Broken Rose: 12+ 13 kapitola

SPECIÁL

Seděla jsem na posteli a snažila jsem si vzpomenout.
„Už jsi vzhůru?“ uslyším hlas, který mi je z neznámých důvodu strašlivě příjemný.
„Ano.“ Odpovím a podívám se na něj.
„Jak se cítíš?“ zeptá se mě a já se jen usměju.
„Nechtěla by ses projít?“ já se na něj podívám, ale poté přeci jen kývnu.
„Tady máš nějaké věci tak si je oblékni, já zatím počkám venku.“ Když za sebou zavře dveře. Vstanu a obléknu si připravené oblečení, ale než vyjdu ven zajdu si ještě do koupelny. Nevím jak jsem věděla, že tam je, ale byla jsem záda, že jsem si začala vzpomínat.
Rychle jsem si učesala vlasy a poté se vydala ke dveřím. Když jsem je otevřela, všimla jsem si Sasukeho, který stál u dveří a opíral se o stěnu.
„Můžeme?“ Zeptá se mě a já jen přikývnu. Vydali jsme se pryč ze školy a vůbec pryč ze školního pozemku, až jsme nakonec došli pod sakuru. Sedla jsem si pod ní a zavřela jsem oči. Sasuke mě napodobil.
„Jestli tu být nechceš, tak nemusíš.“ Řekl z ničeho nic, ale já se malinko zarazila.
„Ne já tu chci zůstat, nevím proč, ale je mi tu dobře hlavně, když jsem s tebou, ale ….“ Až teď mi došlo co jsem řekla. A můj obličej ihned dostal červenou barvu. Sasukeho jedno obočí vylítlo nahoru a já sem rychle odvrátila pohled.
„Ne….já ….sakra….no…“ Začala jsem koktat, ale najednou mě Sasuke vzal za bradu a otočil si mě tak, abych se mu dívala do očí.
„Za to jsem rád.“ Řekne a poté mě pohledí po tváři a přejde, až k mým rtům, které malinko pootevře a poté mě políbí. Ihned mu polibky začnu oplácet, ale když se vzpamatuji, rychle se od něho odtrhnu a běžím zpátky do školy, hlavně pryč od něj.
Když jsem ve škole a běžím chodbou do někoho vrazím.
„Omlouvám se.“ Řeknu a poté se té dotyčné osobě kouknu do očí. Přede mnou stojí vyšší dívka s tmavě modrými vlasy a bílé oči.
„Sakuro jsi v pořádku?“ Zeptá se mě a já jen kývnu.
„Promiň, ale nemůžu si …“ nestihnu doříct, protože mě předběhne.
„Hinata.“ Řekne a já se hned usměju.
„Jo jasně Hin.“ Řeknu a ona mi úsměv oplatí.
„Máš čas?“ Zeptá se mě a já jen kývnu. „ Nechtěla bys jít ke mně na pokoj, že bychom si malinko popovídali.
„Tak jo.“ Řeknu a to, už mě Hin táhne za sebou do pokoje. Mají ho stejný jako já se Sasuke.
Když si v duchu řeknu to jméno malinko posmutním.
„Copak se děje.“ Zeptá se mě když si obě sedneme na její postel.
„Já nevím co pro mě znamená Sasuke.“ Řeknu a podívám se na ní.
„Víš Saky, když jsi ještě byla v pořádku jako, že ti nikdo nevymazal paměť. Byly jste se Sasukem úžasný pár, parádně jste si rozuměly, ale nejhlavnější bylo, že si ho strašně moc milovala, bylo to jak z nějakého romantického filmu, byl pro tebe všechno, stejně jako ty pro něj. Když tě unesly mohl se zbláznit. Byl pořád nervozní a s nikým nemluvil, pořád se snažil vymyslet nějaký plán jak by tě mohl zachránit. Bylo to k nevydržení a poté jak zjistil kde jsi ihned se tam vydal.“ Dokonči svoje vyprávění Hin.
„Jak muže někdo jako jsem já milovat někdo jako je Sasuke?“ Zeptám se Hin.
„To je osud.“ Odpoví a já se nad tím zamračím. Měla pravdu ve všem, vím že Sasukeho miluji, vím to, ale proč si to nechci přiznat.
S Hinatou jsem si povídala ještě hodně dlouho, ale poté jsem musela, už jít k sobě do pokoje, abych se omluvila hlavně Sasukemu jak jsem se chovala. Když jsem potichu otevřela dveře a nakoukla dovnitř. Sasuke stál na balkoně jen v teplácích a z vlasů mu odkapávala voda. Jen sem nad tím zakroutila hlavou a šla jsem si do koupelny pro ručník a vydala jsem se k Sasukemu.
„Jestli tady budeš ještě dlouho stát tak nastydneš.“ Řekla jsem a začala jsem mu sušit vlasy.
„Omlouvám se.“ Omluvila jsem se mu a opřela jsem si hlavu o jeho záda.
„Není za co.“ Odpoví a otočí se ke mně čelem.
„Ale jasně, že je za co. Nechápu proč jsem to udělala. Jediné co vím je, že tě strašně miluju.“ Křikla jsem na něj a opět jsem brečela. Sasuke se usmál a přitáhl si mě blíže k sobě a chytnul mě za bradu.
„Taky tě miluju, můj anděly.“ Řekne a políbil mě. Snad ještě krásněji než předtím. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a víc jsem se na něho přitiskla. Po nějaké chvíli jsme se od sebe odtrhli a já jsem se na něj usmála.
„Myslím, že když tě líbám tak se mi vrazí vzpomínky.“ Odpovím a znova ho políbím.
„Hej….“ Na Sasukeho tváři se objeví úšklebek.
„Hm…“ Podívám se na něho trošku nechápavě.
„Musíme trénovat pokud vím tak druhé kolo turnaje je za týden, tudíž mám pouze týden na to, abych ti vrátil vzpomínky.“ Řekne, chytne mě za ruku a táhne mě někam po schodech dolů z druhého patra kde máme pokoj. Vyšli jsme ve velké hale, kde byly různé nástroje atd.
„To je tréninková hala.“ Řekne a já jsem se na něj uraženě podívala.
„Budu dělat, že to nevím.“ Řeknu ironicky a poté se na něj spiklenecky podívám.
„Tak co budeme dělat soudruhu?“ Jakmile jsem to řekla Sasuke se na mě podíval dost naštvaným pohledem.
„No já nevím možná by se ti líbilo, že se mi můžeš dívat kdy se ti zamane do hlavy, či že cokoliv rozkážeš ti musím splnit.“ Pokrčí ramena a dělá jako, že je prkotina.
„Kecáte soudruhu.“usměju se, ale hned na to musím utíkat, protože se moje oslovení Sasukemu dost nelíbí. Když mě strhne na zem a začne mě lechtat, tak si vedle nás někdo odkašle. Sasuke ihned přestane a poté se já i on podíváme tím směrem.
„Orochimaru-san.“ Ihned vstanu a pokloním se před ním.
„Ou sem rád Sakuro, že si na mě pamatuješ.“ Řekne a na jeho tváři se objeví úsměv.
„Jak bych na vás mohla zapomenout.“ Řeknu a usměv mu oplatím.
„Jak bych na vás mohla zapomenout.“ Zopakuje Sasuke ironicky a já se na něho otočím.
„Co tě žere?“ Zeptám se ho, když vidím jeho pohled.
„Nic jen, že si skoro na všechny pamatuješ, ale mě ne a to jsem tvůj démon.“ Řekne dost naštvaným hlasem a já malinko sklopím hlavu.
„Sasuke ona za to nemůže, Madara si dal pořádně záležet na tom, aby vymazal hlavně vzpomínky na tebe.“ Zastal se mě Orochimaru a já se na něho usmála.
„Vždyť já vím, jen mě to štve.“ Odpoví a poté se opět podívá na Orochimara. „A co tu vůbec děláte sensei?“ zeptá se a to i já zbystřím.
„Jdu vám pomoci, přeci nenechám na holičkách svoje svěřence.“ Řekne a jeho úsměv se ještě více zvětší.
„Tak to je úžasný.“ Řekla jsem a vyskočila jsem do vzduchu.
Ale jak jsem měla tušit nebyla to taková procházka růžovým sadem, každý den jsme pilně trénovali, abychom byli silní, ale nebyla to chyba Sasuke, ne jeho ne, on byl dokonalí. Chyba byla ve mně.
„Omlouvám se.“ Řeknu, když se celá udýchaná a unavená skácím k zemi.
„Je to všechno moje chyba, já nedokážu to.“ Řekla jsem a opět jsem začala brečet.
„No tak není to tvoje chyba.“ Řekne Sasuke a obejme mě a přitiskne si mě k sobě. Zvedne mi bradu a políbí mě a najednou se mi zamlží před očima a objeví se mi tam všechno co jsem zažila, než mě unesl Madara, úplně všechno.
„Mám to.“ Řeknu a vylítnu na nohy.
„Co máš?“ zeptá se mě zaraženě Sasuke a v jeho pohledu jde vyčíst jediné: Jsi normální.
„Vzpomněla jsem si na všechno.“ Řekla jsem a opět jsem ho políbila.
„Opravdu Sakuro?“ Zeptá se mě Orochimaru a já jen s úsměvem kývnu.
„Tak to je perfektní jdeme to zkusit v tréninku, pokud sis vzpomněla na všechno dokážete mě porazit.“ Řekne Orochimaru a já se jen zašklebím.
„Klidně.“ Řekne Sasuke a stoupne si do obrané pozice.
„Tak začínáme.“ Řekne Orochimaru a hned proti nám pošle ohnivou kouli, Já se zatím vloudím do Sasukeho hlavy, abych mu mohla dát rozkazy.
„Vodní stěna.“ Řeknu a Orochimarův útok se zastaví a stěnu vytvořené z vody. Orochimaru se zašklebí a jde na další útok v podobě bahenního draka.
„Blesková duha.“ Opět se nám podařilo porazit jeho techniku.
„Sasuke technika vlčího drápu.“ Rozkážu ihned a to Orochimaru vůbec nečeká a jen tak, tak se stihl vyhnout.
„No myslím, že jste se vrátili do své formy.“ Pochválí nás a já ihned Sasuke skočím kolem krku.
„Zvládla jsi to.“ Pošeptá mi Sasuke do ucha a já se usměju.
„Nepodceňujte mě soudruhu.“ Řeknu a v tu ránu utíkám pryč z haly a běžím ven na dvůr jde je hodně lidí.
„Jo tak soudruhu jo?“ Křičí za mnou Sasuke a u toho se oba smějeme.
„Plný energie ne?“ Uslyším na levé straně, kam se ohlednu a kdo tam nesedí. Itachi.
„No jasný Itachi dneska mám suprovej den.“ Řeknu a přisednu si k nim.
„Ahoj Saky, už se ti vrátila paměť?“ zeptá se mě Ai starostlivě.
„No jasný.“ Odpovím a obě se začneme smát a povídat o všem možném.
„Ta ti dává co Sasuke?“ Uslyším u pravého ucha a malinko se zaposlochám, Ai si všimne mého počínání a přidá se ke mně.
„No ty má co říkat, Ai taky není žádný andílek.“ Odpoví mu na to Sasuke a já malinko pousměju.
„Jo jsou to andílci s duší ďábla.“ Odpoví a já s Ai vybuchneme smíchy.
„Kluci vy jste takoví chudáčci.“ Řeknu v záchvatu smíchu. Ale než se stihnu nějak ubránit a nebo něco dělat, ležím na zemi a Sasuke mě ihned začne lechtat.
„Dost Sasuke nebo se počůrám:“ křičím a po tvářích mi, už začínají téct slzy.
„To víš, že jo.“ Odpoví a lechtá dál.
„Hele Sasuke já nechci nic říkat, ale všichni na vás koukají.“ Řekne nám jako by nic Itachi a Sasuke v tu ránu přestane a rozhlédne se kolem do kola. Já ho napodobím a Itachi měl pravdu opravdu na nás všichni koukají. Sasuke ze mě sleze a já si poslušně sednu vedle Ai.
„To jste snad nikdy neviděli lechtání nebo co?“ Zeptá se Sasuke všech a já opět s Ai vybuchnu smíchy.
„Jak to tak vypadá tak asi ne.“ Řekne Itachi a napodobí mě s Ai.

Ráno kdy se měl konat turnaj jsem byla dost nervozní zbylo jen deset páru.
„Dobré ráno.“ Pozdraví mě Sasuke a hned mě políbí na čelo.
„Dobré, už zase jsem nervozní Sasuke.“ Řeknu a sklopím oči.
„Není proč.“ Obejme mě, já se na něho jenom usměju a poté se půjdu do koupelny připravit.
Když už jsme oba hotoví společně se vydáme do haly. Když tam dorazíme všichni, už tam stojí. Rychle se k nim přidáme a počkáme, až přijde Kakashi.
„Vítejte ve druhém kole turnaje. Dnešním dnem, už budeme znát vítěze. Hodně štěstí vám všem, ať vyhrají ti nejlepší.“ Řekne Kakashi a poté se na obrazovce, tentokrát ukáží jména.
„Prví soutěžící jsou Hin/ Naruto vs Asuka/ Chiroko. Prosím ti kdo se objevili na obrazovce, ať tu zůstanou ostatní, můžou odejít.“ Řekne Kakashi a já s ostatními ještě popřejeme Hin s Narutem hodně štěstí a poté se odebereme do přípravné místnosti.
Když jsem vejdeme všichni se zarazíme, nejsou tu žádná okna, neuvidíme na probíhající zápasy.
„Nechtějí, abych znali slabiny svého soupeře, docela vymakaný.“ Řekne jeden kluk a sedne si na lavičku. Udělají tak všichni.
„Jsem nervozní.“ Řekne asi po deseti minutách Ino.
„Klid Ino. Oni to zvládnou, Naruto je silný a Hinata ví co má dělat.“ Odpovím a poté se na ni usměju.
„Ale přesto se o ně bojím.“ Uslyším tentokrát hlas Tenten. Všichni najednou ztichli a bylo tu to nepříjemné ticho, ale najednou se dveře otevřeli a do nich vstoupil pár, který se utkal proti Hin a Narutovi.
„Hm…..mrkačka.“ Řekla ta holka a já měla sto chutí ji jednu vrazit.
„Jste na řadě.“ Řekne a usměje se na Sasukeho. Mě na tváři vyletí žíla a dostanu nehorázný vztek.
„Pokud nechceš, abych ti ten tvůj kouzelný usměv rozmlátila tak ti radím, abys to už neudělala.“ Řeknu a kouzelně se na ni usměju. Sasuke se tomu jenom zasměje a společně se vydáme dolů do arény.
„Nemusela si být tak zlá.“ Řekne a já se na něho naštvaně podívám.
Když jsme dorazili do tréninkové haly, už tam stáli naši soupeři. Vypadali dost silně, ale pořád jsem měla dojem, že na ně máme.
„Druhý zápas. Začněte prosím.“ Řekne Kakashi a hned na nás zaútočí vodním drakem.
„Zemní střela.“ Rozkážu a Sasuke rychle provede kouzlo. Jejich technika je v tu ránu zrušena. Najednou, ale ta holka zmizela a objevila se za mnou a snažila se mě kopnout, rychle jsem její útok odrazila.
„Jsi dobrá.“ Pochválila mě. Vůbec jsem nechápala jaký to má smysl. Ale potom mi to došlo. Rychle jsem se podívala na Sasukeho jak se na něj řítí blesková technika.
„Sakra.“ Zaklela jsem.
„Větrný kráječ.“ Opravdu jen tak, tak stihnul Sasuke odrazit techniku, ale jakmile jsem přestala dávat pozor na tu holku rychle na mě zaútočila a já jsem ji tentokrát nestihla zablokovat její ránu a odletěla jsem pár metrů od nich.
„Sakuro.“ Uslyšela jsem Sasukeho hlas v mé hlavě.
Neměla jsem na vybranou musela jsem mu to tentokrát rozkázat.
„Útoč jak chceš, nemůžu se soustředit na tebe a zároveň na tu holku.“ Řekla jsem a Sasuke se na mě zvláštně podíval.
„Ale- .“ než stihl cokoliv říct tak jsem ho přerušila.
„Udělej co říkám.“ Tentokrát jsem to na něj zařvala. Sasuke se na mě podíval zvláštním pohledem, ale kývl. Začal bojovat sám a já také. Ta holka byla dobrá, ale měla jsem dostatečný trénink na to, abych ji přemohla, ale pak se to stalo. Najednou jsem ucítila bodnutí dole na zádech. Když jsem se otočila stál tam její démon.
„Takhle si nikdo nebude na Natsuko dovolovat.“ Řekl a když jsem se poté otočila za něj nikde jsem neviděla Sasukeho.
Pak mě, ale něco chytlo za ruku a ztrhlo mě to k sobě. A chytlo mě to za bodnuté místo. Hned jak jsem narazila do něčeho tvrdého a zároveň tak hřejivého, poznala jsem, že je to Sasuke.
„Mohl bych říkat to samé. Ale nebude, protože tě rovnou zabiju.“ Řekl, ale než jsem stihla něco říct nebo udělat, zamotala se mi hlava, ale něž jsem úplně spadla do komatu, všimla jsem si, že je něco špatně a poté jsem, už před sebou uviděla jenom tmu.
Probudila jsem se v nemocničním pokoji, všude byl silný zápach dezinfekce. Snažila jsem se posadit, ale bolest v zádech mi to nedovolila.
„Už jsi vzhůru.“ Uslyšela jsem ode dveří ženský hlas, když jsem tam pootočila hlavu, uviděla jsem tam stát Lady Tsunade.
„Dobrý den paní ředitelko.“ Pozdravila jsem ji a poté se na ni usmála.
„Jak se cítím?“ zeptala se mě a já ji ihned odpověděla, že dobře.
„Sakuro mám pro tebe špatnou zprávu.“ Řekla Tsunade a já se začala bát.
„Co se děje?“ zeptala jsem se ji a v mém hlase byl znát nepokoj.
„Sasuke…. Sasuke odešel trénovat, sám…..aby tě nějak neohrozil. Víš, když tě při turnaji zranili, tak se v Sasukem probudila skrytá síla. Jmenuje se Sharingan, jsou to techniky očí. Má to i Itachi. Pokud se Sharingan netrénuje může zapít jak jeho uživatele, tak i jeho pána.“ Řekla Tsunade a mě se do očí hrnuly slzy.
„Na ….Na jak dlouho?“ zeptala jsem se a celkem jsem se ještě držela.
„Na rok .“ Odpověděla a já jsem si myslela, že mi v tu chvíli pukne srdce. A tentokrát jsem, už slzy nedokázala zastavit.
„Já raději půjdu.“ Řekla a odešla z mého pokoje a já jsem se v tu chvíli zhroutila.
Celé dny jsem s nikým nemluvila, skoro nic jsem nejedla jen jsem koukala ven z okna. Připadala jsem si tak prázdná a úplně ze všeho nejvíce sama. Samota a temnota mě pomalu začaly ovládat, chtěla jsem být sama.
Po týdnu mě pustily z nemocnice a já jsem šla do pokoje. Když jsem vešla a ucítila jsem jeho vůni opět jsem se rozbrečela a sjela jsem dolů po zdi.
„Nemůžu kvůli němu pořád brečet, nechal mě tady a to mu jen tak neodpustím.“ Řekla jsem a slíbila jsem si, že kvůli němu, už nikdy nebudu brečet.
Lady Tsunade mi nabídla, že mě bude trénovat a já to přijala. Den co den jsem trénovala od rána, až do večera. Byla jsem unavená, ale pořád jsem z nikým nedokázala mluvit.
Změnila jsem se, můj obličej neznal usměv a byl bělejší a bělejší. Měla jsem ráda samotu a hlavně klid. Vypadala jsem jako troska. Cítila jsem se tak a také jsem tak vypadala. Bylo mi jedno jak vypadám, jak se chovám a co dělám, prostě jsem žila jak mrtvola. Vždy když skončilo vyučování rychle jsem zmizela, neměla jsem náladu a ani chuť se s nikým bavit. Zkoušeli to všichni Hinata, Neji,Tenten, Naruto, Ino, Sai, ale nikdo neuspěl vždycky jsem na ně byla hnusná a nepříjemná, jako bych byla já něco víc a oni jenom otravný hmyz. Nechtěla jsem být taková, ale nechtěla jsem, aby mě litovali.
No jo byla jsem první pán, kterého jeho démon opustil. Vím, že se vrátí, ale já ho, už nikdy nechci vidět. Zničil mě, zničil mi život, mou duši všechno, zbylo jenom tělo, které se samo hýbalo.