Broken Rose: 23. kapitola

konečně zase spolu a usmíření

Když jsem se probudila byla jsem v nějakém pokoji. Byl skoro stejný jako ten ve, kterém byl Sasuke, když jsme ho sem přinesli jenom z rozdílem, že byl do modré barvy. Záclony byli barvy nočního nebe a to samé i povlečení. Koberce působili jako studánka, jejíž hladina je klidná a vyrovnaná.
Když jsem si doprohlížela pokoj, vstala jsem z postele a šla se podívat na chodbu.
Cítila jsem, že Sasuke je nikde blízko, ale nevěděla jsem v jakém pokoji konktrétně je. Z předešlého dne jsem si nic nepamatovala, tedy doufám ,že jsem nespala déle. Když jsem konečně otevřela páté dveře, které byly ty správné, zastavila jsem se. Buď jsem spala moc dlouho a nebo má Sasuke užasné uzdravovací schopnosti. Byl totiž vzhůru a dokonce dělal i svoji oblíbenou věc. Díval se z okna.
„Nastidneš.“ Svoji blbou poznámku jsem si prostě nemohla odpustit a musela jsem to říct. Jakmile jsem to řekla Sasuke sebou cukl a poté se konečně na mě ohlédl. Už jsem ani nedoufala, že jeho temně černé studánky, ještě nikdy uvidím.
„Saky.“ Řekl malinko nevěřícně.
„No tak honem to zavři. Je tu opravdu kosa.“ Řekla jsem a šla jsem rychlím krokem k němu.Chytla jsem ho za ruku, ale jakmile jsem to udělala skončila jsem v jeho náruči.
„Hej co se děje?“ Zeptala jsem se, když mě už nějakou tu chvíli držel.
„To, už mi nikdy nedělej, příště mě nezachraňuj. Ani nevíš jak sem se o tebe bál. Blázínku.“
„Měl by si být spíše rád ne? Víš co jsem kvůli tobě musela všechno podstoupit.“ Řekla jsem malinko dotčeně, ale přesto jsem se usmávala.
„Samozřejmě, že jsem rád. Jen ….jen nechci, aby se ti něco stalo.“ řekl a jeho tváře dostali růžový nádech.
„S-Sasuke t-ty se červenáš.“ řekla jsem a koukala na něj jak na blázna.
„To se to muselo zdát.“ řekl a otočil se ke mně zády. Jen tak pro sebe jsem se usmála a zezadu jsem ho obejmula.
„Jo asi to byl jenom výplod mé fantasie.“ Když jsem to dořekla, Sasuke se ke mně otočil čelem a díval se na mě zkoumavým pohledem.
„Co je?“ Zeptala jsem se, ale místo odpovědi mě prostě políbil. Něžně, sladce. Zase jsem měla problém s koleny, který se mi hned při doteku jeho sladkých rtů podlomily. Když jsem se konečně zpamatovala, obtočila jsem mu obě ruce kolem krku a ještě více se na něho přitiskla. Jeho dotyky byly tak něžné, že jsem si myslela, že snad na místě roztaju. Když od mých rtů přešel k mému krku, nevydržela jsem to a vydala jsem ze sebe menší stén.Slyšela jsem jen jeho smích a opět, když se vrátil k mým rtům jsem byla mimo realitu. Nevydržela jsem to a sundala mu tričko a on mě hned následoval. Tentokrát jsem se ho já rozhodla poškádlit a začla ho líbat na krku a pokračovala dolů. Zastavila jsem se, až u pupíku a hned se opě přilepila na jeho rty. Rukama jsem ho hladila po hrudi a on mě pozádech.
A najednou jsem uslyšela odkašlání. Rychle jsem od Sasukeho odskočila a stoupla jsem si za něj.
„Dobrý den paní Haruno.“ Podravil ji Sasuke a se přinutila k úsměvu.
„Omlouvám se, že ruším při...při, to je jedno. Hlavní je, že večeře je na stole, takže tam prosím, co nejdříve přijďte.“ Řekla a opět opustila pokoj. Nevím proč jsem to udělala, ale najednou jsem chytla záchvat smíchu. A Sasuke se jim hned nakazil. Když jsme se dosyta nasmáli, oba jsme se oblékli. Když chtěl, už Sasuke otevřít dveře, chytla jsem ho za ruku a hned ho políbila.
„Vždycky nám do toho něco vleze.“ Řekla jsem malinko naštvaně, ale jak se zdálo Sasuke se tím bavil. Chytil mě za ruku a táhnul po schodech dolů. Když jsme konečně dorazili, všimla jsem si, že už tu není Itachi ani Ai.
„Sasuke, kde je Itachi s Ai?“
„Museli, už jít Tsunade si je zavolala zpátky do školy.“ Odpověděl mi Sasuke a já jen kývla. Poté jsem si sedla ke stolu. Nikdo nic neřekl v místnosti bylo to hnusné ticho, kdy nikdo neví co má říct.
Měla jsem silnou potřebu něco říct, aby ta hnusná atmosféra malinko povolila.
„Smím- li se zeptat, jak jsem dlouho spala?“ Zeptala jsem se a svůj pohled jsem stočila na matku.
„Týden.“ Odpověděla jednoduše a já se jen usmála.
„Co je na tom směšný?“ Zeptal se mě pro změnu otec.
„No víš myslela jsem si, že Sasuke má ultra-mega- rychlou regeneraci, ale jak se zdá mílila jsem se. Škoda mohlo se nám to hodit, proti Madarovi.“ Řekla jsem malinko smutně.
„No dovol náhodou jsem se z toho dostal docela rychle.“ Řekl na svou obhajovu.
„Jo to ano, ale pořád tam je to slovo DOCELA.“
Než jsem stihla říct něco dál, donesli nám první chod. Během večeře nikdo nepromluvil. Stejně bych moc neodpovídala, protože jediné co mě zajímalo bylo jídlo. Měla sem takový hlad, že jsem toho poprvé snědla víc jak Sasuke. Když jsme se všichni usadili v salonku opřela jsem si hlavu o Sasukeho rameno a čekala co se bude dít dál.
„Víš Sakuro já....“ Začla mamka, ale já ji přerušila.
„Odpouštím vám.“ Skočila jsem ji do proslovu a podívala se na oba rodiče.
„Ale musíte příjmout i Sasukeho.“
„Samozřejmě, je to sice Uchiha, ale není to ten Uchiha co bych čekal.“ Řekl táta a já se usmála. Potě jsem vstala a objala jsem ji a nakonec se k nám přidal i táta. Byly jsme jedna malá rodinka. Měla jsem rodinu o které jsem sněla.
„No, ale teďka koneč objímání musíme se všichni vydat zpátky do škole.“ Řekl táta a ostatní jenom kývli.