamkli a bojí se o čest naší nové hospodyňky,“ soustředil se na Deidaru Kakuzu. „Ale já mu říkal, že takovej nezkušenej zajda jako ty by si nic nedovolil.“
„Já nejsem žádnej zajda! A zkušeností mám pětkrát víc než ty!“ ohrazoval se hned Deidara očividně rozhořčen Kakuzovým obviněním.
„A kde bys je asi tak vzal?“ ušklíbl se Kakuzu a popadl Deidaru za límec. „Jdeme. Necháme Ayumi pěkně v klidu pracovat.“
„Ale já jí tady pomáhal,“ namítl Deidara a snažil se vyprostit svůj límec.
„No jasně, na to ti neskočim. Chtěl jsi navštívit její stavení, ty prasáku!“
„Cože?“ nepochopil to Deidara, zatímco Ayumi vypadala jako velmi vyzrálé rajče.
„Chtěl jsi napnout plachty,“ snažil se mu to objasnit Kakuzu.
„Ehé?“ vyvalil oči Deidara.
„Hm,“ uvažoval Kakuzu, jak by to tomu zabedněnci ještě vysvětlil. „Chtěl jsi s ní jíst ovoce.“
„Nic jsem s ní jíst nechtěl,“ zavrtěl Deidara zmateně hlavou. Ayumi v rukou sevřela nakřáplý talířek.
„Prostě jsi ji chtěl vojet,“ ozval se právě se objevivší Hidan. Deidara zrudl taky. „T-to není pravda,“ zapřel to ihned. Ayumi těkala pohledem z jednoho na druhého.
„Jo, jo, je. Vždyť jsi to včera říkal,“ ukázal na něj Hidan.
“Asi bych měla uklidit,“ řekla Ayumi po chvíli nepříjemného ticha.
„Jo, to bys měla,“ souhlasil Kakuzu a popadl ty dva za límce. „My tě necháme v soukromí.“
Kakuzu teatrálně prošel dírou, jež kdysi bývala dveřmi, doprovázen vztekáním se a nadáváním. Jakmile zmizel za rohem, ozvaly se dvě rány a pak nastalo ticho. Ayumi odrudla a pustila se do úklidu. Na konci dne bylo přízemí jako ze škatulky. Ayumi si unaveně otřela zpocené čelo kapesníčkem a vyhodila ho do koše. Hned na to se objevil Itachi a už se hrabal v odpadkách ve snaze kapesníček najít. Po chvíli vytáhl banánovou slupku.
„Ách, cítím její vůni,“ mumlal s blaženým úsměvem a strkal si slupku pod nos.
„Proč fetuješ ten banán?“ podivil se Sasori.
„Protože na něj sahala Ayumi,“ rozplýval se Itachi.
„Vždyť je to slupka od banánu, co jedl Kakuzu,“ namítl Sasori.
„Áá, néé, fůůj,“ vyjekl Itachi.
„To jsi řekl vážně moc výstižně. Mimochodem, Ayumi použila naši toaletu, zkus toaletní prkýnko,“ poradil Sasori.
Itachi odsvištěl na záchod mazlit se s prkýnkem a Sasori osaměl.
„To je debil,“ usoudil, právě když kolem něj procházel Zetsu, který mířil do kuchyně.
„Za chvíli bude večeře,“ oznámila mu Ayumi, když tam došel.
„Už se nemůžu dočkat,“ začala slintat Černá půlka.
„Ta holka vypadá chutně,“ souhlasně přikývla Bílá.
„Ruce pryč!“ přihnal se Hidan. „A zuby tak,“ dodal při pohledu na kanibala.
„Jen bych ochutnal,“ zaprosila Bílá půlka.
„To už chtělo víc lidí,“ poznamenal Sasori, který také přišel do kuchyně. „Ale nemyslím, že k jídlu.“
„Jo, Deidara včera vykládal o tom, jak jí chce přefiknout,“ žaloval Hidan.
„Ehm, ehm,“ odkašlala si Ayumi, aby připomněla, že je přítomna.
„Jé, ty jsi tady,“ uvědomil se Hidan. „No, měla by sis na něj dávat pozor. Je to děsnej zvrhlík.“
„Děkuju za varování, pomohl bys mi, prosím, prostřít stůl?“ požádala Ayumi.
„Ale jistě, pro tebe cokoli,“ Hidan nasadil samolibý úsměv a zamířil k příborníku.
Sasori se usadil za stůl a čekal.
„Jestli zvládneš jíst knedlíky hůlkami, tak jsi fakt dobrej,“ poznamenal škodolibě na adresu Hidana.
„Ehm,“ odpověděl mu ten a šel vyndat vidličky a nože.
„Páni, ty vaříš stokrát líp než Konan,“ liboval si Deidara. Vzápětí mu přistál na hlavě podvazek.
„To jsem jako neslyšela,“ podotkla Konan.
„Kdo to po mě hodil?“ otázal se Deidara a s nadějí se podíval po Ayumi.
„Já, ty dement,“ poklepal se na hlavu Kisame.
„Ááá,“ Deidara se nezmohl na nic jiného než na rozhořčený jekot.
Ayumi, která zrovna nandávala Peinovi salát a nakláněla se při tom přs stůl, přičemž Itachi se zájmem studoval její hrudník, který se nacházel jen několik centimetrů nalevo od něj, překvapeně vzhlédla a nasadila mírně znechucený výraz.
„Máš tam nějaké smítko,“ plácl Itachi první výmluvu, která ho napadla.
„Eh, cože?“ podívala se na něj překvapeně Ayumi, která se předtím zabývala Deidarou a Kisamem.
„Chci říct, že je to moc dobrý,“ zamumlal Uchiha a rozhlížel se kolem sebe, neboť si myslel, že znechucený výraz patřil jemu.
„Aha, děkuji, jsem ráda, že ti to chutná,“ rozzářila se potěšeně dívka.
„Sklapni, pseudo-Sakuro. U jídla by měl být klid,“ okřikl stále ječícího Deidaru Kakuzu. Ten sklapl, ale jen proto, že na něj Kakuzu zamával svou zešedlou rukou.
„Co to má být? Nutím tě snad já jíst tvé příbuzné?“ obořil se Zetsu an Ayumi při poledu na salát na svém talíři.
„To je salát,“ vysvětlila mu zaraženě Ayumi.
„Já přece vím co to je!“ rozkřičel se na ni.
„Tak proč se mě na to ptáš?“ nechápala stále Ayumi.
„Neřvi na ní, okurko,“ obořil se na Zetsua Hidan vztekle.
„Měli bychom jí sežrat,“ mumlala černá půlka.
„A jeho taky,“ dodala bílá.
„Jdi od stolu, Zetsu. Padej za dveře,“ vyzval ho Pein.
„Vždyť to by jen vtip,“ Zetsu zvedl ruce ve snaze Peina uklidnit.
„To doufám,“ vrhl na něj Pein zamračený pohled.
„Mohla bys nám, PROSÍM, dát něco jiného než zeleninu?“ požádala černá půlka směrem k Ayumi se značně sarkastickým důrazem na slovo prosím. Ayumi kývla a podala Zetsuovi jablko.
„Tetička Julie!“ vykřikl Zetsu polekaně a vrhl se k jablku se slzami v očích. Ayumi polekaně ucukla a zakopla o Hidanovu kosu. Začala padat. Hidan se vymrštil a Ayumi rychle zachytil.
„Málem jsi ušpinila moji kosu,“ upozornil ji.
„Promiň,“ omluvila se rozechvěle a narovnala se na nohy.
„Pitomče,“ odstrčil ho Itachi. Nestalo se ti nic? Nejsi zraněná?“
„Není, vždyť jsem říkal, že to bylo jen málem,“ mumlal Hidan. Itachi ho ignoroval a starostlivě Ayumi prohlížel.
„Jsem v pořádku,“ ujistila ho Ayumi a opět se chopila salátu.
„Jak jsi jí mohl dovolit něco takovýho?“ zařval Zetsu vyčítavě na Peina.
„Co myslíš?“ zeptal se Pein a nebodl okurku, kterou následně strčil do pusy a rozžvýkal.
Zetsu pohoršeně vytáhl zapalovač a přidržel ho Konan před obličejem.
„Jestli jí okamžitě nenařídíš, aby přestala vraždit mé příbuzné, tak ti zapálím holku a budeš mít po ptákách,“ zavrčel výhružně.
„Spíš po dětech,“ ušklíbl se Deidara zatímco Sasori lezl po lustru daleko od zapalovače.
„Další teorii mru bychom už stejně nezvládli.“
Pein se na něj zle podíval. Konan to přestalo bavit a jednu Zetsuovi vrazila. „Děti si se zapalovačem nemaj hrát,“ poučila ho a odplula z kuchyně.
„To je normální, zvykneš si,“ řekl Itachi povzbudivě, když si všiml, jak šokovaně se Ayumi tváří.
„Ale prč jsi zelený?“ vypískla polekaně a ukázala na něj.
„Říkal jsem si, že bych mohl změnit barvu, však víš, změna a tak,“ mávl Itachi rukou.
„Ale, Itachi, ty jsi vážně nějakej zelenej,“ ozval se Deidara.
„Čím to?“ ptal se Hidan.
Itachi se podíval do dvířek od trouby. „A no jo, fakt, já jsem zelenej. To je divný.“
„Nekousl tě náhodou Zetsu?“ vyptával se Kakuzu.
„Nevzpomínám si,“ řekl Itachi a omdlel.
„Itachi!“ vyhrkla Ayumi a vrhla se k padlému ninjovi.