Bloom - 24. kapitola - Mocná

„Ale to už překračuje všechny meze! Vysvětlete mi, jak se to zatraceně mohlo stát?“ Pein zuřivě rozhazoval rukama, málem už uhodil několik svých podřízených a ryčel jak zuřivý býk. „Jak jste vůbec mohli dopustit, aby se to stalo znovu? To si neumíte ohlídat ani vlastní teritorium?“
Akatsuki se tvářili jako zmoklé slepice. Jejich Vůdce je nahnal do haly a nechal je už dobrých deset minut postávat v pozoru. Bloom zívala, Tobi mžoural, Deidara se šklebil a Zetsu mlaskal. Pein je ještě chvíli sjížděl pohledem, kterým by mohl zabíjet na první ránu, ale pak si uvědomil, že jako správný velitel téhle neschopné bandy by měl zachovat chladnou hlavu. „Ihned tam půjde odklízecí četa a toho problému nás zbaví. A varuju vás… ještě jednou a budou padat hlavy!“
Ninji zamrazilo. Ještě se nestalo, aby Vůdce někomu vyhrožoval smrtí takhle otevřeně.

Zetsu a Bloom se hned vydali na místo. „Kde jsi vzala tu katanu?“ zeptal se náhle kanibal, když si všiml, že má jeho zelená slečna cosi pověšeného na zádech.
„Jsem si jí půjčila,“ broukla.
„Aha. A Itachi o tom ví?“ pozvedl malinko obočí.
„Asi ještě ne. Šlohla jsem mu ji tak před pěti minutama.“
Vzdychl. Byla to správná vražedkyně, ale možná až moc chladná. To se doopravdy nebojí, že by se jí mohlo něco stát?

Dorazili na místo činu. Po trávě byla rozstříkaná krev a hrdlo oběti bylo rozervané. Zetsu stočil pohled k východu slunce. Už to bylo hodně dávno, co ho naposledy zradilo vědomí a on zabil, aniž by si to pamatoval. Bylo to někdy krátce poté, co se k Akatsuki přidal Sasori. Jenže tehdy o sobě nepochyboval, protože důkazy byly příliš jasné. Teď to však bylo jiné.
Stočil pohled zpátky a díval se na zelenovlasou dívku. Natáhla se nad mrtvolu, až se celé její tělo ladně prohnulo. „Tak co? Nezačneme už?“ prohlásila laškovně a Zetsuovy žluté oči bez panenek zamrkaly. Dráždila ho, byla to pěkná koketa. Znovu se protáhla a vstala. „Ty jsi ale stydlín!“ zažertovala. „Vůbec k ničemu se nemáš.“ Uchopila do ruky katanu. „Tak aspoň otevři tu brašnu, ať jsi k něčemu.“
„Batoh,“ zabručel kanibal.
„Cože?“
„Je to batoh, ne brašna,“ vysvětloval.
Bloom se urazila. „To je snad jedno, ne?“
Zavrtěl hlavou. „Do brašny by se nám tohle nevešlo.“
Prskla a začala s prací. Fascinovaně ji pozoroval. Počínala si jako skutečná řeznice. Dělala s ním divy, nemohl se zbavit dojmu, že s ním zkouší manipulovat.
„Poslyš… a není to náhodou tvoje práce?“ vyhrkl náhle.
Zaškaredila se na něho. „Jasně, že ne! Toho zrzavýho vzteklouna už teď přece poslouchám na slovo!“

Ano, to byla pravda, a Zetsu to musel uznat. Ale zrovna tak dobře věděl, že Bloom dostává masité přídavky od Itachiho. Mohl by… Ne, ta představa byla příliš bláznivá, než aby se mohla zakládat na pravdě. Jenže… Akatsuki se poslední dobou chovali až neobvykle divně. Kakuzu mladou ženu pozoroval pokradmu, Hidan před ní šaškoval, Tobi se schovával. Žili by pro ni, zabíjeli pro ni. Na malou chvíli si dokázal představit, že Kisame kvůli ní poruší své letité zásady a donese jí k večeři ulovenou rybu. Při té myšlence se otřásl. Je možné, že to zvěrstvo, co má právě teď na očích, udělal některý z nich, aby se jí zalíbil?

Začal se ho zmocňovat vztek. Díval se na ni, v očích stále větší nenávist. Bloom si ho nevšímala. Kanibal obhlédl škody. Vytušil, že tu zakrvavenou trávu musí buď sníst nebo zamaskovat.
„Co to zkoušíš?“ zeptala se zelenovlasá, když pozorovala, jak nutí trávu růst.
„Těžko někomu unikne louka potřísněná krví!“ opáčil vztekle. Už se dál neptala.
Znenadání jí vyškubl objemný batoh z ruky. „Hej! Dej to sem!“
„Já ho ponesu!“ stál na svém ninja.
„Tak za tohle ti nenechám ani kousek, abys věděl! Co tě žere, že mi bereš snídani?“
Zoufale zavyl a odvrátil se od ní. Nakrčila nos a spustila vyčítavou písničku. Hodil si objemný batoh na záda a rozběhl se pryč.

Zchvácená Bloom dorazila k sídlu, plná vzteku strčila do kanibala a nechala ho prolétnout vchodovými dveřmi. „Nehraj si se mnou, trapiči!“
Konan vykoukla za rohem. „Aha, tak vy už jste se vrátili?“ zaradovala se nepříliš přesvědčivě a s hrůzou v očích sledovala, jak se rozzuřený kanibal zvedá z podlahy.
„Tak mi nech aspoň žebro! Si pro něj šáhnu.“ Bez varování otevřela batoh a začala se v něm prohrabávat.
Modrovlásce bylo na omdlení. „Aspoň přede mnou se kroť!“ zaprosila.
Kanibalka na ni upřela hladový pohled. „Tyhle řeči si odpusť, nebo zvážím možnost kousnout si do živýho!“
Na ta slova Konan zareagovala tak, že se, celá bledá, sesunula na zem s rozhozenýma rukama.
„Zasloužila bys, abych tě přivázal k posteli!“ prskl Zetsu a sápal se po „kořisti“. Rychle vytáhla kus „masa“, volnou rukou udeřila ninju do brady a zmizela v nejbližší chodbě. Z druhé strany haly se ozýval pobavený smích. Sasori, kdo jiný? Pomyslel si kanibal zhnuseně, sebral batoh a šel ho uložit na bezpečné místo. Loutkář se smál ještě několik dalších minut, pak se sehnul pro omdlelou a nesl ji v náručí do jejích komnat. O poschodí výš se střetl s Peinem, který podle všeho právě vynadal Hidanovi.
„Co se jí stalo?“ zarazil se a prohlížel si ji.
„Nic zvláštního. Není tak odolná, jak by se mohlo zdát.“ Červenovlasý ho nechal stát zmateného s modrovláskou v náručí a šel si po svých.

Pátrání po Akatsuki se usměrnilo a ninjové mohli opět vyrážet do akcí. Sasori si musel přiznat, že sám tolik práce zvládnout nemůže. Rozhodl se a vybral si pomocníka. Bloom tím byla poctěna.
Jeho kolegové stejný názor nesdíleli, zvláště pak jeden. „Učíš ji dělat s jedy a necháváš bez dozoru v kuchyni. Víš, co to může způsobit?“ dopálil se kanibal a pořádně si dupnul.
Loutkář se na něho ani nepodíval. „Dám ti radu, Zetsu. Budeš se k ní muset chovat mile,“ ušklíbl se, protože už předem vytušil, co bude následovat.
Ninja v obličeji příšerně zrudnul a jeho zuby zlověstně zaskřípaly. „A ty nezapomeň, že i dřevo se dá hryzat!“ zabručel a s hlasitým klením opustil laboratoř.