SÁZKA (41. kapitola)

,,No, aspoň že nevyhazuje oknem jako Tsunade,“ zašeptal pro sebe a sbíral se zpátky k bráně.

41. kapitola: Mrtvoly vstávají z hrobů

Kolem třetí v kanceláři Hokage už seděli v pohodných křeslech čtyři kagové – u dveří Kazekage, který konverzaci v místnosti sledoval s kloboukem na hlavě a tváří zahalenou, ostatně jako všichni v místnosti, a do hovoru se svým skřípavým hlasem moc nemíchal.
Blíž u okna seděl Tsuchikage, ze kterého ještě zdaleka nevyprchalo mládí. Co chvíli dostával záchvaty smíchu, mezi kterými občas něco nesrozumitelně zamumlal, ale pokud se náhodou nesmál a bylo mu rozumět, stálo to za to.
Po jeho levici seděl Mizukage. Podle hlasu bylo poznat, že je o něco starší, než Tsuchikage, a rozhovorem se nechával přímo unášet.
Hedanna seděla za stolem a pozorovala je. Některé z nich neviděla poprvé. Když se jí na něco zeptali, odpověděla jim, ale jinak moc neslyšela. Vždyť se Kagové od ostatních lidí zase tolik neliší…
Kotetsu se znovu objevil u posledního prázdného křesla, postaveného u okna a oznámil, že se už vyslanci vrátili z Bleskové a přivádějí Raikageho, a na Hedannin pohled reagoval jen rychlým zmizením.
,,To se vás obvykle často někdo bojí?“ zeptal se Tsuchikage.
,,Ne, tenhle má proč…“ odpověděla Hedanna.
,,A to znamená…?“ přidal se Mizukage.
,,Nestačilo mu svlíkat mě pohledem, ale –“
,,To tady trestáte za svlíkání pohledem?“ ozval se konečně jednou Kazekage, a to těsně po tom, co se u okna objevil snad pětadvacetiletý Raikage s nějakou zahalenou osobou.
Raikage se rozhlédl kolem sebe a zhodnocoval, co právě slyšel. ,,Klidně toho, kdo se provinil budu následovat, jestli za to stojíte…“
,,Ještě by to chtělo tyč a mohla by to být zajímavá podívaná…“ poznamenala Hedanna.
,,Můžu se přesvědčit?“ zamumlal Tsuchikage. Jeho otázku Hedanna ignorovala.
,,Já za to netrestám, ale kdybyste mě poslouchali předtím dál, řekla bych vám, že jsem ho jen rychle vyprovodila, když jsem se musela převlíknout a on se chtěl přesvědčit, jestli si skutečnost domýšlí správně…“
,,Co znamená výraz ,rychle vyprovodila‘?“ zeptal se Raikage.
Hedanna se k němu pomalu obrátila: ,,Opravdu si jste stoprocentně jistý, že to chcete zjistit?“ zeptala se medovým hláskem.
Kagové se zasmáli a Raikage odpověděl, že radši ne.
,,V tom případě,“ začala znova Hedanna, ,,se uvidíme na večeři.“ Hokagové se postavili a zmizeli, zůstal ale Raikage a jeho zahalený pobočník. ,,Potřebujete ještě něco?“ zeptala se Hedanna, které zakuklenec připadal nějak… zvláštní. Nehápala proč.
Raikage si odkašlal a spustil: ,,Chtěl bych vás požádat o jednu laskavost pro svého přítele,“ a naklonil se k zakuklenci.
Hedanna k němu stočila oči. ,,A ta zní…?“
,,On vám to řekne sám,“ odpověděl Raikage a podíval se ještě jednou po svém chráněnci.
Hedanna to pozorovala. Pochybovala, že Raikage vůbec ví, o co jde, takže mu nejspíš hodně důvěřoval. ,,Dobře,“ odpověděla. Na to Raikage zmizel.
,,Takže,“ začala, ,,o jakou laskavost jde?“
,,Potřeboval bych mluvit s jedním vaším ninjou,“ řekl zakuklenec tiše. Měl klidný, tichý a studený, Hedanně nápadně povědomý hlas.
,,Proč?“ zeptala se hned Hedanna a posadila se na Hokagovské místo.
,,Na co to potřebujete vědět?“ opáčil.
,,Tady se ptám já a není moje povinnost vám tuhle laskavost prokazovat. Pochybuju, že skutečná Hokage by po vás nechtěla to stejné.“
,,Skutečná Hokage?“
,,Já jsem jen prozatímní zástupce,“ řekla Hedanna. ,,V každým případě tady teď rozhoduju já a ne ona, takže mi hned řekněte, proč a s kým konkrétně chcete mluvit.“ Říkala to s naprosto klidným hlasem, zatímco ten druhý pomalu ztrácel nervy.
,,Chci si očistit jméno,“ odpověděl konečně.
,,Očistit jméno,“ opakovala Hedanna. Něco jí to připomínalo… ,,Hmm, to zní skoro jako by se Itachi Uchiha ospravedlňoval před bránou do podsvětí…“ zamumlala. ,,Teda spíš před Sasukem…“ dodala po chvíli, a když zakuklenec neodpovídal, posmála se. ,,Shoď tu kápi, a dělej.“
,,Jak víte –“ začal Itachi, ale zhodnotil otázku jako špatně položenou: ,,Nebudu, si ji sundávat.“
,,To si fakt myslíš, že nevím, jak vypadá Itachi Uchiha?“ zasmála se Hedanna. ,,Mně se spíš líbí to tvoje vykání…“
,,Já vás neznám,“ odsekl Itachi a sundal si kápi. V tu chvíli si Hedanna neuvědomila, že asi vůbec neví, co se stalo před půl rokem.
,,Ale znáš, jen si mě nepamatuješ…“ zamumlala Hedanna. ,,Pokud jsi mě vlastně někdy viděl bez masky.“ A popravdě musel uznat, že mu někoho připomínala, nutno ještě podotknout, že od té doby, co si ostříhala vlasy jí už hodně narostly a spadaly až na ramena.
,,Bez masky?“ opakoval.
,,I když o tom silně pochybuju,“ poznamenala. Znova si ji prohlédl – podobný obličej už určitě někde viděl, ale uvědomil si to až když si Hedanna složila ruce za hlavou.
,,Ten malej blonďatej skrček,“ vyhrkl.
,,To byl můj brácha,“ zamumlala naštvaně.
,,Brácha?“ Itachi otevřel pusu. ,,V tom případě… to seš ty, kdo se se Sasukem tak strašně nesnášel?“ Hedanna přikývla. ,,A teďka zastupuješ Hokage?“
,,Tak nějak,“ připustila. ,,V každým případě to vypadá, jako bys vstal z hrobu…“