Sedm minut v ráji - Shino

V Listové se konal novoroční večírek u Ino doma a to by nebyla Ino, aby (s velkou pomocí Tenten, že) nevymyslela velmi zvrhlou a kontroverzní zábavu. Byla to hra, která se jmenuje 7 minutes in heaven (v Čechách jsem o ní v životě neslyšela) a jde zhruba o to, že se přítomným pánům rozdají čísla, která si pak losují děvčata, a s pánem, který vlastní příslušné číslo, je pak dívka zavřena na sedm minut do temného kumbálu a mají se tam políbit či provádět cokoli chtějí, jelikož to nikdo nevidí a nikdo se to nikdy nedozví. Ano, takže skvělá hra pro intelektuálně náročné, jak vidíte. Dalo trochu práce přemluvit dost lidí, aby se zúčastnili, ale nakonec byla účast přece jen hojná. Ino jim všem rozdala čísla, napsala je na papírky a ty zamíchala v košíku. Když jsi byla na řadě s losováním, s očekáváním nejhoršího a nadějí v nejlepší jsi zalovila v košíku. Pak ses podívala, co jsi vytáhla, a je to číslo...

„Jedenáct,“ řekla jsi a stěží jsi potlačila zívnutí. Nebýt téhle zajímavé hry, nejspíš už bys dávno byla doma v posteli a spokojeně bys spala. Blížila se jedna hodina po půlnoci a ty jsi byla fakt vyřízená. Doufala jsi, že sis vylosovala někoho, kdo tě bude ochotný za sedm minut uspat a potom donést domů. Ale nevypadalo to, jelikož jak jsi záhy zjistila, jedenáctku měl Shino. Ino na tebe vrhla mnohoznačný pohled, něco mezi „no potěš“ a „pak mi to do detailu vylíčíš a nemysli si, že ne“.
„Je mi ctí, _____-san,“ řekl Shino a doprovodil tě bez dalších slov do kumbálu.
„No... mně taky...“ snažila ses odpovědět stejně sexy a drsně, samozřejmě v dívčí podobě, ale znělo to dost nedůvěryhodně.
V kumbálu se mezi vámi na chvíli rozhostilo naprosté ticho.
„Chápu,“ porušil ho nakonec Shino.
„Co chápeš?“ zeptala ses mimoděk.
„Že mě nechceš políbit. Brouci se většině lidí hnusí.“ Řekl to tak smířeně, až jsi tomu nemohla uvěřit. Co to mele, vždyť on je přece skvělý! Strávila jsi skoro celý večer rozhovorem s ním a byla jsi z něj úplně paf, protože jsi měla pocit, jakoby mezi vámi bylo nějaké spojení, o kterém jsi dosud nevěděla, ale teď se projevilo. O jakémkoli nesmyslu jste dokázali hovořit tak vážně, že vám to všichni okolo sežrali a vy jste se mohli tajně bavit na jejich účet. Jakoby byl Shino naladěný přesně na stejnou vlnu jako ty, a když jste byli spolu, celý svět vám mohl vlézt na záda.
„Ale já tě chci políbit! Akorát nevím, jak to mám udělat, když jsi tak zakuklený,“ připomněla jsi mu jeho jediný nedostatek. Shino chvíli jen tak stál, a pak si stáhl kapucu a límec mikiny, který mu zakrýval obličej.
„A co brýle? Ty doufám taky půjdou dolů...?“ řekla jsi svůdně a zhoupla ses ze špiček na paty v očekávání. Shino si k tvému údivu nesměle brýle sundal, složil a strčil do kapsy. Při pohledu do mechově hnědozelených očí ti uniklo tiché obdivné: „Óóó!“ Se šibalským úsměvem jsi přikročila blíž k němu a rozepla jsi mu vršek bundy. Pohladila jsi ho rukama po krku, stoupla sis na špičky a lehce jsi ho políbila na rty. Potichu vzdychl a když ses oddálila od jeho tváře, upíral na tebe překvapením široce otevřené oči. Najednou tě něco zašimralo na předloktí. Chtěla jsi ucuknout, ale pak sis uvědomila, že to je jeden z jeho broučků, takže ses silou vůle ovládla. Ale mírnému znechucenému zachvění ses stejně neubránila.
„No... ti brouci jsou přece jen trochu nezvyk...“ řekla jsi stísněným hlasem. Nechtěla jsi ho urazit a předsevzala sis, že na sobě ohledně odporu ke hmyzu budeš tvrdě pracovat. Shino nic neřekl, o krok od tebe ustoupil a mírně pozvedl ruku s nataženými prsty směrem k dírám ve stropě, kterými dovnitř vnikalo světlo. Čekala jsi, co se stane. Po chvíli tamtudy dovnitř vletělo několik drobných tvorečků. Shino vzal tvou ruku do dlaní a rozevřel ji. Jeden z broučků zakroužil kolem a potom se na ni snesl. V dlani ti třepetal křidélky a ty jsi spatřila, že mu slabě světélkuje zadeček. V údivu ses rozhlédla – kolem vás poletoval roj světlušek. Neubránila ses tichému, veselému smíchu. „To je úžasný! Už teď je mám radši!“ Shino přikývl a – usmál se! Jenom tak trochu, ale i to tě příjemně udivilo. Foukla jsi opatrně na broučka ve své dlani, takže se zase vznesl a přidal se k ostatním. Položila jsi Shinovi ruce na hruď.
„Uspíš mě?“ zeptala ses mírně laškovným tónem.
„Uspat?“ optal se, jestli slyšel dobře.
„Jo, jsem fakt hrozně utahaná...“ dodalas na vysvětlenou. Posadila ses na zem, Shino vedle tebe. Vzal tě nesměle do náruče a ty ses spokojeně uvelebila na jeho hrudi. Začal tě hladit po paži a kreslit ti na ní prstem různé obrazce, bylo to moc příjemné a šimralo tě z toho v břiše, takže ses začala usmívat. Ještě chvíli jsi jedním okem sledovala kroužící světlušky, ale Shinovy doteky tě natolik ukolébávaly, že jsi brzo měla obě oči zavřené a napůl jsi spala.
„Stejně to všechno děláš jenom ze soucitu,“ pronesl Shino neproniknutelně.
„Jasně, jak jinak,“ odpověděla jsi s mírnou dávkou ironie, což byl pro tebe v tomhle stavu ekvivalent poklepání prstem na čelo. Tihle kluci s nízkým sebevědomím... ať tě prostě nechá v klidu spát a ráno mu s radostí o jeho neodolatelných přednostech povykládáš.