Lepší budoucnost 3

Lepší budoucnost

3. kapitola

Společně strávený den

Příští den se San vzbudila velmi brzo, ještě pořádně nebylo vidět ani slunce. Vstala a chtěla jít do koupelny, ale o něco zakopla a spadla na Gaaru, ten se okamžitě vzbudil a rozespale se ni podíval, ona z něho chtěla rychle vstát, ale on si ji k sobě přitiskl a políbil ji, ona na něho vykulila oči, ale nijak se nebránila. Ale za chvilku se vzpamatovala a odstčila ho od sebe a šla do koupelny, tam se umyla, oblékla a učesala. Potom přišla do pokoje a Gaara už čekal, kdy vyjde, aby mohl jít také do koupelny. San si ustlala postel a šla do kuchyně, ale teta ještě vzhůru nebyla, tak začala připravovat snídani, když byla hotová, nachystala vše na stůl a chtěla dojít pro Gaaru, ale ten ji předběhl, protože slyšela jeho kroky, jak jde po schodech dolů. Došel přímo k ní a podíval se na ni smutným pohledem a řekl:
„Co jsem ti udělal, že se semnou nebavíš? To je kvůli tomu, že jsem tě políbil?“
„Ne, to není kvůli tomu.....................“nedokončila větu, protože zrovna přišla teta. Podívala se na oba a usmála se. Úsměv ji oplatili, San trošku zrudla, jako kdyby ji teta přistihla při nějaké lumpárně. Poté si všichni společně sedli ke stolu a posnídali. Když byli dostatečně nasyceni, tak se teta zvedla od stolu a řekla:
„Musím jít něco zařídit, tak vás tu nechám samotné."
„Dobře.“

Teta odešla a San zůstala s Gaarou sama. Zavládlo ticho, ani jeden nevěděl co říct, až za chvíli se Gaara nakonec zeptal:
„Tak co jsem ti tedy udělal?“Chvilku přemýšlela co mu má odpovědět a potom mu řekla:
„Ale to vážně není kvůli tobě, jen prostě mám špatnou náladu.“ A její hnědé oči, které v sobě ukrývaly smutek, bolest, ale i lásku a něhu se na něho usmály.
„Chtěla jsem se tě také zeptat co tě vlastně přivedlo k nám do vesnice?“
„No hlavně svatba Naruta s Hinatou a taky už jsem tu dlouho nebyl.“
„Aha. Překvapilo mě, když jsem slyšela, že si Naruto vezme Hinatu, ne že bych jim to nepřála, jsem ráda. Ale mrzí mě, když vidím, že všichni mí přátelé někoho mají a já jsem pořád sama. Tetička mi řekla, že jednou k nám do vesnice přijde muž, který bude z daleka a ten si mě odvede do své vesnice a já se stanu jeho ženou, vím zní to jako z pohádky, ale věřím tomu.“
„Myslím, že to neni zas tak nesplnitelné.“ A usmál se na ni tajemným úsměvem, San se na něho ostražitě podívala, ale nic neřekla až po chvíli ji napadlo, že by se mohli jít ven projít a už měla vymyšlené i kam půjdou, ukáže mu své oblíbené místo. Když mu zdělila svůj nápad, souhlasil a tak mohli vyrazit.
Za chvilku dorazili na místo, Gaara se rozhlížel, velmi se mu tady líbilo. Sedl si pod strom a pozoroval San jak se usmívá, nemohl od ní odtrhnout oči, od první chvíle co ji uviděl se do ní zamiloval. Ze začátku si to nechtěl připustit, protože ani nevěděl co to slovo znamená, ale teď si byl naprosto jistý, ona ho úplně změnila. San se podívala na Gaaru a všimla si, že je nějaký zamyšlený, tak se ho zeptala:
„Nad čím přemýšlíš?“Její hlas ho vytrhnul z myšlenek, podíval se na dívku, která pro něho byla nejdůležitější na světě a řekl:
„Nad budoucností.“Chtěl říct nad naší budoucností, ale nechtěl na ni moc spěchat. Ona jen kývla, dál už to nerozebírali. Potom se oba opřeli o strom a seděli úplně potichu. Zapoměli na čas, protože když byli spolu, bylo jim moc dobře a děj okolo sebe vůbec nevnímali. San se postavila a řekla:
„Už bychom měli jít, tetička o nás bude mít starost.“Gaara přikývl, vstal a vyrazili zpět.
Když přišli domů, teta už byla doma a čekala na ně s obědem. Na nic nečekali, sedli si a začali jíst. Po jídle si odpočali a potom šli pomoct tetičce na zahradu, kde měli očesávat ovocné stromy. San nechápala tetičku, jak může říct, aby kazekage očesával stromy, podívala se na Gaaru, a když jí pohled oplatil řekla:
„Ale tohle přece nemůžeš, vždyť jsi kazekage, udělám to sama, můžeš jít zatím za Narutem.“ Gaara se na ni podíval, jako kdyby mu řekla nějakou hloupost a řekl:
„Že jsem kazekage neznamená, že nemohu nic dělat. Tak teda zapomeňme, že jsem kazekage.“
„Cože?“
„Slyšela jsi dobře, ale samozřejmě jen na dobu co budem na zahradě.“ A nepatrně se usmál. San nevěřila tomu co právě slyšela, ale dobře, když si to přeje. Raději už nic nenamítala a dali se do práce.

Když už to měli téměř hotové, venku se už začalo pomalu stmívat, tak to dodělali a šli do domu. Navečeřeli se a šli si lehnout, protože byli všichni unavení. San následována Gaarou vyšla schody, otevřela dveře a vešla do pokoje. Ihned zamířila do koupelny, umyla se a oblékla si noční košily. Vyšla ven, Gaara zamířil do koupelny. San si lehla do postele a čekala až přijde Gaara, za chvilku skutečně vyšel a hned si šel lehnout. San se na něho podívala a řekla:
„Dobrou noc, hezky se vyspi.“
„Ty taky, dobrou.“Za nedlouho oba usnuli.
San spala a zase se jí zdála její noční můra a ze spaní volala své rodiče. Gaaru to probudilo, podíval se na ni, vstal, sedl si na její postel a vzal ji do náruče a utěšoval ji, San se vzbudila, když otevřela oči, střetla se s těmi Gaarovými, chvilku na sebe jen tak koukali a po chvíli San Gaaru políbila. Líbali se. Po chvíli, když přestali, chtěl Gaara odejít zpátky si lehnout, ale San ho chytila za ruku a přitáhla k sobě. Lehl si tedy vedle ní, objímali se, za okamžik oba spokojeně v objetí usnuli.