Úplněk 2. Všichni lidi jsou stejní.

Jak už jsem řekla, blížil se úplněk a sním, narůstaly i mé obavy. Při posledním úplňku jsem zničila naši vesnici a zabila všechny lidi v ní. Včetně mých rodičů a sourozenců. Jestli si myslíte, že jsem vlkodlak, tak to se mýlíte. Já taky vím, že se vlkodlak mění při úplňku, ale já nejsem vlkodlak. Jsem mnohem horší příšera. No ona teda není hrozná, kdybych se dovedla ovládat. A to já bohužel nedokážu.

Najednou do pokoje vtrhla Sakura a začala po mě řvát:
"Hééj, bude párty! Zítra večer! Potřebuju nový oblečení! Jdeš se mnou na nákupy? To nebyla otázka."
"Ale, já necítím se dobře!" vymlouvala jsem se.
"Nevadí, prostě jdeme."
"Chjo."
"A nevzdychej, bude to sranda."

No a tak jsme šly na nákupy. Sakura byla teda fakt fiflena. Neměla jsem ji ráda, ale bydlela jsem u ní a tak jsem se chovala hezky. První jsme šly do obřího obchoďáku, kde jsme prošly každý obchod, a Sakura jsi v každém něco koupila. Ať to byly boty nebo kalhoty a sukně, prostě musela mít všechno. Já jsem ji jenom nosila tašky. Jak jsme tak šly, tak se najednou z jednoho obchodu vynořila taková fiflenojidní holka z dlouhými blonďatými vlasy a šla směrem k nám. Jakmile k nám došla tak spustila:
"Čau Sakuro. Prosím tě, co to je s tebou za existenci? Ona je bezdomovec?"
"Ale nazdar Ino, jak se máš? Jo a ona? Je jen nosič tašek. Bezvýznamný pomocník a co ty jdeš zítra na tu párty?"
„Tak ona to celou dobu byla jenom přetvářka? To je pěkně hnusný! Je pravda, že moje oblečení není zrovna extra, ale i tak!“ pomyslela jsem si.
"Jasně. Snad tam nechceš brát i ji?"
"No samozřejmě, že ne! Víš, jak by to vypadalo?" A po téhle větě jsem toho měla tak akorát dost:
"Tak poslouchejte vy dvě nafintěné krá.vy! Já třeba nevypadám tak skvěle jak vy, ale aspoň se chovám hezky k ostatním a neubližuji jim a neurážím je!" zařvala jsem a hodila po Sakuře ty krámy a utekla pryč.

Jak jsem běžela, tak jsem si uvědomovala, co jsem vlastně řekla. Vždyť já jsem své bližní zabila! Ale ne úmyslně. Nemohla jsem za to. Když jsem doběhla k Sakuře domů, tak jsem rozrazila dveře a rychle si sbalila věci a když jsem chtěla odejít, tak mi dveře zatarasil Naruto:
"Kampak?"
"Pryč!"
"Proč? Nelíbí se ti tu?"
"Přesně! A proto chci jít pryč!"
"Ale no tak, my tě máme rádi." mezitím jsem doběhla i Sakura a odstrčila Naruta i mě a vlezla do pokoje a hodila ty krámy na postel.
"Co to měla jako znamenat v tom obchodě?!"
"Nemáš urážet jiné lidi!"
"Jak urážet? Já jsem tě urazila?"
"Jo! Jaká bezvýznamná existence?"
"Ježiš to? Ty jsi citlivka."
"Ha, ha fakt vtipný! A co jsi ty jako? Si myslíš, že ty jsi nějaká hvězda nebo co?"
"No jo."
"Aha, ale já ti poskoka už dělat nebudu! Odcházím! Naruto uhni!"
"No to si nemyslím!" zařvali ti dva jednohlasně a chytili mě a hodili na zem.
"Au! Co to děláte?!"
"Nikam nejdeš!" řekla Sakura.
"Není tohle náhodou omezování osobních práv?"
"Ne to teda není! A ty mi teď hezky vypereš, vyžehlíš a nachystáš ty šaty! A odedneška budeš můj osobní sluha! A opovaž se zdrhnout! Máš být vděčná, zachránili jsme ti život!"
"Ano, paní." řekla jsem škodolibě. Naruto a Sakura někam odešli a zamkli mě tu.

"Do hajz.u! A já už si začínala myslet, že jsou na světě nějací hodní lidé, ale je to všude stejné! A nechápu, proč mě tu tak hrozně chcou, to chtějí umřít, nebo co? A kdo je prosil, aby mě zachraňovali! Já ne!" nadávala jsem jak smyslů zbavená a místo toho, abych to oblečení žehlila, tak jsem ho vzteky roztrhala. Ale ne rukou, ale v zubech. "A sakra! Sakura mě zabije!" řekla jsem už klidnějším hlasem.

Úplněk se rychle blížil a já to na sobě cítila stále víc. Třeba ta nehoda s tím oblečením. Sakura mě teda nezabila, ale pořádně mi vynadala, jako kdybych byla pes. Teď jsem na sobě zase znovu pocítila ten otřes, ta chuť po krvi a syrovém lidském mase. Fuj, ta představa mi přišla nechutná. Nicméně taky jsem byla v noci neklidná a často jsem se vykrádala ven, ovšem vždy jsem se vrátila zpět. Nevím proč. A byla jsem hodně agresivní. Včera zrovna extrémně. Zničeho nic jsem prostě napadla Naruta. Teda nic se mu nestalo, protože jsem ho jenom kousla, ale on mě za to pořádně zmlátil. Byla jsem fakt jako pes. Teď už čekám jen na to, kdy mě vyhodí ven a přivážou k boudě.

No a dneska ke všemu jdeme zase na jednu z těch debilních párty. Sakura z Narutem mě táhnou jako zběsilí, se nedivím, že si nepořídili vodítko. Teda víte, co nechápu? Proč mě na ty párty berou, když bych jim přece udělala ostudu! Fakt já lidi nechápu. Přišli jsme tam a oni mě posadili na židli a šli se bavit. Mě tyhle párty nebavili, ale jak jsem viděla všude kolem tolik dobrého masa a krve, které tu jen tak pochoduje, nemohla jsem se ovládnout. Prostě to byl ten hnusný předúplňkový pud. Oči jsme mi zbarvili do ruda, a když si vedle mě sedla jedna černovlasá holka a jemně otočila hlavou, což se jí odhalil její krk, snažila jsem se udržet, ale nedokázala jsem to a skočila po ní a zakousla se jí do krku…