Sasukeho mise 3.

„Ukážu se když mě porazíš.“ navrhla neznámá.
„Tak dobře, kdo začne?“ souhlasil Sasuke.
Najednou se ze tmy vynořila spoušť shutikenů a kunaiů. Sasuke se všem bez problému vyhnul a na místo okuď to vyletělo hodil pár svých. Nic se však nestalo.
Sasuke ji chtěl chytnou to iluze, ale nic se nestalo jen další shurikeny.
„Mě to nudí, asi tě už zabiju.“ ozvalo se netrpělivě.
„Asi těžko“ odpověděl s odporem Sasuke, ale v tom z křoví vyletělo několik kunaiů, které Sasukeho škrábly do zad. „Au!“ vykřikl bolestí. Pak se ze stromu vynořila další spoušť shurikenů. Těm se však ale vyhnul. To ale však nekončilo.
„Seš v pasti“ jen zaznělo a v tu ránu se ze všech stran vynořily kunaie a shurikeny. Sasuke se nestihl vyhnout a padl do bezvědomí.

Druhý den ráno se Sasuke probudil v nemocnici.
„Au... uch... co se stalo? Jo vlastně včera... ta holka... boj... les... jo už si vzpomínám...“ brblal si pro sebe jak se probudil. V tom za ním přišel Dingo v patách s doktory.
„Ahoj, tak co? Jak se cítíš? Včera tě pěkně zmlátila, ležel jsi nedaleko brány celý od krve, stráží tě našli.“
„Aha“ bolela ho hlava.
„A jak ti teda je?“ zeptal se ten první nejvyšší „Ošetřoval jsem tě.“
„Bolí mě celé tělo a hlavně hlava.“ odpověděl Sasuke.
Doktor si něco zapsal a řekl „Máme tady dobré mediky, takže pozítří už tě pustíme.“
„Super...“ vzdychl si Sasuke a upadl zase do hlubokého spánku. Doktoři a Dingo potichu odešli za dalším pacientem.

Zítra ráno se probudil a na všechno si vzpomněl.
„Chjo... zas tam budu muset jít. ale tentokrát ji přivedu, to si slibuji!“ chtěl se povzbudit Sasuke, ale moc mu to nepomohlo.

Dva dny uběhly jako voda a on se zase vydal do lesa. Bylo krásné letní ráno.
Šel dýl až došel do listnatého lesa. Tam tak krásně průsvitalo slunce. Všechno bylo najednou tak krásné, až se na to nemohl vynadívat. Až se vzpamatoval, šel dál a proplétal se mezi stromy.
A najednou něco uviděl. Radši se ztišil a dával větší pozor. Jakmile se přiblížil uviděl JI! Ji, onu, tu, byla to ta co ho zranila a dostala do nemocnice. Nemohl to rozdýchat.
Mělo to ale jeden háček, spala. Byla pokrytá listy a měla jen jednoduché sestehované černou stužkou oblečení, zelené. Měla krátké po ramena hnědé vlasy. Ale to nebylo to nejzvláštnější! Měla ještě lví ocas a kočičí uši! Ty byly v barvě okrové. Na ocasu měla nějak divně omotaná provaz černé barvy.
Sasuke nevěřil svým očím ´Ty v**e, co teď?´ pomyslel si.
Pak se ale probudila, pomalu otevřela oči, krásné zelené trochu našedlé do modra, ale krásné, a protřela si je. V tom krásném slunečním svitu Sasuke, stojící metr o dní, se rychle schoval do větví stromů než si ho všimla.
Vstala, rozhlédla se, zavřela oči, počkala chvíli a najednou se jí otevřely nasměrované k Sasukemu. Ten se nestihl ani nedechnout a už měl u krku nebroušený, ostrý kunai.
„Tohle už nikdy neděj.“ Zaznělo mu jen u ucha a najednou spadla ze stromu, vypadalo to jako by padla do bezvědomí.
Sasuke rychle zareagoval a chytl ji. Pak ale se náhle zas probudila. Vytrhla se mu z náruče. Najednou se chytla za hlavu, skácela se k zemi, ocasem mlátila kolem sebe a začala mluvit něco ve smyslu „běž... nechci tě tady, padej...“
„Co je? Co je ti?“ Sasuke byl zmatený.
„Padej...“ dostalo se mu odpovědi. A najednou se skácela k zemi.
Sasuke se k ní opatrně přiblížil, co kdyby. Nic se nedělo a tak ji chtěl odnést do nemocnice ve vesnici, ale to by nesměl zabloudit.
V lese už byla tma a on byl vysílený. Tak si našel nějakou tu malinkou jeskyňku na úkryt. Položil ji na nejbližší mech a jen co poblíž rozdělal oheň, začalo pršet.
„To mám teda štěstí.“ povzdychl si, ale stihl zachránit jednu hořící větev, tak si z ní udělal louč, osvětlení do jeskyňky.
Nemohl spát a to už bylo hodně pozdě typoval, zapomněl si na ubytovně ve vesnici hodinky, tak nevěděl kolik je hodin. Ale hlavně že si nezapomněl mini knížečku do kapsy na kterou si teď vzpomněl. Byla to mini encyklopedie různých kouzelných kamenů jako třeba smaragdy, brilianty, topasy...
Když na to všechno tak myslel, všiml si že ta holka má na jednom provázku na rameni modrý, blýskavý hezký kámen. Podíval se do mini knížečky a zjistil že to je Safír psalo se u něj že:
Dostal své jméno podle barvy vůbec v přírodě té nejvzácnější - modré. Čím sytější a výraznější je modrá barva, tím výše je kámen ceněný. Na světě je jen málo asi jen 2 kvalitní kilogramových rubínů v surovém stavu.
´Ty vado, jsou na světě jen dva kvalitní, jo? Tady ten nevypadá zrovna špatně.´ pomyslel si Sasuke.
Na chvíli zpozorněl protože se pohla. Nic se ale nestalo. Vypadalo to že jen spí, než že by něco chtěla udělat.
Pak už se mu ale chtělo taky spát, tak se uvelebil vedle batohu a zavřel oči, ale neusnul na tvrdo, musel ji hlídat, co kdyby ho zabila ve spaní? A navíc by měl jako ninja trochu něco vydržet.