Svit Slunce 12

Svit Slunce 12

Naruto zvedl hlavu a spatřil obrovský rudý ocas. Liška ho obmotala a posloužila jako hromosvod, který svedl blesk do země.
"Není špatné!" zaslechl Naruto hlas, který zněl jako hrom.
"Uvidíme co řekneš na toto."
Liška se otřásla po dalším úderu blesku. Naruto pociťoval podivné napětí ve vzduchu a ježili se mu z toho vlasy.

Ani nestihl mrknout a objevil se u známe klece.

"Musíme si promluvit prcku," začala liška.
"Teď nemáme čas ne?" zeptal se a hleděl na bránu.
"Je to jen v našich myslích, takže venku uplyne okamžik a zde pár let."
"Po tom zapečetění do tebe jsem ztratila polovinu mé chakry, sice i tak mám obrovské zásoby," pozastavila se liška, "ale nevydržím věčně."
"Musíme ho nějak oslabit a zneschopnit boje. Bohužel na toto moje síla není moc dobrá. Špatně se mi ovládá síla útoku," dokončila liška.
"A na to potřebuješ mně," řekl Naruto.
"Tvoje techniky mají obrovskou destruktivní sílu, ale na toho démona, to bude akorát," mluvila čím dál tím rychleji.
"Dobře, ale musíš ochránit Hinatu!" vykřikl Naruto.

Další blesk sjel po lišce do země. Naruto nashromáždil chakru do nohou a prudce se odrazil.
"Tajuu Kage Bunshin no Jutsu"
Vzduchem letěli stovky klonu a každému z nich začal rotovat v ruce Rasengan.
"Jako mouchy," řekl jenom Rokubi a začal sebou podivně klepat.
Během okamžiku z něj vylítlo tisíce bleskových jehel. Vypadal jak velký ježek. Kloni rychle mizeli, ale démon nevěděl, že je to jen odlákání.

Jak kloni mizeli, pravý Naruto dostával informace o tom jak to vypadá.

"Jako ježek," napadlo ho, "taky má nechráněný spodek těla."

"Jako mouchy," zopakoval znova a rozhlížel se okolo.
V tom země pod ním pukla a na třech místech ze země vyletěli Narutové.
"Oodama rasengan!"
Lasička se nad vznesla o pár stop a ihned spadla na zem.
"Dobrá práce!" zavrčela liška a postavila se na zadní.
Jakmile dopadla zpět na zem, tak ze země začaly růst podivné sloupy.

"Nemůžu tě nechat toto vidět. Přísahala jsem." ozvalo se Narutovi v hlavě.
Předtím než se mu zatmělo v hlavě, Naruto spatřil kousek liščí vzpomínky.
"Ty budeš nejsilnější, nejmocnější ze všech. Od teď se budeš jmenovat Kyuubi no Youkou, vládce ohně!"
"Budeš mít možnost podmanit si ostatní, ale nikdy to neuděláš jen kvůli sobě. Nikdy toho nezneužiješ ve svůj prospěch."
"Nechť jsi temnotou prolezlá, ale na toto přísahej!"
"Přísahám a klaním se před tebou. Ó mocný!"

Naruto se sesunul k zemi s modrým mráčkem u hlavy.

Osmice sloupů okolo Rokubiho začala rudě hořet. Pomalu se oheň zformoval do provazů, které se navzájem spojili a utvořili kruh. Postupně se z provazů stávala obrovská síť.
"Skoro hotovo," zamumlal liška a uchopila opatrně Hinatu do packy. Odrazila se a přeletěla přes rudou sít. Dopadla na protější straně a pozorovala dívku jak se snáší do středu sítě.

"To nemůžeš!" vykřikl potichu Rokubi, ale už bylo pozdě.
Síť ho už celá obklopila a rychle se stáhla. Ač to vypadalo nemožně, ale nakonec se stala ze sítě a démona pouhá kulička.
Která se rychlostí blesku vpila do zad Hinaty. Ta se jenom prohnula a dopadla na zem.

Mezitím v Vesnici skryté v mlze.
"Jak to vypadá s naším plánem?" zeptal Mizukage člověka klečícím před ním.
"Pane, plány se vyvíjejí nad očekávání," řekl druhý.
"Náš plán změnila mladá Kushina a to dost rapidně."
"Takže jenom místo poštvání vesnice proti nejsilnějšímu klanu, přišla Konoha i o svého Kyuubi hostitele. Neovládl se a zmizel z vesnice."
"Udělal jsi dobře, ale teď je to na jiné," začal Mizukage po proslovu.
"Hikari," řekl potichu.
"Ano pane?"
Klečící sebou trhnul a otočil hlavou. Kde před chvíli byla pevná zeď, teď stála zahalená vysoká žena.
"Musíme odstranit schopné ninji ve vesnici. A když je Naruto pryč tak s tvýma schopnostmi to nebude problém," řekl Mizukage a usmál se na ni.
"Nechám to na tobě kdo je schopný a ne," dokončil.
"Teď uvidíme jak oheň uhasne pod tlakem vody!" vykřikl Mizukage.
"Na tobě nechám vojenské přípravy, invaze začíná za deset dní," dokončil už klidněji.
"Ano pane," řekl klečící a zvednul se.

Dveře bouchly a hned uslyšel: "Jak to šlo Keitaro-sensei?"
Jmenovaný se otočil a podíval se na svůj trojčlenný tým.
"Mělo to být jenom, aby se oslabili navzájem a toho využil někdo jiný a ne my," zamumlal potichu.
"Kdybychom jenom věděli, kde máme našeho Jinchuurikiho," dokončil.

Hinata otevřela pomalu oči. Několikrát zamrkala, aby se ujistila, že to co vidí je skutečné.
Všude bylo nic. Jak točila hlavou všude kam až dohlédla byla pustina. Pohlédla na oblohu, která byla jasná, ale Slunce nikde.
"Co se to děje?" zeptala se sama sebe.
"Tak ty nevíš co se to děje?" ozval se jí v hlavě hlas.
"Kdo?" odpověděla zmateně.
"Tak to byl tvůj plán?" zamumlal hlas.
Pustinou se prohnal hlasitý řev. Hinata nadskočila a rychle se otočila za zvukem.
Ale nikde nic.
"Proč se k tobě nemůžu přiblížit?" zeptal se tónem jako kdyby hlas mluvil sám k sobě.
"Co to znamená?"
Hinata začala přemýšlet co se stalo před tím než se probudila.

"Oranžová osoba klečící na kolenou a letící modrá ruka."
"Pocítila dotek na hrudi a do těla proudila zkázonosná chakra."

"Naruto!" vykřikla.
"Co se to se mnou stalo? Naruto kde jsi?" hlas se jí začal zasekávat.
"Naruto," dokončila potichu a začali ji téct slzy po tváři.
Jak dopadla první slza na zem, svět se změnil. Okolo ní začala prýštit žlutá chakra.
Zaslechla pohyb, rychle se otočila, ale usměv se na tváři neobjevil. Koukala na malou lasičku, která ji pozorovala.
"Kde to jsem?" zeptala se.
Lasička se postavila na zadní a rozhlédla se po okolí. Hinata ji následovala.
Zahlédla malou klec, s podivným znakem na vrátkách.
Zpět se otočila na zvířátko. To ji stále jenom bedlivě sledovalo.

"Počkat," zastavila se Hinata v duchu.
"Klec."
"Roztomilá lasička."
"Musím jí chytit a dát do klece," dokončila Hinata myšlenku.
"Ale to nedává žádný smysl," oponoval ji hlásek.
"Nemůžu nic dělat, než mě Naruto najde. Zbláznila bych se tu."
"A chytat lasičku má nějaký smysl?" ozval se opět kousavě hlásek.

Pečlivě se na ní zahleděla a teprve teď si všimla, že lasička nemá jenom jeden ocas, ale rovnou šest.
Zježili se ji z ničeho nic vlasy. Proběhl jí mráz po zádech. Mrkla a jakmile otevřela oči, spatřila obrovskou lasičku, desetkrát větší než je ona sama.
"Co to?" lekla se a spadla na zadek.
Nevěřícně párkrát zamrkala, ale přerostlá lasička tu byla stále. Otočila pomalu hlavu na klec, ale ta byla stále stejně velká.
"To nedává smysl," zamumlala Hinata.
Lasička otevřela tlamu a vypadalo to jako kdyby mluvila, ale žádné slovo se k Hinatě nedostalo.
"Neslyším tě!" vykřikla a zahleděla se do očí lasičky.
Opět se tlama otevřela, ale opět Hinata nic neslyšela.
"Mám toho dost!" vykřikla dívka, "musím se dostat za Narutem!"
"Já Uzumaki Hyuuga Hinata ti přikazuji, aby jsi mě ihned pustila!" pokračovala křičící Hinata.
Lasička se ní podívala a otevřela tlamu.
"Já Rokubi no Raijuu si nenechám od nikoho rozkazovat!"
Hinata si připadala jako kdyby se kolem ní prohnala bouře. Byla celá mokrá a vzduchem se nesl zvuk hromů.

"Rokubi no Raijuu?" pomyslela Hinata.
"Démon?" rychle přemýšlela.
"Bůh blesku?"

"Omlouvám se," vykřikla kajícně a zároveň vyděšeně Hinata, "věřím, že mi můžeš pomoci!"
Uklonila se a držela hlavu sklopenou.
Déšť pomalu ustával a zdálo se, že i bouřka mizí.
Pustinou se ozval smích a mezi tím zaslechla: "Smrtelnice, takhle mě nikdo nikdy ještě nepožádal."
"Udělám co chceš, ale očekávám od tebe v budoucnu víc než jen slova."
"Pomůžu ti a ty pomůžeš mně."
Lasička se zmenšila na normální velikost a vběhla do klece. Ihned se zabouchli dvířka a písmo na pečeti se rozzářilo.

"Jak dlouho ještě?" zeptal se Naruto držící Hinatu v náruči.
"Jak může být takhle někdo otravný!" ozval se mu hlas v hlavě, "čekej!"
Opatrně jí políbil na rty.

Hinata pomalu otevřela oči a to koho spatřila jí udělalo nesmírnou radost.
"Hinato!" vykřikl první Naruto a přitiskl jí k sobě.
"Ani nevíš jak jsem se bál, tohle mi nikdy nedělej miláčku," dostal ze sebe radostně Naruto a po tváři mu stékaly slzy štěstí.
Podíval se jí do očí a spatřil podivné žluté mihotající se oči.
"Hinato?" zeptal se potichu, "jsi to ty?"
Rychle zamrkala a oči se změnili na normální bílé oči.
"Naruto!" promluvila poprvé Hinata od probuzení.

"Zapečetění bylo úspěšné," ozvalo se mu v hlavě.
"Jen nevím jestli se ji nepokusí ovládnout. Musíš být na pozoru. Jako Jinchuuriki bude mnohem silnější než ve volné formě."
"Dej mi pokoj," pomyslel Naruto a uzavřel mysl od lišky.

"Naruto," zamumlala Hinata potichu a nechala se unášet pocitem bezpečnosti, síly a něhy.