Princezna z Konožského mlýna 3

Úplněk byl za dva dny, tak měli naši zpěváci čas, aby si něco nacvičili.

Jiraiya, protože si to mohl dovolit, povolal zkušeného a světoznámého učitele zpěvu, mistra Fukasaku. Byl to poněkud kontroverzní zjev, ale každý, komu se poštěstilo slyšet jeho zpěv, měl z toho zážitek do konce života.
Uchiha povolal svého senpaie Deidaru. Ten zprvu nepochopil o co mu jde. Ale Tobi mu vysvětloval, že umělec jako umělec a že když umí dělat bábovičky, určitě umí i obstojně skřehotat. Načež mu Deidara ukázal v čem tkví jeho pravé umění a odporoučel se.
To Kisame nikoho neobtěžoval a nacvičoval pouze se svou Samehadou. Povídá se, že měla vztah s potulným zpěvákem. Radši si to ani nepředstavovat…
Všichni pilně trénovali, zvlášť Kisame. Poslední noc před úplňkem nacvičoval tak poctivě, že když ho slyšeli náhodní turisti, kteří chtěli obdivovat krásy místního rybníka, lekli se a utekli. Ano, tak vznikla legenda o Lochnesské příšeře.
Hinata zatím přemýšlela, které individuum bude pro ni menší zlo. Když si vybere vodního muže, bude mít v domě neustále plíseň a vlhkem jí zkrepatí vlasy. Uchiha smrděl a taky si dost dobře nedovedla představit, jak by vypadal milostný vztah s někým, kdo má místo obličeje lízátko. A knížepán byl jednoduše úchyl. Hinata měla vlastně jasno v tom, koho by chtěla, ale ten ňouma měl moc dlouhé vedení, než aby mu to došlo.

Dva dny utekly jako voda. Knížepán Jiraiya, spolu se svým sluhou Kakashim, který se neustále červenal a přihlouple chichotal zpoza své pochybné knihy, přijížděl ve svém honosném kočáře. Cestou lesem narazili na Naruta a to doslova. Když se náš ubohý hrdina soukal z pod kočáru, Kakashi vyhlédl z okýnka.
„Splašil si nám koně, trotle.“
„Já? A čím asi tak?“ Vztekal se a ometal si s šatů prach.
„Tou odrhovačkou, co si tady, ehm, zpíval.“
„Jakou odrhovačku? To byl evergreen!“
„Evergreen?“ Vyklonil se z okýnka už i samotný Jiraiya.
„Jasně, teď se vrací do módy staré šlágry.“
„O tom dost pochybuji,“ odfrkl si znechuceně.
„Já myslím, že se bude na dnešní pařbu u vody docela hodit,“ prohodil Naruto.
Jiraiya byl na omdlení, když si představil, co za otřesnou starou odrhovačku chce zpívat. Vždyť by z toho panně Hinatě praskly ušní bubínky a už by potom nemohla poslouchat jeho samochválu.
„Ne, ne, tohle nepůjde! Spoutejte ho!“ Nařídil Jiraiya.
Sluhové se ho chopili a zatáhli ho dál do lesa, kde ho přivázali ke stromu, hned vedle mraveniště. Jiraiya společně s Kakashim schválně vyprovokovali mravence, aby ho sežrali. Naruto se snažil osvobodit, ale nešlo to.
„Sežerou tě mravenci!“
„Jak dravé, milosti!“ přidal se Kakashi. A odcházeli.
„Ale já se tu nemůžu zdržovat! Vždyť na mě čeká ta princezna, dattebayo!“

K rybníku se jako první dostal Kisame. Jestli to nebude tím, že tam bydlí. Uchýlil se sem, když ho Uchiha vyhodil z jejich bytu, že prý žít s ním, je jako žít v deštném pralese. Ale Kisame nic nenamítal, protože měl podezření, že si chce jeho prolhaný spolubydlící něco začít se Samehadou a tak prolistoval inzeráty a našel si toto, byť vlhké, ale útulné místečko.
Kde se vzal, tu se vzal, Uchiha.
„Co tady děláš? Je poledne a do večera času dost!“ Vztekal se Kisame, že mu někdo narušuje životní prostor.
„A co ty? Není na tebe moc brzo?“ Hájil se Tobi.
„Já jsem tu doma.“
Nakonec ho Kisame přece jen pozval na šálek kávy, aby spolu počkali než nastane úplněk. Ale Samehadu pro jistotu zamkl do komory.

Byl vlahý večer, První máj, byl lásky čas… Promiňte, nějak jsem se zapomněla. No zkrátka byl večer úplňku a jako obvykle se poslední sjeli Jiraiya se svým poskokem, který táhl něco jako loutnu.

„První, jdu já!“ Ohlásil se Kisame.
„Ne, první jdu samozřejmě já,“ naparoval se Jiraiya, aby ukázal svou důležitost.
„První jde on, protože tu bydlí! Pak jde Tobi, protože Tobi je hodný kluk a pak půjde zvrhlík,“ přidal se Tobi.
Kisame si rychle zavolal na pomoc svou Samehadu. Párkrát se s ní demonstrativně prošel před knížepánem, aby zabránil dalším dohadům a pak k ní promluvil: „Tak víš, co máš dělat.“ Samehada roztrhla své obvazy na souhlas a začala vytvářet pozadí pro jeho píseň.

Ale Tobi se nenápadně přitočil k Samehadě a ta rázem oněměla, čímž okamžitě přerušil jeho piseň.
„Da tam dam dam,“ zkoušel Kisame odezvu, ale nic.
„Tobi nic, Tobi je hodný Uchiha,“ rázem od ní uskočil, aby si toho nevšiml.
„No počkej!“ Nenechal se oklamat a rozběhl se po mostku za ním.
„Tobi je ještě moc mladej!“ Ozívalo se zdálky jeho škemrání.
Jiraiya toho využil a začal drnkat na svůj nástroj.

JIraiya ječel z plných plic a jeho věrný sluha nemohl zůstat pozadu. Křepčili tam jako smyslů zbavení a na nějaké decórum úplně zapomněli.
Když v tom se jim za zády ozvalo:„Občanský průkaz!“
Jiraiya se vyděsil, že je to mravnostní policie a utíkal co mu nohy stačily.
„Spadni!“ Napovídal mu Tobi, který měl radost, že se mu vtípek povedl. Jiraiya ale nápovědu nepotřeboval, protože si to sám namířil rovnou do rybníka. Žbluňk.
„Kakashi, zachraň mě! Protože jestli se utopím, už nenapíšu další díl“ Volal na svého sluhu a ten bez rozmyslu hodil placáka do vody.
Konečně se dostal ke slovu Tobi.

Kisame se nenechal zahanbit. Přivolal si velkého kraba a strčil ho Tobimu do trenek. Ten přestal, jako když utne a pak se s řevem zřítil do vody.
„Do trenek ne! Tobi chce zůstat správný Uchiha!“
Kisame se mohl potrhat smíchy a Jiraiya a Kakashi taktéž.
Z ničeho nic se zázračně zjevil náš hrdina, který začal pět milostnou píseň ve svitu luny. Nejdříve ji pro ten smích neslyšeli, ale nabírala na síle.

Pokud se ptáte, kde se tam vzal, tak vězte, že vynalézavý Naruto vytáhl ze své zadní kapsy tři měsíce prošlý rámen a polil jím provazy. Rámen působil jako kyselina a náš hrdina mohl ladně připlout na scénu právě včas.

Zpíval dál, jako jediného ho nikdo nepřerušoval. Proč by taky, když zpíval takovou hroznou odrhovačku. Pak se stalo něco kouzelného. Měsíc zazářil jasněji a udělal na rybníku měsíční cestu, kde se zjevila Hinata v úplé jounninské vestě a s kunaii na opasku. Přicházela po vodě, aniž by si vyplýtvala byť kouska chakry.
Naruto, okouzlen tou krásou a taky mu měsíc nepříjemně svítil do očí, náhle přestal a udělal gesto, jako by chtěl říct: „Pojď na mou hruď.“
Hinata si decentně odkašlala: „Je mi ctí, že jste se tu sešli, vyslechněte prosím mé rozhodnutí! Kisame zpíval jen o svém hnízdečku a o našem společném soužití, ale já myslím, že tři už jsou moc. Jiraiya zpíval o tom, čím ho inspiruji. Určitě už jsem se objevila v posledním vydání jeho nemravné knihy.“
Kakashi se tak rozkašlal až vcucl svou masku a začal se dusit.
„Já to věděla,“ utrousila Hinata a pokračovala, „ A Tobi opěvoval to, co každý Uchiha, svou pochybnou chloubu. Jen Narutova píseň se dala vydržet a proto byla jeho písnička nejlepší. Naruto tedy vyhrál.“
„Tak budiž, ale to neplatí, protože nesoutěží od začátku. Nedal ti žádný dar!“ Řekl Jiraiya.
„Výborný postřeh!“ Tleskal ještě trochu modrý Kakashi.
„Dal, mi dárek ze všech nejvzácnější, sadu limitované edice ramenů. Ale nevím, jestli o mě vůbec stojí.“
„To víš že jo,-ttebayo!“
„Ale já nejsem princezna,“ podivila se Hinata.
„Jeden mudrc kdysi řekl, že princezny jsou otravné,“ a při těch slovech se mu vybavila princezna Růžovlásenka, načež se oklepal a rozeběhl za Hinatou, aby jí pomohl z jezera ven.
Objali se a políbili.
„Já to tak nenechám! Z toho vyvodím důsledky a mě si nepřejte potkat!“ rozčiloval se Jiraiya. Naštvaně odcházel a Kakashi za ním.
„Doufám, že se nezlobíte, že jsem si vás nevybrala.“
„Ne, vůbec ne, uděláme ti veselku, na kterou budeme všichni vzpomínat, až do smrti. Tobi je přeci hodný kluk,“ řekl Tobi.

A byla svatba, které nebylo rovno. A co se dělo pak? To už je jiná legenda. Pokud se o ní ale chcete dozvědět, pozvěte Tsunade na saké…