Poslední z Dračího klanu 5. Nová organizace

Zbudila jsem se brzy ráno, oblékla se a rychlým krokem se vydala směrem ze sídla, musela jsem do vesnice, koupit nějakou nit, látku a přesně devět plášťů. Asi už vám došlo, že budu vyrábět naši novou image, přesně tak, docela jsem se na to těšila. Když jsem vše potřebné sehnala, vrátila jsem se zpět, výstup k sídlu byl sice složitý, ale zmákla jsem to.

Procházela jsem sídlem a mířila do kuchyně, tam jsem asi hodinu tvořila, šila, stříhala a spojovala tu látku a nit s těmi plášti. Když jsem byla hotová, svolala jsem všechny na schůzi do zasedačky, pohled, který se mi poté naskytl, byl vážně k pobavení, všichni totiž přišli v pyžamech! Deidara měl s býlími ptáčky, Kakuzu s dolary, Itachi bývalé Akatsuki pyžamo, Hidan měl s takovými divnými znaky a Sasori, ten jako jediný přišel normálně oblečený.

Sedli si ke stolu a otráveně se na mě dívali, já se však nenechala odradit a spustila jsem:
"Dobré ráno, vyspali jste se dobře?"
"Kdyby si nás nechala ještě chvíli spát, bylo by líp." odpověděl mi na otázku znechuceně Hidan.
"No to je jedno, dnes ráno jsem byla ve vesnici. Koupila jsem pláště a trochu jsem je ještě vylepšila." podala jsem každému jeden složený plášť. Když je roztáhli, vykouzlil se jim na tváři malinký úsměv.
"Tak co líbí?"
"No tak ujde, to byl tvůj nápad?" ptal se Kakuzu.
"Jo, dobré, že?"
"Jo, jo."
"Ne, to je hrůza! Předtím to byli mráčky, teď zase infantilní hvězdičky! Oh my Jashin!"
"Nech toho, mi se to líbí!"
"Zmlkni, Deidaro."
Pláště byli černé s kápí a na nich byly stříbrnou látkou vyobrazeny tři hvězdy.
"A jak se budeme jmenovat?"
"No, nevím, ale napadlo mě Kyoseichishi."
"No, to není tak špatný, počkej, jak to zní: Jsme organizace Kyoseichishi. No není to tak špatné."
"Hm...aspoň název za něco stojí, smrtelná hvězda, ujde to."
"Díky Hidane, takže naše první mise bude sehnat ostatní bývalé členy Akatsuki a připojit k Kyoseichishi."
"Ok a kým začneme?"
"Kisamem."
"Jak to, že víš, jak se jmenuje?"
"Jsem si o vás něco zjistila."
"Aha."
"Běžte se sbalit, za chvíli vyrážíme."
"Ok."

Vyrazili jsme teda až za tři hodiny, protože Itachi tvrdil, že až uvidí svého bývalého partnera, musí vypadat co nejvíc "cool", takže si asi hodinu žehlil vlasy a pak hledal červenou gumičku a ještě si kreslil vrásky, ten byl ještě horší než Sasuke, asi se to dědí. Po asi třech dnech bloudění kolem různých řek a vod, mi došlo, že Havaj není v naší dimenzi, já myslela, že je zabiju. Nakonec se teda z toho vykroutili a řekli, že se spletli. Byly to totiž malé kapičkové ostrůvky kousek od Mlžné, takže jsme se vypravili tam. Cesta trvala čtrnáct dnů, během té doby jsme sem tam někoho zabili, nebo vyrabovali nějakou malou vísku, a když jsme tam konečně byli, museli jsme ho ještě najít. Ony ty ostrovy k tomu jménu pasovaly, byla to soustava asi třiceti malých ostrůvky, které připomínaly kapky. Když jsme byli u dvacátého pátého, začínala mi docházet trpělivost. Nakonec jsme ho našli rozvaleného na pláži v ostrůvku číslo dvacet osm. On si nás téměř okamžitě všiml a celý veselý se k nám přivalil jako velká vlna:
"Itachi-san, jste to vy? A co to máte za pláště, vy nejste ve vězení? To vás pustili? A jak..."
"To by stačilo! Ty vymaštěná sardinko! Co sis to myslel, nechat nás hnít v lochu! Já tě zabiju"
"Hidane zklidni tu kosu, já jsem Tamiko, pomohla jsem jim z lochu a teď patří i pod novou organizaci zvanou Kyoseichishi."
"Fakt a kde je váš šéf?"
"Tamiko je Šéf ty rybí konzervo!"
"Dobrý vtip a teď vážně."
"To je vážně ty hňupe."
"Je to pravda Itachi-san?"
"Jo a teď se k nám povinně přidáš!"
"Ne, já se tu mám dobře!"
"Dělej nebo?" Itachimu se v očích objevil sharingan.
"J-jasně tak mi dejte ten plášť."
"Tak se mi líbíš."
"Bando, jdeme."
"Kam?"
"Zetsu."
"Aha."
"Vy to zelí chcete taky?"
"Chci vás mít všechny."
"Chjo."

Podle toho co mi vyprávěli, byl Zetsu špión Akatsuki a takový špión se hodí každé organizaci, taky mi řekli, že se skrývá někde v okolí travnaté, což je zase úplně někde jinde, ale stejně jsme šli, po dalších čtrnácti dnech jsme byli namístě, prohledali jsme okolí lesa, až jsme narazili na divně vypadající strom, Kakuzu se už hrnul, že by ho vykopal a výhodně prodal, ale to jsem mu zakázala, tak byl na mě naštvaný. Vzala jsem klacek a jemně do té kytky píchla, ta hned vylezla ze země a začala po mě řvát a mlít něco o botanických právech nebo co, ale když si všimla, že jsou tu skoro všichni z Akatsuki ztichla a poslouchala můj výklad, nakonec se s radostí přidal k nám a teď už chyběl jen ten Tobi, ale toho měl Zetsu pod palcem, protože celou tu dobu byl s ním, takže teď jsme byli kompletní. Hidan sice furt něco mlel o tom, že jsou to zrádci, ale to se smazalo, teď jsme v nové organizaci. Vrátili jsme se do sídla a já nařídila, že teď si všichni povinně odpočinou, kupodivu nikdo neodporoval, dokonce i Hidan nebyl proti.

V pokoji jsem přemýšlela o všem možném, o tom, jestli o nás někdo ví anebo co budu dělat dál, nakonec jsem z toho všeho usnula.

Mezitím v Konoze:
"Hokage-sama!"
"Co je Shizune?"
"Dostali jsme zprávu, že se Akatsuki dali znova dohromady!"
"Cože, ne to je nemožné, vždyť jejich Šéf je mrtvý a máme je pod zámkem."
"To vám to nikdo neřekl?"
"Co?"
"Oni už asi před pěti měsíci uprchli z Konožského vězení."
"Cože? Mně to nikdo neoznámil, já tady asi někoho zabiju! Vyšlete pátrací tým a zjistěte o nich něco víc!"
"Hai!"
"Zatracení strážní, asi to chtěli ututlat, však já jim to natřu! Kde mám to sake?!"