Broken Rose: 20. kapitola

Konečně jsme v cíli

Večer jsme se utábořili a hned jsme zapálily oheň, protože noc byla neobvykle studená. Chtě nechtě jsem se šla ohřát do Sasukeho náruče. Když viděl jak k němu jdu zasmál se a hned odkryl deku, abych si k němu mohla vlézt a poté ji přes ze mě přehodil. Spokojená, že je mi teplo jsem se usmála.
„Takže teďka ti sloužím jako kamínka?“ Zeptal se a já s úsměvem na tváři, který nemohl vidět jsem kývla. Dívala jsem se na oblohu, která byla snad temnější, než kdy jindy a posetá krásně zářícími hvězdami. Noci jsem milovala.
„Pořád nechápu, co se ti na nocích líbí?“ Řekl zničehonic Sasuke a tím mě donutil, abych otočila hlavu na něj.
„Protože mi připomínají tebe.“ Odpověděla jsem jednoduše a tím jsem si vyžádala jeho nechápavý pohled.
„Jsou klidné, tajemné a obzvlášť překrásné, stejně jako ty.“ Na jeho tváři se objevil úsměv a poté se malinko naklonil a políbil mě.
„Tak děcka na kutě.“ Řekl Kakashi a já chtě nechtě jsem musela utrousit jednu poznámku.
„Kakashi- sensei chápu, že nám můžete říkat děcka, ale říkat takhle Itachimu.“ Řeknu a všichni vybuchnou smíchy.
„Dobrá, dobrá tak děcka a Itachi jděte spát.“ Opravil se a to, už všichni jen kývli hlavami a opravdu šli všichni spát.
Ráno jsem se probudila celá svěží a plná energie. Za to Sasuke vypadal na pohřeb.
„Hej trošku života do toho umírání.“ Řekla jsem a celá šťastná se na něho usmála. Místo toho aniž by mi něco oplatil mě chytil za ruku a stáhl si mě na klín a poté mě ihned políbil. Opět to udělal, opět si bral moji energii, ale jestli mu to pomůže, ať si ji vezme třeba celou. Když se konečně ode mě odtrhl podíval se na mě a poté mi konečně usměv oplatil.
„Spokojený?“ Zeptala jsem se uraženě a otočila jsem se k němu zády, ale to jsem neměla dělat, protože všechny pohledy padli na mě.
„Nevím jestli jsem to dobře pochopil, ale vzal si od tebe momentálně Sasuke energii?“ Zeptal se nás Kakashi a já jen přikývla.
„Proč vy to nevíte, že se to dá dělat?“ Zeptal se jich Sasuke a šlo vidět, že ne.
„Něco jsem o tom jenom slyšel, ale nikdy by mě nenapadlo, že to opravdu jde.“ Řekl Kakashi a potě se malinko zamyslel.
„Jednoduše řečeno nedělejte to, pro pány to není moc příjemné, když jim nikdo bere energii, že jo.“ Řekla jsem a můj pohled zamířil na Sasukeho, ten se jenom nevinně usmál, ale nic neříkal.
„Tak dost toho tlachání musíme vyrazit na cestu.“ Rozkázala Anko a všichni jsme se vydali na cestu. Nikdo celou cestu nepromluvil, protože všichni byly ponořeny do svých myšlenek.
„Stát.“ Zastavil nás Kakashi a celý tým se zastavil na povel.
„Co se děje Kakashi- sensei?“ Zeptala se Ten ten a všichni pohlédly na Kakashiho.
„Je tu.“ Hned jak to dořekl moje tělo ztuhlo a já se nemohla ani pohnout. Uvolnila jsem se, až když mě Sasuke chytil za ruku. Cítit jeho přítomnost je asi to jediné co mě dokáže doopravdy uklidnit.
„Takže konečně jste se rozhodli bojovat.“ Řekl Madara a poté se před námi objevil společně i s několika lidmi. Stála tam nějaká černovláska, která už od pohledu vypadala, že není úplně v pořádku, dále tam stál dost vysoký a mohutný kluk s rezavými vlasy a v obličeji neměl žádný výraz a nakonec kluk, který mi ze všech byl nejsympatičtější. Měl namodralé vlasy a podle jeho vnější podoby jsem usoudila, že bude ovládat vodu a nebo něco s ní společnou.
„Ahoj Sakuro moc rád tě zase vidím.“ řekl mým směrem a já se na něho zamračila.
„Ale notak.“ řekl a vykročil mým směrem, ale zasekl se, když si přede mě stoupnul Sasuke.
„Myslím, že bez boje se to neobejde.“ Než to stačil doříct všichni byli nějak zaměstnaný. Anko, Kakashi, Neji a Ten ten bojovali proti tomu rezavímu klukovi, který se mi znich zdal asi nejsilnější. Itachi s Ai bojovali proti tomu klukovi s modrými vlasy a Naruto s Hin proti tý holce. Tudíž nám zbývá jediný protivník. Madara.
„Takže se utkáme spolu jaká shoda okolností.“ Dořekl a hned proti nám použil ohnivou techniku.
„Sasuke vodní stěna.“ Rozkázala jsem mu přes myšlenky a jen tak tak to stihnul zastavit.
„Jak vidím bude s vámi zábava.“
Takhle jsme bojovali dost dlouho, nikdo se nehodlal vzdát, ale boj skončil jakmile Sasuke na chviličku přestal dávat pozor. Madara se za něj dostal,jednou rukou mu zablokoval ruce a druhou se mu snažil dát poslední úder do srdce.
„Přestaň.“ měla jsem na krajíčku, protože představa že bych měla ztratit Sasukeho se mi vůbec nelíbila.
Madara zastavil a podíval se na mě.
„Zabij.....zabij radši mě. Jeho.....jeho nech žít.“ Řekla jsem a poté vykročila k němu.
„Cože?“ Zeptal se nevěřícně Madara a já mu to zopakovala.
„Zabij radši mě, než jeho.“
„Sakuro ne...nedělej to.“ Snažil se mě zastavit Sasuke. Já se na něj jenom usmála a poté můj zrak přešel ze Sasukeho na Madaru.
„Proč bych to měl dělat?“ Další otázka a mě už opravdu nebavilo na ně odpovídat.
„Protože nesnášíš mě, protože to já mám Sasukeho v moci. Protože to já jsem jeho pán.“ Odpověděla jsem, ale pořád jsem nechápala ten nechápavý výraz v Madarově tváři.
„Juugo, Suigetsu, Karin odcházíme.“ Než jsem stihla cokoliv udělat zmizeli a bohužel i se Sasukem.
„To snad nikdy nebudeme moci být spolu, aniž by nám to nikdo pokazil.“ Řekla jsem si v duchu a poté jsem konečně nechala aby mé pocity vyšli na povrch. V tu chvíli jsem se opět zhroutila.
„Sakuro klid....no klid.“ Přiběhl ke mně Itachi a já se ocitla v jeho náručí.
„Saky pokud se neuklidníš, tak se zlomíš. Neboj brácha to zvládne.“ Začal mě utěšovat, i když jsem ho moct neposlouchala zabýralo to. Během pár minut jsem se uklidnila, ale poté jsem se úplně zapotácela a omdlela.