Všichni si zaslouží druhou šanci – Smutné zprávy, část 24.

Sendai se zdálo, že se něco děje, protože měla divné pocity a vracel se jí dokola ten stejný sen. Který ne a ne vyhnat z hlavy.
Byl o tom, že v dáli vidí dvě postavy Naruta a Itachiho, jak se zdraví a pak společně odchází pryč. Rozeběhla se za svým manželem a Narutem, ale nemohla je dohonit, byly příliš daleko…
„Copak se ti stalo?“ zajímala se Noriko.
„Nic, ale zase jsem měla tu noční můru.“ Řekla Sendai.
„Nevím, ale neměla bys zajít k doktorovi?“ nechtěla, aby se Sendai z toho zbláznila.
„Myslíš psychiatra? Ne, nepřicházím o rozum, ale mám jen obavy o svého manžela a Naruta.“ Sendai totiž, již vše prozradila Noriko. Ta jen nevěřícně kroutila hlavou, ale pak tomu uvěřila.
„Toho jsem nemyslela, chtěla jsem jen, abys byla v pořádku.“
„Jsem v pořádku, ale byla bych úplně, kdyby tady byl Itachi.“ Tolik ho postrádala, že to bylo k nevydržení. Potřebovala jeho úsměv, polibek, pohled jeho očí. Bez něj by jako nežila. Kdyby jen věděla, že ho už nikdy neuvidí. Jedinou její útěchou jí bude jejich syn, Obito a přívěšek klanu Uchiha. Ovšem v tom přívěšku je schován malinký klíček k jednomu z mnoha úkrytů Uchihů…
Musela prostě vydržet a doufat, že se jí snad jednou vrátí. Svému synovi bude vyprávět, jaké má štěstí, že jeho otec byl právě Uchiha Itachi. Legenda mezi Uchihy.

Když se Jiraiya vzpamatoval, přivolal si jednu žábu a řekl: „Prosím tě, nemohl bys tyto těla přemístit do Konohy, s tímhle vzkazem?“ podal mu svitek, kde je všechno zaznamenáno.
„Jistě, Jiraiya-dono, považujte to za splněné.“ Sotva to dořekl, byl pryč i se všemi těly. Promiň, Tsunade, ale musím pokračovat v boji. Omluvil se jí Jiraiya.
Věděl o jedné vesničce kousek odtud, kde by měl ještě žít jistý lékař.

Tsunade právě vyřizovala a potvrzovala mise, když se jí na stole objevila žába se svitkem.
„Od Jiraiyi-dono,“ tím to bylo jasné.

Drahá Tsunade,
Přináším velice smutné zprávy, potkali jsme Naruta, který se začal chovat divně a vyhrožovat, že nás zabije. Tímto vyprovokoval Kibu, následně Akamara a Neji se přidal, aby jim poskytl krytí.
Sai se nám ztratil bůhví kam, předtím jsme se rozdělili o od té doby, jsme ho neviděli.
No a Naruto na nás zaútočil a zranil nás, ani moje potlačující pečeť nezabrala, proměnil se v Kyuubiho.
Byl na nás moc silný, nejdříve zabil Kibu, poté se Akamaru nechal zabít a nakonec zemřel i Neji, který to udělal ze zoufalství. Mě nezabil prý, abych předal jeho zprávu dál, že nenávidí celý shinobi svět. Tím všem vesnicím vyhlásil válku a říká se mi to těžko, ale je to nukenin, stejně jako Sasuke. Čekal jsem, že Naruto půjde v otcových šlépějích, ale to jsem se mýlil. Šeredně mýlil.
Vystroj všem řádný pohřeb a já se vydám Naruta hledat. Sám.

Tsunade zmačkala svitek a její oči měly ten nejpřekvapenější výraz, jakého byly schopny.
„Shizune!“ zařvala na svoji asistentku.
„Hai, Tsunade-sama!“ přiřítila se volaná.
„Máme tu problém, svolej všechny jouniny a ANBU jednotky, kteří jsou tu ve vesnici nebo se vrátili. Zavolej mi Inuzuka rod a Hyuugu Hiashiho!“
„Hai,“ a odspěchala, jak nikdy, protože poznala, že Tsunade má z něčeho velké obavy. Požadovaní se dostavili do její kanceláře ani ne za půl hodiny.
„Mám tu pro vás zlé zprávy, Uzumaki Naruto, zabil Inuzuku Kibu s Akamarem a Hyuugu Nejiho. Jiraiya ho stíhá, ale sám utrpěl zranění, ale nevím, jakého typu a rozsahu.“
Výraz na jejich tvářích se dal velice dobře pochopit. Šok, který rychle vystřídalo poznání a v neposlední řadě, nenávist.
„Já to říkal hned, že jsme ho měli dát pod zámek.“ Mocný Hyuuga Hiashi plakal pro jediného syna svého bratra, který si tolik přál, aby žil.
„To je, ale šmejd, jak si dovoluje zabít mého syna, kterého jsem tak pracně vychovávala?“ Tsume z toho byla, tak v šoku, že si neuvědomila, že ji její – teď, již jediný – potomek objímá.

A právě do téhle pohřební atmosféry vpluli Sai a Hinata na vozíku. Když vstupovali do vesnice zaznamenali čilý ruch, ale nikdo jim nebyl schopen říci, co se děje.
„Sai, kdes byl?“ uhodila na něho zlostně Tsunade.
„Byl jsem unesen Akatsuki, do toho se připletl Kabuto a ani nevím proč, ale uzdravili Hinatu a pak nás pustili. Co se to tu děje…?“ zajímal se Sai.
„Ten hnusný zku*vysyn, zabil Nejiho, Kibu a Akamara a vážně zranil Jiraiyu.“ Řval Hiashi.
„Uklidni se! Já vím, že je to pro tebe těžké, ale zkus se krotit, ano? Je to sice pravda, ale celá Konoha půjde po Narutovi, než se to dostane z vesnice a začne…“ nedořekla, protože si všimla, jak Hinata zbledla a pokoušela se vstát z křesla, ale nešlo jí to, jako by ani nemohla…
„Hinato-san, zbláznila ses? Víš, že si ochrnutá!“ zakřičel Sai a teprve teď mu došlo, co řekl.
„Cože?“ Aha, tak takhle je to, pomyslela si Tsunade.
„Ano, když jsem bojovala s Narutem, zranil mě Rasenganem a díky Kabutovi, jsem nepřišla o celou nohu, i když si přeji, abych zemřela…“ Na Hinatu dopadl ještě větší stín chmur, její bývalý týmový kolega je mrtvý a milovaný bratranec taktéž.
Náhle ji Hiashi objal a řekl: „Ty si se asi zbláznila? Je mi líto, jak jsem se k tobě choval, ale teď je pozdě ti dát budoucí vedení klanu. Budeš bydlet u mě a…“ nedořekl, Hinata ho odstrčila.
„Toho si cením, ale nemohu tvoji nabídku přijmout, jsem pošpiněná a navíc čekám dítě s vaším největším nepřítelem, pochopím, že mě z vesnice vyženete nebo rovnou nezabijete. Nezasloužím si žít.“ Jen kdybys věděl, že je ještě jeden potencionální otec, blesklo Hinatě hlavou.
Po tomto proslovu, už bylo v kanceláři skoro nemožné dýchat, bylo tady tolik nenávisti, že by se Naruto radoval.
Hiashi to už nevydržel a dal jí takovou facku, že jí hlava odlétla. Hinata si slízla krev, která se jí řinula z koutku rtů.
„Ty dě*ko! Jak si to dovoluješ!“ dal jí ještě jednu, a čím víc jí fackovat tím jeho rány nabíraly na síle… zastavila ho, až ho Tsunade, která měla pro Hinatu pochopení.
„To už by stačilo! Nevidíš, že se nedokáže bránit?“
„Ne, Tsunade-sama, měla jste ho nechat, ať mě zabije.“ Hinata trvala na svém.
„Přestaň! A okamžitě, už toho mám dost, jak se lituješ! Měla by ses vzchopit a přivést dítě do mírumilovného prostředí! Vzpamatuj se! A vám všem doporučuji, abyste se nepouštěli do sebevražedných akcí!“ Tsunade zlostně praštila dveřmi.
První, kdo následovali Tsunade byli dva členové Inuzuka rodu. Dále to byl Sai.
„Kdybys něco potřebovala, řekni si, i já jsem tvůj přítel, alespoň, tak jsem to vyčetl v jedné knize.“
„Děkuji, ty víš, kam se nastěhuji, tak u mě máš dveře dokořán.“ Hinata se ani neodvažovala usmát. Nějak vycítila, že se Sai chová jinak.
„Já jdu – tedy jedu – do…“
„Zavezu tě do bytu toho šmejda!“ nabídl se Hiashi.
„Děkuji,“ víc neřekla, ani nemusela.