Forbidden Love: 3. kapitola

3. kapitola

Když jsem po dlouhém přemlouvání nakonec vstala, vyrazili jsme ihned na cestu do Suny.
„To je teplo, asi za chvilku umřu.“ Stěžovala jsem si, když jsme konečně dorazili na začátek nekonečné pouště. Sluníčko pařilo a já jsem se pořád víc a víc nohama zabořovala do písku.
„Nemyslíš, že tvoje dětská podoba je v tuto chvíli přítěž.“ Řekne mi a já se na něj podívám vražedným pohledem.
“Vždyť jsem toho tolik neřekl.“ Začal před sebou mávat ruce na obranu a já pod jeho reakcí prostě vybuchla smíchy.
„Co je tu k smíchu?“ Zeptal se a zvedl mě na ramena.
„Počkej Naruto co to děláš?“ Zeptala jsem se, protože jsem malinko nepochopila jeho reakci.
„Jak jsem říkal tvoje tělo je přítěží, takže tě ponesu a budeme tam dříve, než aby ses plahočila po svých.“ Řekl a já jsem se jenom usmála a poté mu rozcuchala vlasy.
„Jak si přeješ.“
Večer jsme se utábořili a zapálili jsme oheň, aby nás alespoň trošku zahrál, protože se strašně ochladilo.
„Škoda, že je taková zima.“ Řekl zničehonic Naruto a já se na něj tázavě podívala.
„No co bych si s tebou zase mohl hrát.“ Tahle věta mě doslova nasrala, takže jsem po něm vyjela a začala ho honit kolem ohně a řvala na něj různá slova, ne příliš hezká.
„Tak co, už si se uklidnila.“ Řekl a na tváři se mu objevil vítězný úsměv.
„Tss.“ Odsekla jsem a otočila jsem se k němu zády. Když se nic nedělo, žádné omlouvání, prostě nic. Jednoduše jsem sebou třískla o zem a zabalila jsem se do deky a zavřela jsem oči. Nebyla jsem unavená, ale moje tělo ano.
Neměla jsem na výběr a prostě jsem se vrátila do své pravé podoby. Tahle technika má dvě nevýhody. Jste rychle unavený a ještě že když se vrátíte do své pravé podoby strašně vás začnou bolet svaly, jako byste trénovali snad čtyři dny. Lehla jsem si na záda a zhluboka jsem se nadechla a poté se sama pro sebe usmála.
„Ale copak se stalo?“ uslyšela jsem Narutův hlas. Otočila jsem tam hlavu a na druhé straně ohně se na mě culil Naruto.
„Nic jenom mě, už bolí celé tělo, tak jsem mu chtěla dát oddych.“ Řekla jsem lhostejně a poté zavřela oči a dělala jsem, že spím.
Po té jsem ucítila Narutovu ruku na své tváři.
„Ty, ale se mnou děláš věci Ren.“ Pošeptal a poté se ke mně přitulil a přitáhl si mě k tělo. Posmála jsem se a ještě víc jsem si ho k sobě přitáhla a poté konečně usnula.
Ráno jsem se probudila jako první, hned jak jsem otevřela oči, uviděla jsem Narutovu spící tvář. Vypadal tak sladce, že se mi ho nechtělo ani probouzet, ale musela jsem, protože jsme neměli moc času.
„Naruto“ Nic. Zkusila jsem to ještě jednou, ale opět bezúspěšně. Nakonec jsem se rozhodla, že ho políbím. To už zabralo.
„Jaké krásné probuzení.“ Řekl a poté konečně na mě otevřel ty svoje překrásně nebeské oči. Ihned jsem se v jeho studánkách začala utápět a moc nereagovala, jak na mě mluví
„Hej Ren co pak se děje?“ Zeptal se mě a byl, až nenápadně blízko. Sakra kdy se ke mně dostal takhle blízko.
„Jsi nějaká zamyšlená.“ Řekl a chtěl mě políbit. Já jen zavrtěla hlavou a ihned jsem vstala a chtěla jsem začít balit věci, ale to by mě Narutova ruka nesměla chytit a strhnout mě zpátky na zem. Ocitla jsem se na Narutovi a ten se na mě jenom usmíval.
„Hej.“ Než jsem stihla cokoliv udělat umlčel mě sladkým polibkem, kterému jsem se, už nemohla bránit. Potřebovala jsem ho, potřebovala jsem jeho bezpečnou náruč, jeho polibky prostě jeho celého. Kdyby mi cokoliv řekl udělala bych to. Věřila jsem mu, že mě nezradí.
„Jsi tak sladká, když si myslíš že tě nechám být.“ Řekl, když se ode mě odtrhl.
„Nechci ti podlehnout, protože kdybych to udělala nebyla bych pak už schopná se tě vzdát. Pane bože co to tu mele.“ Chytla jsem se za pusu a můj obličej během sekundy dostal rudou barvu.
„Za to se nemusíš stydět mrně.“ Řekne mi a strhne mě do náruče a pocuchá mi vlasy.
„Nejednej se mnou jako z dítětem Naruto.“ Křikla jsem na něj a ihned jsem si začala upravovat vlasy.
„Dobře, dobře.“
„Měli bychom vyrazit, do Suny bychom měli večer dorazit.“ Řekla jsem i ihned začala balit. Naruto mě po chvilce napodobil a když jsme konečně měli všechno hotoví, vyrazili jsme vstříc rozžhavené poušti.
Zdálo se mi, že je víc teplo, než byla snad včera. Oba jsme se snažili jít co nejrychleji, ale prostě to nešlo. Když jsme konečně večer dorazili před brány Suny malinko jsem se zasekla.
„Hele Naruto jak tam chceš vejít?“ Zeptala jsem se a podívala se na něj.
„Zdejší Kazekage je můj dost dobrý přítel, myslím že mu to nebude vadit.“ Řekl a já se usmála a pouze kývla. Než však stačil vyjít, rychle jsem ho chytla za ruku, strhla ho k sobě a jemně ho políbila. Když jsem se od něj odtrhla, díval se na mě udiveným pohledem.
„Ber to jako omluvu za moje chování.“ Řekla jsem a poté ho chytla za ruku a vykročila jsem k bráně.
Stáli tam dva strážní, docela jsem se divila, že nespali jak to někteří dělali.
„Dobrý večer, co vás přivádí v tak pozdní hodinu do Suny?“ Zeptal se jeden strážní a já se podívala na Naruta.
„Jdeme navštívit starého přítele. Jmenuje se Sabaku no Gaara.“ Řekl Naruto a strážní malinko zaváhali.
„Pokud je to tak, můžete vejít.“ Řekl ten druhý a mi oba jenom kývli a šli jsme dál.
Po nějaké chvíli jsme konečně došli k nejvyšší budově. Vystoupali jsme schody a zastavili jsme se, až u dveří, které vedli do kanceláře hlavy vesnice. Naruto zaklepal a ze vnitř se ozvalo vyzvání. Naruto otevřel dveře a vešel přede mnou.
„Ahoj Gaaro .“ Pozdravil ho Naruto a nasadil svůj zářiví úsměv.
„Na- Naruto jsi to ty?“ Zeptal se malinko vyjeveně.
„No jasně, že to jsem já.“ Odpověděl a poté se oba odejmuli a rychle si povyprávěli nějaké novinky.
„A tvoje společnice.“ Řekl Gaara a podíval se na mě.
„Já.“ Ukázala jsem na sebe a prosebným pohledem jsem se podívala na Naruta.
„Moje přítelkyně se jmenuje Shizuko Ren a pomáhá mi splnit můj úkol.“ Odpověděl řekl a jen tak ledabyle pokrčíl rameny.
„Hej.“ Křikla jsem na něj a podívala se na něj vražedným pohledem.
„Kdyby nebylo mé dobrosrdečné duše byl bys zatčený a popravený.“ Řekla jsem a ušklíbla se na něj.
„Jo jenomže jedna malá a dobrosrdečná holčička mi pomohla.“ Odpověděl a ušklíbl se na mě.
„Omlouvám se, že vás vyrušuji, ale proč jste přišli?“ Ukončil naší debatu Gaara.
„No nevíš kde jsou teďka Sakura a Sasuke?“
„Bydlí pořád tam, kde bydleli.“
„Aha potřebuji s nimi mluvit, ale jsem moc rád, že jsem tě opět vyděl.“ Řekl Naruto a opět se usmál.
„Pokud budete s ničím potřebovat pomoct, ať je to cokoliv Suna vám bude vždy otevřená.“
„Děkuju Gaaro.“ Řekl Naruto a poté jsme vyšli pryč z kanceláře a vydali jsme se na konec vesnice. Šli jsme celkem dlouho, protože vesnice jako samotná bla dost velká. Čím více jsme se blížili tím víc šlo na Narutovi vidět, že je nervozní.
„Klid všechno to bude v pořádku, slibuji.“ Snažila jsem se ho povzbudit a když jsem se podívala na jeho usměvavou tvář hned jsem si oddechla. Když jsme konečně dorazili nakonec vesnice stála tam jenom jedna budova. Byla starší, ale pořád hezká. Okolo ní běhali dvě malé děti. Chlapec a děvče. Chlapec měl černé vlasy jako uhel a oči snad ještě temnější, než samotná noc. Děvče mělo stejně černé vlasy s tou výjimkou, že pár pramenů byly růžové a nakonec měla oči zelené jak jarní tráva. Když jsme přišli blíže zastavili a koukli se na nás.
„Dobrý den.“ Pozdravili nás najednou a já se tomu malinko usmála.
„Ahoj, máte doma maminku a tatínka?“ předklonila jsem se a usmála se a oba jenom kývli.
„A mohli byste nám je prosím zavolat.“ Řekl Naruto dost nervozním hlasem. Já do něho nenápadně bouchla loktem.
„Hej.“ Řekl a já se tomu pousmála, ale to, už se otevřeli dveře a z nich vyšel urostlí černovlasí muž. Musím říct, že byl dost hezký, ale ne tak jako Naruto. Byl přesně jeho praví opak. Černé vlasy, černé oči, bledá pokožka a docela tvrdí výraz.
„Sasuke kdo to je?“ uslyšela jsem z domu ženský hlas a poté se ve dveřích hned vedle Sasukeho objevila růžovláska se zelenýma očima.
„Na- Naruto jsi to ty?“ Řekla nevěřícně a chtěla jít za Narutem, ale Sasuke ji chytl za ruku a nikam ji nepustil.
„Co tu chceš Naruto?“ Zeptal se a hodil po Narutovi zlí pohled.
„Potřebuju od vás pomoct.“ Řekl úplně v klidu Naruto a já nevěděla co mám dělat.
„Co bychom zrovna mi pro tebe mohli udělat.“ Řekl a v jeho hlase byla znát arogance.
„Chci zachránit Listovou před Danzouem, ale jak tak na tebe koukám ty jsi, už všechno vzdal, jsi jenom obyčejný srab.“ Řekl Naruto stejným hlasem, ale než jsem se nadála Sasuke se proti němu rozeběhl.
„Je rychlí.“ Řekla jsem si v hlavě a rychle odrazila Sasukeho útok a hned jsem schytala jeho pohled.
„Promiň, ale tímhle mě opravdu nerozhodíš. Jsem na typy jako jsi ty zviklá. Ale neměl bys tenhle pohled ukazovat před svými dětmi celkem se tě bojí.“ Řekla jsem a koukla jsem směrem kde stáli. Oba se klepali a koukali se nevěřícně na Sasukeho.
„Myslím, že by to šlo i v klidu.“ Řekla jsem poté klidným hlasem a zase si stoupla vedle Naruta .
„No tak Sasuke.“ Řekla ta dívka a hodila po Sasukem vražedný pohled.
„Dobrá, dobrá.“ Řekl smířlivě a poté šel k Narutovi.
„Pojďte dál.“ Řekl a mi se odebrali k nim do domů. Domek nebyl velký, ale zase ne malý. Když jsme vešli vůně krásného dubového dřeva mě praštila do nosu a já se nad tím pousmála.
„Posaďte se, dáte si něco?“ Zeptala se nás ta dívka s růžovími vlasy.
„Ne to je dobrý Sakura- chan.“ Řekl Naruto, nevím proč, ale to oslovení mi vadilo.
„No tak povídej.“ Řekl Sasuke směrem k Narutovi.
„No chtěl jsem se nějak dostat do Konohy, ale jenom s Ren to nedokážu, proto jsem přišel za vámi a chtěl vás požádat o pomoc.“ Řekl a já se malinko urazila nad tím, že by to se mnou nezvládl. Ten mě fakt podceňuje.
„Vždyť ve vesnici je Neji, Tenten, Ino a taky Hinata a u té si myslím, že ti ráda pomůže.“ Řekl opět Sasuke a já se nad tou větou malinko zamyslela.
„Vždyť tě milovala a myslím, že tě pořád ještě miluje.“ Přečetla jsem si myšlenky v Sasukeho hlavě.
„A ty se tady zahazuješ s průměrnou kunoichi, která ji nesahá ani po kotníky, Naruto já tě fakt nechápu.“ Tohle ta věta mě dost naštvala, ale zůstala jsem v klidu.
„Tak co pomůžete nám?“ Zeptal se Naruto snad, už po sté, ale ti dva mu nic neodpověděli.
„Jenom mi čtyři?“ Zeptala se Sakura.
„Jo jenom mi čtyři.“ Odpověděl ji Naruto a zářivě se na ni usmál, když jsem si toho úsměvu všimla došlo mi, že takhle se na mě nikdy neusmál. Asi jsem vážně jenom jeho hračka.
„Ale jak říkal Sasuke jsou tam naši přátelé, kteří nám snad pomohou.“ Odpověděl a já si v místnosti připadala přebytečná.
„Naruto myslím, že to zvládnete beze mě.“ Řekla jsem z ničeho nic a podívala se směrem k němu.
„Jak to myslíš?“ Zeptal se mě a podíval se mi zhluboka do očí.
„Tak jak jsem to řekla, nemám čas s vámi zachraňovat vesnici, která pro mě nic neznamená.“ Odpověděla jsem a poté se zvedla ze židle a vydala jsem se směrem k východu, kde jsem se se všemi rozloučila a poté se vydala zpět do Sněžné vesnice.
„Proč?“ uslyšela jsem za sebou hlas, který patřil Narutovi.
„Proč co?“ Zeptala jsem se, ale neotáčela jsem se k němu.
„Proč najednou odcházíš, proč mi najednou nechceš pomoct?“ Zeptal se a já se nad tím malinko pousmála.
„Protože ty mě nepotřebuješ Naruto, to já jsem potřebovala tebe, ale teď mi došlo, že to tak není, že bez tebe dokážu žít svůj stereotyp.“ Odpověděla jsem a poté se na něj malinko pousmála.
„ Takže to znamená, že mezi námi je konec.“ Zeptal se a z jeho hlasu šla znát bolest.
„Vždyť nikdy nebyl ani začátek.“
„Jenomže já tě potřebuju.“ To už na mě zařval, až se mi do očí vrhly slzy.
„Ne Naruto ty mě nepotřebuješ.“
Už jsem tam dál nemohla být, už jsem tam dál nemohla stát a koukat se na jediného muže, kterého kdy budu milovat.
„Přečetla jsi jim myšlenky, že jo?“ V půlce pohybu jsem se zastavila, ale nepodívala jsem se na něj.
„A i kdyby co to změní?“ Snažila jsem se dát do hlavu lhostejnost, ale nešlo to.
„Docela dost.“
„Dobrá přečetla jsem jim myšlenky a to co si mysleli mě vůbec nepotěšilo Naruto.“ Řekla jsem a, už se bez jakéhokoliv zdržování vydala na cestu.