Osud shinobi: 5. Zvraty

Brzy ráno se Sasuke probudil. Slunce svítilo do oken a lechtalo Sasukeho na tváři. Chtěl se posadit, ale zjistil, že ho něco tíží na hrudi. Sklouzl pohledem trošku víc dolů a spatřil spící Sakuru, spokojeně se choulící na jeho prsou. Po tváři se mu rozlil široký blažený úsměv. Nechtělo Sakuru budit a ten pocit se mu docela líbil, takže jen zabořil bradu do jejích hustých vlasů a blaženě si povzdechl.
Vydržel tak asi hodinu, pak se Sakura zavrtěla a otevřela oči. Sasuke se na ní příjemně usmál a pohladil jí po vlasech.
„Šípková Růženka vstává? Už jsem myslel, že bude třeba polibku od krásného prince,“ řekl. Sakura se na jeho hrudníku trošku nazdvihla.
„ Pozor aby krásný princ neměl pod krásným okem ještě krásnějšího monokla,“ vyhrožovala naoko, ale smála se. Naklonila se blíž k jeho tváři. Sasukemu na čele vyskočil pot a srdce se mu rozbušilo. Smysly měl zahalené jemnou třešňovou vůni, které se linula z jejích vlasů a kůže a viděl jiskry v jejích zelených očích, které se pomalu, slastně zavřeli, když jí pohladil po bocích i jemný ruměnec, který jí tváře zbavil do nachova. Přibližovala se tak pomalu, že Sasuke skoro šílel, ale zároveň si užíval příjemný šimravý pocit v břiše.
Sakura na tvářích cítila Sasukeho horký nedočkavý dech a sledovala, jak se jeho rty nedočkavě zachvěli. Zaplavila jí příjemná mužná vůni jeho těla a cítila jeho ruce na svých bocích, jak jí přes ně smyslně přejíždí a pak…
Ozval se zvuk otevíraných dveří a překvapené dívčí vyjeknutí. Sakura se rychle posadila a Sasuke se vzepřel na loktech, aby zjistil kdo je to ruší. Na prahu stála Karin a Suigetsu.
„Nechtěli jsme rušit,“ zamumlal Suigetsu rozpačitě a zatahal Karin za ruku. Ta ale stála ve dveřích jako solný sloup a zírala na Sasukeho a Sakuru, kteří byli oba rudí až za ušima.
„Ty!“ ukázala na Sakuru gestem hrozivé obžaloby.
„Já?“ vyjekla Sakura a zabodla si prst do hrudi.
„Ano, ty!“ vřískla Karin a začala rudnout zlostí. Suigetsu jí znovu zatahal za ruku.
„Pojď Karin, nebudeme rušit,“ zabručel. Karin se ale ani nehnula a otvírala ústa, ale nevyšla z nich žádná slova. Suigetsu vrhl omluvný pohled na Sasukeho a Sakuru v posteli a pak Karin odtáhl. Dveře se za ním zavřeli.
Sakura a Sasuke se na sebe podívali. Nejdřív udiveně, pak se jejich tváře začali roztahovat do úsměvů a nakonec se oba řehtali jak blázni. Sasuke se smál tak, že slítl z postele a Sakura se začala smát ještě víc.
Když se oba uklidnili, zůstali s bolavými břichy ležet tak, kde byly, tudíž Sasuke na zemi a Sakura na posteli. Ještě chvilku jim trvalo, než se dokázali posadit.
„Takhle jsem se nenasmál už hodně dlouho,“ podotkl Sasuke a sbíral se ze země.
„ Takhle si se nenasmál nikdy,“ opravila ho Sakura a Sasuke souhlasil.
Sasuke se chystal odebrat do svého pokoje a pak na snídani. Už za sebou zavíral dveře, když najednou Sakura popadla kliku a prudce jí trhla. Dveře se otevřeli dokořán.
„Kde je tady koupelna, Sasuke?“ zeptala se.
„Poslední dveře na konci chodby. Mám ti pak přinést něco k snídani?“ nabídl se.
„To by bylo milé,“ usmála se Sakura. Sasuke jí úsměv opětoval a zavřel za sebou dveře.
Vana v koupelně se ukázala být spíš velkým bazénem zapuštěným do země. Sakura za sebou zamkla, napustila si plnou vanu-bazén a zchodila se sebe oblečení. Pak se až po krk ponořila do teplé vody a slastně si povzdechla. Bylo to jako v lázních v Konoze s tím příjemným rozdílem, že se o lázeň nemusela s nikým dělit.
Asi po půl hodině vylezla a zabalila se do měkoučkého ručníku. Protože se jí na sebe už nechtělo brát špinavé a zpocené oblečení, ve kterém přišla, tak ho vzala do ruky a jen v ručníku vyrazila do pokoje.
Sasuke zrovna nesl Sakuře tác se snídaní pro dva, protože měl v plánu snídat s ní. Když se Sakura vracela z koupelny, zrovna se vynořil zpoza rohu. Sakura si u těla držela ručník, který jí byl sotva pod zadek a odhaloval působivý žlábek mezi prsy. Vlasy jí zplihle vyseli kolem tváře a pod paží si nesla ranec špinavého oblečení. Sasuke na ní překvapeně zíral a cítil jak ho zaplavuje známá horká vlny. Trvalo asi tři vteřiny, než se Sakura vzpamatovala. Pak vyjekla a celá rudá se řítila do svého pokoje.
Sasuke se opřel o zeď. Tác stále držel v rukách a v hlavě si srovnával, co právě viděl. Sakura v ručníku… už při té představě se červenal. Chvilku si jí představoval a na tváři mu naskočil rozpustilý ruměnec. Pak se otevřeli dveře Sakuřina pokoje a dívka, stále trošku zrudlá ve tváři, z nich vykoukla.
„Na slovíčko,“ požádala ho. Sasuke napochodoval dovnitř a položil tác na stůl. Pak se dlouze zadíval na Sakuru. S ruměncem na tváři jí to moc slušelo a vypadala roztomile.
„To, co jsi viděl se nazývá být na nesprávném místě v nesprávnou dobu,“ řekla.
„Myslíš tebe v tom ručníku? Nic, co bych neviděl,“ ušklíbl se Sasuke a udělat krok k Sakuře.
„Jak to-„ zakoktala se a pak se rozvzpomněla. „Tak to jsi byl ty u toho vodopádu.“ A posunula se o krok blíž k němu.
„Správně. Já a jen já.“ Úšklebek z jeho tváře zmizel a nahradil ho svůdný úsměv. Další krok a byl jen pár centimetrů od Sakury. Byl o něco vyšší než ona, takže se na ní hleděl trošku seshora. Jemně jí chytil za bradu a pomalu se skláněl k její tváři. Zaplavila ho vlna příjemných pocitů, stejných jako o něco dřív ráno.
Sledovala, jak se jeho tvář pomalu přibližuje a vpíjela se do jeho černých očích. V jejich hlubině se pomaloučku topila, ale věděla, že jeho rty jí z té temnoty vytáhnout.
Když jejich rty dělili poslední milimetry, Sakura zavřela očí a pak cítila jeho rty na svých. Byl to krásný pocit a oba si ho naplno užívali.
Když se od sebe o hodnou chvíli později odtáhli, podívali se na sebe rozzářenýma očima.
„ Co tak dát si tu snídani?“ navrhla Sakura. Sasuke souhlasil. Posadili se a za chvilku už si pochutnávali na rýžových chlebíčkách, čaji a podobných dobrotách.
Po vydatné snídani se Sasuke vydal do svého pokoje, kde se chtěl převléct a vzít informační svitky o nové misi. Sakura se mezitím vydala hledat zbytek týmu Hebi. Podle Sasukeho pokynů našla jídelnu, ve které za stolem seděli Suigetsu a Juugo a zaujatě se o něčem bavili. Potichoučku otevřela dveře a vklouzla do místnosti.
„-a stejně mi to přijde divné,“ bručel Juugo. „Sasuke nikdy nebyl z těch, kteří by se nechali tak lehko sbalit. On byl vždycky… chladný.“
„Mě taky, ale asi je to tak, pokud na něj Sakura nepoužila nějaké genjutsu, lektvar nebo něco podobného,“ zamručel Suigetsu, evidentně ve špatné náladě. Juugo rozhořčeně mávl rukou.
„Genjutsu, lektvary, v jejich poznávání má Sasuke praxi. Vzpomínáš na ten incident s Karin?“
„Až moc dobře,“ ušklíbl se Suigetsu. Chvíli bylo ticho. Sakura dveře přivřela a nasadila široký úsměv. Rozhodla se dělat jako že právě přichází.
„Možná by jsme se na to Sakury mohli zeptat,“ navrhl Juugo.
„Na co se mě chcete zeptat?“ zeptala se Sakura a vešla do místnosti. Suigetsu na své židli vyskočil půl metru do vzduchu.
„Ach, Sakuro, takhle plížit by ses neměla,“ upozornil jí.
„Také ti přeji dobré ráno,“ ušklíbla se Sakura a posadila se na židli.
„Sasuke šel pro nějaké informace o misi. Za chvilku se vrátí a pak prý vyrazíme,“ vysvětlila Sakura. Pak se zamračila.
„A kde je vlastně Karin?“ zajímala se.
„Ale… to nestojí za řeč,“ mávl rukou Juugo.
V místnosti se rozhostilo nepříjemné ticho rušené jen tichým poklepáváním Sakuřiny nohy a melodických zvuků. Sakura si pobrukovala takt nějaké písničky a vypadala, že je spokojená. Juugo a Suigetsu po ní vrhali kradmé pohledy a nevěděli, co říct.
Nakonec se Suigetsu přece jen osmělil.
„Sakuro, co je mezi tebou a Sasukem?“ vypálil. Sakura si přestala broukat a vzhlédla.
„Jsme jen… ehhehe, přátelé, to je všechno,“ zalhala.
„To vyprávěj holubům,“ mávl rukou Juugo.
„A oni ti to pak vyžvaněj, co?“ přisadil si Suigetsu.
„Hele, nech si toho!“ křikl na něj Juugo a vstal ze židle. Suigetsu radši zmlkl, naštvání Juuga mohlo být poslední, co v životě udělá.
Juugo se znovu posadil a s vyrovnaným výrazem se zeptal Sakury:
„Tak mluv, co je mezi tebou a Sasukem?“ Sakura mlčela a zabodla pohled do země.
„Co je mezi tebou a Sasukem?“ zeptal se znovu, snad o něco rázněji než před tím. Dívka neodpověděla, jen se na Juuga podívala tajuplným pohledem.
A pak se za dveřmi ozvali kroky a zlostné brebentění:
„… JÁ jsem se Sasukem v týmu, ne ona. JÁ jsem na jeho straně. JÁ ho znám. JÁ mu rozumím. A najednou si přijde nějaká děvka a odloudí mi ho a vůbec co tu má co dělat? Tohle si s ní ještě vyřídím, tohle jí nedaruju, tý mrský nízký…“ Hlas pomalu odezníval stejně jako kroky a za chvilku jeho zvuk zmizel úplně.
Suigetsu a Juugo se podívali na Sakuru, která s naprostým klidem seděla na židli. Když si všimla jejich tázavých pohledů, mávla rukou.
„Jsem zvyklá. V Konoze mě urážejí každý den,“ vysvětlila.
Znovu se ozvali kroky, pak se otevřeli dveře a vešel Sasuke.
„Ahoj všichni!“ zazubil se na ně vesele a posadil se vedle Sakury.
„Co že dnes tak vesele, Sasuke? Obvykle tě po ránu nemůžu vystát!“ vyzvídal Suigetsu.
„Ale, nemůžu mít dobrou náladu?“ divil se Sasuke a mrkl na Sakuru.
„Nic, jen že je to zvláštní,“ škubl rameny Suigetsu.
„Fajn. Takže… pánové a dámy… dámo- Kde je Karin?“ vykoktal ze sebe Sasuke.
„Ále, trucuje.“ Mávl rukou Juugo.
„Tím lépe, stejně s námi nepůjde,“ prohlásil Sasuke a Suigetsu se vzápětí málem udusil džusem, který usrkával ze své lahvičky. Juugo ho praštil do zad, jinak by se už asi ničeho nikdy nenapil.
„Ale mi potřebujeme lékařského ninju!“ zasípal, když se znovu mohl nadechnout.
„Sakura je lékařský ninja a je silnější než Karin,“ namítl Sasuke.
„A ty myslíš, že je to dobrý nápad?“ zeptal se Juugo udiveně. „Přece jen, Karinina schopnost vyhledávat chakru je jedinečná.“
„To je, ale na této misi jí potřebovat nebudeme. Zůstane tady a bude hlídat sídlo,“ objasňoval Sasuke až moc ochotně.
„A my?“ zeptal se Suigetsu.
„Naším cílem bude skupina ninjů z Listové putujících do Deštné-“ Sasukle zmlkl, když Sakura vyskočila od stolu a popadla ho za lem kimona.
„Ty si myslíš, že napadnu ninjy z mojí vesnice?“ zaječela na něj. „Jsem zajatec, ne zrádce! Nejsem tu od toho, abych plnila mise a obzvlášť ne mise proti Konoze!“
„Jestli se považuješ za zajatce, budeme s tebou taky tak zacházet,“ oznámil jí Sasuke s ledovým klidem. Odtrhl její ruku od svého oděvu a prudce jí odstrčil.
„Juugo odveď jí!“ poručil a odvrátil se. Juugo vstal a položil Sakuře ruku na rameno.
„Pojď,“ řekl. Sakura jeho ruku s odfrknutím setřásla a vyšla z místnosti s Juugem v patách.
„Tudy,“ ukázal Juugo, když se Sakura automaticky vydala ke svému pokoji.
„Kam mě chce vést?“ zeptala se ho a vydala se za ním.
„Do vězení, kam asi?“ řekl Juugo. „Sasukeho jsi asi urazila, když si řekla, že jsi zajatec. Byla jsi host… do teď.“
„To je možné, ale radši budu zajatec než zabít někoho z mojí vlastní vesnice,“ prohlásila Sakura. Mezitím došli až k temnému schodišti vedoucímu k podzemním kobkám. Juugo rozžehl svíci a začal po jeho zákrutech scházet dolů. Sakura ho klidně následovala a nechala se zavřít do jedné z temných cel.
„Je mi to líto,“ špitl Juugo, když odcházel. „Ale rozkaz je rozkaz.“
Sasuke seděl v jídelně a rozladěně poklepával špičkou boty. Tatam byla jeho vstřícnost a dobrá nálada. I Suigetsu, obvykle tak výřečný, mlčel.
„Tak co?“ zeptal se, když se zamračený Juugo vrátil do místnosti.
„Nezradí vesnici,“ řekl Juugo.
„Na to jsem se neptal,“ zavrtěl hlavou Sasuke. „Bránila se?“
„Ne.“
„To nebude samo sebou,“ povzdechl si Sasuke. Vstal a vyrazil z místnosti.
„Tak tohle bude ještě zajímavé,“ podotkl Juugo a usadil se na židli vedle Suigetsu.