Bloom - 25. kapitola - V osidlech nejistoty

Bloom k sobě tiskla už poněkolikáté spravovaný polštář, měla ze sebe radost, všechny plány jí skvěle vycházely. A ten vesničan… chutnal výtečně. Aspoň na něčem se černá s bílou shodly. Ale Zetsuovo nesmyslné chování zelenovlasé přivandrovalkyni pořádně vrtalo hlavou. Byl tak úzkostlivý a… zuřivý. Nesedělo jí to na něm. Nebála se ho, jen se v jeho přítomnosti cítila nejistě.

Konan byla z chování zelenovlásky také dost nesvá. Po své poslední drobné epizodě spojené s létáním se probudila uprostřed noci v prázdném zatemnělém pokoji. Přepadl ji strach, jak ji i po čas mdlob pronásledovaly hororové výjevy se Zetsuem a Bloom v hlavní roli. V tom posledním se oblizovali, dělali na ni nehezké posunky a oba nazí do půl těla (nutno říci, že ninja postrádal svou masožravou ochranu) se vroucně drželi jeden druhého. Byla to scéna tak děsivá, že se modrovlasá kunoichi s vřískotem vrhla tam, kde tušila dveře. Do několika vteřin se přiřítili Akatsuki. Hidan při pohledu na roztřesenou trapičku dostal záchvat smíchu, Kakuzu co chvilku pochrchlával a pokašlával. Deidara a Kisame se jali prohledávat pokoj a museli smutně konstatovat, že žádný vetřelec se v něm nenachází. Bloom se Zetsuem po sobě vrhali vražedné pohledy, Itachi se mračil a Sasori zůstal v posteli.
Vůdce přistoupil ke své vzlykající týmové partnerce a zkoušel jí rázně domluvit. Nakonec se vzdal metody řešení problémů po dobrém a pohrozil jí: „Okamžitě s tím přestaň, nebo ti budu muset vrazit pár výchovných. Zbabělou kunoichi, co se roztřese kvůli každé drobnosti, nemůžeme v sídle potřebovat! A jestli ani tohle nepomůže, přikážu ti sbalit si věci a zmizet odtud!“
Konan okamžitě přestala pofňukávat. „To bys přece neudělal!“
„Nejsi nepostradatelná!“ zasadil jí poslední ránu. Pak odešel a ona se za ním ještě chvíli dívala s pusou dokořán. Zbylí Akatsuki se se zdvořilými gesty trousili z pokoje, když tu se ozvalo strašlivé zaskřehotání. „Tobi o něco přišel?“
Itachi pootočil hlavu, vymrštil ruku a v příští chvíli už držel skrčka za plášť a přitahoval si ho k sobě. „Co jsme ti říkali o lekání ostatních? Řeklo se: Žádný noční tyjátry! Nebo chceš dostat pár facek?“
„Tobi je hodný kluk!“ zapištěl mužíček a vyklouzl na chodbu.
Modrovláska se už cítila o něco lépe. „Vypadněte už! Tady nejste vůbec nic platný!“ zajíkla se a ninjové se s reptáním vytráceli. Zůstal jen Itachi.
„Něco jsi zapomněl? Nebo můžu čekat slova útěchy?“
„Ani jedno, ani druhé,“ ušklíbl se. „Jen chci mít jistotu, že tu sirénu nespustíš znova. Zůstanu tu s tebou, dokud neusneš,“ prohlásil s rozhodností.
„Jak milé od tebe!“ řekla kousavě a posadila se na postel. „Jenomže… poslední dobou jsem nervózní z té druhé ženské, z… Bloom. Co ty si o ní myslíš?“
„Je velice… přitažlivá,“ mínil černovlasý bojovník.
Ta odpověď ji zarazila. „Dřív ses po mně otáčel.“ Podívala se na něho vyčítavě. „To mám soupeřit s ní?“ křikla plná zoufalství. Vzal za kliku a zanechal ji ve tmě, křečovitě se rozvzlykala.

Pokud se někdo z ninjů bál ještě víc než Bloom, byl to Zetsu. Ostatní se už začínali obávat nástupu paranoi, protože kanibal dělal vše proto, aby se nezranil. Věděl, že by to nebyl Sasori, kdo by ho dostal do rukou. Už nejmíň po padesáté rozmlouval loutkáři ten pošetilý nápad, přijmout zelenovlasou za medika. Frustrovaná Konan se nyní kuchyni vyhýbala na sto honů, takže i tam měla Bloom volné pole působnosti.

„Chlapi! Večeře!“ rázný zvonivý hlásek zazněl sídlem. Kanibal se otřásl. Přinutil se nakouknout do kuchyně, kterou strážil červenovlasý, zatímco Zetsuův postrach nosil na stůl misky.
„Zvědavej co dnes máme?“ šklebil se loutkář.
„Určitě to otrávila,“ mínil kanibal. „Já vím, že ty se bát nemusíš, Sasori, ale co my?“ Téměř se z té představy zhroutil. Bloomina přítomnost ho zcela psychicky rozrušovala.
Lékařský ninja se na něho krátce podíval a pak hluboce vzdychl. „Jste zabedněnci, jeden jako druhej! Mám živý jádro, jasný? Živý! Nejsem nesmrtelnej, jenom tak vypadám! Můžu umřít, pokud tě to zajímá.“ Zaťukal si na hlavu a rukou mávnul do strany, aby dal najevo naprosté znechucení. „Tak se dívej!“ Nabral si z misky a strčil si sousto do úst. „Nic moc, ale jíst se to dá. Koneckonců… teprve se to učí.“
Zetsu váhavě sáhnul po jídle, polknul a pak se rozkašlal. „Hořké,“ postěžoval si.
Vtom se ve dveřích zjevila Bloom. „Ještě nějaký talíř?“ Pokradmu sledovala Zetsuovy pohyby, připravena k útoku, kdyby se pokusil o podraz. Ten na ni však zíral mlčky, jen těkal očima, jak ho strach přibil na místo. „Tak až budete něco chtít, tak řekněte.“

U stolu zatím panovala veselá nálada. „Fpálil sem fi jafyk,“ šišlal Deidara a Kisame ho za něj tahal, aby se mohl podívat. Itachi se věnoval peskování Tobiho, Konan a Pein šeptem cosi důležitého řešili a Hidan všechny přítomné šokoval tím, že vytáhl z kapsy podivnou malou lahvičku.
„Fo to e?“ zajímal se blonďáček.
„Koření, exotický, extra třída. Sebral jsem ho tý babče z vesnice pod náma. Je to její nejdražší zboží. Upozorňuju, že fakt hodně pálivý!“ Během řeči si dobrou čtvrtinu nasypal do své vrchovatě naložené misky. Akatsuki se nad tím nepozastavovali. Všichni v sídle věděli, že Hidan si své chuťové buňky odrovnal už dávno.
Kakuzu sklouzával pohledem od lahvičky ke své misce, a pak se ušklíbl. „Naval!“ Sebral mu lahvičku a dodal: „Mně už to neublíží.“

Přicházela k nim Bloom a za ní se ploužil Zetsu, jak mohl nejpomaleji. „Dá si někdo nášup?“ ptala se, ale ninjové jen svorně vrtěli hlavou. Postavila se za nesmrtelného ninju, chtěla ještě počkat, jestli si to některý z nich nerozmyslí.
Ninja s masožravkou už byl mezitím plně zaujat Hidanovou rozevřenou dlaní, v níž byla velká hnědá kulička, která přímo vybízela k bližšímu prozkoumání.
„Hele, seš si jistej, že je to dobrej nápad?“ vyhrkl bělovlasý, ale to už prokleté koření mizelo v kanibalových ústech. Bloom si stoupla Hidanovi po bok a trochu se naklonila, aby měla lepší výhled, nemohla si totiž nevšimnout, že po Zetsuově zbrklém činu všichni přestali jíst.

Kanibal se chytil stolu, zuřivě koulel očima a nohy se mu divně kroutily. „Vyplivni to!“ křičela na něj papírová kunoichi. Otevřel ústa a… z pusy mu vyšlehl plamen.
„Ííí!“ zaječela Bloom, když jí konečky vlasů začaly hořet.
„Ústup a krýt se!“ zavelel Vůdce a ninjové se poslušně stahovali do rohů.
Zelenovlasá kráska se ze všech sil snažila zachránit své dlouhé pramínky. Nakonec nechala z těla vyrašit několikero lián, na kterých se objevily nejdříve listy, pak poupata a z rozkvetlých rostlinek začala stříkat voda. Během několika málo minut byl Zetsu mokrý od hlavy až k patě a jídelnu zaplnil veselý smích. Kanibal se vztekal a zuřil. Měl teď chuť zabít je všechny!