Broken rose: 19. kapitola

Nový tým sestaven

Týden se vlekl jako nic, ale Sasuke byl pořád se mnou a byl na mě tak milí, že jsem si myslela, že je snad nemocný.
„Nechceš se jít nikam projít?“ Zeptal se mě, když jsme společně leželi v posteli a já si hrála s jeho rukou.
„Ale víš, že jo.“ Odpověděla jsem a poté se na něj usmála. Oblékli jsme se a poté jsme vyšli ven. Sasuke mě chytil za ruku a jen tak jsme se procházeli po školním pozemku a povídali jsme si o všem možném.
„Víš Sasuke dost by mě zajímalo, kdo jsou mí rodiče.“ Řekla jsem z ničeho nic.
„Jednou to určitě zjistíš. To ti slibuji.“ Řekl a poté mě políbil. Sedli jsme si na kamennou lavičku a já se o Sasuke opřela a tentokrát si on hrál s mými prsty.
„Čekala jsem, že mě vaši budou chtít zabít nebo alespoň od tebe nějak odtrhnout, ale nic.“
„Myslím, že jim došlo, že by to bylo zbytečné ne.“ Já se jen usmála a kývla hlavou na souhlas. Všechno by bylo jako v zamilovaném filmu, kdyby se najednou do něj nepřiplet jeden hyperaktivní blonďák, který běžel k nám a už z dálky na nás řval.
„Sasuke Sukuro, volá vás babi Tsunade.“ Řekl, když konečně přiběhl celý uřícený k nám.
„Co nám chce?“ Zeptala jsem se a odpovědí mi bylo pouze pokrčení ramen. Jen jsem si vzdychla a poté jsem vstala a zvedla i Sasukeho, kterému se moc nechtělo. Šli jsem mlčky vedle sebe, což jsem se divila, že je ticho i Naruto. Konečně jsme dorazili do ředitelny paní ředitelky, zaťukali jsem a poté na vyzvání vstoupili.
„Konečně jste tady, kde jste se toulali?“ Bylo to první, co nám Lady Tsunade řekla, když jsme přišli.
„Odmaturovali jsme, momentálně si můžeme dělat, co chceme i kdybychom se chtěli zabít.“ Odpověděl Sasuke a Tsunade na něj vyvalila oči.
„Cože, teď si nemůžete dovolit zemřít obzvlášť vy dva ne.“ Řekla Tsunade a prudce si stoupla.
„Kdo říkal, že se chceme zabít?“ Zeptala jsem se pro změnu zase já.
„Neřešte to, přejdeme k hlavní věci.“ Řekla Tsunade a poté se otočila zpátky k nám.
„Ale než začneme musíme tu na nikoho ještě počkat.“ Řekla a poté se konečně otevřeli dveře a v nich se objevil Kakashi s …..s Anko.
„Tak jsme tady Lady Tsunade.“ Řekl Kakashi a šel si stoupnout vedle Sasukeho.
„Tak Sakuro, Sasuke, Naruto, Hinato, Ino, Sai, Kakashi a Anko vy všichni budete tvořit jeden tým, který má zničit jedinou osobu. Tou osobou je Uchiha Madara.“ Řekla a já malinko zkameněla, když jsem si vzpomněla, že kvůli němu jsem chviličku Sasukeho nenáviděla.
„To snad ne to je moje noční můra, ne že musíme jít proti Madarovi k tomu ještě musím být v jednom týmu s Anko.“ Řekla jsem si potichu, ale jak se zdálo Naruto se Sasukem to slyšeli a jak jsem čekala Naruto vybuchl smíchy.
„Naruto jsi v pořádku?“ Zeptal se ho Kakashi, když se smál a nikdo kromě mě a Sasuke nevěděli o co jde.
„Ne nic... neřešte to.“ Řekl a začal si utírat slzy a poté se konečně uklidnil. Stáli jsme tam všichni a ani nemukli zatímco se Lady Tsunade dívala ven z okna a přemýšlela.
„Myslím.“ Řekla, ale poté hned zase zmlkla a podívala se na mě a na Sasukeho.
„Nevadilo by vám kdyby se k vám do týmu přidali ještě Itachi s Ai?“ zeptala se a pohlédla na všechny.
„Vůbec ne.“ Odpověděla jsem s Hin dohromady a poté jsem se rozhlédla na ostatní, ale můj pohled se zastavil u Sasukeho.
„Teda pokud to nevadí tobě Sasuke?“ Pohlédla jsem mu do očí a on jen zavrtěl hlavou.
„Tak dobrá sraz je ve čtyři hodiny před budovou školy. Velící týmu bude Kakashi a Anko.“ Dořekla Tsunade a já sklopila hlavu.
„Ty to zvládneš.“ Uslyšela jsem Sasukeho hlas, když jsme vyšli z ředitelny.
„Proč já Sasuke, proč s námi musí jít i Anko?“ Zeptala jsem se a slovo Anko jsem řekla s dost velkou nechutí.
„Protože je to pán Kakashiho.“ Řekla Naruto a já po něm hodila vražedný pohled ve smyslu“ zavři zobák“ .
„No možná bude jiná než ve škole.“ Snažila se mě, alespoň malinko rozveselit Hinata, ale moc ji to nešlo.
„Teď nemáme čas si tu povídat, máme jen dvě hodiny na to si zabalit, tak ať to stihneme.“ Řekl Sasuke a všichni jsme kývli a poté se odebrali do svých pokojů.
Když Sasuke klíčem odemkl dveře vešli jsme oba dovnitř a začali si balit. Vzala jsem si sebou různé zbraně a také nějaké věci, kdyby se nikdo zranil. Rychle jsem to naházela do tašky a já sama jsem si oblékla „Bojovou uniformu“ nějak zvlášť se nelišila od školní jen tam nebyl znak školy a já nemusela na sobě mít ten stupidní bílý plášť, který jsem tak nesnášela.
„Připravena?“ Uslyšela jsem Sasukeho hlas vedle mého ucha, až jsem leknutím vykřikla.
„Klid princezno.“ Řekl a já se nad tím oslovením usmála a poté ho políbila. Ještě jsme si vzali plášť, vzali tašky a poté se vydali před budovu, protože nám zbývalo, už jenom deset minut.
Docela jsem se divila, když jsme tam došli jako první. Sedla jsem se na lavičku a čekala.
„Sasuke, že už ho nenecháš aby si ze mě udělal loutku, že ne?“ Zeptala jsem se ho, protože představa, že bych zase mohla být v jeho rukou mě děsila.
„Už nikdy nikomu nedovolím, aby mi tě vzal.“ Řekl a já se nad tím musela pousmát.
„Už jsme tady.“ Křikl Naruto a já se za ním otočila, šli tam všichni krom Kakashiho a Anko.
„Ahoj Brácha.“ Pozdravil Sasuke Itachiho a ti dva se poté někam odebrali. Když jsem se podívala na Ai jen zavrtěla hlavou, že nic neví.
„Vsadím se, že Kakashi a Anko přijdou pozdě.“ Řekla Tenten a všichni ji dali za pravdu, protože kdokoliv s nimi šel musel čekat, než oni přijdou.
„Mě to tu už nebaví.“ Stěžoval si Naruto a já se jen pousmála.
„Ale je fakt, že jim to strašně trvá.“ Řekl Neji a já se jen tak spiklenecky pousmála.
„Ani nad tím nepřemýšlej.“ Uslyšela jsem Sasukeho hlas u svého ucha.
„Co se děje Sasuke?“ Zeptala jsem se ho, když jsem se na něho podívala.
„Potom ti to řeknu.“ Řekl a to, už KONEČNĚ dorazili Anko a Kakashim.
„Tak děcka jsme tady.“ Řekl jako by nic Kakashi a všichni po něm hodili vražedné pohledy.
„No, co snad se nic moc nestalo.“ Řekl na svou obranu.
„Ne vůbec nic jen, že jste přišli o hodinu později.“ Křikl na ně Naruto a po menší hádce jsme konečně vyrazili na cestu. Já se Sasukem jsme šli v zádu, před námi Naruto s Hin poté Itachi s Ai, Neji s Tenten byly na bocích a Kakashi s Anko vepředu.
„Řekneš mi konečně o čem jste si povídali?“ Zeptala jsem se, když jsme šli, už tři hodiny v kuse.
„Ne jen, že pokud se tě nevzdám tak mě vydědí a nebo tě zabijí, což se jim ani jedno asi nepovede, protože jak mi Itachi řekl s Ai jsou na naší straně.“ Řekl a můj pohled se změnil z veselého na smutný.
„Nechci, abys kvůli mně trpěl.“ Řekla jsem a nechala slzám volný průchod.
„Trpěl bych, kdybych tě neměl Saky.“ Řekl a já konečně zvedla hlavu a poté se na něj usmála.