A jsme v háji: Konan stávkuje 11

Oba ninjové odešli truchlit jinam a zanechali ty tři přetahovat se o utěrku a tancovat při tom stepovat na střepech. Itachi se vzpamatoval nejdřív.
„Proč se pereme o utěrku, když není co utírat?“ zeptal se.
„Já nevím, ale je to sranda,“ řekl Deidara.
„Jo, taky mě to baví,“ zajásal Hidan a jednu Deidarovi vrazil.
„Ty parchante!“ vřískl Deidara a podrazil Hidanovi nohy.
„Kreténe!“ oplatil mu Hidan a zkroutil mu ruku za zády.
„Nechte toho! Tohle neodpovídá mé teorii míru,“ ozval se Pein, který se konečně vyškrábal po břečťanu do okna.
„Drž piercing!“ okřikl ho Itachi a kousl ho do nohy.
„Jak jsi mě mohl kousnout do nohy, když ji mám pořád venku?“ podivil se šéfik, jelikož ztratil přehled o svých údech.
„Protože jsem chladný génius Uchiha,“ nafoukl se Itachi, „Jsem agent 0014.“
„Proč 0014?“ divil se Pein.
„Protože jsem dvakrát lepší než James Bond,“ chlubil se Itachi.
Hidan zatím držel Deidaru v kleštích. Ten se snažil vyprostit ze sevření.
„Chachá, jsem silnější,“ řval Hidan a pustil Deidaru, aby se mohl bušit do prsou jako gorila.
Deidara využil situace a kopl Hidana do slabin. Ten se jen zasmál. „Deidaro, kdy konečně pochopíš, že bolest je ta nejkrásnější věc na světě.“
„Ne, ne, Ayumi je nejkrásnější na světě,“ ozval se Itachi.
„Aha,“ hlesl Deidara který nepochopil, co ti dva říkají.
„Hm, máš recht. Ayumi je krásnější,“ souhlasil po zralé úvaze Hidan.
„Já vím, že mám pravdu. Jsem přeci chladný génius a agent 0014,“ zopakoval Itachi.
„Sklapni, génie,“ okřikl ho Deidara, který konečně zase zapnul. „Jdu spát.“
„A proč nám to oznamuješ? To máme jít s tebou?“ ušklíbl se Hidan.
„Já bych šel,“ pípl Pein.
„Peine, co tady děláš? Vždyť už jsem tě dávno zakous,“ podivil se Itachi.
„Já nevím,“ řekl Pein a začal žmoulat prstíčkama. Pak se s řevem zřítil z okna, protože si neuvědomil, že ruce jsou to jediné, co ho drží v okně.
Deidara odplul z místnosti.
„S kým se teď budu prát?“ otázal se Hidan sám sebe a zamyšleně si mnul bradu.
„Třeba se mnou,“ navrhl Itachi.
„Ty jsi moc slabí,“ mávl rukou Hidan. „Jdu taky spát.“
„A co mám dělat já?“ zeptal se Uchiha. „Můžeš uklidit Peina,“ dostalo se mu odpovědi.
„Ááá, kdo to mluví?“ vyjekl Itachi. Pak se trochu uklidnil. „Ty.. jsi moje svědomí?“
„Ano, dlouho jsme spolu nemluvili. Jak se máš?“ ozval se opět hlas.
„Celkem to jde,“ pokrčil Itachi rameny.
„Jak se ti žije s tím, že jsi zabil své rodiče a už nikdy nedostaneš dárek k vánocům?“
„Žije se mi s tím dobře,“ odpověděl klidně Itachi a vesele kopal do střepů.
„A co říkáš na to, že ti nikdo nepřečte pohádku na dobrou noc?“ rylo dál svědomí.
„Neříkám nic,“ usmál se Itachi.
„Dokážeš se smířit s tím, že jsi nezabil svého bratra?“ tázal se škodolibý hlásek.
Itachi se konečně zamračil. „Tak s tím jsem se ještě nesmířil. Byl to děsnej pech, že se tomu vyhnul.“
„Jakej pech?!“ vykřikl právě se objevivší Sasuke.
„Jejda, můj bratr tu je. Svědomí, necháme debatu na jindy,“ vyjekl překvapeně Itachi.
„Ty žádné svědomí nemáš, to jsem byl já,“ Sasuke vítězoslavně zabodl prst do Itachiho čela.
„Ty?“ divil se Itachi a mnul si čelo.
„Pche,“ odpověděl mu Sasuke.
„Tak hele, já chápu, že jsem tvůj starší bratr a jako starší bratr jsem tvůj vzor, ale tohle byla moje hláška,“ zamračil se Itachi.
„Pche,“ zopakoval Sasce a přidal vražedný pohled.
„Špatně, vražedný pohled vypadá jinak. Počkej, ukážu ti ho. Mangekyu sharingan!!“
„A dopr.. ,“ bylo poslední, na co byl Sasuke schopen pomyslet.
„Cháchá, brácha. Zase jsem tě dostal,“ smál se mu Itachi v iluzorním světě.
„Víš, co teď udělám?“ položil pak řečnickou otázku se škodolibým úsměvem.
„Upečeš bábovku?“ napadlo Sasana.
„Ne, zničím to, co je ti nejdražší. Tvoji sbírku beybladů!“ z Itachiho hrdla se začal drát ďábelský smích.
Sasuke nevěřícně vyvalil oči. „To bys neudělal!“
„Ale ano, udělal,“ potvrdil Itachi s úšklebkem.
„Tak krutý nemůžeš být ani ty!“ drkotal zuby Sasuke.
„Musíš se ještě hodně učit, bratříčku,“ uculil se Itachi a vytáhl krabici s nápisem NESAHAT.
„Ne, ne, ne,“ chmatal Sasuke po krabici, ale Itachi ji zdvihl nad hlavu.
„Teď přijde tvá smrt!“ vykřikl teatrálně. Sasuke se vrhl na Itachiho. Itachi šokovaně hleděl na svého bratra, který ho škrtil. Pak se s řevem probudil na kuchyňské podlaze. Nad ním stál Deidara s rukama kolem jeho krku.
„Neřvi!“ cloumal s ním. „Už jsem spal! Zdál se mi sen o králíčkovi a srnkách a ty pak začneš řvát a vzbudíš mě!“
„Tak co mě škrtíš, ty pseudo-Sakuro?!“ okřikl ho Itachi a snažil se hlubokými nádechy a výdechy uklidnit.
„Škrtím tě, protože jsi mě naštval!“ odvětil Deidara.
„Jau, tys mě kousnul,“ zařval Itachi bolestně a chytl se za krk.
„Cha! Hodná ručička,“ pohladil Deidara svou pravou ruku.
„Strč si ty pracky do pryč!“
Ninjové si ve svém rvačkovém zápalu ani nevšimli, že už začalo svítat. Netrvalo dlouho a Ayumi již stála před dveřmi Aka-sídla.