Všichni si zaslouží druhou šanci – Běsnící Naruto, část 25.

Zabíjení se Narutovi zamlouvalo, čím dál víc a vyhlédl si jednu malou vesničku, kterou chtěl povraždit a zabít všechny obyvatele.
Nic netušící vesničané pracovali, jako obvykle, ale jeden z nich měl tu výhodu, že vycítil nebezpečí, ale i tak pro tuhle vesničku nebylo záchrany…

„Nezdá se ti, že je dnes poněkud ticho?“ zajímal se mladík.
„Ne, i tyto dny nastávají, jako bys tyto dny neznal.“ Dal mu kázání starší.
„No jo, ale dnes je to jiné, cítím odkudsi čistou krvežíznivost, Konoha nás už jednou zachránila, tím, že zabila jednoho moc zlého člověka, který mi zabil bratra.“ Posmutněl Kariya.
„To vím, ale neboj, jsme v bezpečí!“ řekl rozhodně Riimaru. Jejich práce skončila a oni se vrátili domů, kde na ně čekala večeře.

Naruto si chytře počkal, až bude večer a krásně vynikne zkáza, kterou hodlal rozpoutat… Jeho oči prozrazovaly, že se již nemohou dočkat toho, jak uvidí vesničany mrtvé!
Pravý Naruto s tím nemohl nic dělat. Protože si Kyuubi, díky Madarovi, vyměnil místo. Takže Naruto byl za mříží a mohl se jen dívat, jak jeho tělo dělá takové ohavnosti…

Padla noc a všichni se vydali spát, aby si po náročném dni odpočinuli a mohli se probudit do dalšího dne, který bude stejný, jako ten předešlý. Ovšem dnešní noci se tenhle koloběh měl zastavit…
Naruto to již déle nemohl vydržet a tak se rozběhl a s výkřikem: „Kage Bunshin no Jutsu!“ začalo peklo!
První oběť dnešního masakru nebylo možné určit. Klony zaútočily, tak rychle, že prakticky pět lidí zemřelo ve spánku, společně. Ostatní takové štěstí neměli. Naruto si vychutnával pocit nadvlády a moci! Ze všech koutů vesnice bylo slyšet zoufalé prošení o život. Bylo zbytečné. Do toho klony zapalovaly domy a i zvěř mu padla za oběť.
Srovnával jeden dům za druhým.
„Prosím, nech nás, dáme ti, co budeš chtít!“ prosil Riimaru.
„To co chci, jsou právě vaše životy a ty si vezmu, ať už s vaším nebo ne, dovolením.“ Řekl nemilosrdně Naruto a jednou ranou Riimara rozsekl ve dví. Kariya to sledoval úplně paralyzován strachy, ani se nehnul. Musím přežít, abych mohl varovat svět, před touhle zhoubou, myslel si v duchu.
„Kdo jsi? Když, už máme zemřít, řekni nám jméno!“ to se odvážil druhý nejmladší vesničan.
„Kdo jsem? Tak já vám to povím, stejně to nikomu neřeknete!“ ďábelsky se usmál. „Mé jméno je Uzumaki Naruto, a budu k vám hodný, že řeknu, z jaké vesnice pocházím, jsem z Konohy!“ kdo to slyšel, tak zalapal po dechu.
„Z Konohy? Ta nás má chránit.“ Nemohli tomu uvěřit.
„Už jsem vám vyhověl více, než dost. Je čas na vaši smrt!“ a dál pokračoval v masakru. Země se plnila krví, kunaie a shurikeny létaly všemi směry a zasahovaly vesničany. Naruto slyšel, jak jeho zbraně pronikají do těl a byly k tomu charakteristické zvuky, lámání kostí, trhání masa, tryskání krve…

Kariya taktéž slyšel jeho jméno a sdělil se tak, jak nikdy v životě. Měl štěstí, že nebyl skoro hlučný, jinak by nepřežil. Masakr končil, před půl hodinou byl odevšad slyšet nářek, pláč a křik a teď již bylo ticho po pěšině.
Naruto zrušil klony a schválně tam nechal charakteristický podpis. Ve své dlani vytvořil Rasengan, kterým zasáhl dům. K tomu si roztrhal kabát a přivázal ho na zmasakrovanou ženu, která měla ve tváři šok a překvapení.
„Hotovo, je čas abych se posunul dál, tohle mě baví, sleduješ to, Naruto?“ z pohledu Kariyi to vypadalo jako by si povídal sám se sebou.
Kariya viděl východ slunce a nehýbal se dokud slunce nebylo uprostřed nebe. Pak se rozhlédl po vesnici a viděl jen zkázu a smrt.
Nic neudělal, ani nemohl, protože byl paralyzován.
Pak ho napadlo, že by měl jít do Konohy, ale uvědomil si, že Konoze již nemůže věřit. Proto se vydal do jediné možné vesnice, která ho napadla…

Naruto měl chvíli dost. Asi spotřeboval moc chakry. Byl unavený, proto si šel lehnout. Pravý Naruto zažíval hotová muka, viděl už tolik utrpení za tak krátký čas, že tomu nemohl uvěřit. Žil v domnění, že i zlí lidé mají kousek citu, ale tohohle ho rychle vyléčilo.
„Sakra, co mám dělat? Musím něco vymyslet a zastavit to, než napáchá další škody a zabije víc lidí.“ Jenže nedokázal se svou inteligencí nic pořádného vymyslet…
„Hej, zmetku, vstávej!“ začal na něho řvát. Kyuubi/Naruto nereagoval. „Vstávej!“ řval dál. Řval tak dlouho, až se probudil.
„Ksama, co mě budíš? Co chceš?“ řekl nevrle Kyuubi/Naruto.
„Jen se chci zeptat, co tímhle chováním sleduješ! Proč se nevrátíš k tomu pitomci Madarovi.“ Provokoval Naruto.
„Nevím, co tím sleduješ, ale nehodlám ti odpovídat a je na mě, jestliže se k němu vrátím. Dal mi určitý čas, abych byl volný, a pak se k němu mám připojit, abychom mohli zaútočit na všechny vesnice. Jo, a pak jsem nezapomněl na tvoji holubičku, která ti byla nevěrná, jak, že se jmenovala?“ dráždil Kyuubi.
„Hinata, ale ona s tím nemá, co dočinění! Ji, necháš na pokoji! Já tě zastavím, i kdybych měl přitom zemřít!“ tohle byl slib, který hodlal dodržet.
„Ty si mi hrdina! Uvidíme, jak to splníš! Má to háček, mě není, tak lehké porazit!“ pak se rozesmál šíleným hlasem.
„Moc se nesměj, mě není radno podceňovat, to bys měl vědět, ze všech nejlépe.“ Naruto celou dobu přemýšlel, jak ho porazit a v jaké době má uskutečňovat svůj plán, který neměl ještě celý, ale určitou představu…
„To vím, ale protože tě znám, vím, jak myslíš a uvažuješ.“ Tohle byla pravda.
„Na tohle nehraju, ale uvidíme.“ Naruto se usmál.
„Blafuješ a nech mě vyspat!“ pak zmizel a usnul v okamžiku.

Čas plynul a jeho cesta pokračovala, jednou za měsíc zničil vesnici.
„Tohle, mě baví, díky ty šmejde, Madaro! Tohle je krása! Ten pocit moci je nádherný! Sleduješ Naruto? Co na to říkáš, a kde je ta tvoje rozhodnost?“
Sice trpěl, ale soustředil svoji chakru, do své mysli, kde ji ukládal, jako Tsunade. Věděl, že ji bude potřebovat. Čím víc, tím lépe.

Kariya se objevil u bran Suny, kde se dožadoval sluchu u kazekageho a prý se to týká Naruta. To zabralo a byl vpuštěn.
„Vítej a musíš být unaven, odpočiň si a pak mi vše řekneš…“ Gaara na tento rozhovor moc nepospíchal.
„Ne, musíte mě vyslechnout! Pocházím z vesnice, kterou zničil, jak jsem slyšel, váš přítel, Uzumaki Naruto!“