Sakura a její kluci 07. - Tohle byla chyba, promiň.

V tomhle příběhu se Sakura často baví se s vým vnitřním hlasem, někdy k němu mluví nahlas, ale někdy jen v myšlenkách a proto jsem je rozlyšila: Vnitřní hlas a Vnitřní hlas Sakury
Tak volná… Nikdy jsem necítila takovou volnost. To slunce mi dělá dobře, viď?
Tváříš se, jako bys tím sluncem byla ty.
A ne? Tady není žádné trápení s láskou, s úkoly a se vším možným, prostě nic, je to opravdová dovolená.
A už jsi myslela na návrat?
Na ten nemyslím a teď mě nech, táhle jde Neji a já si s ním potřebuji promluvit.
„Neji, ahoj.“ Zamávala Sakura na geniálního Hyuugu a rozběhla se k němu.
„Dobrý den, Sakuro. Tak, co už je ti lépe?“ zeptal se jí zdvořile, až to Sakuru skoro urazilo. Nechala to však být, přeci si nezkazí pěkný den.
„Je mi tu bezvadně. Jenže o to tu nejde. Neji, kdy se chystáš odjet?“
„Asi příští týden, ještě musím s Kazekage-sama něco vyřídit a pak se můžeme připravit na cestu, proč?“
„No víš…“ začala Sakura a kopala do kamínků před sebou. „Kdyby mě v Konoze nepotřebovali, ráda bych zde zůstala.“ Vysoukala ze sebe.
Neji se zastavil, podíval se na Sakuru podmračeným pohledem, až mu čelo přetrhla vráska. Je roztomilý, pomyslela si Sakura okamžitě. „Vím, že by mi do toho nemělo nic být, ale děje se něco? Něco mezi tebou a Narutem, nebo někým jiným?“ zeptal se Neji.
„No tak nějak. Je to na dlouho, víš.“ Sakura pokrčila rameny a přemýšlela, jak se z toho vyvléct.
„Zajímá mě to, vždycky jsi byla doma ráda a teď utíkáš.“ Neji se podíval na obrovskou budovu radnice a na její velké hodiny. „Páni, já už musím běžet, víš co, dnes večer tě zvu na večeři a tam mi to řekneš. Pak uvidíme, co se dá dělat.“ Rychle se rozloučil a rozběhl se za Gaarou.
Tak roztomilý? Víš vůbec, o kom to takhle hloupě smýšlíš? Vždyť je to manžel tvé kamarádky, se kterou se znáš už… jak dlouho vlastně? Od něj ruce pryč Sakuro, tohle by neskončilo dobře pro nikoho.
Přestaň mě poučovat, je to vždycky tvoje vina, že můj vztah nevydrží a vždycky se rozpadne. A neboj, Neji není muž pro mě, to přeci víš.
U tebe si není nikdo jistý, když přeberu všechny tvé kluky.
Tak mě nech. Dneska si na mě Temari udělala čas a rozhodla se mě vzít do nejlepšího bazénu, pořádně si odpočinout. Obě si užili lázně, masáže a pořádně studený bazén po dostatečném opalování své kůže. Po dlouhé době Sakura opravdu zářila.
Večer se na schůzku s Nejim připravovala až moc dlouho.
Ty modré s růžovými kytkami, nebo ty bílé s modrými květy? Já nevím… asi ty modré co?
Je to jedno, ten chlápek tě viděl s odřeninami na pokraji sil, páchnoucí potem s rozcuchanými vlasy a navíc TOHLE NENÍ RANDE!!! Řval hlas v Sakuřině hlavě, který ona úspěšně ignorovala.
„Páni, vypadáš moc hezky. Opravdu ti to tu prospívá.“
„Děkuji, kam půjdeme. Mají tu toho tolik.“ Začala se rozplývat a rozhlížet kolem sebe.
„Eh… Tady kousek, poradil mi to Gaara – sama. On je vážně moc fajn.“
„Já vím.“ Usmála se Sakura a následovala ho do skromné restaurace, kde si objednali jídlo a začali si povídat.
„Tak spusť, jaký máš důvod nevracet se domů.“ Zeptal se Neji. Ani ho to nezajímalo, Sakura v Konoze provedla tolik věcí, za které by on sám ihned také utekl, ale nějak toužil slyšet její hlas a dívat se na ní a vědět, že je nikdo rušit nebude, že nemusí hned končit a prostě ji může mít na chvíli sobecky pro sebe.
Sakra Neji, na co to myslíš? Jsi ženatý muž a táta, tak si tu nenárokuj jinou. I když je to jen na kamarádský pokec.
„Těch důvodů je hned několik. Vážně ti je nemohu všechny říkat. Skoro se za to až stydím, taky mám proč. Mám přítele a podvedu ho, rozbíjím si vztahy a doma už mě nikdo nechce… však to víš…“ rozpovídala se Sakura.
Témata k hovoru přecházela jedno přes druhé a oba dva se bezvadně bavili. Kolem jedenácté večer se pomalu loudali k jejich hotelu. Ubytovali je vedle sebe.
„Pojď ještě ke mně, nechci to ještě ukončovat.“ Prosil ji Neji a Sakura se dala. Posadila se v jeho pokoji na sedačku a Neji naproti ní.
„Jsi vážně úžasná. S nikým jsem si tak nepopovídal, jsi bezva a moc hodná a…“ celou dobu se k ní pomalu přibližoval, až už byl blízko ní. „Moc hezky voníš, jako kakao…“ ninja se nemohl odtrhnout od jejích smaragdových očí. Přiblížil se ještě blíž a spojil jejich rty. Celým tělem mu projel blesk. Sakura se k němu reflektivně přitiskla. Neji ji chytil kolem pasu a přitiskl k sobě ještě blíž, jako by se chtěl přesvědčit, že není sen. Sakura mu zase vjela prsty do vlasů a navzájem se vášnivě líbali. Nevnímali nic než jeden druhého. Jen z velké dálky se o slovo hlásil jeden hlásek.
„Tohle… Moc mě to mrzí Sakuro, tohle se nemělo stát.“ V Nejiho hlase znělo zoufalství. Stále držel Sakuru v náručí a snažil si srovnával myšlenky. Sakura ze sebe pomalu sundala jeho ruce a zvedla se.
„Já vím… Já to nikomu neřeknu, protože…“ nemohla doříct svou větu, když Neji spustil znovu: „Já miluju Ten Ten a nikdy bych jí nechtěl podvést a lhát. Budu jí to muset říct.“ Sakura zalapala po dechu. Tak za tohle ji zavrhne celá vesnice.
„Dobře, ale já se domů už nevrátím, jo? Zařídíš to.“ Řekla Sakura a nechala plačícího Nejiho samotného v pokoji.