Ero-sennin no Hika

Seděl a přemýšlel nad sebou. Nad svým životem. Nad svou smrtí. Usilovným přemýšlením se mu stále jasněji vykreslovaly vrásky v obličeji. Bude si ho někdo pamatovat? Ano, snad bude. Ale opravdu takového, jaký byl? Se všemi chybami, hrdinskými i méně významnými činy, neúspěchy a touhami? Neupadnou jeho sny v zapomnění? Zná ho někdo natolik, aby tu tohle vše zůstalo, až odejde?
Podíval se skrz listí nahoru do zářivého odpoledního slunce.
Některé neúspěchy si vynahrazoval. Mnohé dny končil v náručích různých žen. Ale opravdu to bylo to, po čem toužil? Střídat náručí každý den? Možná jen na sebe chtěl někoho upozornit. Varovat před sebou sebe samého. Možná si měl uvědomit už dávno, že hledá jen tu jednu jedinou náruč. Stihne to ještě změnit? Bude to jeho poslední velký čin?
Ne… Jeho smrt by přeci měla být jeho poslední velký čin. Už odmala snil o tom, že zemře jako velký ninja. Hrdina statečně skoná ve velké bitvě a zachrání tak mnohé životy a svou vesnici. Tak jako to udělali jeho Sensei a žák. Dva velcí Hokage, Sandaime a Yondaime. Jejich smrt a jejich činy si pamatuje každý. Každý je ctí. Ale pamatuje si někdo jejich životy? Vždyť většina vesnice ani neví o tom, že se Yondaimemu narodil syn. Ale on sám si je přeci pamatuje. Neznamená už to něco? Snad ano. Ale bude mít i on někoho takového?
Sklopil zrak a zadíval se na podřimujícího blonďáčka. Po tváři mu běhaly stíny pohupujících se listů.
I tenhle chlapec byl předurčen k tomu, aby dosáhl slávy. Bude z něj velký muž. Ale co všechno si kvůli tomu musel vytrpět? Možná je lepší být obyčejným ninjou a doufat v to, že jeho smrt nebude zbytečná.
Ale proč by se sny nemohly plnit? On přece není z těch, kdo by jen seděli a čekali, až život pomine. Může to vzít do vlastních rukou a něco udělat. Přeci to nebude tak těžké… Ale co to je za sen, když končí smrtí? Touha umřít? Proč to nekončí v tom pravém náručí? Proč není závěr s perem v ruce? On je ninja. Ninjův život se posuzuje podle toho, jak zemřel, podle toho, co vykonal před smrtí, ne podle toho jak žil. Koho bude zajímat perverzní poustevník, pokud to byl ninja, který bojoval za vesnici a hrdinsky položil život za její obyvatele… Ale právě toho se obává… že i když si splní ten pošetilý sen, stejně jeho osobnost zmizí časem pod vrstvou prachu a vše co zbude, bude jméno.
Musel doufat… věřit, že jeho osud bude znám, že jeho cesta ninji najde své následovníky. On v Něj věřil. Čím déle vzpomínal na všechny Jeho činy, tím méně se bál smrti. Ne vše půjde podle plánu. Možná že starý zvrhlík časem nebude ten největší zvrhlík. Možná že lesk jeho slávy nebude zářit tak daleko. Dostat se konečně do té jedné náruče už se mu taky nepodaří.
Ale on má Jeho.
Jeho činy tu zůstanou.
Jeho dílo zde bude.
Jeho žák tu je.

Poznámky: 

Jistě, mnohokrát omílané téma, ale já prostě musela... ^^

něco málo k názvu...

Díky za něj patří lacce, protože to ona mě k němu přivedla... Requiem pro Zvrhlíka jsem jen jaksi převedla do japonštiny... já a názvy, to je těžké, takže díky ti za pomoc :-*
hika = zádmučivá píseň, elégie, rekviem (+ další výnamy, které ovšem nemají s tímto nic společného )