Broken Rose: 15. kapitola

Je zpět, nesnáším tě

Od té chvíle, co jsem dostala tu růži a dopis, začala jsem se opět utápět v depresích. Všechno mi bylo zase jedno, bavila jsem se normálně s ostatními, ale jen s Hinatou jsem mohla být sama sebou. Ředitelka mi dokonce přinesla tu růži, kterou nějakým zaklínadlem vrátila do původního stavu. Měla jsem ji na nočním stolku a než jsem šla spát, vždycky jsem ji pohledem hypnotizovala.
Byl den, jako každý jiný, jenom večer jsem ulehala s pocitem, že se zítra má vrátit Sasuke. Bylo mi z toho do breku, ale nechtěla jsem brečet, zachumlala jsem se do deky a pomalu jsem se odebírala do říše snů.
Ráno, když jsem se probudila jsem se pomalu rozkoukávala, když mě něco zarazilo. Nepamatuji si, že bych večer nechávala otevřený balkon, do pokoje foukal krásný jarní větřík, ale i přes to jsem měla zlé tušení. Když jsem se, tam konečně podívala, nevěděla jsem co mám dělat, jestli mám být naštvaná nebo jestli mám brečet. Na místě jsem ztuhla a koukala jsem se na postavu stojící na balkoně. Byl to on. Byl sice vyšší, jeho vlasy byly delší, ale poznala bych ho i, kdybych byla slepá. A poté se konečně otočil.
„Už jsi vzhůru.“ Řekl to takovým lhostejným hlasem. Tohle není můj démon, démon kterého jsem milovala.
„Jo, tak už si se vrátil?“ Do hlasu jsem se také snažila dát lhostejný hlas, ale určitě mi to nešlo tak dobře jako jemu.
„Jo před chvilkou.“ Řekl a kývnul při tom hlavou. Já se donutila k úsměvu a poté jsem se odebrala do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby, učesala si vlasy a poté jsem se převlékla do školní uniformy. Když jsem přišla zpět do pokoje, Sasuke už byl také převlečený a čekal, už jenom na mě. Když jsem si ho prohlédla podrobněji, připadal mi snad ještě krásnější, než předtím. Jeho oči snad byly ještě černější, než když odešel. Jeho tvář vypadala jak kdyby ji vytesali sami andělé.
„Půjdeme?“ Zeptal se a já jen kývla hlavou a šla jsem ke dveřím, které jsem otevřela a poté se pomalým krokem vydala do jídelny. Když jsme vyšly všichni rázem stihli a koukali se na náš, teda na Sasukeho. Já ani on jsme si toho nevšímali a radši jsme si šly pro snídani a poté se posadili k ostatním.
„No, kde si se toulal Sasuke, myslel jsem, že už nepřijdeš.“ Řekl Naruto a kamarádsky ho objel. Takhle se sním přivítali všichni krom mě.
„Dneska je volno co? Co máte v plánu lidi?“ Zeptal se Neji a já jen zvedla ramena, ale Hinata byla úplně nadšená.
„Co kdybychom si někam vyrazili, no já nevím , nikam oslavit to, že se vrátil Sasuke a prostě celý den trávit spolu.“ Navrhla Hinata a jak se zdálo všem se to líbilo.
„Jo tak jo, za hodinu před školou.“ Řekl Naruto a všichni jsme se vydali do svých pokojů.
Když jsem byla v pokoji lehla jsem si na postel a zavřela jsem oči.
„Ty nebudeš vstávat?“ Zeptal se mě. Nic jsem mu neodpověděla, nechtělo se mi.
„Slyšíš?“ To , už ale na mě zvýšil hlas a já se na něj líně koukla.
„Máme hodinu čas ne?“ řekla jsem, jako by nic a dál jsem si ho nevšímala. Bylo to těžké, hodně těžké, ale musela jsem to vydržet.
Po půl hodině jsem se začala konečně převlékat. Vzala jsem si na sebe bílé útlé kalhoty, černé tílko a na to modrou mikinu a čekala jsem, až bude i Sasuke hotoví.
Když jsme přišli před školu nikdo tam nebyl. Sedla jsem si na lavičku a čekala. Sasuke stál vedle mě, nikdo znáš dvou nepromluvil.
„Jdete pozdě.“ Řekla jsem, když k nám přišla Hinata s Narutem.
„Promiňte, Narutovi to strašně trvalo. Jo a mám se omluvit za Tenten a Nejiho ti prý nepůjdou.“ Řekla Hin celá udýchaná.
„Jak typické.“ Ušklíbla jsem se a poté jsme vyrazili do města. Nejdřív jsme se jen tak procházeli po městě. Já s Hin jsme šli ve předu a pořád jsme si povídali a kluci šli za námi.
Nakonec jsme skončili v jedné kavárně na kraji města. Všichni jsme si objednali, ale nikdo nic neřekl. To ticho mi začalo vadit, ale nic jsem neřekla.
„Tady vaše objednávka.“ Řekla servírka a poté nám všem dala hrnek.
„Tak jak si se měl Sasuke?“ Zeptal se ho Naruto a já jsem malinko zpozorněla.
„Ale jo šlo to. Myslel jsem, že to bude horší.“ Řekl, jako by nic a poté se napil.
„A vy?“ zeptal se a kouknul se po náš.
„Senzačně.“Odpověděla jsem rychle a Hin na mě vrhla nechápavý pohled.
„Opravdu?“ Zeptal se mě Sasuke a já jen kývla hlavou. Dál jsem se sním, už nebavila a místo toho jsem se koukala ven.
„Sasukeeee.“ Někdo zakřičel a já tam otočila hlavu. Běžela k nám nějaká červenovláska a hned, jak k nám přiběhla skočila Sasukemu kolem krku a políbila ho.
To mi doslova vyrazilo dech.
„Úžasný.“ Řekla jsem a poté jsem ihned vstala a byla jsem na odchodu.
„Máš problém.“ Uslyšela jsem za sebou pro mě dost nepříjemný hlas té krá…..
„Ale víš, že jo.“ Řekla jsem a prudce jsem se otočila.
„Opravdu.“ Řekla a na její tváři se objevil úšklebek.
„Nech toho Karin.“ Řekl Sasuke tvrdým hlasem a poté se na mě také kouknul.
„A ty taky Sakuro.“
„Ty mi nemáš, co rozkazovat.“ Řekla jsem stejně tvrdě jako on.
„Hm… to máš pravdu.“ Pokrčil ramena a byl zticha.
„Proč by ti jako neměl Sasuke rozkazovat?“ Zeptala se mě a já se na ni ušklíbla.
„Protože je to můj démon chápeš.“ Řekla jsem a kouzelně jsem se na ní usmála a poté jsem opustila kavárnu. Nemohla jsem tam sním být, bylo mi z toho blbě. Uslyšela jsem jenom hlas Hinaty, jak na mě volá, nevšímala jsem si toho.
Když jsem došla do školy, šla jsem rovnou do jídelny se najíst a poté jsem šla do knihovny. Byla tam sice nuda, ale být v pokoji s ním by mi bylo mnohem nepříjemnější, než ta knihovna. Když jsem v knihovně byla, už dvě hodiny šla jsem s velkou nechutí do pokoje. Když jsem vešla Sasuke stál na jeho oblíbeném místě. Na balkoně. Zase byl jen v kalhotách.
„Nastydneš.“ Řekla jsem a poté jsem se převlékla do normálních věcí.
„A co ti je po tom.“ Odsekl mi a to mě dost vytočilo.
„Docela dost.“ Řekla jsem mu stejně hnusným hlasem, jako on mě.
Nic neodpověděl pouze zůstal stát na balkoně.
„Takže je konec? Zeptala jsem se ho když jsem si sedala na postel.
„V čem je konec?“ zeptal se nechápavě.
„Nedělej blbého víš v čem.“ Řekla jsem a malinko jsem se zamračila.
"Mezi námi?“
„Jo.“ Odpověděla jsem
„Proč by mělo?“
„No tak protože teď máš tu... tu Karin nebo jak se to jmenuje a ke mně se chováš, jako kdybych byla ten největší odpad.“ Řekla jsem a poté jsem vstala a šla jsem do koupelny. Sjela jsem dolů po dveřích a na tvářích jsem ucítila slzy.
„Sakuro otevři.“ Uslyšela jsem Sasukeho hlas, ale nemínila jsem mu otevírat. Raději jsem vstala a šla jsem k oknu. Když tu najednou bum.
„Slovo otevři asi neznáš.“ Řekl Sasuke s ostra a šel ke mně. Přimáčkl mě na stěnu.
„Pusť mě.“ Řekla jsem a sklopila jsem hlavu. Sasuke mi vzal do své ruky bradu a zvedl mi ji tak, abych se mu dívala do očí.
„Nesnáším tě, nesnáším. Jenom mě ničíš, pořád.“ Řekla jsem potichu a dál jsem se mu dívala do očí.
„Tak proč jsi teda u mě hm…“ Řekl to tím hnusným hlasem, který jsem u něho nikdy neslyšela.
„Blbá otázka nemyslíš?“ Řekla jsem a nechala jsem slzy, ať si dělají co chtějí.
„Nechovej se jako malej fakan.“ Řekl a to, už jsem nevydržela a vlepila jsem mu facku.
„Já se můžu chovat jak chci.“
„Neodpověděla si mi na otázku.“ Řekl, aby to víc zdůraznil. „ Ale to mi ty stejně neřekneš.“ Odpověděl a byl na odchodu.
„Protože tě miluju.“ Odpověděla jsem tiše a podívala jsem se do země.
„Cože neslyšel jsem tě?“
„Protože tě muluju.“ To, už jsem zakřičela a spadla jsem na kolena.
„Ty tak.“ Řekl a zmizel mi úplně z očí.
Nechápala jsem jeho reakci, nechápala jsem ho vůbec.