Londýnská eskapáda - 6. kapitola - Exorcisté

„Klidné, jemné, temné. To se mi líbí!“ pronesl hlas s nepopsatelným nadšením. Dívku to mumlání a pobrukování… vyděsilo, ne, to je velice nepřesně a nedostatečně řečeno. Strachy se nemohla ani pohnout, rukama se křečovitě držela postele a téměř nedýchala.
„Co kdybys mi to tu ukázala?“ vydechlo zvíře uvnitř jejího břicha, dívka přímo prožívala nadšení toho zvláštního tvora. Přinutilo ji to promluvit.
„Nic se prozkoumávat nebude!“ vyjekla ne moc přesvědčivě.
Monstrum ta slova rozzuřila. Kimberly se zvedl žaludek a cosi podobné duchovi s obrovskou liščí hlavou se vynořilo z její hrudi, bylo to děsivější než nějaký sen. Černovlasá moc dobře věděla, že takhle sny nevypadají. Měla co dělat, aby nezačala z plných plic ječet.
„C… co mi chceš?“ zajíkla se černovláska, teď už s úplně vytřeštěnýma očima.
„Musíš se o mě starat,“ prohlásilo stvoření. „Aby mi nic nechybělo.“
„Ehm, no, to… to teda půjde dost, no, těžko,“ vykoktala ze sebe a pootočila hlavu, protože zaslechla šramot. Ve dveřích stála Janett a vyjeveně zírala na svou sestru a tu podivnou rudou bytost, která byla spojena s jejím břichem.
„Zůstaň, kde jsi! Za žádnou cenu se ke mně nepřibližuj!“ zasyčela černovláska a sestra na ni ustrašeně zírala. „Mám… mám teď v těle démona,“ pokusila se o vysvětlení, ale věděla, že Janett tím neuklidní, spíše způsobí pravý opak. „Hoď po mně mobil,“ zasípala.
Druhá černovláska opatrně zavrtěla hlavou. „Je půlnoc, Kim,“ špitla.
Uznala to. Bylo by teď nemístné Sommersovi budit. Stejně… co by jim asi tak řekla? Promiňte, vzbudil mě démon? Omluvte, že ruším, ale devítiocasá liška mi baští ségru? Ať nad tím přemýšlela, jak chtěla, docházela ke stejnému závěru… Není blázen, vydrží čekat do rána. Koneckonců… tenhle hlas je jen odrazem tvora, který přebývá uvnitř její tělesné schránky (při té představě se jí dělalo špatně od žaludku), takže by jí neměl nijak vážně ublížit.
Liška to nejspíš cítila stejně. „Nechám tě teď odpočívat, dívko,“ zabručela a rudá silueta se stáhla zpátky do svého jádra.
Kimberly vydechla úlevou. „Už můžeš jít spát, Janett. Už je to dobrý.“ Sestra plaše přikývla a vyklouzla z ložnice. I pro ni to byl nezapomenutelný zážitek.

Černovláska se ráno probudila a jako první sáhla po kalendáři. Znovu úlevně vydechla, dnes je sobota. Prožila bezesnou noc a v hlavě jí stále vířily myšlenky na Kyuubiho ženský protějšek, který jí přebýval v břiše. Věděla s jistotou, že tam stále je, protože cítila tu vnitřní horkost.
Rodiče už byli dávno pryč, mohla počítat jen s podporou své mladší sestry. Rychle se oblékla, opláchla si obličej a sešla po schodech ke kuchyni.
„Budeš jíst?“ vyzvídala Janett.
„Jo. Chci si dát něco ostrýho.“
„Ale vždyť ty přece pálivý nesnášíš!“ namítla černovláska.
„Prostě si chci dneska zkazit žaludek. Co tam teda je?“
„Tátovo speciální chili omáčka.“
Kimberly se uchechtla. „To beru.“ Sáhla po naběračce.
„A nemyslíš si, že tím to zvíře spíš rozzlobíš?“ zeptala se Janett nesměle.
„Přesně o tohle tu jde. Potřebuju toho démona ze sebe dostat, chápeš? Radši ať chcípne ta věc než já. Pro dobro světa se musí něco obětovat,“ prohlásila moudře středoškolačka.
„Ty to děláš kvůli světu?“ podivila se její spolupachatelka.
„No samo! Kdyby se tahle… Kyuubinka dostala ven, bylo by to tu pěkně vostrý.“
„Aha,“ hleslo děvče a vytrhlo sestře naběračku z ruky. „Tak to si teda ještě přidej!“
Kimberly se na ni smutně podívala. Dnes si určitě odrovná všechny své chuťové buňky.

Zrzka telefonovala, v domě zatím vládl neuvěřitelný zmatek. „Jo, slyším tě, Kim. Cože? Heleď, tak to moment, i sranda má svý meze!“ Hovořící dívka odstrčila ruku nedočkavého ninji. „Ne, Lee, teď vážně nemůžu jít urovnávat tu bitku v kuchyni!“ zlobila se Ashley. „Prosím tě, nech si ty vtípky, Kimberly, jo? Že Kyuubinka? Co? Špatně tě slyším, moment…“ Dívčina ruka automaticky uhodila ninju v zeleném přes nos. „Prostě jsem řekla ne!“ zaječela zrzka a opět sáhla po mobilu. „Víš co? Tak přijď, doma stejně nikdo neni.“
Dotelefonovala a rozhlédla se po matčině ložnici, ninja už zmizel.

Když zoufalá černovláska přišla, Ashley jí uvařila čaj a posadila do křesla, jak se to dělává s duševně nalomenými pacienty. „A z čeho jsi ty tak zpocená?“ divila se Kimberly a čekala na smysluplnou odpověď.
„Ehm, no… Deidara a Sasuke se přeli tak dlouho, až se porvali. A heleď… to s tím Kyuubim pomlčka ženskou jsi myslela vážně?“
„Jo. Zeptej se Janett. Viděla, jak mi to leze z břicha.“
„Tak to je teda síla!“ hvízdla zrzka.
„Potřebuju nutně mluvit s Gaarou. Je tu někde?“
„Jo, myslím, že bude v obýváku,“ vzpomněla si Ashley.
Černovlasá se okamžitě zvedla. „Tak pojď, budu tě potřebovat.“

V obývacím pokoji před televizí vysedával uhranutý Naruto, píseční bratři, Deidara, Hidan a Tsunade.
„Kde máš Kakuzu?“ zajímala se Ashley.
„Podle všeho zakopává prachy u vás na zahradě,“ odtušil. Rusovláska to raději nekomentovala. Dovedla si živě představit, co se asi tak stane, až všetečná paní Peabodyová, uvidí na jejich zahradě muže s maskou.
„Sledujete něco zajímavýho, nebo vás můžem vyrušit?“ zeptala se.
Ninjové se po sobě podívali a pak svorně prohlásili: „Těch pět minut obětujem.“ Hokage neřekla nic, měla v ruce rozečtenou knihu.
„Hm, řekla bych, že tohle bude spíš na dýl,“ zarazila se Ashley. To u nich vzbudilo zvědavost.
Tsunade odložila spis a přísně se na černovlásku podívala. „Vyhrň si tričko!“ poručila a dívka ji ihned poslechla. Na hrudi měla rudé značky. „Hm,“ zamračila se vládkyně Skryté listové vesnice a přikázala dívce lehnout si na záda na koberec, příliš se jí do toho nechtělo.
„Co se děje, Tsunade-sama?“ Do pokoje nakoukla Sakura, v patách jí byl Sasuke a Lee.
„Jak to?“ zarazila se Hokage a znovu zmáčkla dívce břicho. Té se nelíbil zasmušilý výraz v jejím obličeji, a už vůbec ne její rozzářené ruce zeleně světélkující. „Jiraiya je teď ve městě, vrátí se až k večeru,“ zamumlala.
„A co ten s tím má co dělat?“ nechápala černovláska.
Blondýna se zamračila. „To ti poví Naruto.“
Uzumaki zaslechl svoje jméno. „Já nic neprovedl, bábi!“ ohradil se.
Tsunade zrudla. „Neříkala jsem ti snad, že mi tak nemáš říkat?“ Napřáhla ruku a ninjové se okamžitě kryli, jen Gaara ji pozoroval se zájmem.
„Tak co s tím mým démonem, babčo?“ ozvala se Kimberly a Hokage upřela vraždný pohled pro změnu na ni. „Ehm… já… já… omlouvám se, vyklouzlo mi to!“ bránila se černovláska, ale žena se k ráně nechystala. Místo toho se zachmuřila. „Budeš muset počkat do večera,“ řekla nejistě a dívka se zarazila. To je to skutečně tak zlé?

Ashley do kamarádky šťouchla. „Nechtěla ses na něco zeptat Gaary?“ připomněla jí. Plácla se do čela, posadila se a tričko se vrátilo na původní místo.
Červenovlasý se zarazil. „O čem chceš mluvit?“
Kimberly se malinko zastyděla. „Chtěla jsem se jen zeptat… jak se vypořádáváš se svým démonem?“ Zdálo se jí to, nebo opravdu posmutněl?
„Omlouvám se, ale nemohu sloužit,“ ukázal rukou, že si nepřeje mluvit.
„Ale já tě přeci o nic nežádala!“ podívala se na něho nechápavě.
Kankurou se pokusil o vysvětlení. „On tím myslel, že ti to nemůže říct, protože už svého démona nemá.“
„Může za to on!“ zachmuřil se Gaara a mávl rukou za sebe.
Deidara si to samozřejmě nenechal líbit. „Tak bacha, nejel jsem v tom sám! Byl u toho Itachi, Kisame, Hidan… dokonce i ten mrňous Tobi! A když už jsme u toho, všechno to byl Šéfův nápad!“ zašklebil se a Hidan po něm skočil. „Tak… a teď ještě klidně vyzraď, kde máme sídlo, troubo!“
Kimberly se obrátila k Narutovi, v očích výraz čirého zoufalství. „Naruto… jak ty se domlouváš s Kyuubim?“ chytala se poslední naděje.
Uzumaki se na ni zahleděl všecek udivený. „Nijak. On… si do života nenechá kecat,“ prohlásil, jako by se nechumelilo.
Černovláska se začala rozhlížet po pokoji. To opravdu nenajde nikoho, kdo by jí mohl pomoci? Jak to tak vypadá, zase zůstane odkázaná jen sama na sebe. Podívala se na zrzku, tak krčila rameny. No, rozhodně by měla na něco přijít dřív, než bude čas vyrazit domů.

Zprávu o Kyuubim ženského pohlaví roznesl Lee a Tobi mu zdárně sekundoval. Všichni se přišli podívat, jak se hubí démon.
„Dobře, vezmem to logicky…,“ uvažovala Ashley. „Když jsi prve… prve měla ty hady, tak se to silou vůle taky zlomilo, a ten dřevěnej barák, jak jsme pak chytali to naše tornádo, tak ten se přece taky nepostavil celej! Musí existovat způsob, jak to zastavit!“
Dívka trvala na tom, že problém má řešení, ale Kimberly jí to moc nevěřila.
„Co kdybysme ho z ní zkusili vymítat po Akatsuki způsobu?“ navrhl Deidara.
Zrzka ten nápad okamžitě zamítla. „Ani náhodou! Já nechci přijít o svou nejlepší kamarádku!“
„Každý přece ví, že démonní chakra se potlačuje vůlí,“ ozval se Sasuke.
„Hm, slovo odborníka,“ ušklíbl se Itachi a Sakura na mladém Uchihovi visela pohledem, právě tak Lee a Kimberly také, každý ovšem z jiného důvodu, růžovláska automaticky, Lee se divil a černovláska hledala záchrannou nit.
„Tak vůle, jo?“ zabručela, zapřela se rukama o podlahu a chvíli to vypadalo, že tlačí, to však ninji tak zmátl výraz dívčina naprostého soustředění. „Já chci, abys zmizela. Nechci tě ve svém těle. Odejdi!“
Rozkašlala se. Gaara se k ní sklonil, položil jí ruku a břicho a zasyčel, měl ji celou popálenou. Když mu ji Sakura ošetřovala, smutně vrtěl hlavou.
„Zuří,“ hlesla černovláska. „A já mám teď strašnou chuť si do někoho kousnout.“
„Aport!“ Zrzka odběhla do kuchyně a následně hodila po kamarádce cibuli.
„Blé,“ zaškaredila se černovláska, žaludek už měla zase jako na vodě. „No, tak fajn, chytráci, když nevíte, co dělat, tak to teď necháme, počkáme na extra zvrhlíka a potom…“
Zarazila se uprostřed věty. Ten pocit už znala, o slovo se hlásilo další ninjovské jutsu. Prosím, ať je to něco bezpečnýho, říkala si v duchu. Zhluboka vydechla.
„Kim? Už vnímáš?“
Černovlasá se na ni váhavě podívala. „No, víš… teď bych se hrozně potřebovala někomu podívat do hlavy,“ přiznala.
Ashley sáhla po deskách se seznamem jutsu a začala v nich listovat. „Aha, takže teď si hraješ na…“
„Ino,“ doplnil ji Shikamaru, dívka přikývla.
„No, takže… potřebuju se někomu nabourat do hlavy. Kdo se hlásí dobrovolně?“